https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/patrickn-zandl-s-ekologii-je-to-jako-s-hubnutim
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Patrick Zandl: S ekologií je to jako s hubnutím

3.1.2020
Filament pro 3D tiskárnu. Jak udělat špulku co nejvíc eko?
Filament pro 3D tiskárnu. Jak udělat špulku co nejvíc eko?
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
S ekologií je to jako s hubnutím. Nepomůže začít počítat kalorie nebo nachozené kroky či snad utrhovat si od úst. Musíte úplně změnit svůj životní styl, abyste svůj život neučinili nesnesitelným sebetrýzněním a sebebuzerací. Musíte přijmout za své jiné pohybové i stravovací návyky, jinak se utýráte věčným evidováním každého pozřeného sousta nebo úvahami o tom, kolik kilometrů na kole vám ospravedlní obědovou přežíračku v trendy restauraci. Nic. Žádná. Prostě se nepřežíráte. Novou ctností není nekonečná poživačnost, ale až asketická střídmost.
 

Ekologický přístup k životu, trvale udržitelný způsob života, má s hubnutím mnoho společného. Nejenom v metaforickém slova smyslu. Nejde jen o to, že trvalý růst organismu i společnosti je rizikový a vlastně těžko realizovatelný, doslova hrozící zhroutit se vlastní vahou. V ekologii, stejně jako u hubnutí, je něco, co připouštíme jako potřebné, ale je to pro nás obtížně proveditelné. Je jednodušší hubnutí i ekologii bagatelizovat slovy "na něco se umřít musí", než přistoupit k řešení.

Trvale udržitelný způsob života také neznamená hledání alternativ, ale zcela nový přístup. V Česku, které diskursem na toto téma neprošlo, se to obtížně vysvětluje, lidé tu nemají zkušenosti se sebetransformací, pouze s prorežimním přizpůsobením, s mimikry. Tak posloužím příkladem z firemní praxe.

Rozhodli jsme se, že budeme prodávat ekologičtější filament, tiskové vlákno do 3D tiskáren. A jeden z inovovaných přístupů byl v tom, že jsme chtěli začít dodávat vlákno navinuté na cívkách, které měly pouze plastové postranice, ale papírový střed. Papírový střed po spotřebování filamentu vyhodíte do sběru a plastové postranice nám za levno pošlete zpět. Vrácení celé cívky včetně středu by bylo podstatně dražší.

Krásná teorie. V praxi se ukázalo, že má své mouchy. Tak především papírový střed se nedá udělat úplně přesně, mimo jiné i proto, že vlivem vlhkosti mění své rozměry. Jenže návinové linky jsou přizpůsobené jednomu přesnému rozměru a rozhodně nejsou uzpůsobené k tomu, aby bylo možné automaticky navinovat cívky různého průměru (byť rozdíly jsou malé). Takže se začaly náviny kazit a spoustu filamentu bylo nutné vyhodit. Namísto vyšší ekologie jen škody.

Řešení byly dvě. Buďto se pokorně vrátit k původnímu řešení a k celoplastovým cívkám o stabilních rozměrech, nebo investovat lidský důvtip a celé řešení předělat. A tak chytří lidé vyvinuli mašiny na měření průměru cívek, předělali podávací mechanismy, vytvořili nový návinový mechanismus s optickým rozpoznáváním chyb při návinu a snadnější obsluhu korekcí na linkách, které původně nic takového neumožňovaly. Zcela přepracované workflow konečně přináší uspokojivý výsledek a je možné navíjet filament na cívky s papírovým středem, aniž by se podstatné množství filamentu znehodnotilo. Bylo zapotřebí nemalého množství chytrých lidí s inovativním přístupem, aby se ulehčila práce dalšímu velkému množství lidí, kteří se starají o obsluhu linek.

Proč to zmiňuji? Tedy kromě toho, že tím demonstruji potřebu zcela nových přístupů místo hledání zoufalých náhrad?

Podle mého soudu zde totiž leží odpověď na stále přítomnou otázku, co budou dělat všichni ti lidé, kterým "brzy stroje vezmou práci". Přechod od extenzivního, zdroje drancujícího přístupu k životu na trvale udržitelný přístup, si vyžádá extrémní množství lidských sil všeho druhu, se specializací i těch bez specializací. Na několika příkladech z minulé doby se mi ukazuje, že taková změna není dílem okamžiku a neobejde se bez značného úsilí, jak mentálního, tak mechanického.

Kdo si myslí, že řešením plastového brčka je udělat jej z voskovaného papíru či mikroplastů, je zpravidla na omylu. Řešením je najít řešení, v němž plastové brčko ani jeho neuspokojivé náhrady nejsou potřeba (přičemž odpověď, co by to mělo být, nemám). A obtížnost hledání řešení dokládá ony potřeby lidských zdrojů. Vynásobte si to hromadou další výrobků, postupů a tedy problémů, které se nám s ekologií pojí, a pochopíte, že toto století, pokud nemá být stoletím záhuby, bude stoletím transformace k jinému životnímu stylu.

