Jan Zeman: Koronavirová krize a udržitelný rozvoj

Odborná veřejnost se údajně shoduje, že koronavirus vznikl přirozenou cestou. Až na jisté rebely, podle kterých koronavirus vznikl v laboratoři. / Ilustrační foto

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | melis / Shutterstock

Co je koronavirus?

Covid 19 je nové virové onemocnění, zejména plic, dosud zahalené mnoha záhadami a provázené mnoha dohady a spekulacemi. Je silně infekční, velmi snadno a tím i rychle se šíří, zejména dotykem s nakaženým, ale také kapénkovou nákazou, a to i v inkubační době, která trvá obvykle 4-14 dnů, někdy i déle. Projevuje se zvýšenými teplotami, dušností, suchým kašlem, žaludečními problémy a nepřiměřenou reakcí plic, která bývá hlavní příčinou přímých úmrtí na koronavirus.

Podle některých je to obyčejná chřipka. Problém je, že za ním před nemocnicemi řady států zůstávají hromady mrtvých, že v silně zasažených státech někdejší EU 15 a USA se v důsledku jeho nekontrolovaného šíření násobně zvýšila nejen nemocnost, ale také úmrtnost. Pětinásobná úmrtnost proti průměru let 2015-19 za stejné roční období v Itálii, ve Španělsku a v dalších, koronavirem silně zasažených státech je realitou. Covid 19 zabíjí ve velkém jistě i proto, že přehlcené zdravotní systémy nejen Španělska, Itálie či New Yorku se nejsou s to starat o všechny nemocné a část jich, zejména starých a jinak vážně nemocných, nechávají zemřít. Covid 19 zabíjí nejčastěji ve spojení s jiným vážným onemocněním pacienta, ale vážně poškozuje i zdraví zdravých lidí. Umírají na něj mnohem častěji chudí lidé, kteří mají jen omezené možnosti se před nákazou chránit.

Na rozdíl od jiných virových onemocnění zřejmě ani jeho proděláním nezískává člověk imunitu. Jižní Korea má nejméně sto z koronaviru vyléčených pacientů, které jím onemocněli znovu, mnozí další mají poškozený mozek. Protilátka IgM se dosud u žádného vyléčeného pacienta s Covid 19 nenašla, protilátka IgG má podle dosavadních poznatků v krvi vyléčených jen krátkou životnost. Záměr části epidemiologů, lékařů, podnikatelů, politiků a ekonomů nechat obyvatelstvo svých států promořit koronavirem s cílem dosažení „kolektivní imunity“ je nejen nesmírně cynický vůči obětem, ale také nevychází z hlediska dosažení cíle dosažení kolektivní. Jistě ekonomické a jiné ztráty způsobené pandemií koronaviru jdou do závratných výšek a vytváří jednak pocit beznaděje, jednak stimulují návrhy na tvrdá a velmi riskantní řešení, spadající do koncepcí učení Malthuse (přežijí jen silní a vitální), tzv. sociální darwinismus.

Ve hře jsou i varianty, že koronavirus časem sám zmizí, že se na něj najde účinný lék nebo účinné očkování. Ale také vysoké riziko, že koronavirus vymizet nemusí a že dřív než se vyvine účinný lék či očkování (snad 1,5 roku), zmutuje a pracně vyvinutý lék či očkování nepomůžou.

Samotné zjišťování nemoci Covid 19 je značně obtížné. Tzv. jednoduché testy mají chybovost 80 %, selhávají ale i tzv. kvalitní (genetické) testy. Asi u 80 % nakažených probíhá onemocnění bez příznaků. Co přinese aktuální výzkum „promořenosti“ obyvatel ČR, netuším. Použitelného zřejmě nic. Podle některých polských lékařů se dá Covid 19 určit spolehlivě jen rentgenem plic, neboť plíce člověka napadeného koronavirem jsou značně změněná proti plicím zdravým i proti plicím napadeným jinými dýchacími chorobami. Rentgen je metoda stará a levná, ale vyžaduje naučit se příslušné snímky plic správně vyhodnotit.

Máme občany, kteří zemřeli přímo na koronavirus, obvykle na selhání plic.

Máme občany, kteří zemřeli na jinou nemoc, kterou zásadně zhoršilo onemocnění koronavirem (astma, nemoci srdce, rakovina …).

