Jan Pokorný: Reakce na článek L. Metelky z 24. 7. 2026. Jsou naměřené hodnoty v souladu s Manuálem k radiometru?

Pan RNDr. L. Metelka ve svém článku z 24. 7. 2026 na Ekolistu potvrdil stanovisko AVex 4/2020, ve kterém Ústav výzkumu globální změny AVČR (CzechGlobe) tvrdí, že „Teplota na Zemi je dána množstvím energie, která na zemský povrch dopadá a je jím pohlcena. Asi jedna třetina této energie přichází ve formě slunečního záření a zbylé dvě třetiny ve formě vyzařování (sálání) atmosféry směrem k povrchu Země, tj. skleníkového efektu atmosféry". RNDr. L. Metelka shrnuje výsledky dlouhodobého měření radiační bilance solární a ozonové observatoře ČHMÚ následovně: „Konkrétně v Hradci Králové za roky 2012-2025 byla v 83 % celkového času intenzita dlouhovlnného záření z atmosféry k povrchu větší než intenzita globálního záření a jen v 17 % času byla nižší. Nejvyšší časový podíl převládajícího dlouhovlnného záření nad globálním byl v prosinci – 98 % a nejmenší v červnu – 69 %. I v létě tedy přichází k povrchu víc radiační energie ve formě tepelného vyzařování atmosféry než ve viditelném slunečním záření. To všechno jsou prostě naměřené hodnoty, jsou v souladu s tvrzením ve stanovisku AVex 4/2020 a s tím páni docenti neudělají vůbec nic. Ať se jim to líbí nebo ne, ať tomu rozumějí nebo ne.“

L. Metelka doložil toto shrnutí výsledků za období (2012 – 2025) jedinou citací, která je z roku 2015 a není dostupná (Vaněček et al. 2015). Po našem dotazu, pracovnice ČHMÚ zjistí v knihovně, zda je Sborník možno koupit.

Pan Metelka uvádí graf Průměrného toku globálního a dlouhovlnného záření k povrchu v závislosti na elevaci Slunce. Globální sluneční záření narůstá s výškou Slunce nad obzorem k 700 W.m-2 (modrá čára), zatímco tok dlouhovlnného záření je vyrovnaný nad 300 W.m-2 (červená čára).

Zde kladu otázku, ke které se vrátíme. Čidlo pro měření dlouhovlnného záření (pyrgeometer) ukazuje hodnotu nad + 300 W.m-2? Jaký je rozdíl teplot mezi tělesem tohoto čidla a zdrojem dlouhovlnného záření? Pokud je pyrgeometr ohříván zářením 300 W.m-2, musí být teplota zdroje (atmosféry) vyšší zhruba o 60 °C, než je teplota pyrgeometru.

Dále pan Metelka uvádí graf průměrných toků tepelného záření z povrchu země do atmosféry (červená) a z atmosféry k povrchu (modrá) a jejich rozdílovou bilanci (zelená), která je negativní, v rozsahu cca – 100 W.m-2 až – 35 W.m-2 a znamená ochlazování zemského povrchu. Pan Metelka dodává, že čistý tok (zelená) je od teplejšího povrchu do chladnější atmosféry, tedy v souladu s 2. termodynamickým zákonem.

Pan Metelka přičítá k naměřené hodnotě globálního slunečního (krátkovlnného) záření hodnotu naměřené dlouhovlnné radiace z atmosféry k povrchu země a ignoruje vyšší hodnotu dlouhovlnné radiace od teplejšího povrchu země do atmosféry (červená). Nepracuje s čistým tokem (zelená) ale pouze s naměřenou hodnotou dlouhovlnného záření z atmosféry k povrchu zemskému (modrá), a dochází k závěru, že tok dlouhovlnného záření z atmosféry ohřívá povrch zemský více než záření sluneční. Tím ovšem popírá 2. termodynamický zákon, protože tvrdí, že chladnější atmosféra ohřívá teplejší povrch zemský.

Platón ve své Ústavě formuluje Zákon sporu (neprotivořečivosti): „Je nemožné, aby tentýž usuzující měl o témže opačné názory“ (Ondok 1998).