Nejsem Greta. Nechci vám vyprávět složité příběhy o ukradeném dětství, které nemáme dost empatie pochopit. Nechci vám ani říct, že shoříte v žáru klimatické změny. Chci vám říct, že transformaci k trvale udržitelnému způsobu života můžete vzít jako důvod k dalšímu mrmlání, že to všechno je nesmysl a hubnout není třeba.

Nebo můžete přestat močit proti větru a přistoupit na to, že jde o příležitost minimálně stejně velkou, jakou byla internetová revoluce.

Je jen na vás, jak se té příležitosti zhostíte.


reklama

foto - Zandl Patrick
Patrick Zandl
Autor je publicista a autor blogu www.marigold.cz.

 twitter
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (14)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

J

Jiří Svoboda

3.1.2020 13:34
Ten příklad s cívkami je, řekl bych, ukázka ekologické zoufalosti. O kolik se zmenšila CELKOVÁ ekologická (uhlíková) stopa a kolik se na to vynaložilo peněz a úsilí? Řekl bych, že toto je krásný příklad greenwashingu. Ale možná se mýlím a autor mi tento názor vyvrátí.

Myslím, že je třeba začít od velkých a rentabilních věcí (např. jaderná energetika, nízkonákladové pasivní stavby...). Ani tam se nám to ale zatím nedaří. Proč se nyní zalamovat brčky a cívkami?
Odpovědět

Jan Šimůnek

4.1.2020 13:51 Reaguje na Jiří Svoboda
Protože nic jiného neumějí. jen se upnou na naprosté pitomosti, hlavně když tím poškodí co nejvíc lidí )viz ta brčka) a ukojí si ego jak šíleně (v reálu vůbec ne) chrání ekologii.

Jinak to, co uvádíte ve druhém odstavci, považuji za naprostý základ a už u mě havarovalo i pár studentů u státnic, když nedokázali (např. u ozdravných programů) začít tím, že nejdříve se provede analýza problému a dostupných prostředků k jeho řešení, a teprve potom se začne dělat cokoli konkrétního.
Odpovědět
KP

Karel Ploranský

5.1.2020 14:50 Reaguje na Jan Šimůnek
Krásným příkladem takové pitomosti, která svět určitě nespasí, ale tím důsledněji se prosazovala, je zákaz klasických žárovek.
Ano, jsou málo účinné. Ale jejich výroba je levná a spotřeba materiálu minimální, což se o těch úsporných rozhodně nedá říci.
A zamysleme se: Kolik se toho nasvítí v létě, kdy je dlouho světlo? Svítí se především v zimě, čili v době, kdy se tak jako tak topí!! Teplo ze žárovky tudíž není ztracená energie; je to energie stoprocentně a účelně využitá.
Neplatí to, pokud někdo svítí venku na dvoře a trvale - ale ten je až na výjimky sám natolik chytrý, aby na dvoře použil žárovku s nízkou spotřebou. Bruselského byrokrata na to nepotřebuje.
Odpovědět
KP

Karel Ploranský

5.1.2020 15:15 Reaguje na Jiří Svoboda
"Uhlíková stopa" je heslo, kterým se kdekdo zaklíná, ale zdaleka ne každému, kdo se jím ohání, opravdu a upřímně jde o její snížení.
A mezi těmi, kteří to myslí vážně, je bohužel zoufale málo těch, kteří mají ZNALOSTI potřebné k tomu, aby odlišili bláboly a utopie vedoucí do slepých uliček od toho, co by mohlo dávat smysl a mohlo by být reálným řešením.
Příklad za všechny: Odmítání jádra.
Odpovědět
RV

Richard Vacek

3.1.2020 15:33
Je trvale udržitelná těžba uhlí? A kde bychom byli, kdybychom uhlí netěžili? Začala by vůbec průmyslová revoluce, nebo by byla kvůli trvalé udržitelnosti zastavena?
A tak je to s tou trvalou udržitelností skoro ve všem. Nepočítá, že díky tomu, že využíváme (trvale neudržitelně) zdroje, se vyvíjíme a ty zdroje díky vývoji už přestáváme potřebovat.
Odpovědět
RS

Roman Salátek

3.1.2020 21:22 Reaguje na Richard Vacek
Ach jo, pořád to samé. Uvědomte si jaké je století a co se děje.
Odpovědět

Jan Šimůnek

4.1.2020 13:53 Reaguje na Roman Salátek
Žijeme na začátku 21. století. Pořád ještě řada lidí i celých států je na uhlí závislá.
Snažit se o nějaké "velké skoky", nebo "kulturní revoluce" je naprostý nesmysl. Stačí si vzpomenout, k čemu podobná snaha o přeskakování vývojových etap vedla v Číně (ale do jisté míry se to projevilo i v SSSR).
Odpovědět
pp

pavel peregrin

3.1.2020 18:55
Koukám, že magoři přispívají už i do Ekolistu- prosím smazat Blisse!
Odpovědět
ig

3.1.2020 21:28
Pěkný nápad s těmi špulkami, i když já bych je vyhodil celé tak jak tak, přece nepojedou autem na poštu nebo nebudu objednávat kurýrní službu kvůli dvěma výliskům z plastu s variabilní složkou ceny tak 1 kč. Vždyť jen ta obálka stojí víc.