Máme občany, kteří zemřeli v důsledku karantény, zavedené s cílem omezit šíření koronaviru. V Česku je asi nejznámějším případem zpěvák skupiny Spirituál kvintet pan Vančura. Bál se jít k zubaři, aby u něj nechytl koronavir, a zemřel na sepsi v důsledku infekce šířící se z jeho nemocného zubu. Problémem se stává i zanedbávání různých preventivních opatření, protože i české zdravotnictví je vážně zatíženo pandemií Covid 19. V každém případě si situace žádá dohnat všechna zanedbaná preventivní vyšetření v co nejkratším čase, jaký umožní vývoj nákazy.

V Indii je bezpočet obětí karantény kvůli šíření Covid 19, která připravila milióny Indů „přes noc“ o práci i příjem. Úspory většinou nemají, domů to mají nejednou 500 km a při zrušené veřejné dopravě musí jít domů pěšky a cestou mřou hladem a vedrem. Máme i občany, kteří nezemřeli v důsledku zavedení karantény. Snížil se ale také počet obětí dopravních nehod v důsledku podstatného omezení dopravy, zastrašení občané se méně věnují hazardu všeho druhu aj.

Odborná veřejnost se údajně shoduje, že koronavirus vznikl přirozenou cestou. Až na jisté rebely, podle kterých koronavirus vznikl v laboratoři. Obě svářící se strany přitom argumentují jeho zcela atypickou, nepřirozenou strukturou. Poukazují zejména na biologické laboratoře v Číně (na okraji Wu-chanu) a v USA, někteří i na laboratoře britské (v Salisbury) či ruské (institut Vector). Něco říká i diplomatická přestřelka „USA – Čína“ o původu koronaviru a zjištění nezávislého novináře Štěpána Kotrby, že tyto laboratoře v USA i v Číně úzce spolupracovaly na riskantních pokusech a měly své provozy špatně zabezpečené. Jak ale koronavirus vznikl, nelze zatím jednoznačně tvrdit. Podrobněji viz https://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/kauzy/Komu-virus-utekl-z-kuchyne-USA-i-Cina-Binec-a-pokusy-o-kterych-nepisou-doklada-Stepan-Kotrba-Posadte-se-621550, publ. 23.4.2020

Pacient nula nemoci Covid 19 není stále zjištěn. Podle všeho je buď v Itálii nebo v Číně, nebo v USA. Šíření Covid 19 začalo úředně v čínském Wu-chanu v listopadu a v prosinci 2019 (epidemie vyhlášena od 12. 12. 2019), krátce po skončení mezinárodní vojenské olympiády (18. - 27. 10. 2020 World Military Games v provincii Chu-pej, píše se též Hu-bei), které se účastnili i vojáci USA. Zatímco prezident USA D. Trump viní Čínu za koronavirovou pandemii, Čína viní vojáky USA za nechtěné zavlečení koronaviru do čínské provincie Chu-pej s metropolí Wu-chan a poukázala na incident ve vojenské laboratoři USA USAMRIID ve Fort Detrick v Marylandu, odkud prý unikl první kmen koronaviru. V podezření je i laboratoř USA v Porton Down.

Číňané nové onemocnění léčili dva měsíce jako zcela atypický zápal plic. Teprve 27. -31. prosince 2019 rozpoznali, že jde o nové vážné virové onemocnění. Prostřednictvím Světové zdravotnické organizace (WHO) neprodleně varovali svět. WHO v září 2019 na Valném shromáždění OSN varovala před hrozbou nové, blíže neupřesněné pandemie, ale marně. Podobně většina států světa dlouho ignorovala zprávy z Číny, předávané WHO, o nové velmi nebezpečné nákaze, až se dostaly k současným tristním koncům.

Přední italští epidemiologové tvrdí, že zcela atypické zápaly plic v severní Itálii léčili již koncem září a v říjnu 2019 a že jejich zdrojem jsou podle jejich názoru vojáci USA z tamních leteckých základen, viz https://cz24.news/ae-news-to-je-sok-italsky-expert-reditel-institutu-pro-farmakologicky-vyzkum-podal-traskave-svedectvi-ze-italsti-lekari-zaznamenali-pripady-coronaviru-jiz-v-rijnu-2019-ctvrt-roku-pred-vypuknutim-n/, publ. 28. 3. 2020.

Od času koreyské války není prozíravá část generality nakloněna biologickým zbraním hromadného ničení. USA tehdy v rozporu s mandátem Rady bezpečnosti OSN ve velkém použily tyto zbraně proti Severní Korey se značně rozporuplnými výsledky. Vyhodnocení bylo asi takové, že se mohou stát všeobecnou epidemiologickou bombou destruující obě strany na bojištích i v zázemí. Uvádím to proto, že se zdá, že ať už Covid 19 vznikl jakkoliv, má charakter všeničící epidemiologické bomby, z které odejdou všechny státy světa jako poražení.

