Pavel Kindlmann: Jed proti hrabošům. Záchrana nebo prokletí?

Nedávná zpráva ÚKZÚZ, publikovaná na stránkách Agrární komory ČR o tom, že „opatření způsobila pokles hrabošů“, a že „obavy z hromadných otrav necílových organismů se nenaplnily“, dává vážný námět k zamyšlení.

Taková zpráva bude totiž nepochybně brána velice vážně valnou většinou zemědělských praktiků, kteří ji budou považovat za důvěryhodnou, protože ji zveřejnil prestižní odborný ústav v oboru.

Na jejím základě pak zřejmě zemědělci dojdou k názoru, že používání jedovatých chemikálií, v tomto případě Stutoxu, je naprosto nezbytné pro regulaci populací hrabošů, kteří by jinak způsobili v zemědělství obrovské škody.

Že to není plané strašení, dokládá dnešní smršť článků v tisku, stačí do vyhledávače zadat heslo „hraboši jsou znovu přemnoženi“.

Podle této zprávy nedochází k žádným podstatným vedlejším účinkům Stutoxu na necílové organismy, jako jsou například zajíci, ptáci a další. Jsou však tato tvrzení podložená skutečností?

V populační ekologii je všeobecně známo (důkazy viz poznámka dole), že hraboši mají tří- až čtyřleté cykly v populační hustotě, což v podstatě znamená, že po roce jejich maximálního výskytu následuje s velkou pravděpodobností v příštím roce silný pokles jejich početnosti, způsobený vnitrodruhovými zpětnými vazbami a vazbami mezi nimi a dalšími organismy, se kterými hraboši koexistují. Detailní popis uvedených interakcí je však nad rámec tohoto článku.

Letošní pokles početnosti hrabošů tedy vůbec nemusí znamenat, že jde o následek použití Stutoxu, ale pouze o běžnou populační dynamiku hrabošů. Rozhodnout o tom, který z těchto faktorů má hlavní podíl na poklesu početnosti hrabošů, může jedině experiment, ve kterém bude v jedné oblasti Stutox používán a v druhé nikoli. Pouze tehdy, pokud v té druhé oblasti bude výsledný počet hrabošů v následujícím roce průkazně vyšší než v oblasti první, můžeme usoudit, že Stutox měl významný podíl na tomto poklesu. Připisovat tento pokles pouze Stutoxu bez takového experimentu, což provedl ÚKZÚZ v uvedeném článku, je naprosto neodborné.

Data pro takové srovnání jsou přitom k dispozici. Prof. Jakub Hruška, vedoucí oddělení biogeochemických a hydrologických cyklů na Ústavu výzkumu globální změny AV ČR , uvádí, že v rámci výzkumu vlivu pesticidů na zvířata zemědělské krajiny byl v květnu-červenci 2020 proveden odchyt hrabošů na Moravě a v Horním Rakousku, jen několik set metrů od státní hranice s ČR. Zatímco na Moravě byla úspěšnost odchytu malá (bez rozdílu, zda byly lokality „ošetřeny“ Stutoxem), v Rakousku nebyl chycen ani jediný hraboš! A to ani v pšeničném poli s ekologickým hospodařením, ani v konvenčně (tedy s pesticidy) pěstované cukrovce. Přitom v Rakousku žádné rodenticidy, tím méně Stutox II, nebyly vůbec aplikovány. „Těžko si představit jasnější důkaz, že gradace hrabošů skončila, tak jako již mnohokrát předtím, zcela spontánně a přirozeně,“ říká profesor Hruška.

Kdybychom uměli předpovědět, že příští rok nastane kalamitní gradace hrabošů a již před jejím začátkem bychom Stutox použili, možná by význam mít mohl (i když to zatím nikdo neověřil). Jenže tohle my předpovědět neumíme. V okamžiku, kdy už je hrabošů moc, je však použití Stutoxu bezpředmětné, protože v té době už kalamitní škody nastaly (jako letos třeba v Ústeckém a Středočeském kraji), takže jim již nezabráníme. A následující rok populace hrabošů stejně klesne i bez Stutoxu.

