Petr Holub: Lex Dukovany: Je nový reaktor cestou ke snížení českých emisí?

Jaderná elektrárna Dukovany. Pokladnička pro velké strany?

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | IAEA Imagebank / Flickr

Jsem přesvědčen, že nápad na nový jaderný reaktor vznikl mimo jiné jako nástroj na zafinancování dvou tehdy dominantních politických stran. Prvně měl být umístěn v Temelíně, potom v Dukovanech.

Nová dominantní strana v období zhruba před polovinou dekády chtěla přípravu zastavit, ale do jeho propagace se do té doby vložilo příliš politické a komunikační kapacity, což se projevilo i na veřejném mínění. V určitém bodě už je složité říct: Děti, všechno je jinak, ježek nenosí jablka.

Nakonec ale z toho i tato strana těžila: Populisté nepůjdou proti veřejnému mínění, naopak se jím řídí. A zároveň se to hodilo jako vstřícný krok vlády vůči často zmiňované prokremelské afiliaci na Pražském hradě.

Potom ale přišel tlak veřejnosti a odhalení pachatelů a zákulisí výbuchu ve Vrběticích, což nešlo ututlat. A jeden z hlavních důvodů pro podporu navrženého modelu výstavby, tedy vstřícné kroky ať už vůči Kremlu či Číně, padl. Teď už se to vláda jen snaží dohrát, z mého pohledu více či méně trapně.

Osobně si myslím, že žádný nový jaderný blok této generace a tohoto výkonu se u nás nikdy nepostaví. Půjdou jen miliardy do jeho přípravy. Tím by se mohla zdát snaha postavit jádro relativně neškodná. Ale není.

Vysává totiž politickou politickou a manažerskou kapacitu státu, která by měla být věnována skutečné transformaci energetiky. Z důvodů potřeby snižovat emise, adaptovat se na změny klimatu a učinit energetiku více resilientní, ale také reflektovat technologický vývoj ve světě a politického vývoje v EU, jejíž jsme součástí.

Vemte si jen kapacitu na MPO. Celá sekce je zde pro jeden jaderný reaktor. Jeden odbor pak pro desetitisíce projektů úspor energie a místních OZE. Nebo čas, který tomu věnuje premiér, poslanci, senátoři. Tam je mezi jádrem a úsporami energie či OZE značný nepoměr. A někdy jen pozitivní vyjádření nestačí, často je potřeba priorita a nutnost si téma odpracovat.

Z tohoto pohledu je snaha postavit nový reaktor nástrojem pro zvyšování emisí, ne snižování. Navíc i pokud by nahradil odpovídající výkon nejšpinavější uhelné elektrárny, tak uspoří 6 % českých emisí. Renovace budov a OZE umí uspořit až 30 % (do 2050).

Pojmenování zákona „o přechodu k nízkouhlíkové energetice“ je tedy slušný eufemismus.

Doufám, že po volbách (a neříkám, jestli parlamentních, nebo prezidentských) bude prostor nabídnout jiná řešení nízkouhlíkové transformace. Včetně aspektu decentralizace a demokratizace, který sebou jiná řešení pro snižování emisí přináší.