Naznačuje to i krach velkých provokativních manévrů vojsk NATO, plánovaných na jaro 2020 v těsné blízkosti hranic Ruska. Začaly se připravovat koncem ledna 2020. Ve vazbě na rozsáhlé přesuny zejména USA vojsk, s nimi spojené, se zejména ve velících kádrech NATO, ale nejen tam, začal šířit koronavirus. První od manévrů kvůli koronaviru odpadlo Norsko, v dubnu 2020 byly zcela potichu odpískány.

Velké spekulace se vedou o možném přenosu koronaviru z netopýrů na lidi ve Wu-chanu. Čína tvrdí, že prvních 14 zjištěných pacientů s Covid 19 nemělo s podezřelým trhem se zvířaty ve Wu-chanu nic společného. Štěpán Kotrba píše, že první linie koronaviru A je netopýřímu koronaviru sice blízko (z 96,2 %), ale v Číně byl zjištěn jen v devíti případech (ve Wu-chanu v pěti). Běžnější byl jen v USA a v Austrálii, kde se šířil od půlky září do prosince 2019. Wu-chanský hlavní typ koronaviru B dominoval ve východní Asii a zůstal v regionu. Varianta C je hlavní evropský typ koronaviru. Z Číny nepochází. Ve východní Asii se objevila v Singapuru, v Hongkongu a v Jižní Korey. Vyvolala údajně současnou pandemii v USA a zejména v New Yorku, kam se dostala z Evropy. Ale jak se dostal do severní Itálie, hlavního epicentra Covid 19 v Evropě? Zatím se neví. Mutace koronaviru pokračují, už prý existuje i česká mutace, viz Starce a nemocné nechat pomřít? Štěpán Kotrba o virové krizi: Dvě cesty na výběr. Tíživé čtení publ. 20.4.2020.

Epidemické bomby

Lidstvo zná zatím tři základní přístupy k boji s koronavirovou pandemií.

- Přísná kontrola zdravotního stavu občanů za pomoci nejmodernější sledovací techniky, spojená s izolací nemocných i podezřelých z nemoci a tvrdými postihy neukázněných osob. Je typická pro východní Asii. Nese všechny znaky u nás velice nepopulárního policejního státu, byť českým pseudodemokratům vadí jen v Číně. Její účinnost je podmíněna zásadní, převážně dobrovolnou kázní obyvatelstva. V liberálním západním světě je zřejmě nedosažitelná.

- Snaha o izolaci nemocných a podezřelých ve státech jako Česko, Slovensko, Polsko a Maďarsko. Od východoasijského modelu se liší jednak určitým zpožděním (u nás 1-2 týdny), jednak absencí dobrovolné kázně u části občanů a značně omezenou možnost ji vymáhat.

- Velmi liberálním až ignorantským přístupem, odmítající karanténu a zavádějící ji v omezeném rozsahu s velkým zpožděním 1-2 měsíců, když už je pandemie rozjetá, nebo také vůbec (Švédsko). Jde typicky o USA, vedení EU, státy EU 15, Norsko, Švýcarsko….

Nemocnost Covid 19 se sleduje ve více ukazatelích. Jde zejména o počet nově a celkově nakažených, počet zemřelých, obojí jednak absolutně, jednak relativně na milión obyvatel, počet uzdravených, počet nemocných (počet nakažených = počet zemřelých + počet nemocných + počet uzdravených) a počet vyšetřených na Covid 19 absolutně i na milión obyvatel. Za nejvýznamnější považuji počet zemřelých na milión obyvatel. Ukazuje jej tabulka č. 1:

Tabulka č. 1 – zemřelí dle států na koronavirus na 1 mil. obyvatel.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Jan Zeman / WHO / worldometers.info

Data zveřejňuje každý den WHO, tak jak jí dochází hlášení z jednotlivých států. Jsou to data, která ten či onen stát či region WHO nahlásí, tj. bez záruky. Mnoho zemí zejména v Africe, v Asii a v Jižní Americe má velmi slabé zdravotnictví, takže lze důvodně předpokládat, že je tam situace mnohem horší a to i za předpokladu, že do řady tamních regionů koronavirus ještě neproniknul. Ale i mezi vyspělými státy mohou být rozdíly způsobené různou pečlivostí či nedbalostí vykazování, viz všichni zemřelí na Covir 19 versus na Covir 19 zemřelí v nemocnicích. Chápu, že tam, kde ve velkém umírají lidé, se s vykazováním příčin úmrtí „nemažou“.

