Časopis Vesmír ve svém březnovém čísle přinesl rozsáhlý text socioložky Hany Librové Proč chráníme přírodu? Autorka v něm označuje ochranu přírody za nové rytířství a má tím na mysli, že ochránci přírody jsou ve své činnosti vedeni soucitem, tedy sklonem zastávat se slabých. Reaguje tak na botaniky Jiřího Sádla a Petra Pokorného, kteří se v sérii článků (tady, tady a tady) pro stejný časopis snažili ukázat, že to, co se v současnosti děje s naší krajinou a přírodou, není příchod apokalypsy, ale jen normální fáze změn, jaké si naše příroda užila i v minulosti. Při té příležitosti se oba botanici pokusili ukázat, že se ochránci přírody při zdůvodnění své činnosti hluboce mýlí. Podle nich si ochranáři jenom hrají na objektivitu, ve skutečnosti jsou ale vedeni „ideologickým předporozuměním“ a k ochraně přírody je vedou jejich city. Jak Jiří Sádlo s Petrem Pokorným, tak Hana Librová se ve svých pozorováních nepletou – i tak ale docházejí k nesprávným, přesněji neúplným závěrům. Abych jejich pohled trochu vyvážil, záměrně se teď přikloním k názoru, že ochrana přírody není jen dílem soucitu a staromilství, ale i rozumu a „novomilství“.

V časopise Vesmír se rozproudila debata o ochraně přírody. "Odstartovali" ji biologové Jiří Sádlo a Petr Pokorný články Neolit skončil, zapomeňte (Vesmír 83, 2004/7), Barunčino znovunabyté panenství (Vesmír 83, 2004/8) a Krajina pražského east endu (Vesmír 83, 2004/9). Na ně reagovala socioložka Hana Librová textem Proč chráníme přírodu? (Vesmír 84, 2005/3). Redakci Vesmíru i autorům děkujeme, že EkoListu umožnili publikovat je tady znovu. - Pozn. red. EkoListu

Na konferenci „Dobrovolná ochrana přírody v České republice“, pořádané k 25. výročí založení Českého svazu ochránců přírody v prosinci loňského roku v Průhonicích, si položili účastníci panelové diskuse otázku: „Proč chráníme přírodu?“¹⁾ Slovo proč může mít v češtině i v dalších jazycích dva významy:
1) Za jakým účelem? Čeho chceme dosáhnout? Co sledujeme? Má to smysl?
2) Z jakých důvodů? Co nás k tomu motivuje? Obě proč spolu souvisejí, ale snad bude plodné, budeme-li o nich uvažovat odděleně.

V časopise Vesmír se rozproudila debata o ochraně přírody. "Odstartovali" ji biologové Jiří Sádlo a Petr Pokorný články Neolit skončil, zapomeňte (Vesmír 83, 2004/7), Barunčino znovunabyté panenství (Vesmír 83, 2004/8) a Krajina pražského east endu (Vesmír 83, 2004/9). Na ně reagovala socioložka Hana Librová textem Proč chráníme přírodu? (Vesmír 84, 2005/3). Redakci Vesmíru i autorům děkujeme, že EkoListu umožnili publikovat je tady znovu. - Pozn. red. EkoListu

V minulých článcích Neolit skončil, zapomeňte (Vesmír 83, 2004/7) a Barunčino znovunabyté panenství (Vesmír 83, 2004/8) jsme se dočetli o struktuře a fungování současné středoevropské krajiny. Tušíme už, že to, co se dnes odehrává, je něco skutečně významného, a to dokonce v měřítku celého holocénu. Zemědělské tradice formující naši přírodu od neolitu jsou opouštěny nebo se k nepoznání mění. Expandují a invadují rostliny náročné na živiny a snadno šiřitelné. A tou měrou nastává doba bezprizorní krajiny, člověkem opomíjené. Svět se mění a za okny činžáků vyrůstá nová divočina, někdy i dost rychle. Něco se děje jak s vegetací, tak s námi.

