Patrick Zandl: S ekologií je to jako s hubnutím
Ekologický přístup k životu, trvale udržitelný způsob života, má s hubnutím mnoho společného. Nejenom v metaforickém slova smyslu. Nejde jen o to, že trvalý růst organismu i společnosti je rizikový a vlastně těžko realizovatelný, doslova hrozící zhroutit se vlastní vahou. V ekologii, stejně jako u hubnutí, je něco, co připouštíme jako potřebné, ale je to pro nás obtížně proveditelné. Je jednodušší hubnutí i ekologii bagatelizovat slovy "na něco se umřít musí", než přistoupit k řešení.
Trvale udržitelný způsob života také neznamená hledání alternativ, ale zcela nový přístup. V Česku, které diskursem na toto téma neprošlo, se to obtížně vysvětluje, lidé tu nemají zkušenosti se sebetransformací, pouze s prorežimním přizpůsobením, s mimikry. Tak posloužím příkladem z firemní praxe.
Rozhodli jsme se, že budeme prodávat ekologičtější filament, tiskové vlákno do 3D tiskáren. A jeden z inovovaných přístupů byl v tom, že jsme chtěli začít dodávat vlákno navinuté na cívkách, které měly pouze plastové postranice, ale papírový střed. Papírový střed po spotřebování filamentu vyhodíte do sběru a plastové postranice nám za levno pošlete zpět. Vrácení celé cívky včetně středu by bylo podstatně dražší.
Krásná teorie. V praxi se ukázalo, že má své mouchy. Tak především papírový střed se nedá udělat úplně přesně, mimo jiné i proto, že vlivem vlhkosti mění své rozměry. Jenže návinové linky jsou přizpůsobené jednomu přesnému rozměru a rozhodně nejsou uzpůsobené k tomu, aby bylo možné automaticky navinovat cívky různého průměru (byť rozdíly jsou malé). Takže se začaly náviny kazit a spoustu filamentu bylo nutné vyhodit. Namísto vyšší ekologie jen škody.
Řešení byly dvě. Buďto se pokorně vrátit k původnímu řešení a k celoplastovým cívkám o stabilních rozměrech, nebo investovat lidský důvtip a celé řešení předělat. A tak chytří lidé vyvinuli mašiny na měření průměru cívek, předělali podávací mechanismy, vytvořili nový návinový mechanismus s optickým rozpoznáváním chyb při návinu a snadnější obsluhu korekcí na linkách, které původně nic takového neumožňovaly. Zcela přepracované workflow konečně přináší uspokojivý výsledek a je možné navíjet filament na cívky s papírovým středem, aniž by se podstatné množství filamentu znehodnotilo. Bylo zapotřebí nemalého množství chytrých lidí s inovativním přístupem, aby se ulehčila práce dalšímu velkému množství lidí, kteří se starají o obsluhu linek.
Proč to zmiňuji? Tedy kromě toho, že tím demonstruji potřebu zcela nových přístupů místo hledání zoufalých náhrad?
Podle mého soudu zde totiž leží odpověď na stále přítomnou otázku, co budou dělat všichni ti lidé, kterým "brzy stroje vezmou práci". Přechod od extenzivního, zdroje drancujícího přístupu k životu na trvale udržitelný přístup, si vyžádá extrémní množství lidských sil všeho druhu, se specializací i těch bez specializací. Na několika příkladech z minulé doby se mi ukazuje, že taková změna není dílem okamžiku a neobejde se bez značného úsilí, jak mentálního, tak mechanického.
Kdo si myslí, že řešením plastového brčka je udělat jej z voskovaného papíru či mikroplastů, je zpravidla na omylu. Řešením je najít řešení, v němž plastové brčko ani jeho neuspokojivé náhrady nejsou potřeba (přičemž odpověď, co by to mělo být, nemám). A obtížnost hledání řešení dokládá ony potřeby lidských zdrojů. Vynásobte si to hromadou další výrobků, postupů a tedy problémů, které se nám s ekologií pojí, a pochopíte, že toto století, pokud nemá být stoletím záhuby, bude stoletím transformace k jinému životnímu stylu.
Nejsem Greta. Nechci vám vyprávět složité příběhy o ukradeném dětství, které nemáme dost empatie pochopit. Nechci vám ani říct, že shoříte v žáru klimatické změny. Chci vám říct, že transformaci k trvale udržitelnému způsobu života můžete vzít jako důvod k dalšímu mrmlání, že to všechno je nesmysl a hubnout není třeba.
Nebo můžete přestat močit proti větru a přistoupit na to, že jde o příležitost minimálně stejně velkou, jakou byla internetová revoluce.
