Puška, nejlepší přítel pastevce

Celkem často se v komentářích objevuje… Pastevečtí psi jsou k ničemu, nebezpeční a drazí. Ploty drahé, pracné a překonatelné. Nejúčinnější a nejlevnější je puška. Dobrá kulovnice. Často je součástí dobré rady i ideální ráže. Pokud je levnější a účinnější než jiné způsoby ochrany stád před vlky, tak to jistě stojí za zvážení. Však kdo by nechtěl ušetřit a vyřešit složitý problém. Kouknu na internet. Ha. Kulovnice stojí kolem 30 tisíc. Supéér! To není o tolik dražší než štěně pasteveckého psa. A nemusíte ji krmit. Za 30 tisíc koupíte materiál jen na malou ohradu. Jedna síť je kolem tří tisíc, a ještě potřebujete zdroj ohradníku a tam jste na ceně kolem pěti tisíc… Ohradu musíte udržovat funkční.

Investice do zbraně jednoznačně vítězí! No, ale nastává problém! Jak pušku použít? Ptám se tedy odborníků na sociálních sítích, kteří mi pušku vřele doporučují. Kam mám flintu dát? Doprostřed pastviny? Na zem asi ne, co? To by ji vlci mohli přehlédnout. Tak pověsit na nějaký kůl? Kvůli tomu má přeci popruh. Po tomto dotazu samozřejmě následuje smršť otázek, jestli nejsem blbej? No samozřejmě, že jsem! Když už tu flintu koupím, tak chci, aby sloužila co nejlépe. A když nevím nebo nechápu, tak se zeptám. „Tu pušku musíš držet v ruce, ty idiote!“ Aha! „Střelíš do těch bestií, jednu složíš a už se na pastvinách neukážou!“

Aha, takže tam musím být fyzicky přítomen. Když mám více pastvin, ještě k tomu daleko od sebe, tak jsem schopen hlídat jen jednu z nich. A musím tam být stále, protože vlci jako na potvoru nepřicházejí v přesně určený čas. Musím tam být napřed celé noci a, až si to vlci očíhnou, tak i celý den. 24 hodin nepřetržitě celý rok. Jedna pastvina, jeden člověk. A co teprve rozsáhlé a nepřehledné pastviny… Diskuze končí.

Návrat do reálného světa.

Střežení stád člověkem s puškou v ruce je zdaleka nejnákladnější a nejméně účinné opatření. Je to prosté. Člověk je denní tvor, vlci loví kdykoli. Mlhy, vánice, lijáky, bouře, smrště. Pro člověka počasí, že by psa nevyhnal. Pro vlky skvělé podmínky zajít si na chutnou večeři.

O smyslech jako je sluch a čich, často i zrak, se asi nemusíme bavit. Za jak dlouho opadne u člověka zvýšená ostražitost a pozornost? Za den? Za týden? Za měsíc? Za jak dlouho nastoupí únava? A s ní spojené chyby?

Lidé mají hodinky, ale vlci mají čas. Moře času. Pečlivě a trpělivě sledují provoz a stereotypy na pastvinách… Přijdou, až člověk bude spát, čučet do mobilu nebo bude pod vlivem. Anebo půjde do hospody mezi lidi, protože vlci se tu přece neukázali už půl roku, tak co by se mohlo stát…

Otázka nezní, jestli přijdou, ale kdy přijdou. Dostaví se, když je člověk nejméně očekává. Celé to korunuje kardinální problém. Čím dál méně lidí chce pracovat v zemědělství. A ještě méně jako pastevci.

Funkční plot, funkční pastevečtí psi chrání stáda celý den. Celou noc. Celý rok. Za jakéhokoli počasí. Ano, i je mohou vlci překonat, přelstít. Žádné opatření není nikdy stoprocentně účinné za všech okolností. Ovšem ve srovnání s člověkem (s puškou) fungují naprosto bezchybně.

Spousta lidí se upíná k možnosti, že bude povolen lov vlků a ti se pak budou pastvinám vyhýbat. Moc bych na to nesázel. I v oblastech, kde byli vlci v minulosti loveni (nebo stále jsou pronásledováni, vybíjeni, decimováni), bylo a je nutné stáda chránit třeba pasteveckými psy, zavíráním do bezpečných ohrad. Vlci se pak mohou, z našeho pohledu paradoxně, začít více zajímat o nechráněná hospodářská zvířata. Jednoduše proto, že jsou nejjednodušší a nejbezpečnější kořistí, jejímž lovem stráví jen minimum času v nebezpečném kraji, kde může střelec čekat za každým stromem.

Jak vidno, jednoduchá řešení neexistují. Soužití, ne to je špatné slovo, koexistence s vlky je pro pastevce velmi náročná. Člověku opakovaně tane na mysli stále stejná otázka: potřebujeme vlky?

O tom někdy příště.

---

reklama

---