Petra Kolínská: Bez dohody bude nový stavební zákon jen škodit. Stavebníkům nejvíce

Do konce června má vláda rozhodnout o dalších krocích při přípravě zcela nového stavebního zákona. Na stole přitom bude mít věcný záměr zatížený stovkami nevypořádaných zásadních připomínek ze strany ministerstev a krajů. Vláda může vrátit věcný záměr k přepracování, nebo ignorovat všechny výhrady a zadat přípravu paragrafované znění. Špatně připravený zákon ale poškodí úplně všechny – stavebníky, jejich sousedy i obce, ve kterých se bude stavba umísťovat.

Kolem plánované revoluce v oblasti územního plánování a povolování staveb vládne ticho. Přitom stavební zákon se dotýká úplně všech. Solidní zákon potřebují stavebníci, lidé v okolí staveb, a obce, na jejichž území se má stavět. Solidní zákon potřebuje i stát, pokud chce být akceschopnější například při výstavbě dopravní infrastruktury. A právě v těchto dnech se rozhoduje, zda se všem zainteresovaným přitíží nebo uleví.

Hrubé chyby v přípravě

Příprava revoluce ve stavebním právu je od začátku zatížena třemi hrubými chybami.

První chyba: Ministerstvo pro místní rozvoj svěřilo přípravu věcného záměru Hospodářské komoře, která má prosazovat zájmy podnikatelů ve stavebnictví. To je u zákona, který se netýká jen jedné zájmové skupiny, ale opravdu všech občanů, velmi nebezpečné, a jak se nyní ukazuje, i kontraproduktivní. Navíc tento postup svěřil tvorbu zákona do rukou největších investorů, kteří disponují týmy právníků, a složitost rozhodování je pro ně spíše konkurenční výhodou. Příklady z minulosti ukazují, že pokud se u velkých změn nehledá elementární shoda mezi všemi zájmovými skupinami, a pravidla jsou připravena a schválena tzv. na sílu, předpis zhavaruje buď při schvalování v Parlamentu, nebo při zavedení do praxe, a problém se ještě zhorší.

Druhá chyba se týká absence analýzy současné situace. Sice víme, že povolování staveb v ČR je dlouhé a komplikované, ale vůbec nevíme proč. Ačkoli se o rekodifikaci mluví již řadu let, Ministerstvo pro místní rozvoj nemá data o tom, proč dochází při povolování staveb k prodlevám a které části procesu a z jakých konkrétních důvodů jsou nevhodně nastavené. Nikdo nevzal relevantní vzorek konkrétních územních a stavebních řízení a nepopsal jejich slabá místa. Vládní materiál se místo toho odkazuje na schematické reporty komerční společnosti, a ani ty nebere při rekodifikaci vážně. Navrhované změny se například zcela míjejí s hodnocením Světové banky, podle nějž stavebníka nejvíce času stojí komunikace se správci technické infrastruktury.

Třetí hrubá chyba se týká ochrany veřejných zájmů a hledání východiska při konfliktu mezi nimi. Ačkoli vláda zadala Ministerstvu pro místní rozvoj úkol „identifikovat a jasně stanovit obsah a rozsah obecných státem chráněných veřejných zájmů v oblasti stavebního práva”, v aktuálním věcném návrhu nic takového nenajdeme. Ochrana a koordinace veřejných zájmů je jeden z klíčových úkolů stavebního práva, neboť v povolovacím řízení jde téměř vždy o střet různých veřejných i soukromých zájmů. Zákon má poskytnout nástroje pro dohodu a férové řešení sporů, nikoli odborná stanoviska, někdy oponentní, eliminovat.

Jaké bude stanovisko Benešové a Hamáčka?

Vláda bude mít při rozhodování o tom, co s věcným záměrem, k dispozici obsáhlou zprávu o množství a obsahu zásadních připomínek, a také dlouhý výčet těch připomínek, které zpracovatel návrhu nedokázal vypořádat. Sám zpracovatel uvádí, že nejvíce nevypořádaných připomínek se týká degradace role orgánů veřejné správy, které např. posuzují, zda stavba vyhovuje požadavkům na požární ochranu, péče o památky či respektuje legislativu v oblasti ochrany přírody a krajiny. V předkládací zprávě se také ministři dočtou, že mnohé kraje a některá ministerstva mají zásadní problém s automaticky udělenými povoleními v případě, že stavební úřad nestihne rozhodnout ve stanovené lhůtě. Většina připomínkujících se také pozastavuje nad neexistencí státem pořízených podkladových analýz. Reakci zpracovatele, že analýzy nejsou povinnou součástí přípravy věcného záměru, by ministři neměli tolerovat. Už jen proto, že v pravidlech pro přípravu legislativy je uvedeno „Přípravě každého právního předpisu musí předcházet podrobná analýza právního a skutkového stavu“.

Nejzajímavější z balíčku pro členy vlády však bude doporučení předsedkyně Legislativní rady vlády. Tou je ministryně spravedlnosti Marie Benešová, která by vládě měla říci, nakolik je návrh způsobilý pro zpracování paragrafovaného znění. Z jedné strany má ministryně k dispozici kritická hodnocení několika pracovních skupin Legislativní rady vlády s doporučením věcný záměr přepracovat. Na druhé straně je zde nekompromisní politické zadání ze strany premiéra, že nový stavební zákon musí být hotový do konce volebního období.

Důležité je i stanovisko Ministerstva vnitra, za které politicky odpovídá sociální demokracie. Vnitro požaduje přepracování záměru z řady důvodů, jeden z nejsilnějších argumentů se týká nákladů spojených s připravovanou revolucí. Předkladatel tvrdí, že jednorázové náklady budou v stovkách milionů a každoroční provoz vyjde na 1,4 mld. Kč. Vnitro předpokládá jednorázové výdaje ve výši 2,3 miliardy. To ovšem pouze v případě, že nebudou potřeba nové budovy. S nimi by se počáteční náklady vyhouply na 9 mld. Kč. (Nové budovy budou potřeba v případě, že stavební úřady přestanou využívat zázemí obecních úřadu). Provozní náklady pak vnitro odhaduje na 4,5 miliardy Kč. Správný odhad nákladů je klíčový, protože navrhované přesuny úřadů a jejich zaměstnanců budou organizačně a personálně velmi náročné. Podceněné náklady tak mohou způsobit faktický kolaps stavebních úřadů.

Digitalizace pomůže teď a tady

Jedna z pracovních skupin Legislativní rady vlády ve své zprávě konstatuje, že „V části věnované elektronizaci agendy stavebních úřadů se předkladatel nezabývá analýzou stavu, kdy by došlo k elektronizaci a jednotnému vybavení při současné struktuře.“ Přitom digitalizace povolovacího procesu jde touze stavět rychleji a jednodušeji více naproti než cokoli jiného. Efektivní využití IT nástrojů je schopné urychlit řízení v relativně krátkém čase, což bude výhodné pro žadatele („obíhá spis, nikoliv žadatel“), pro účastníky řízení (nahlížení do digitálního spisu a přímé získávání podkladů) i samotných stavebních úřadů, včetně dotčených orgánů, přičemž na digitalizaci panuje mezi dotčenými subjekty největší shoda.

Členové vlády by na základě podkladů z připomínkového řízení měli dát předkladateli více času na hledání širší shody o podobě revoluce ve stavebním právu a současně zadat dílčí novelu, která prosadí nezpochybnitelná zjednodušení a zrychlení a transformuje povolovací proces do formy hodné 21. století.

---

reklama

---