„Stutox je velmi nespecifický pesticid. Jeho účinnou složkou je fosfid zinečnatý, který se v kyselém prostředí, tedy zejména v žaludku zvířete, mění na fosfan, což je plyn a silný jed. Projevuje se narušením centrální nervové soustavy, narušením srdeční činnosti a selháním ledvin a poškozením jater. Ve větší dávce může působit okamžitě, nicméně v menší dávce působí po určité době a může v prvních stádiích způsobit zmatenost zvířete, které se může stát snadnou kořistí dravců,“ říká prof. Tomáš Cajthaml, ředitel Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Jsou tedy otravy necílových organismů pouhou spekulací, jak tvrdí ÚKZÚZ v uvedeném článku i jinde, nebo je to realita?

„Nálezy desítek mrtvých zajíců, dvou otrávených čápů a několika dalších zvířat v loňském roce a prokázané otravy fosfanem v roce letošním mluví zcela jasně: Stutox je nebezpečný jed, který i při přísných podmínkách a omezeném použití zabíjí i necílové druhy zvířat. V průběhu letošního jara byl nalezen jeden mrtvý bažant na Vysočině a jedna káně lesní na Ústeckoorlicku. U obou zvířatpotvrdilo laboratorní vyšetření otravu fosfanem, fosfid zinku byl potvrzen i v granulích, které ležely na stejném poli, jako mrtvá káně,“ uvádí Mgr. Zdeněk Vermouzek, ředitel České společnosti ornitologické.

„Zastánci trávení říkají, že jeden mrtvý bažant a jedna mrtvá káně je vlastně velice málo. Ve srovnání s loňskými 80 zajíci na jednom poli to tak může vypadat. Avšak – za prvé: mrtvá zvířata, která se najdou, jsou jen špičkou ledovce. Vůbec netušíme, kolik dalších zvířat ve skutečnosti uhynulo, protože je nikdo nikdy aktivně nehledal. ÚKZÚZ detailní sledování a vyhledávání mrtvých necílových zvířat neprováděl a nikdo jiný se k aktuálním údajům o tom, kdy se kde Stutox rozsypává, nedostal. Onen bažant a káně jsou tedy náhodné nálezy, skutečně uhynulých zvířat mohlo být 10 x nebo taky 100 x víc. A to nemluvě o skrytě žijících zvířatech, jako jsou třeba lasičky, které by se těžko hledaly i cíleně,“ říká Vermouzek.

„Druhou okolností, na kterou nesmíme zapomínat, je úplně jiná situace letošního roku ve srovnání s rokem předchozím. Podmínky pro rozsypávání Stutoxu na povrch půdy byly nastaveny velice přísně, předpokládaly přímou kontrolu pracovníků ÚKZÚZu na konkrétních polích, kam se měl Stutox sypat. Sami zemědělci věděli, že jsou pod bedlivou veřejnou kontrolou, a většinou o rozhoz na povrch půdy ani nežádali. Dokládají to čísla samotného ÚKZÚZu –od února do konce dubna ÚKZUZu nahlásilo aplikaci Stutoxu jen 239 zemědělských podniků, tj. zhruba 3 podniky na okres, přičemž v polovině okresů se Stutox nerozhazoval vůbec. Z dostupných údajů nejde zjistit, na jaké rozloze polí který podnik Stutox rozhazoval, ale vyjdeme-li z průměrné rozlohy půdy obhospodařované jedním podnikem (132 ha, ČSÚ 2018) a z celkové rozlohy orné půdy zhruba 2,9 mil. ha, hrubým výpočtem se dostáváme k asi 3 % orné půdy, na které byl Stutox rozhazován,“ dodává na závěr Vermouzek.

Mrtvý bažant, káně a další živočichové tedy dokládají, že Stutox zabíjí necílové druhy i při takto malém použití – a že naprostá většina zemědělců si s hraboši dokázala poradit bez rozhazování jedů po polích. Jim patří velké poděkování za to, že prokázaných úhynů necílových druhů nebylo víc.

Oproti tomu ÚKZÚZ by se měl zamyslet nad tím, zda skutečně rozšiřuje mezi zemědělskou veřejností odborně fundované zprávy.

Za kolektiv autorů Pavel Kindlmann

Pár z mnoha citací prokazující ekologii populace hrabošů na ukázku:

https://www.researchgate.net/publication/7572399_Fading_out_of_vole_and_predator_cycles

https://www.zoology.ubc.ca/~krebs/papers/317.pdf

https://www.sysecol2.ethz.ch/Refs/EntClim/I/Im018.pdf

https://academic.oup.com/bioscience/article/54/12/1071/329290

https://www.jstor.org/stable/pdf/3545711.pdf

https://besjournals.onlinelibrary.wiley.com/doi/epdf/10.1111/j.1365-2656.2005.01015.x

---

reklama

---