Ne vždy je správně určena příčina úmrtí, nejen za současné pandemie. V rámci velkých čísel se ale chyby často navzájem ruší, někdy jsou deformovány určitým směrem.

S výše uvedenými výhradami tabulka č. 1 ukazuje, že ve státech s liberálním přístupem k epidemii koronaviru je zdaleka nejvyšší počet mrtvých na milión obyvatel. Rozdíl přitom v čase rychle narůstá. Alespoň zatím. Nesmíme zapomínat, že krize zdaleka neskončila a že na celkové hodnocení je ještě čas. Zvyšující se počty v čase ale mluví jednoznačně.

Šíření koronaviru urychlují epidemiologické bomby. Velkou epidemiologickou bombou se stalo fotbalové utkání v italském Bergamu 19. 2. 2020, odkud se vrátila nakažená třetina španělského týmu z Valencie a bezpočet fanoušků. Covid 19 začal zaplavovat Španělsko a Itálii. Podobně účinkovalo fotbalové utkání v Liverpoolu ve Velké Británii. Druhou epidemiologickou bombou ve Španělsku se stala demonstrace asi 120 000 feministek 8. března v Madridu, po níž se epidemie Covid 19 ve Španělsku prudce rozjela. Ve Francii se koronavirovou bombou staly místní volby 15. března, podobně v Bavorsku ve stejný den či jim předcházející slavnosti piva v městečku Mitterteich poblíž našich hranic. Z rakouského lyžařského střediska v Ischgl odjelo mimo jiné nakažených Covid 19 na tisíc lyžařů, které nakazil infikovaný prodavač občerstvení.

Česko zatím velkou epidemiologickou bombu nemá. Asi 75 % Covid 19 nakažených u nás obstarali přímo či nepřímo čeští lyžaři, kteří si s podporou neodpovědných cestovek a novinářů v počtu asi 7 500 (dle operátorů mobilů) lyžovačku v italských Dolomitech neodpustili ani v době, kdy již bylo známo, že je celá severní Itálie zamořená koronavirem. Další přenos byl z ohnisek Covid 19 v Německu a v Rakousku poblíž našich hranic. Po proniknutí do země se Covid 19 šíří „samovolně“. I zde ale platí, že lhostejnost vlády a neukázněnost občanů významně přispívá k jeho šíření. Nejde jen o nenošení roušek, zvláště bezohlednou části cyklistů a běžců v přírodě, ale zejména o nedodržování odstupů 2 metry jeden od druhého, chození vedle sebe místo za sebou tam, kde potkáváme druhé, o různých rizikových party nemluvě.

Dopady Covid 19 na ekonomiku

Mohli jsme číst, jak se zklidnilo okolí letišť (letadlo ve vzduchu vidíme jen občas), jak ubylo na silnicích zejména osobních aut, jak se začaly regenerovat mořské pláže, dosud pustošení zástupy turistů, jak se snížila aktivita pytláků atp. Ano snížilo se zejména znečištění ovzduší (v Dillí v důsledku karanténu po mnoha letech vidí modrou oblohu) a narušování životního prostředí. Zásadní problém je, že ekonomika šla „do kopru“.

Na ekonomiku Covir 19 dopadá drtivě. Jde jednak o zvýšené náklady na zdravotnictví (nutnost posílení rozpočtu zdravotnictví o desítky miliard Kč odráží sice i jeho dosavadní dlouhodobou podvyživenost, ale především nákladnost léčení nemocných Covid 19), jednak jde o ztráty na produkci. Vyhlášená karanténa zavřela školy všech stupňů a mnoho mateřských školek, zavřela mnoho podniků služeb a obchodů, Covid 19 alespoň oficiálně zastavil výrobu v našich automobilkách a v řadě dalších podniků. Řadu výrob zastavily váznoucí subdodávky z ciziny, zastavené nejčastěji nemocí Covid 19. Řada žen - matek si po zavření škol a školek musela vzít ošetřovačku. Ekonomické škody letí do závratných výšin. Zvýšení deficitu státního rozpočtu ČR na rok 2020 ze 40 na 300 miliard Kč s tím, že nejméně dalších 300 mld. Kč bude činit deficit v dalších letech, zvláště pak v roce 2021, je odhad ministerstva financí ČR. Větší díl tohoto deficitu je způsoben propady příjmů státního rozpočtu, menší část růstem jeho výdajů, zejména různých kompenzačních plateb. Nejde přitom zdaleka o všechny vznikající ekonomické ztráty. Ztráty mají krýt ve velkém také úvěry. Jejich uvolnění má být přitom ve srovnání s veřejnými rozpočty objemově ještě větší. Pravda, ne všichni potřební na ně z řady důvodů dosáhnou.

