Jasoň červenooký. Příběh dramatické záchrany motýla s pohádkovým jménem
Dříve se jasoň červenooký vyskytoval ostrůvkovitě na mnoha místech území ČR, zejména na horách a v podhůří.
Na poslední známé lokalitě na vrchu Kotouč u Štramberka vyhynul ve 30. letech 20. století. Na vině je především zarůstání lokalit po omezení pastvy, či spontánní nebo záměrné zalesňování a fragmentace lokalit jeho výskytu.
V roce 1986 byl podniknut pokus motýly do přírody znovu vysadit. Několik jedinců bylo převezeno ze Slovenska a vysazeno právě u Štramberka.
Jeho populace tu je dlouhodobě ohrožená. Jako velký motýl jasoň červenooký totiž vyžaduje relativně rozsáhlé plochy biotopu.
Ve Štramberku jsou tři lokality, kde se jasoni nachází. Při posledním sčítání zde bylo napočítáno posledních asi 50 jedinců.
„To je u druhu jako je jasoň už skoro klinická smrt, mělo by jich být správně alespoň 500,“ říká předseda Mezinárodní ochranářské skupiny JARO David Číp, která se o záchranu populace těchto motýlů u nás, na Slovensku a v Alpách snaží v rámci projektu LIFE Apollo 2020.
Ochranáři se na Štramberku začali věnovat záchraně jasoňů. Obnovují jeho životní prostředí tak, aby početnost motýlů mohla opět stoupnout alespoň na několik set.
„Bez těchto opatření by mohl jasoň červenooký v ČR velmi rychle vyhynout podruhé,“ myslí si David Číp.
Kromě úbytku a zanikání stanovišť jsou motýli také citliví na vlivy změn klimatu.
„V roce 2023 došlo ke značnému poklesu jeho početnosti jak ve Štramberku, tak na Slovensku, ale i v Alpách, kdy oproti předchozímu roku některé populace zaznamenaly úbytek až o 90 procent,“ popisuje citlivost jasoně na klimatické vlivy projektová manažerka Skupiny JARO Tereza Macečková.
Neúprosná je i genetika. V malých populacích jasoňů totiž byly prokázány negativní vlivy tzv. inbreedingu (příbuzenské plemenitby). Na malých lokalitách, bez možnosti migrace za jinými populacemi, většinou jasoň vyhynul dříve než jiní motýli, kteří jsou vázáni na stejná stanoviště.
I v rámci Evropy patří mezi ohrožené druhy motýlů. Jeho populace za posledních několik desetiletí výrazně klesla, a proto byl v rámci soustavy chráněných území Natura 2000 zařazen mezi prioritní, celoevropsky chráněné druhy.
Jasoň červenooký patří mezi heliofilní druhy, je tedy aktivní během slunečné části dne. Jeho pomalý a třepetavý let nad zemí bývá spojený s hledáním potravy a vhodných stanovišť.
Jeho housenky se živí konkrétními druhy rostlin, jako je například rozchodníkovec velký a rozchodník bílý nebo netřesky. Jsou to rostliny, které potřebují pro svůj růst volnou, křovím a stromy nezarostlou plochu. Což je problém.
Motýl prakticky v celé Evropě mizí kvůli tomu, že z krajiny zmizela pastva a na přírodních lokalitách volné plochy zarůstají.
Jak uvádějí odborníci v mapování motýlů pro Agenturu ochrany přírody a krajiny, „dlouhodobé přežití jasoně na jedině současné lokalitě v ČR je nemyslitelné bez vyřezávání dřevin, pastvy i dalších zásahů a především rozšíření tamních skalních stepí. Tyto požadavky je nutno začlenit nejen do péče o konkrétní lokalitu, ale i okolních biotopů, kde by druh mohl nalézt další vhodná stanoviště“.
Obnovit populací motýla ve třech oblastech, v Sudetech, Bílých Karpatech a v Rakouských Alpách, se už tři roky snaží ochránci přírody zapojení do mezinárodního projektu LIFE Apollo 2020. Jde o společnou práci vědců, pracovníků chráněných území, ochránců přírody.
Aby bylo možné populaci motýlů obnovit, bude potřeba zřídit i chovné stanice, kde budou motýli odchování a následně vypuštěni do přírody. Jenže to není tak snadné.
Chovné stanice a sázka do loterie
V roce 2022 se přednímu chovateli motýlů Miloši Andresovi z Mezinárodní ochranářské skupiny JARO podařilo úspěšně odchovat první generaci jasoňů červenookých. I v roce 2023 vše běželo podle plánu, v chovu se mu vylíhla už druhá generace.
Entomologové a ochránci přírody se proto začali připravovat na první experimentální vypouštění motýlů na obnovená stanoviště.
Jenže v chovech došlo k nečekaným komplikacím kvůli nadprůměrně vysokým letním teplotám. Vajíčka loňské, třetí generace jasoně, začala hromadně hynout. Plánované vypuštění se proto muselo odložit, než se podaří odchovat novou populaci.
