Radomír Dohnal: Rekonstrukce katedrály v Notre Dame? Sorry, došly stromy

Minulý týden se člověk začínal bát otevřít jogurt, aby na něj zpod víčka nevyskočila nějaká další zpráva o požáru katedrály v Notre Dame. Shořela jí střecha, a vybralo se dost peněz na opravu. Se slíbenou rekonstrukcí to lehké nebude. Stromy, které byly užity při původní stavbě, už totiž v Evropě nerostou.

Světová i domácí média nás skutečně nešetřila, a díky dřině stovek taky-novinářů jsme byli informováni o každém byť sebenepatrném myšlenkovém hnutí, které se Chrámu Matky Boží týkalo. Své si k tématu řekl snad každý zasvěcený odborník na požáry gotických katedrál. Na šťavnatém tématu se samozřejmě přiživil i Ekolist.cz, který nabídl dva zajímavé kritické pohledy (zde a zde).

Pokud bychom chtěli ono světové mediální běsnění nějak shrnout, dá se říct, že katedrále prostě shořela střecha, ale protože jsme ji měli všichni vlastně rádi, tak střechu postavíme novou. A tím bychom to už mohli odbýt. Jenže tak snadné to prostě není. Jak to?

Však oni si Francouzi našetří na novou…

Na její opravu se přece peněz vybralo víc než dost, ne? To rozhodně ano. A poznámka o tom, že se celá rekonstrukce vlastně zaplatila ještě předtím, než uhasly poslední plameny, je víc než trefná. K dispozici také máme detailní plány a nákresy, známe vlastně každou píď téhle historické stavby. Do pěti let prostě bude celá katedrála jako nová, přesněji, bude: „Zase tak krásná, jak si ji všichni pamatujeme.“ A když už to říká francouzský prezident, tak to musí být pravda.

Na jaké jiné překážky tomuto chvályhodnému záměru bychom asi tak mohli narazit, když už máme pořádný balík peněz a k tomu dokonalý návod? Nu, a právě teď dozrál moment pro trapný okamžik prozření: střechu katedrály Notre Dame nemůžeme obnovit v původním plném rozsahu, protože nám k tomu chybí dřevo.

Ano, dřevo. Přesněji tedy, mohutné čtyřsetleté duby, rovné jako když střelí. Takové, ze kterých bychom mohli udělat nedělené čtrnáctimetrové trámy na strukturu krovů. Aby to bylo jako dřív. Přesně ty už hezkých pár století ve Francii, ale ani v celé Evropě, nejsou tak nějak k nalezení. Vykáceli jsme je. Takže jich teď rozhodně nedáme dohromady 1300 kusů, tedy tolik, kolik jich bylo v původní objednávce na stavební materiál z roku 1163. Už ve 12. století nebyla sháňka po takovém super-kvalitním dřevě snadnou záležitostí, a prospektoři biskupa de Sullyho je hledali v normandských dubových hvozdech hezkých pár let. Ano, Normandie tehdy byla lesem, podobně jako zbytek Evropy. Ale to už je pryč.

Původnost si žádá originální zdroj

Z normandských hvozdů se dnes dochovalo 0,01% původní rozlohy. A v Evropě tvoří porosty starší dvou až čtyř století jen 4 % veškerých lesů. A to spíš na severu a v Rusku. Ano, zhusta jsou to poslední fragmenty a střípky přísně chráněných pralesních rezervací. Prostě místa, kam si nemůžete přijet s harvestorem a jen tak mimochodem si nabrat materiál na opravu střechy. Takže? I když máme přesný plán, slib prezidenta a kopici peněz k tomu, nemůžeme při veškeré dobré vůli obnovit katedrálu Notre Dame v původní podobě. Protože ani za všechny peníze světa si už nepořídíme to, co jsme v průběhu posledních staletí zvládli zlikvidovat. Dá se tedy říct, že požár neodhalil jen kamenné základy stavby, al i podstatnou mezeru v naší konzumní logice.

Jsou prostě věci, které si nekoupíte. Třeba rozsáhlé porosty věkovitých dubových lesů, zelených katedrál. Které by dávaly lidem radost a přírodě prostor pro existenci, a tu a tam bychom si z nich loupli pár kmenů na opravu katedrál. Nemáme. Došly. Počkejte si pár století na další, snad ty dnešní dorostou. Francouzi si samozřejmě poradí a slib prezidenta Macrona bude s největší pravděpodobností dodržen. Dokážeme za pět let slepit to, co rostlo k nebesům 182 let. Střecha bude. Ale nebude to úplně ono. Spekuluje se o nové ocelové konstrukci, o moderní a vizuálně strhující skleněné střeše. To nejspíš neprojde, tradicionalisté jsou zjevně proti.

Stromy si za peníze nekoupíme

Ano, dřevo na katedrálu může klidně pocházet z Ruska nebo Kanady. Restaurátoři z celého světa se proti tomu samozřejmě bouří. Když zachraňujete a oživujete významnou památku, nemůžete ji lepit z toho, co máte zrovna po ruce. Když nemáte limetku, dejte tam citron. A tak to nejspíš skončí u nějakých CLT lepených hranolů, které budou pocházet z mnohem mladších dubů v lesnických školkách v Normandii. Aby se vlk nažral, a katedrála zůstala celá. Levné to nebude. Ale nezapomeňte, ani za všechny peníze světa si už nemůžeme koupit lesy, které jsme zničili. Možná ještě pár takových ničivých požárů, a třeba nám to konečně dojde.

---

reklama

---