Prakticky se zhroutil cestovní ruch. Zahraniční v důsledku uzavření státních hranic se zhroutil prakticky na 100 % bez naděje na zlepšení v dohledné době, vnitrostátní taktéž, byť má naději na rozjezd v rámci uvolňování karanténních opatření v ČR a také v souvislosti s vynuceným přesunem části českých rekreantů ze zahraniční na domácí rekreaci. V cestovním ruchu má toho k nabídnutí ČR opravdu hodně. Problém je, že turistické služby často nejsou na výši, zvláště pak nedostatek kvalitního stravování a ubytování za přiměřené ceny.

Zásadně byla omezena osobní doprava. Skončila veřejná doprava osob do a ze zahraničí (kromě letů a jízd pro naše občany, kteří se ze zahraničí chtějí vrátit, resp. podobné vycestování cizinců z ČR, ve světě je nuceně v klidu asi 16 000 dopravních letadel, asi 62 % z celkového počtu, ve státě o velikosti ČR zavření hranic způsobí téměř zákaz osobní letecké dopravy), zásadně se omezila dálková vnitrostátní doprava, výrazně prořídla i veřejná doprava místní a příměstská, výrazně ubylo i osobních aut.

Přitom mnozí občané, kteří se v důsledku karantény ocitli mimo pracovní proces, vyráží auty na výlety. Ekologicky pozitivní? Toť otázka. Jednak se někteří neumí chovat. Za horka a sucha někteří návštěvníci rozdělávají ohně i v lesích přírodních rezervací, někteří motorkáři na motorkách rozjíždí 1. zóny Krkonošského národního parku, někteří turisté v rezervacích CHKO Moravský kras rvou česnek medvědí. Jednak jsou některá území turisty přetěžována, např. přírodní parky a rezervace v Praze.

Dosud je doprava nadměrná a politika světového společenství, EU i ČR vytvářet podmínky pro maximální mobilitu osob i zboží patří k vážným překážkám prosazování účinné ochrany životního prostředí, o prosazování udržitelnosti nemluvě. Její redukce je v tomto směru potřebná. Vážným nejen ekologickým problémem je ale částečný přesun osobní dopravy z šetrné veřejné dopravy na osobní auta. Po dobu pandemie je problém proti tomu bojovat, protože riziko nákazy v osobním autě proti prostředkům veřejné dopravy je evidentně nižší.

Je jisté, že řada občanů v důsledku pandemie Covid 19 přijde o práci. Zanikne řada cestovních kanceláří, ubytovacích zařízení, hospod a dalších podniků služeb, trvale se omezí osobní doprava, krach nemine mnohé aerolinky ad. Karanténa velice podpořila „práci z domova,“ bez každodenního dojíždění do práce. Tak jako mnohé jiné, má práce z domova výhody i nevýhody. Šetří čas i náklady na dojíždění, ale také činí pracovníka izolovaného. Ne každému bytové poměry práci z domova umožňují. Podobně je tomu s telekonferencemi. Velmi se rozšířily. Jako nouzové opatření je nutné je vítat. Pravdou ale je, že přímý kontakt účastníků nahradí jen zčásti. Je předčasné hodnotit efektivnost jistě chvályhodné snahy pokračovat ve výuce po zavření škol elektronicky „na dálku.“

Těžké sociálně ekonomické dopady karantény vytváří silné tlaky na její „uvolňování.“ Nastolený kurs uvolňování karantény negativní sociálně ekonomické dopady zmírňuje a vrací mnohé věci směrem „k normálu“. Současně zvyšuje riziko brzkého nástupu druhé vlny pandemie, u nás stejně jako v jiných státech. Čína má dnes hlavní problém se zahraničními Číňany, přijíždějícími do Číny občas nakažení koronavirem, současnou vlnu koronaviru v Rusku a zejména v Moskvě způsobili Rusové, utíkající před Covid 19 ze západní Evropy a dalších zamořených zemí atd. Osobně nemám z uvolňování v Česku dobrý dojem. Někde jde zřejmě o excesy – uvolňování různých masérem či posiloven. Zjevně zlý dojem mám z uvolňování v Covid 19 silně postižených západních státech. Koledují si o druhou a nejspíš ještě ničivější vlnu pandemie.