„Mám zkušenost s výzkumným chovem několika desítek druhů motýlů. A vím velmi dobře, jak málo stačí, abyste přišli o veškeré výsledky své celoroční práce,“ vysvětluje Andres.
Chovy motýlů v zajetí jsou mimořádně citlivé na rozmary počasí, plísně nebo třeba hmyzí predátory. „Třeba jedno mraveniště v rohu chovného zařízení může způsobit v chovu motýlů úplný rozvrat,“ dodává Andres.
Proto jsou záchranné chovy ta úplně poslední a nejzazší možnost, jak se pokusit vzácné druhy motýlů chránit.
„Nejen, že jsou chovy extrémně náročné na odborné znalosti, čas a nasazení chovatele, ale také to není tak, že když se přece jen podaří motýly odchovat v dostatečném množství, stačí jen někam jít, vypustit je a tím to je hotové,“ říká celostátní koordinátor mapování motýlů České republiky Jiří Beneš z Entomologického ústavu Akademie věd.
„Klíč k ochraně jasoňů červenookých je úplně jinde,“ dodává Beneš, „v zajištění správné péče o jejich prostředí, nejčastěji správně zajištěnou pastvou, vyřezáváním dřevin, vypalováním nebo kosením příliš bujné vegetace, přičemž by tyto zásahy současně neměly probíhat celoplošně a v jednom termínu.“
A proto je zásadní součástí projektu vyřezávání křovin a mozaikovité kosení.
První výsledky z roku 2023 z Krkonoš jasně ukazují, že z přípravy prostředí pro jasoně červenookého začínají profitovat nejvzácnější druhy denních motýlů, které zde na rozdíl od jasoně červenookého stále ještě žijí.
Díky monitoringu na obnovených plochách entomologové zjistili, že se sem z blízkého okolí rozšiřují nejen vzácné druhy, u kterých to vědci čekali, ale nachází se zde i druhy „nové“.
„Žijí zde pravděpodobně celou dobu, ale jejich početnost byla tak nízká, že jsme o nich nevěděli,“ říká Macečková.
Díky intenzivnímu průzkumu se je nyní podařilo nově objevit. Jde například o velmi vzácnou nesytku vázanou na pryšce nebo vřetenušku čičorkovou, která byla na české i polské straně Krkonoš známá už pouze z jediné lokality, ačkoli v minulosti bývala běžná.
„Díky novým nálezům vzácných motýlů je nesporné, že aktivity zaměřené na návrat jasoně červenookého pomáhají přežít hned několika nejvzácnějším druhům motýlů Krkonoš, jako jsou například modrásek nejmenší a lesní nebo soumračník čárkovaný,“ dodává Macečková.
„A to je zatím vlastně ten nejlepší výsledek. Je totiž daleko jednodušší, levnější a méně náročné aktivně chránit vhodnou péčí o prostředí druhy tam, kde ještě žijí, než se je snažit složitě navracet náročnými záchrannými chovy,“ pochvaluje si entomolog Jiří Beneš.
Nicméně u jasoně červenookého je situace taková, že bez umělého odchovu to nepůjde. Dobrá zpráva je, že housenky další generace jasoňů se před pár týdny v záchranné chovatelské stanici vylíhly z vajíček, nyní jsou jich stovky. Samotné líhnutí motýlů by mohlo přijít na řadu v červnu. Následně by mělo proběhnout první experimentální vypouštění samců na krkonošské lokality.
Bude to test, jak dobře se povedlo lokality připravit. Pozorování určitých rysů chování motýlů přímo v terénu bude pro ochránce přírody důležitým indikátorem.
Vysekat, vykácet, vypást
Zásadní součástí projektu je obnova přírodních podmínek tak, aby vůbec mělo smysl se o návrat jasoně pokoušet.Na vybraných lokalitách proto došlo k likvidaci náletových dřevin, revitalizaci někdejších druhově mimořádně bohatých luk s využitím tradičních způsobů šetrného hospodaření člověka v krajině.
Na celkem třiceti hektarech krkonošských lokalit by měl vzniknout optimální biotop, kde bude potřeba brzdit přirozenou sukcesi. Ideální by bylo, kdyby zde mohla znovu probíhat pastva.
Na některých místech došlo k úpravě terénu a strhávání drnu. Opatření by měla vést k podpoře šíření místních druhů hostitelských rostlin, jako je rozchodníkovec velký, podle možností také rozchodník bílý a rozchodník šestiřadý.
Přečtěte si také |
K čemu byly hlavaté vrby? O mizejícím fenoménu Poodří hovoří arborista Ivan V. Bartoš
Aby mohly jednotlivé populace jasoňů prosperovat, bylo potřeba oblasti jejich výskytu propojit. K tomu by měly posloužit tzv. nášlapné kameny, tedy lokality mezi těmito hlavními oblastmi, které mohou motýlům poskytnout místo s vhodným složením rostlin.
