Potěšilo mě, že po mnoha měsících začíná vést i protichůdná strana naší vnitropartajní přestřelky polemiku veřejně, alespoň částečně před zraky voličů. Takže zaplaťpánbůh, že se k tomu šéf Strany zelených Honza Beránek a naše mluvčí Jana Ulbrychová odhodlali. Další utajování by skutečně nemělo smysl, protože problém by se sice načas skryl před očima nestraníků, ale nakonec by narostl do tak monstrózních rozměrů, až by přetopený kotel třebas i praskl. Záležitosti, které mezi sebou zelení řeší už teď, by pravděpodobně krátce před volbami využili konkurenti Strany zelených na politickém kolbišti a škod by tak podle mého názoru vzniklo víc, než když otevřeme vrata a vyvětráme zatuchlinu dnes. Za lakování temnězelené plesniviny narůžovo by totiž mohli být snadno peskování i ti členové Strany zelených, kteří od plesniviny štítivě odtahují ruce a nesáhli by na ni ani v gumové rukavici. Naštěstí zde existují necenzurovaná média, kde se někteří členové SZ mohou od vlastního vedení zavčasu distancovat a také napomoci jeho odchodu, a do evropského klání jde i druhá, přijatelnější zelená kandidátka - Strana pro otevřenou společnost - Zelená a občanská alternativa. Protože Jan Beránek mi začal před časem vykat, považuju za vhodné začít následovně: Text, který jsi napsal, pane Beránku, je vhodný k okomentování na vícero místech. Protože Tě nejvíc zajímá, jak je to s Milanem Horáčkem, a o jeho citacích pochybuješ, přikládám níže český překlad jeho dopisu a za ním německý originál.

Text Pavla Pečínky je snůškou nesmyslů, které však mezi čtenáři mohou vyvolat obavy, že se ve Straně zelených odehrává vážný konflikt. Proto jej chci uvést na pravou míru.

Že třetina poslanců při projednávání "méně důležitých" návrhů zákonů chybí, je prý normální. Že se případným hostům na jednání Hospodářského výboru Sněmovny v případě zájmu neudílí slovo (na rozdíl např. od Výboru pro státní správu, regionální rozvoj a životní prostředí, kde jim slovo obvykle poslanci odhlasují), je prý normální také. Že stav životního prostředí v ČR je neutěšený, prý nemá překvapit. Co je u nás dnes v dobrém stavu. "A co. Mnoho oblastí je na tom mnohem hůř než naše životní prostředí!" zaslechl jsem.

Čeští "sběratelé orchidejí" na Novém Zélandu hýbou médii. V článku Diagnóza: ochranář přírody se Jiří X. Doležal (JXD) na jejich příkladě dokonce pokusil čtenářům Lidových novin osvětlit, jak se to má se současnou ochranou přírody. Výchozí myšlenky i závěry jeho dedukcí jsou ovšem dost "nepřesné", proto nezbývá než Doležalovi jeho účtování s ochranáři "vrátit".

"Politický svět je plný prvoků, naprosto to jednoduchých bytostí, které vydávají noviny a i jinak vyjadřují, co si myslí."
Záviš Kalandra

V některých článcích Pavla Pečínky na Britských listech, v Neviditelném psu nebo v EkoListu, kritizujících vývoj Strany zelených po posledním sjezdu, se objevilo mé jméno, případně jsem byl citován jako anonymní zdroj. Různými diskrétnějšími cestami ke mně navíc dorazily Pečínkovy apely typu: "Patočka míří do Evropského parlamentu a Patrik, Štefanec, Dolejší mlčí…". Mlčet za každou cenu tedy nechci - nicméně promlouvám pouze proto, abych vydal svědectví o svých zkušenostech a názorech.

Německá ekologická Nadace Heinricha Bölla nebude podporovat současné vedení Strany zelených (SZ) kolem předsedy Jana Beránka ani kandidátku SZ do Evropského parlamentu v čele s Jakubem Patočkou. Oznámil to ředitel české kanceláře Böllovy nadace Milan Horáček německým a evropským zeleným. Není jediný, kdo současné vedení odmítá.

Co má společného orel běloocasý z jezera u Nových Mlýnů na jižní Moravě s delfínem skákavým na španělském pobřeží a s vydrou říční v Rakousku? Všem třem hrozí vyhynutí. Proto jsou v Unii chráněnými druhy. Ale zatímco španělský delfín a rakouská vydra těží z konkrétních opatření EU na ochranu přírody, český parlament chce tato práva moravskému orlu upřít. 4.listopadu 2003 totiž zamítl novelu zákona o ochraně přírody a krajiny, která jej měla uvést v soulad s unijními předpisy. Domnívám se, že by parlament měl toto rozhodnutí přehodnotit, až se bude otázkou zanedlouho zabývat. Kdyby tak neučinil, mělo by to pro Česko právní a finanční důsledky a zejména by to bylo nezodpovědné vůči jeho bohaté biologické rozmanitosti. Je jednou z posledních bašt rysů v Evropě a má unikátní přírodní a polopřírodní oblasti jako orchidejové louky v Bílých Karpatech a šumavský prales. Biologická rozmanitost se ale rychle ztrácí. Druhy hynou tisíckrát až desettisíckrát rychleji, než je přirozené. Naše silnice a města ničí jejich přirozené prostředí, lovíme příliš mnoho ryb a zvěře, porušujeme přirozenou rovnováhu tím, že zavádíme určité druhy do oblastí, kde se nikdy nevyskytovaly.

Doufám, že využití autobusů skutečně zůstane v rovině doplňku železniční dopravy. Cestování vlakem je totiž mnohem pohodlnější a troufám si tvrdit, že při dostatečně obsazených vagonech je i ekologičtější oproti silniční a autobusové dopravě.

Už 28. listopadu loňského roku se Miroslav Šuta ve svém příspěvku ohradil proti výroku, že Česká republika podporuje regulovaný lov velryb. "Chci Vám sdělit, že s tímto názorem nesouhlasím a že takovou Vaší politiku (ani politiku české vlády) rozhodně nepodporuji.", prohlásil. K odpovědi jsem se dostal, omlouvám se, až dnes.

Domnivám se, že články typu V předvečer temnězelené revoluce od pana Pečínky na stránky Ekolistu nepatří. Něco takového ať si laskavě řeší politická strana doma a netahá to na stránky zpravodajského deníku. Navíc se to nedá ani číst.