Proti pandemii paradoxně vyzrála jen Severní Korea, která je dlouhá léta téměř neprodyšně uzavřena, což je sice velice problematické, ale dnes se to opravdu hodí. Totéž platí o některých drobných ostrovních státech či o některých kmenech indiánů, žijících v dobrovolné izolaci od civilizace. Celkovou bilanci pandemie Covid 19 zatím nelze vyhodnotit, a to včetně sociálně ekonomických ztrát. Čím déle bude trvat, tím to bude horší a tím víc budou narušeny mezinárodní ekonomické vztahy, zvláště pak výrobní kooperace. Představa, že se postupně vrátí vše do podoby, na níž jsme zvyklí, je zjevně nereálná.

Globalizace svlečená do naha

Globalizaci předpověděl Karel Marx a Bedřich Engels již v Manifestu komunistické strany v roce 1847/48. Od těch dob velice pokročila. Má se vesměs za neodvratnou. Až na ten vpád koronaviru a jeho pustošivé působení. Zavření státních hranic, v některých státech i regionálních hranic, jí zasadilo těžkou ránu. Například 80 % antibiotik vyrábí a do EU dodává továrna v Itálii, kterou paralyzoval Covid 19. Mnoho továren stojí, neboť Covid 19 zastavil práci u jejich subdodavatelů. Jeden nebo několik málo subdodavatelů paralyzovaných Covid 19 může zastavit i velký finalizující podnik, i automobilku. O zastaveném mezinárodním cestovním ruchu nemluvě.

Nastává konec globalizace? Toť otázka. Tedy, pokud bude řádit Covid 19 či nějaká podobná choroba, bude situace s globalizací opravdu vážná. S rostoucí délkou pandemie narůstá i narušení všemožných vazeb a nucená adaptace se na novou situaci.

Osobně nemám nic proti globalizaci jako takové. Problém mám s jejími zásadními deformacemi jednak ve výrobě, jednak ve službách, zvláště některých. Ve výrobě za vážný problém považuji skutečnost, že rozhodující část výrob se v rámci globalizace přesunula z vyspělých kapitalistických států do vyspělejších rozvojových států – Číny, Indie, Brazílie atd., kde jsou nízké náklady na práci, žádné či nízké požadavky na ochranu životního prostředí apod. Zisky podnikatelů rostou, životní prostředí zůstává v úhrnu těžce poškozené, resp. se mění jen místo poškození a v případě globálních emisí skleníkových plynů nula od nuly pojde.

Součástí tohoto přesunu je i prudký rozvoj práce „just in time“ (musíš dodat příslušné zboží či službu právě teď) s cílem uspořit nemalé náklady na skladování. Vytvořila velmi vysoké požadavky nejen na logistiku dodávek různých subdodávek. Kde co se převáží nejednou přes půlku světa, s nemalou podporou otevřeně i skrytě silně dotované mezinárodní dopravy, často té nejzávadnější – silniční a letecké. Také námořní doprava není zdaleka tak ekologicky šetrná, jak se nejednou uvádí. Vzniká tak enormní závislost dodavatelských řetězců na logistice. Vyžaduje se obrovská, často nesmyslná doprava. Přitom každý stát by si měl své základní hmotné potřeby zajišťovat sám, ze svých zdrojů a na svém území.

Co mám na mysli? Začíná to zásobování vodou, potravinami, palivy a energií. Ziskový provoz našich vodáren, vodovodů a kanalizací byl po roce 2000 nejednou neodpovědně dlouhodobě pronajat zahraničnímu kapitálu. Ztrátová vodárenská infrastruktura zůstala na krku obcím a městům. Vzniká tu nebezpečná závislost, o rostoucím suchu nemluvě.

Naše nesoběstačnost v potravinách našeho klimatického pásma, vzniklá v 90. letech a zásadně prohloubená v důsledku vstupu ČR do EU za pro zemědělství nevýhodných podmínek, je riskantní. ČR ji musí odstranit, i přes odpor vedení EU. Pokračující válka „velkých“ a „malých“ zemědělců v Česku je cestou ke krachu. Nutné je ale i posílit potravinářský průmysl a donutit nadnárodní obchodní řetězce, aby přestaly diskriminovat potraviny domácího původu.