Je jen na vás, jak se té příležitosti zhostíte.
reklama
Dále čtěte |
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (15)
Jiří Svoboda
3.1.2020 13:34Myslím, že je třeba začít od velkých a rentabilních věcí (např. jaderná energetika, nízkonákladové pasivní stavby...). Ani tam se nám to ale zatím nedaří. Proč se nyní zalamovat brčky a cívkami?
Jan Šimůnek
4.1.2020 13:51 Reaguje na Jiří SvobodaJinak to, co uvádíte ve druhém odstavci, považuji za naprostý základ a už u mě havarovalo i pár studentů u státnic, když nedokázali (např. u ozdravných programů) začít tím, že nejdříve se provede analýza problému a dostupných prostředků k jeho řešení, a teprve potom se začne dělat cokoli konkrétního.
Karel Ploranský
5.1.2020 14:50 Reaguje na Jan ŠimůnekAno, jsou málo účinné. Ale jejich výroba je levná a spotřeba materiálu minimální, což se o těch úsporných rozhodně nedá říci.
A zamysleme se: Kolik se toho nasvítí v létě, kdy je dlouho světlo? Svítí se především v zimě, čili v době, kdy se tak jako tak topí!! Teplo ze žárovky tudíž není ztracená energie; je to energie stoprocentně a účelně využitá.
Neplatí to, pokud někdo svítí venku na dvoře a trvale - ale ten je až na výjimky sám natolik chytrý, aby na dvoře použil žárovku s nízkou spotřebou. Bruselského byrokrata na to nepotřebuje.
Karel Ploranský
5.1.2020 15:15 Reaguje na Jiří SvobodaA mezi těmi, kteří to myslí vážně, je bohužel zoufale málo těch, kteří mají ZNALOSTI potřebné k tomu, aby odlišili bláboly a utopie vedoucí do slepých uliček od toho, co by mohlo dávat smysl a mohlo by být reálným řešením.
Příklad za všechny: Odmítání jádra.
Richard Vacek
3.1.2020 15:33A tak je to s tou trvalou udržitelností skoro ve všem. Nepočítá, že díky tomu, že využíváme (trvale neudržitelně) zdroje, se vyvíjíme a ty zdroje díky vývoji už přestáváme potřebovat.
Roman Salátek
3.1.2020 21:22 Reaguje na Richard VacekJan Šimůnek
4.1.2020 13:53 Reaguje na Roman SalátekSnažit se o nějaké "velké skoky", nebo "kulturní revoluce" je naprostý nesmysl. Stačí si vzpomenout, k čemu podobná snaha o přeskakování vývojových etap vedla v Číně (ale do jisté míry se to projevilo i v SSSR).
pavel peregrin
3.1.2020 18:55Ale jestli chcete být opravdu eko v oblasti 3D tisku, tak ty tiskárny přestaňte vyrábět a prodávat, protože, jak to sleduju na síti a ve svém okolí, tak 99 % lidí na nich tiskne zcela zbytné kraviny stažené z netu, ani si to neumějí sami namodelovat v CADu :-)
Karel Ploranský
5.1.2020 14:39 Reaguje naS druhou částí nesouhlasím. Když lidi ty 3D tiskárny nebudou mít k dispozici, ani věci jednoznačně užitečné se na nich nikdy nenaučí dělat. Ta fáze, kdy se s tím jen blbne a jen se to zkouší na kravinách, je přirozená a nevyhnutelná.
Milan Milan
4.1.2020 08:37Karel Ploranský
5.1.2020 15:07Na jedné straně se křičí (naprosto správně), že se mají šetřit a účelně využívat zdroje, všichni se máme uskrovnit atd.
Ale úplně současně se protlačují nápady jako že mít auto 10 let je nežádoucí a špatné, a mít ho ještě déle přímo trestuhodné. Takže na desetiletá auta se uvalí extra daně a poplatky (a možná se budou nuceně vyřazovat).
Možná, že to obojí na nás dokonce křičí jeden a ten samý úřad.
Likvidovat auta, která by mohla dobře sloužit ještě řadu let a chrlit místo nich nová je z hlediska čerpání zdrojů doslova zločin...
A to je jen jeden příklad z mnoha.
Karel Ploranský
5.1.2020 15:33K tomu musím poznamenat, že v Česku existuje velmi dávná a úctyhodná tradice ekologické kázně a způsobu života, při kterém se ničím neplýtvá. Já jsem byl takto vychováván a nebyl jsem sám, v mé generaci to byla norma.
Kéž by každý z těch mladých, kteří dnes vykřikují hesla o trvalé udržitelnosti a dokonce si troufají blábolit cosi o "ukradeném dětství" a "zničených životních perspektivách", se dokázal krotit ve své spotřebě, se vším (včetně energií) zacházet stejně hospodárně a k přírodě kolem sebe se chovat alespoň z poloviny tak ohleduplně, jak to uměla a naprosto samozřejmě a přirozeně dělala moje babička...