Nikola Mičulková: Benefity ESG v Česku zastiňují strach z byrokracie a nedůvěra v nové trendy

Velkým korporacím obchodovaným na burze s více než 500 zaměstnanci zákon dle směrnice z roku 2014 ukládá povinnost zveřejňovat zprávy týkající se nefinančního reportingu. Původní Směrnici NFRD (The Non-Financial Reporting Directive) zcela zásadně rozšířila nová, a to CSRD (Corporate Sustainability Reporting Directive). Ta se zaměřuje především na ESG (Environmental and Social Governance) reporting. Do hledáčku se tedy dostaly různé faktory udržitelnosti, jako například uhlíková stopa či nakládání s odpady. Od letošního roku se rovněž tato povinnost netýká už jen velkých korporací, ale i menších firem, které splňují alespoň dvě z následujících kritérií: mají 250 a více zaměstnanců, roční čistý obrat 50 milionů eur nebo bilanční sumu 25 milionů eur. Zároveň se rozšiřuje také rozsah informací, nutný reportovat.

Ačkoliv změny v českých zákonech reflektují rostoucí důraz na udržitelnost, mnoho českých firem ESG reportování stále nevěnuje dostatečnou pozornost. Jejich přístup je zatím často velice laxní, a to zejména ve srovnání se zahraničními společnostmi. Jedním z hlavních důvodů je nedostatek povědomí a vzdělávání v této oblasti. V České republice totiž chybí systematická podpora a edukace ze strany státu, která by jasně ukázala, jaké výhody může integrace ESG principů přinést. Na rozdíl od západních zemí, kde vlády aktivně propagují udržitelnost a motivují firmy k zavádění ESG strategií, české podniky často vnímají tyto požadavky jako byrokratickou zátěž, potřebnou plnit spíše z nutnosti než z přesvědčení o jejím přínosu.

Bohužel, téma udržitelnosti také často bylo a bude využíváno politickými stranami pro vlastní alibistické komentáře, které problematiku zkreslují a spíše matou, než-li ji osvětlují. Stát by měl svou roli v edukaci trhu přijmout odpovědněji a skrze různé organizace a komory začít firmy lépe informovat o tom, co ESG skutečně znamená a jaký má potenciál pro budoucnost. Současně je však nezbytné, aby se i samotné společnosti chopily iniciativy a začaly se samy vzdělávat a hledat informace.

Skepse a nedostatek zkušeností

Podstatnou překážku tvoří i pověstná česká mentalita - tradičně konzervativnější a skeptičtější vůči jakýmkoliv novým trendům, zejména pokud přicházejí z Bruselu. Pro nejednu firmu ESG představuje jen další administrativní břemeno, přinášející zbytečné náklady bez prokazatelných benefitů. Oproti tomu v západním byznysu vnímají ESG jako příležitost nejen ke zlepšení reputace a přilákání investorů, ale i jako klíčovou součást strategií svého růstu.

Pokulháváme i v oblasti praxe. Většina českých firem nemá s ESG žádné hlubší praktické zkušenosti, takže je jejich přístup k této problematice zatím velmi opatrný. Často se spoléhají na teoretické informace a chybí jim jasný plán, jak ESG efektivně implementovat do procesů. Tyto skutečnosti pak v praxi vedou k obavám z vysokých nákladů a nejistoty ohledně návratnosti těchto investic.

Nevyhnutelná udržitelnost

Správné začlenění principů udržitelnosti, poctivé měření a kvalitní vyhodnocování dat naopak pomohou společnostem náklady ve výsledku snížit za cenu jednorázových investic. Například prostřednictvím optimalizace nakládání s odpady a zavedením energeticky úsporných opatření mohou výrobní podniky dosáhnout výrazných úspor na energiích a surovinách.

Podstatnou roli však v úspěšné implementaci ESG hraje postoj vedení společnosti. Pokud vrcholové vedení vnímá vše jako nesmysl nebo zbytečnost, je velmi pravděpodobné, že se tyto principy ve firmě neujmou a nebudou mít žádný reálný dopad. Naopak tam, kde vedení chápe význam a potenciál ESG, může dojít k zásadnímu posunu směrem k udržitelnějšímu a odpovědnějšímu podnikání.

Nicméně se dá očekávat, že odmítavé vedení časem svůj postoj k ESG bude nuceno změnit. Nové generace totiž přikládají udržitelnosti stále větší význam, pečlivě zvažují, od jakých společností nakupují či pro koho pracují, a především čím dál častěji bojkotují ty podniky, které na zmiňované principy nedbají. Tlak na firmy, aby se více věnovaly udržitelnosti, zesílí. Navzdory všem negativním přístupům, projevujícím se v českém byznysovém prostředí v rámci problematiky ESG a ESG reportingu, tedy vidím budoucnost zeleně. Postupem času i u nás jistě dojdeme do bodu, kdy nepůjde jen o strohé dodržování předpisů, ale o cestu k získání konkurenční výhody, kvalitní optimalizaci a vytváření dlouhodobé hodnoty.

---

reklama

---