A k tomu slouží důkladný průzkum okolí a vytipování vhodných míst, které mohou jasoňům sloužit jako nášlapné kameny. Jde o jakási mikrostanoviště, která motýlům pomáhají překonat cestu při putování za novým domovem nebo družkou. Něco jako když si představíte kameny, po kterých přeskáčete z jednoho břehu řeky na druhý.
Na projektu se podílí ČSOP Hradec Králové, které je součástí Ochranářské skupiny JARO. Někteří členové dnes oficiálně zastupují Českou a Slovenskou republiku v Butterfly Conservation Europe a studují a sledují motýly v České republice od roku 1972, v zahraničí od roku 1991
Zapojeni jsou také vědci z Entomologického ústavu Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích, České společnosti entomologické nebo z Ústavu obratlovců Slovenské Akademie věd v Bratislavě.
Ochranáři mají s obnovou populací některých druhů prostřednictvím péče o biotopy bohaté zkušenosti. V minulosti tak už přispěli k návratu okáče skalního, okáče ovsového nebo hnědáska květelového.
ČSOP Hradec Králové s pomocí jedinců ze záchranných chovů spolupracuje i na aktivní ochraně okáče šedohnědého, hnědáska osikového, modráska komonicového a celé řady dalších mimořádně ohrožených druhů.
Od roku 2012 se podílí na ochraně největší populace jasoně červenookého na Slovensku a o od roku 2019 pomáhají zajistit vybrané populace v tyrolských Alpách, kde obnovili 15 - 20 ha alpských motýlích strání (více na jaro-at.at).
LIFE – program pro lepší život
Projekt Life Apollo 2020 má prohloubit spolupráci mezi výzkumnými pracovníky, chráněnými území, ochránci přírody, veřejností a dalšími důležitými zúčastněnými stranami.Program LIFE je finanční nástroj Evropské unie, který podporuje aktivity související se zlepšením životního prostředí a klimatu. Od roku 1992 pomohl financovat a realizovat více než 5 500 projektů za téměř 6 miliard euro napříč celou Evropou.
Jeho dlouhodobým cíle je přispět k přechodu na udržitelné, oběhové, energeticky účinné hospodářství založené na energii z obnovitelných zdrojů, které je neutrální z hlediska změny klimatu a odolné vůči změně klimatu, k ochraně, obnově a zlepšování kvality životního prostředí, včetně ovzduší, vody a půdy, a k zastavení a zvrácení úbytku biologické rozmanitosti a k řešení degradace ekosystémů.
Česká republika začala využívat program LIFE po svém vstupu do Evropské unie v roce 2004. Od té doby se uskutečnily na území naší republiky desítky projektů za stovky milionů korun, které významně pomohly při ochraně životního prostředí. Program se stal i u nás významnou součástí podpory projektů v oblasti ochrany přírody a krajiny, životního prostředí a klimatu.
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Správa chystané CHKO Soutok bude sídlit v Lanžhotě
Potvrzeno: kočka divoká z Křivoklátska má příbuzné v Doupovských horách
Do sčítání motýlů v Česku se může poprvé zapojit veřejnost. Akce začíná 3. června
Další články autora |
O hledání travičů, výcviku psů a nebezpečnosti karbofuranu. Rozhovor s Klárou Hlubockou, psovodkou České společnosti ornitologické
Současné zákony jsou pro kočku. Chceme zavést povinnou kastraci koček, říká Kamila Dvořáková
Nový ráj pro kokořínské trampy? Jak vznikl Národní park Krušné horyOnline diskuse
Všechny komentáře (3)
Karel Zvářal
30.4.2024 07:13Zeleň se likviduje i tam, kde to nikomu nevadilo a nepřekáželo, a to jenom proto, "aby se na ten bordel nemusel nikdo dívat". S takovým přístupem se stává vzácnou i kdysi všudy příromná babočka kopřivová, jejíž shluky černých housenek na žahavé bylině jsem od mala obdivoval za geniální strategii.
Snad se tedy ten blázinec s chorobnou čistotou podaří změnit v něco normálního, "staromódního". Protože stejně jako v křišťálově čisté vodě je minumum života, podobné je to i v sterilní, vyhoblované a chemicky ošetřované krajině. Nezbývá, než nadšencům držet pěsti a postupy umělých odchovů stále vylepšovat a do terénu získat hodně brigádníků s kosou.
Slovan
30.4.2024 10:13Některým druhům pomůže aktivní a dobře provedený management lidmi, jiným zase bezzásahový režim v přirozených lesních ekosystémech. V krajině je třeba mít obojí a proto by bylo špatně, pokud by se jeden z nich zatracoval jen proto, že někde se hodí jeden a jinde naopak druhý.