Následuje tabulka z Manuálu pro KippZonen NetRadiometer CNR 4, ukazující rozsahy hodnot krátkovlnné sluneční radiace (pyranometer) a dlouhovlnné radiace (pyrgeometer). Pyrgeometer otočený vzhůru do oblohy (upper) měří vždy zápornou hodnotu, tedy citlivá vrstva čidla chladne nebo jsou teploty při zatažené obloze mezi čidlem a atmosférou (efektivní teploty oblohy) vyrovnány a pyrgeometr ukazuje 0, což se děje též, když se na povrchu pyrgeometru srazí rosa. Při jasné obloze stoupá tok dlouhovlnného záření od povrchu země do atmosféry, dosahuje hodnot – 150 W.m-2. Jakou hodnotu dlouhovlnného záření ukazuje měřicí přístroj ČHMÚ v Hradci Králové při zatažené obloze, při dešti, když je pokryt rosou? Ukazuje nulu?

Pokud vyjádříme hodnoty dlouhovlnného záření podle Stefan Boltzmannova zákona, tedy jak dané těleso vyzařuje ve srovnání s absolutní nulou (- 273,15 °C), potom přístroj (nikoli vlastní čidlo pyrgeometru) ukazuje hodnoty ve stovkách W.m-2. Takové hodnoty jsou na grafu v článku pana L. Metelky z 24.7. 2026; vektorový součet potom ukáže reálnou, tedy zápornou hodnotu dlouhovlnného záření (zelená tečkovaná čára).

Přikládám okopírovaný text z monografie Introduction to Micrometeorology, ACADEMIC PRESS, str. 39 (Arya 2001), kde je příklad výpočtu toku dlouhovlnného záření mezi povrchem zemským (ground heat flux) a atmosférou. Netradiometr vyjadřuje hodnoty dlouhovlnného záření vůči absolutní nule, nikoli vůči své vlastní teplotě. Dlouhovlnné záření od povrchu země 400 W.m-2, dlouhovlnné záření z atmosféry 350 W.m-2. Výsledný tok je záporný, zemský povrch vyzařuje do atmosféry 50 W.m-2. Příslušníci CzechGlobe a ČHMÚ by v tomto případě sčítali hodnotu 350 W.m-2 s naměřenou hodnotou krátkovlnného slunečního záření měřenou pyranometrem.

L. Metelka a CzechGlobe svá tvrzení opírají o chybnou interpretaci schématu globální radiační bilance (Trenberth, Fasullo 2011). V levé části schématu dopadá 160 W.m-2 slunečního záření, v pravé části přichází na povrch zemský 333 W.m-2 a povrch zemský vyzařuje 390 W.m-2. Jmenovaní tvrdí, že slunce dodává polovinu energie než atmosféra a ignorují tok dlouhovlnného záření od povrchu země do atmosféry (390 W.m^-2). Zdůrazňuji: Kevin Trenberth se od této jejich interpretace jednoznačně distancoval. Dalším z autorů schématu globální radiační bilance, na kterého se CzechGlobe odvolává, je Martin Wild z Institute for Atmospheric and Climate Science, ETH Zurich. V roce 2024 jsme společně publikovali práci Ellison et al. (2024) o funkci lesa v oběhu vody, utváření klimatu a jak úbytek oblačnosti ovlivní modely globální radiace, práce má 5 stran citací, za připomínky děkujeme Kevinu Trenberthovi.

Zde uvádím své osobní svědectví: při psaní článku Ellison et al. 2024 jsem marně hledal vědeckou práci naznačující přístup CzechGlobe v AVex 4/2020, abych ji citoval a podrobil kritice. Zmínil jsem Davidu Ellisonovi, že Akademie věd ČR má na svých stránkách Stanovisko ke klimatu, v němž se praví, že atmosféra ohřívá Zemi ze 2/3 a Slunce z 1/3. David mně zastavil s tím, že si nerozumíme „víš že nyní říkáš, že atmosféra ohřívá zemi více než slunce“! Styděl jsem se dále pokračovat. Nauky Lysenka, Lepešinské byly Československé akademii věd vnuceny, AVex4/2020 je výplodem CzechGlobe s cílem zdůvodnit emisní povolenky, zastavit těžbu uhlí a dekarbonizovat?

Zabýváme se úlohou vegetace v distribuci sluneční energie, oběhu vody, utváření klimatu. Tento obor se za posledních dvacet roků rozvinul. Mezinárodní tým vědců připravil pro Světovou konferenci o klimatu (COP21 Paris) PolicyBrief na toto téma. Jak známo, „souhrn pro politiky“ zůstal jenom u „vedoucí úlohy CO2“ v klimatu. Širší rozsah výzvy vyšel jako vědecký článek Ellison et al. (2017).

Závěrem uvádím několik citací našich prací a těch, na kterých jsme se podíleli. Protože se aktivní úlohou vegetace v distribuci sluneční energie zabýváme desítky roků, byl jsem vyzván, abych napsal kapitolu o Evapotranspiraci do Encyclopedia of Ecology. Nikde jsme se nesetkali s výsledky pozemního měření, dokládajícími, že atmosféra ohřívá zemi.