Ale jestli chcete být opravdu eko v oblasti 3D tisku, tak ty tiskárny přestaňte vyrábět a prodávat, protože, jak to sleduju na síti a ve svém okolí, tak 99 % lidí na nich tiskne zcela zbytné kraviny stažené z netu, ani si to neumějí sami namodelovat v CADu :-)
Odpovědět
KP

Karel Ploranský

5.1.2020 14:39 Reaguje na
S první částí příspěvku v podstatě souhlasím. Pokud ta plastová čela cívek neskončí ve směsném komunálním odpadu, což se doufám nestává, bude to v konečném výsledku efektivnější než aby je někdo vozil zpátky do výrobny.

S druhou částí nesouhlasím. Když lidi ty 3D tiskárny nebudou mít k dispozici, ani věci jednoznačně užitečné se na nich nikdy nenaučí dělat. Ta fáze, kdy se s tím jen blbne a jen se to zkouší na kravinách, je přirozená a nevyhnutelná.
Odpovědět
ig

5.1.2020 15:55 Reaguje na Karel Ploranský
Souhlasím, i když mi oponujete :-) Já ve skutečnosti 3D tiskárny zakazovat nechci (sám jednu mám (ale s CADem umím :-))), jen jsem to dotáhl ad absurdum. Jinak z těch tiskáren určitě časem něco bude a možná i to v důsledku ušetří dopravní náklady na plastové serepetičky, které si teď lidé kupují na Aliexpressu :-)
Odpovědět
MM

Milan Milan

4.1.2020 08:37
Ekologická zoufalost, to je naprosto přesné a výstižné pojmenování činností a proklamcí jež mají údajně sloužit ke zlepšení základních složek životního prostředí a nebo k tzv. ochraně klimatu...Když se navíc takový zoufalec dostane do politiky a s důležitým třeba ministerským razítkem, je zpravidla katastrofa na světě. Pro příklady nemusíme chodit ani moc daleko......naše lesy, rybníky, betonová krajina.... jsou toho důkazem.
Odpovědět
KP

Karel Ploranský

5.1.2020 15:07
Kdyby to nebylo vlastně smutné, bylo by legrační sledovat, jak rozporná a protichůdná hesla "zachránci světa" hlásají a byrokrati lokajsky prosazují, protože je to holt ten mainstream, proti kterému přece nepůjdou. Bez ohledu na to, jestli to náhodou není hovadina.
Na jedné straně se křičí (naprosto správně), že se mají šetřit a účelně využívat zdroje, všichni se máme uskrovnit atd.
Ale úplně současně se protlačují nápady jako že mít auto 10 let je nežádoucí a špatné, a mít ho ještě déle přímo trestuhodné. Takže na desetiletá auta se uvalí extra daně a poplatky (a možná se budou nuceně vyřazovat).
Možná, že to obojí na nás dokonce křičí jeden a ten samý úřad.
Likvidovat auta, která by mohla dobře sloužit ještě řadu let a chrlit místo nich nová je z hlediska čerpání zdrojů doslova zločin...
A to je jen jeden příklad z mnoha.
Odpovědět
KP

Karel Ploranský

5.1.2020 15:33
Cituji z článku: "Trvale udržitelný způsob života také neznamená hledání alternativ, ale zcela nový přístup. V Česku, které diskursem na toto téma neprošlo, se to obtížně vysvětluje, lidé tu nemají zkušenosti se sebetransformací, pouze s prorežimním přizpůsobením, s mimikry."
K tomu musím poznamenat, že v Česku existuje velmi dávná a úctyhodná tradice ekologické kázně a způsobu života, při kterém se ničím neplýtvá. Já jsem byl takto vychováván a nebyl jsem sám, v mé generaci to byla norma.
Kéž by každý z těch mladých, kteří dnes vykřikují hesla o trvalé udržitelnosti a dokonce si troufají blábolit cosi o "ukradeném dětství" a "zničených životních perspektivách", se dokázal krotit ve své spotřebě, se vším (včetně energií) zacházet stejně hospodárně a k přírodě kolem sebe se chovat alespoň z poloviny tak ohleduplně, jak to uměla a naprosto samozřejmě a přirozeně dělala moje babička...
Odpovědět
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist