Při volbě prezidenta se musím dívat na to zda má být Šumava zelená, nebo sežraná kůrovcem.

Jsem jeden z těch, kteří podepsali Petici návštěvníků pramenu Vltavy za dobrý zákon o NP Šumava. Dozvěděl jsem se, že starosta Modravy prohlásil, že: "že signatáři nevěděli, co podepisují". Tento výrok považuji za tak nesmyslný a urážlivý, že mě vyprovokoval k napsání tohoto dopisu.

Časopis Šumava, vydávaný Správou NP a CHKO, byl v minulých letech nudný, uvažovali jsme o jeho odhlášení (jsme jeho předplatitelé). Poslední číslo, které přišlo před Vánocemi – ZIMA 2012 -, vnějším vzhledem i vnitřním uspořádáním vzbudilo naději, že bude snad pestřejší a čtivější. Obsah mě však spíš zklamal. Některé články jsem si přečetl se zájmem (např. Knížecí stolec, Rokytecká slať), některé však vyznívají vysloveně propagandisticky.

Konference o klimatu v Dohá nebyla velkolepou konferencí, která by rozhodla o globální dohodě o klimatu v roce 2015, a některé komentátory a skupiny pro ochranu životního prostředí to zřejmě překvapilo. Překvapen by ale neměl být nikdo. Vždyť v minulém roce se všechny země v Durbanu dohodly na tom, že konference o klimatu konané do roku 2015 připraví půdu pro velkou dohodu v roce 2015.

Datum 19. prosince by asi mělo zůstat zapsané nějakou výraznější barvou v kalendáři každého, kdo má rád nejen Jilemnici, ale celé západní Krkonoše. Ve středu totiž zastupitelstvo Města Jilemnice schválilo smlouvu, která bez nadsázky zachránila pro budoucí léta existenci zdejšího Krkonošského muzea.

V dubnu příštího roku zamíří do Prahy mobilní delfinárium, aby nabídlo veřejnosti nečekané a neopakovatelné zážitky – zábavu, vzdělání, zdraví prospěšné plavání a lékařské procedury. Tedy – možná, že zamíří. Proč? Protože tento záměr Českých cirkusů a varieté vzbudil nečekaně velké rozpaky a odpor na mnoha frontách. Staví se proti němu nejen radikální ochránci práv zvířat, ale i seriozní ochranářské organizace a v neposlední řadě i ředitelé českých a slovenských zoologických zahrad. Pořadatelé se brání – jejich show prý nebude žádný cirkus, ale vysoce profesionální mobilní zařízení, kde bude delfínům poskytnuta veškerá potřebná péče a o jejich blaho budou pečovat vysoce kvalifikovaní odborníci. Stačí to? Noviny jsou plné šťastně se usmívajících delfínů v průzračně čisté, namodralé vodě. Jaká realita se ale za tím skrývá? Jaká jsou úskalí chovu delfínů v zajetí?

Večer po návratu z běžek jsem na dovolené jen tak ze zvyku kliknul na Ekolist a nestačil se divit. Zjistil jsem totiž, že jsem v pátek ke zprávě "Australanka protestuje rok proti těžbě dřeva v koruně eukalyptu" (https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/australanka-protestuje-rok-proti-tezbe-dreva-v-korune-eukalyptu) vložil tento komentář:

Kvůli své angažovanosti v Nezávislé energetické komisi II jsem se dostal k řadě zajímavých diskuzí a jednání. V nedávné době jsem byl pozván na konferenci „Energetika a klimatické změny – budoucnost a vize“, kterou pořádá centrum excelence CzechGlobe. Jedná se o centrum zabývající se studiem možných klimatických změn. Pozvání mi poslal Milan Jermář, který mě poněkud specifickou formou vyzval, abych se na ní vyjádřil k některým jím napsaným bodům, týkajících se rizika využívání jaderné energetiky. Myslím, že toto téma může být zajímavé pro čtenáře Ekolistu, takže jsem v průběhu přípravy prezentace pro konferenci připravil i následující článek.

Biodiverzita rostlinných druhů vyskytujících se v tropických oblastech představuje obrovský rezervoár nových typů biologicky aktivních látek využitelných v průmyslu i zemědělství, říká v rozhovoru nedávno jmenovaný profesor Ing. Ladislav Kokoška, Ph.D. z České zemědělské univerzity. Otázky mu pokládal Josef Beránek.

V poslední době jsem v poradně sdružení Calla několikrát řešil dotaz, který se týkal broukovišť. Rád vyhovuji, ale vždy přidávám dovětek, že udělat ze stromu broukoviště by mělo být nouzovou variantou, obzvláště u biologicky cenných stromů. Každý zásah do takového stromu je přitom nutné považovat za nebezpečný, protože změní podmínky uvnitř stromu. Co je tedy optimálnější než broukoviště?