Jiří Dlouhý: Studentské stávky za klima aneb Něco se mění i ve společenském klimatu

Vznik hnutí má příčiny, které zatím sociologové příliš nezkoumali, ale určitě se na něm podílí soubor vědeckých informací, publikovaných v druhé polovině roku 2018. Na snímku pochod studentů v německém Hamburku 1. března.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Karin Desmarowitz / campact / Flickr

Globální oteplování bylo označeno pro rok 2019 jako téma číslo jedna různými médii, například agenturou Forbes, a dokonce i v Česku ukázal průzkum agentury Median prudký vzestup zájmu o tuto hrozbu. Stále více obyčejných lidí se rozhodlo důvěřovat vědeckým poznatkům, o téma se začínají vážně zajímat politici, a tak byla klimatická změna i tématem letošního Světového ekonomického fóra v Davosu.

Přesto se v českých velkých médiích stále o studentských stávkách nedozvíme prakticky nic, i když se ve skutečnosti jedná o hnutí daleko širší a masovější, než jsou tak často medializované protesty “žlutých vest”. Děti se ale chovají slušně, nic nerozbíjejí a nezapalují – a kde není katastrofa, tam “není vlastně o čem psát”.

Hnutí, které bylo iniciováno stávkou mladé dívky před švédským parlamentem, po půl roce postupně rozrostlo do celosvětových rozměrů. Nejbližší stávka 15. března proběhne na více než 1 300 místech v téměř 100 zemích světa – někde to bude pár lidí, v jiných městech se bude pravděpodobně jednat o desetitisíce studentů. Možná mě šálí paměť, ale moc si nepamatuji, že by kdy v historii proběhly podobně celosvětově rozsáhlé protesty mladých.

Vznik hnutí má příčiny, které zatím sociologové příliš nezkoumali, ale určitě se na něm podílí soubor vědeckých informací, publikovaných v druhé polovině roku 2018. Mezi ně patří Zvláštní zpráva IPCC ke globálnímu oteplení o 1,5 °C a Výroční zpráva Světového fondu na ochranu přírody (WWF), která odhalila, jak závratným tempem vymírají volně žijící živočichové. K tomu na konci roku 2018 byla ještě zveřejněna inventura emisí ukazující, že po několika letech poklesu opět stoupl celosvětový objem vypouštěného CO2.

V důsledku toho pak nejprve v Austrálii, brzy však i v jiných zemích, si začali mladí lidé uvědomovat, že tady něco nehraje. Viděli, že se nejedná o žádné alarmistické blogy, ale o seriózní vědecké práce, které jim říkají, že jejich budoucnost není vůbec tak růžová, jak jim možná plánovali jejich rodiče. Zde je nutné si uvědomit, že ve většině rozvinutých zemí neměli za prezidenta Václava Klause, a tak tyto procesy proběhly poměrně rychle; síla vědeckých argumentů z poslední doby však přesvědčila i část českých občanů, že klimatologové mají pravdu a za globální oteplování mohou opravdu lidé.

Během ledna a února 2019 se začali aktivizovat také studenti v Evropě – a tak každý čtvrtek prochází Bruselem průvod tisíců žáků a studentů, kteří na svých ručně zhotovených transparentech požadují, abychom se my, dospělí začali více zajímat o jejich budoucnost a přestali s ničením planety. Na začátku února se k nim připojili také holandští školáci. Každý pátek pak k podobným demonstracím dětí a mládeže dochází v mnoha německých a švýcarských městech, kde je celková účast odhadována každý týden na 50 tisíc studentů. Všechny tyto akce běží pod heslem Školní stávky pro klima.

Stávky studentů mají již své první reálné výsledky – v Belgii musela odstoupit ministryně životního prostředí Joke Schauvliege poté, co se ukázalo nepravdivé její tvrzení, že podle rozvědky stávky organizují “určité síly v pozadí” - toto prohlášení zcela popřely samy tajné služby. Podle místních obyvatel stávky také zcela změnily obsah volební kampaně pro belgické parlamentní volby. Původně měla být hlavním tématem diskuse o řešení vlámsko-valonských vztahů. Školáci ale ukázali, že jsou schopni se zcela bez problémů mezi sebou domluvit bez ohledu na rodnou řeč – a protože jim daleko více záleží na problému ochrany klimatu, tak také politici začínají otáčet.

Velmi zajímavé na celém hnutí je to, že se středoškoláci ve velké většině zorganizovali zcela samostatně, nejen bez pomoci jakýchkoliv oficiálních struktur, ale i zcela mimo tradiční ekologické nevládní organizace. Ty dokonce velmi často hodně tápou, jak se k celému novému hnutí postavit. A jsem rád, že české nevládní organizace stávky podpořily.

Klimatolog Ladislav Metelka správně píše, že tvrzení, které studenti uvádějí na svých stránkách – tedy že na základě zprávy IPCC můžeme za 12 let očekávat katastrofu – se nezakládá na pravdě. Je škoda, že se klimatologové neozvali hlasitěji v době, kdy byla na podzim zveřejněna zpráva IPCC SR15 a různá média u nás i ve světě ji takto interpretovala. Ale chyba v počtu let, které nám zbývají pro nápravu, není v rámci studentských stávek nic moc zásadního. Důležitý je požadavek, který formulovala Greta Thunberg: “Začněte konečně plnit Pařížskou dohodu a řiďte se vědeckými výsledky klimatologů”! A já stále nevidím nic, co by se na tomto požadavku dalo zpochybnit. Celosvětový koordinační výbor studentských klimatických akcí pak požadavky ještě upřesnil – zásadní pro ně je, aby klimatická krize byla politiky považována skutečně za krizi.

Z mého osobního pohledu se jedná jen o potvrzení toho, co již pár let pozoruji při organizování pobytových akcí pro dospívající mládež – dnešní středoškoláci berou svou budoucnost skutečně vážně a soustavné přehlížení velkých rizik jim opravdu vadí. Ale nechtějme po nich, proboha, aby hned sami navrhovali sofistikovaná řešení problémů, které starší generace nezvládla ani začít účinně řešit během posledních 30 let. Na druhou stranu nelze současné protesty ani chápat jako spor generací – mladí lidé pro své cíle starší generaci nutně potřebují, a vědí o tom.

Myslím si, že bude velmi důležité, jakým způsobem bude celé hnutí dál pokračovat – protesty v ulicích dnes často nechávají politiky dosti chladnými, takže pokračují dál ve své činnosti formou “business as usual”. Je proto třeba pokračovat dál v tlaku na ně – a první konkrétní dopady by hnutí mohlo mít na květnové volby do Evropského parlamentu. Kdyby se totiž povedlo, podobně jako v Belgii, aby klimatické téma bylo jedním z předních témat předvolebních diskusí, znamenalo by to velký krok kupředu.