Riziková je i naše závislost na dovozu paliv a energie – ropy a zemního plynu. Ty si u nás sice nevytěžíme, protože se jejich ložiska ve větším množství na našem území nevyskytují, ale nemělo by nám nic bránit zásadně snížit jejich spotřebu a udržovat si výrazně aktivní elektroenergetickou bilanci i při postupné útlumu těžby a spalování uhlí. Při stávající tristní dopravní politice, která zásadně zvýhodňuje silniční a leteckou dopravu, to ale bude velice obtížné.

Strategické je zdravotnictví. Privatizace podstatné části zdravotnictví a téměř celého farmaceutického průmyslu je pro krizové situace značně riskantní. Jak vypadá tlak na ekonomiku zdravotnictví, vidíme nejlépe na státech, jako je Itálie či Španělsko. V zájmu úspor veřejných rozpočtů tam pod tlakem mezinárodních finančních institucí zavřely mnoho nemocnic a teď nemají dostatečnou kapacitu (v menším platí i pro řadu dalších států). V zájmu úspor naše nemocnice veřejné i soukromé minimalizují zásoby, takže Správa hmotných rezerv měla podle požadavku ministerstva zdravotnictví (bylo sumou požadavků jednotlivých nemocnic) v rezervě místo 10 miliónů jen 10 tisíc ochranných roušek a všichni prý byli připraveni. Situaci, kdy za současné pandemie ochranné roušky a mnohé další zdravotní potřeby je schopna ve velkém dodávat jen socialistická Čína, v menším též socialistický Vietnam, považuji za zjevnou prohru ČR, o EU nemluvě. Nejde ani tak o to, že za tento materiál platíme a ne málo. Problém je, že v krizových situacích bychom v základních zdravotních potřebách měli být soběstační.

Ze strategických důvodů by měla být ve veřejném vlastnictví celá základní technická, tj. dopravní, spojová a energetická infrastruktura (s výjimkou různých přípojek). Píšu to i s vědomím, že péče veřejného sektoru o silnice a mnohé železnice je ostudná, protože hlavní prioritou státu je výstavba nových dálnic i v těch nejkonfliktnějších trasách prakticky za jakoukoliv cenu. Ve veřejném vlastnictví by měly být i národní dopravci.

Že je riskantní privatizovat bezpečnostní sektor, snad není třeba zdůrazňovat, viz výbuchy muničních skladů v Bílých Karpatech. Těch strategických sfér je víc.

Za strategický manévr velkého významu považuji změnu struktury ekonomiky v tom smyslu, že na místo výroby součástek pro velké zahraniční odběratele bychom měli rozvinout výrobu finálních výrobků a pokud možno obnovit investiční strojírenství, nesmyslně zlikvidované v 90. letech v rámci tzv. transformace. Oborová struktura se bude jistě lišit, ale role dodavatele součástek nám dává polokoloniální postavení.

Problematická je i specializace ČR na velké logistické centrum Evropy, obsluhované navíc vesměs silniční dopravou. Bez dostatečné moderní kolejové dopravy, v prvé řadě železniční, do budoucna mnoho šancí nemáme.

V nevýrobní oblasti připadá zvláštní role cestovnímu ruchu. Po roce 1989 nám bylo doporučeno ho přednostně rozvíjet. Chce se říci, proč ne. Řada zemí včetně Rakouska a Švýcarska na něm nemálo bohatne. Rozvoj cestovního ruchu ale nemůže být důvodem k redukci odvětví materiální výroby, jak nám někteří doporučovali. Bylo velice dobře, že jsme si zachovaly vysoký podíl průmyslu. Totiž, země se silným cestovním ruchem, nejednou to základním odvětvím ekonomiky, jsou tímto velice zranitelné. Nemusí tam na plážích zrovna vraždit islamisté. Covid 19 prakticky paralyzoval mezinárodní cestovní ruch a přivedl tak řadu zemí na pokraj bankrotu.

ČR a zejména Praha a další destinace cestovního ruchu citelně utrpí jeho zhroucením, přinejmenším v letošním roce. Naopak stát ušetří nemalé devizy praktickou paralýzou cestování našich občanů do zahraničí. Slyšel jsem nářky, přece nepřijdu o každoroční dovolenou v Řecku, v Thajsku či v jiné destinaci. Fňukání rozmazlených sobců a hvězdiček mě nechává klidným. To jsou prkotiny v situaci, kdy se na Covid 19 v nemalém počtu umírá a další budou jím celoživotně vážně postiženi.

