Éra ředitele Národního parku Šumava - Františka Krejčího - je dobou informační blokády, dezinformací, nepravd, ale také velmi nestandardních hospodářských aktivit. Činy Správy, ale i ministerstva životního prostředí snesou srovnání s obdobím francouzského absolutismu Ludvíka XIV.

Zhruba před týdnem na těchto stránkách paní Karolína Josková upozornila na případ ohrožení přírody v CHKO Blaník. V malé vsi Karhule chce investor na hranici první zóny postavit několik domů, čímž hrozí poškození přírody a krajinného rázu. Článek na to samé téma a se stejným vyzněním vyšel i v týdeníku Reflex. Protože okolí Blaníku znám důvěrně a na tom textu se mi leccos nezdálo, zajel jsem se tam podívat. Tady je obrazová dokumentace a k tomu krátká úvaha, co to vlastně je ten krajinný ráz.

Nová vláda porušuje v oblasti životního prostředí základní logiku fungování veřejné správy: Za normálních podmínek máme ministerstvo životního prostředí na to, aby hájilo zájmy životního prostředí, ochranu přírody a minimalizaci ekologických rizik, zatímco na prosazování zájmů průmyslu zřizujeme ministerstvo průmyslu a obchodu – politická rozhodnutí a kompromisy pak mají vyplývat ze střetu těchto pohledů. Namísto toho ale pravicová vláda podřizuje zájmům průmyslu i ministerstvo životního prostředí.

Na úsměvném příkladu, jak může uznávaný atomový expert díky školácké chybě spustit atomový poplach v jaderné elektrárně, je patrné, že má elektrárna svůj východ hlídaný dokonaleji než vchod. Běžný čtenář navíc usoudí, že i v atomové branži lze „ze známosti“ získat mnohé, například si nezákonně vypůjčit ve firmě UJP Zbraslav dvě tablety oxidu uraničitého a cestovat s nimi po kraji. Při hlubším zamyšlení už však incident tak úsměvný není.

Nepořádek a liknavost zodpovědných úřadů umožňují realizaci rozsáhlého projektu komunitního bydlení v nevhodné lokalitě.

Vážení předsedové a členové koaličních stran, jak jistě dobře víte, ekologické zemědělství v ČR již překročilo hranici marginality a jasně prokázalo a každý den prokazuje svoji perspektivu, udržitelnost a stoupající konkurenceschopnost.

Pokud člověk stačí alespoň trochu pozorně sledovat zvláštní činnost přerovských radních, pak není nic divného na faktu, že obyvatelé Přerova se každoročně snaží z tohoto v minulosti zajímavého města vystěhovat. Každý rok registrujeme úbytek obyvatelstva ve městě Přerově. Podivuhodná je i čilá, pravidelná spolupráce se stále stejnými organizacemi či subjekty působícími ve zdejším regionu. Klientelismus v tom hraje nemalou roli.

Jsou slova, která působí jako zaklínadlo. Při jejich vyslovení rozumné argumenty blednou - např. Evropská unie, finanční krize, jde o peníze. K mocným zaklínadlům patří také slovo kůrovec. Když jsem si letos v létě na Šumavě postěžoval známým, kteří tam žijí, na rozsáhlé kácení lesů, jen rezignovaně vzdychli: Máme tu kůrovce. Vypadá to tak, že stačí říct kůrovec a brány národního parku se samy otvírají armádě mužů s motorovými pilami.

Ne, nechci si dělat legraci z nového šéfa „ministerstva pro život“. Na to je muž, jenž se na svou nečekanou funkci zcela vážně připravuje čtením „modrých“ knih Václava Klause a jehož náměstkyně má obavu, že v národním parku Šumava je málo silnic pro hasiče („co kdyby ta trouchnivina chytla“), příliš snadný cíl. Na guerillovém obsazení bývalého ministerstva životního prostředí mě zaujaly tři jiné věci.

Server Novinky přinesl dne 5. 8. 2010 v rubrice Věda článek, nadepsaný „Oteplování nesouvisí s průmyslovou aktivitou lidstva, dokládá studie“. Na druhý den podobný článek vyšel i v tištěném Právu – na první straně(!) pod titulkem Globální oteplování nezavinila aktivita lidstva. V pořadu Studio 6 na ČT 24 pak ještě komentátor práva Alexander Mitrofanov prohlásil s určitostí, že globální oteplování nezavinili lidé a odvolal se právě na deník Právo.