V časopise Vesmír se rozproudila debata o ochraně přírody. "Odstartovali" ji biologové Jiří Sádlo a Petr Pokorný články Neolit skončil, zapomeňte (Vesmír 83, 2004/7), Barunčino znovunabyté panenství (Vesmír 83, 2004/8) a Krajina pražského east endu (Vesmír 83, 2004/9). Na ně reagovala socioložka Hana Librová textem Proč chráníme přírodu? (Vesmír 84, 2005/3). Redakci Vesmíru i autorům děkujeme, že EkoListu umožnili publikovat je tady znovu. - Pozn. red. EkoListu

Historický pohled na šíření rostlinných druhů dává tušit trhliny v katastrofickém pojetí současných krajinných změn. Nejméně osm posledních tisíciletí zakoušeli lidé ve střední Evropě svět, který nebyl ani zdaleka stabilní. Vyjádřením těchto změn se stala řada expanzních rostlinných druhů nebo - v případě nově se šířících cizinců - druhů invazních, které byly schopny vyhmatávat nově vzniklá prostředí a využívat je k úspěšnému šíření. Dnes zažíváme něco podobného, jenže v měřítku o něco větším. Marná je nostalgie po kytičkách koukolu na babiččině čistě prostřeném nedělním stole. Svět se mění a za okny našich činžáků pomalu vyrůstá nová divočina. Zhruba toto jsme se dočetli v předchozím článku nazvaném Neolit skončil, zapomeňte! (Vesmír 83, 2004/7).

V časopise Vesmír se rozproudila debata o ochraně přírody. "Odstartovali" ji biologové Jiří Sádlo a Petr Pokorný články Neolit skončil, zapomeňte (Vesmír 83, 2004/7), Barunčino znovunabyté panenství (Vesmír 83, 2004/8) a Krajina pražského east endu (Vesmír 83, 2004/9). Na ně reagovala socioložka Hana Librová textem Proč chráníme přírodu? (Vesmír 84, 2005/3). Redakci Vesmíru i autorům děkujeme, že EkoListu umožnili publikovat je tady znovu. - Pozn. red. EkoListu

Evropou obcházejí strašidla: je to globalizace, globální oteplení, ztráta stability, biodiverzity a kulturních tradic, eutrofizace, chemizace rostlinné výroby, invazní a expanzní druhy, ruderalizace, apofytizace krajiny.¹⁾ Strašidla proto, že s nimi takto zacházíme. Jsou to pojmy zrozené a živené obavami. Horlivě je vědecky zaříkáváme, odmítáme si je však radikálněji zpochybnit. A jsou to spíše jen zástupná (a často krajně nepřesná) jména pro něco reálného, ale mnohem komplexnějšího. Pro něco, co cítí většina přírodovědně interesované veřejnosti, ale co nelze tak snadno pojmenovat. Ukazuje se totiž, že se dnes s českou, středoevropskou i evropskou krajinou děje cosi zcela nového a nezvyklého.

Pokud pan Klaus varuje před nebezpečným vlivem a činností některých nikým nevolených a nikomu se nezodpovídajících organizací, má naprostou pravdu. Potvrzením této pravdy je činnost šílených ekoteroristů z organizace Děti země, kteří kašlou na zájmy a názor obyvatel regionu, ignorují výsledky jejich petice pro urychlenou dostavbu dálnice D8 a proti stavbě tunelu Kubačka (kde bydlí pan Patrik a jemu podobní?).

V zásadě lze říci, že výnos zpoplatnění silnic by měl zhruba odpovídat nákladům na údržbu, opravy a výstavbu silniční sítě. V ČR v r. 2003 tyto náklady činily 28,336 mld. Kč, ale na silniční dani a dálniční nálepce se vybralo jen 7,5 mld. Kč. Prostor pro zvýšení zpoplatnění silnic tu tedy je v řádu 20 mld. Kč/rok. Tento prostor potvrzuje i má analýza nekalkulovaných nákladů pěti základních druhů dopravy, podle které v r. 2003 brala silniční doprava minimálně o 27,3 mld. Kč více než doprava železniční. Ekonomická část škod na zdraví lidí způsobená silniční dopravou činila asi 55 mld. Kč, zatímco na spotřební dani za pohonné hmoty zaplatila jen 46,6 mld. Kč, pokud o část peněz ČR nepřišla daňovými podvody.

Často hovoříme o návratu přírody do krajiny. Jak by k němu mohlo dojít? Prostě do krajiny přírodu pusťme – líbit se nám to nemusí!

Rostou jako houby po dešti, a přitom nezávisle na počasí. V České republice je jich už 162, další se staví. Dlouhé jednopatrové hangáry bez oken, z betonu a oceli, s životností 25 let a většinou nehlubokými základy. Jak fungují hypermarkety a v čem jsou sporné?

Sedím před počítačem a na půl ucha poslouchám rozhlas, kde se právě v jedné reportáži z Blízkého východu říká: "V chudých zemích se o ekologii nediskutuje." Kdyby jenom v chudých zemích... Reaguji na článek z Berounského deníku 14. května 2005 o obchvatu Unhoště. Protože jsem se tímto problémem zabýval, zarazilo mne současné zúžení pohledu do kontroverzní podoby - obchvat? Ano/ne.