Pane RNDr. L. Metelko, představitelé naší největší vědecké instituce přes klima, evropského centra excelence, Ústavu výzkumu globální změny AVČR (CzechGlobe), vyzývám vás, publikujte výsledky svých dlouholetých měření, že atmosféra ohřívá zemi v dostupném časopise s recenzním řízením. Níže jsou citace několika našich článků, redakční rady uvítají vaši kritiku. Doporučuji začít kritikou článku Jirka et al. 2021, případně Pokorný et al. (2023), zde mimo jiné ukazujeme na měřených datech dlouhovlnné bilance pokles skleníkového efektu, tedy nárůst toku tepla od země do atmosféry.

Poznámka na konec: vědci ovlivňují přímo politická rozhodnutí, ekonomiku. Stanovisko AVex4/2020 není akademickou prací, ale je Stanoviskem pro politiky, parlament, exekutivu. Autoři tohoto Stanoviska po léta ignorují kritiku. Jejich efekt na společnost je nesrovnatelně vyšší, než je vliv soudních znalců. Autoři takového Stanoviska nemají trestně právní odpovědnost?

Doc. RNDr. Jan Pokorný, CSc.
Dostupné práce autora: ResearchGate Jan Pokorný ENKI

Literatura
Ellison, D., Morris, C. E., Locatelli, B., Sheil, D., Cohen, J., Murdiyarso, D., Gutierrez, V., van Noordwijk, M., Creed, I.F., Pokorny, J., Gaveau, D., Spracklen, D.V., Tobella, A.B., Ilstedt,U., Teuling, A.J., Gebrehiwot, S.G., Sands,D.C., Muys, B., Verbist, B., Springgay, E., Sugandi, Y., Sullivan, C.A., (2017). Trees, forests and water: cool insights for a hot world, Global Environmental Change 43, 51–61 Contents lists available at ScienceDirect Global Environmental Change
Ellison, D., Pokorný, J., Wild, M. 2024, Even cooler insights: On the power of forests to (water the Earth and) cool the planet Glob Change Biol. 2024;30:e17195.  https://doi.org/10.1111/gcb.17195
Hesslerová, P., Pokorný, J., Huryna, H., Harper, D.: 2019, Wetlands and Forests Regulate Climate via Evapotranspiration., In, S.An, J.T.A. Verhoeven (eds.),Wetlands: Ecosystem Services, Restoration and Wise Use, Ecological Studies 238, pp.63 – 93
Huryna, H. and Pokorný, J. 2016 The role of water and vegetation in the distribution of solar energy and local climate: a review. Folia Geobotanica., 51(3), 101-208, ISSN 1211-9520, DOI 10.1007/s12224-016-9261-0
Jirka V., Hesslerová, P., Huryna, H., Pokorný, J., 2021 Energetická výměna mezi zemským povrchem a atmosférou v závislosti na meteorologických podmínkách bez ohledu na obsah CO2. Vytápění, větrání, instalace. 5/ 2021, str. 234 – 23
Pokorny, J., (2019) Evapotranspiration. In: Fath, B.D. (editor in chief) Encyclopedia of Ecology, 2nd edition, vol. 2, pp. 292–303. Oxford: Elsevier.© 2019 Elsevier
Pokorný, J., Procházka, J., Jirka, V., Huryna, A., Hesslerová, P., 2023: Lze nárůst příkonu sluneční energie a teplot vysvětlit jinak než úbytkem oblačnosti a vody v ovzduší? Vodní hospodářství 12/2023, str 2 – 7
Seják, J.; Pokorný, J.; Seeley, K.; Skene, K.R. Why ecosystem services should be counterbalanced by nature’s thermodynamic costs. Ecosystem Services 2022, 57, https://doi.org/10.1016/j.ecoser.2022.101469, https://biosri.org/uploads/3/5/4/8/35485350/ecosystems_services_2022_sejak_et_al.pdf
Cituji z J.P. Ondok 1998 (Důkaz nebo hypotéza Boha, TRINITAS), který se na pracovišti Botanického ústavu ČSAV od sedmdesátých let věnoval hodnocení radiační bilance, fotosyntézy a evapotranspirace. J. P. Ondok se narodil před sto lety 2.září 1926, zažil mnohé. Nečekal, že Akademie věd ČR bude popírat slunce svit a upřednostňovat uschlý rozpadající se strom před stromem živým.

---

reklama

---