Šéfka Evropské komise nás pokárala, jak jsme si mohli (se Slovenskem, Maďarskem a Polskem) dovolit zavřít státní hranice a pošlapat tak základní svobodu EU – svobodu pohybu. Nevím, zda nerozlišuje nákladní a osobní dopravu (pro nákladní dopravu jsme státní hranice nezavřely), ale nemohu se zbavit dojmu, že je mimo realitu. Přece když jde o život a zdraví občanů, musí jít ostatní věci včetně svobody pohybu stranou.

Za doslova idiotské považuji následné usnesení Evropské komise, že uzavřou vnější Schengenské hranice, aby ČR a některé další státy musely znovu otevřít své státní hranice (a usnadnit šíření Covid 19 ze spřátelené ciziny). Zdá se, že v Bruselu jsou zcela mimo realitu a různým brexitářům dávají proti sobě velmi silnou munici. Ještě že státy západní Evropy se rozhodly s vážným zpožděním své státní hranice zavřít také.

Globalizace se musí změnit

Ano, globalizace se musí změnit. Současný model je vyčerpaný, způsobuje obrovské plýtvání, mimo jiné přivádí planetu Zemi na pokraj ekologického a klimatického kolapsu. Mám za to, že stávající perverzní mezinárodní dělba práce bude muset být změněna, že jednotlivé státy své základní potřeby budou muset uspokojovat ze svých vlastních zdrojů, pokud to půjde. Mám za to, že stávající obrovské přepravní toky budou muset být redukovány a dosavadní enormní otevřená i skrytá podpora dálkové mezinárodní dopravy bude muset skončit. Na prvním místě je nutné zrušit mezinárodní mnohostranné dohody, podle kterých mezinárodní veřejná doprava neplatí daň z přidané hodnoty včetně paliv a energie, kterou spotřebuje, dále mezinárodní námořní, námořně rybářská, říční a letecká doprava neplatí spotřební daň za pohonné hmoty, které spotřebuje. Na místě je jistě otázka, jak velké ekonomické dopady by to znamenalo. Totiž, ač se v parlamentu poslanci sem tam nechutně tahají o pouhé milióny korun výdajů státního rozpočtu, v podobně daňových osvobození utíkající desítky miliard korun zřejmě nikomu nevadí a stát nepovažuje za nutné je vyčíslovat! Pokouším se je na základě ČR spíše chatrných veřejně dostupných dat vypočítat. Podle mých jistě ne přesných výpočtů jde jen v ČR o následující částky, viz tabulka č. 2:

Tabulka č. 2 – Výše základních druhů perverzních daňových osvobození v dopravě v ČR v letech 1990-2017 v mil. Kč.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Jan Zeman

Tabulka č. 2 ukazuje, že v posledních letech ČR vynakládá na základě mezinárodních mnohostranných smluv formou daňového osvobození na podporu mezinárodní veřejné dopravy mezi 46,5 -52,6 mld. Kč za rok. To je obrovská částka. Je jedním z vysvětlení, proč ČR trpí hypertrofií mezinárodní dopravy a proč se masová doprava všeho možného i z kontinentu na kontinent podnikatelům „vyplácí“.

Zrušení těchto smluv nabízí ozdravit mezinárodní dopravu a zacelit pandemií Covid 19 vyčerpaný státní rozpočet, nejen Česka. Osobně nemám nic proti mezinárodní dopravě. Mám ale zato, že by se měla rozvíjet bez těchto obřích, reálně perverzních daňových osvobození. Ať je provozována v normálních ekonomických podmínkách, ať její ceny pokrývají pokud možno její plné náklady včetně externalit.

Současně tím odstraníme jeden z faktorů ničení ekonomik regionů a mrzačení struktury ekonomiky nejen ČR, dále poškozování životního prostředí a klimatu na Zemi. Podobné přínosy získají plus minus i ostatní státy. Je to enormně podporovaná doprava, zvláště pak mezinárodní, která maří efekt snižování konečné spotřeby energie v jiných sektorech ekonomiky, nejen ČR. Sektorový vývoj konečné spotřeby energie v ČR uvádím mimo jiné v http://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/jan-zeman-deformace-cen-paliv-a-energie-v-cr-smernice-eu-a-uzemni-limity-tezby, tabulka č. 2.

Mám za to, že současný velký koronavirový krach je dobrou příležitostí pro zrušení jmenovaných perverzních mezinárodních mnohostranných dohod. Mám za to, že by nejen ekologové měli spojit síly za prosazení jejich zrušení.