Vojtěch Kolář: Mrtvá ramena a komáři
Přitom ještě v 50. letech minulého století tam ty meandry alespoň částečně byly, i když Lužnice už byla tehdy silně pozměněná. Částečně pravděpodobně kvůli výstavbě blízkých rybníků, částečně pak zřejmě kvůli odvodnění okolních luk a polí. Řeka Lužnice pod Rožmberkem je tedy z pohledu entomologa degradovaný tok.
V mapách sice ramena jsou ale...
Mrtvá ramena jsou nyní výškově „nad“ tokem. Zároveň jsou v neprostupné džungli porostů vrb, náletu a starých dubů (dříve jasně solitérních stromů!). Tůně tak postupně pohlcuje sukcese – padá do nich listí a jiný opad, zarůstají a dochází k jejich postupnému vysychání a zániku. Chybí jim povodně!
Ještě nad rozvodím Staré a Nové řeky k povodním docela dochází – tůně jsou tam více otevřené a ne v lese, nejsou tak zabahněné, jelikož je povodeň propláchne. Zde (na severu Třeboňska) se ale v mrtvých ramenech nachází už jen pár centimetrů vody a pak vrstva pravděpodobně anoxického bahna (tj. s nedostatkem kyslíku). Co v tom může asi žít?
Mno nic moc. Když řeka a mrtvá ramena fungují, jak mají, žije zde spousta vážek, brouků, a ploštic jako výše proti proudu, na jihu před rozvodím (Obr. 4).
Zde na severu v mrtvých ramenech ale skoro nic nežije. V prvním rameni (Obr. 3a-b) ještě bylo relativně dost vody (cca 40 cm) a byla tam spousta skokanů zelených, šest druhů vodních brouků včetně ohroženého potápníka Hydaticus aruspex a téměř ohroženého H. continentalis. Ploštic znakoplavek obecných jen pár jedinců – mají radši více vody, jelikož se pohybují ve vodním sloupci a zároveň preferují čistší prosvětlenou vodu, ve které se dobře vizuálně orientují.
V posledním rameni byl pouze jeden jedinec potápníka žlábkovaného (Acilius canaliculatus), který byl ve větších počtech i na předchozích tůních, a viděl jsem jen pár jedinců žab.
Na různých akcích s veřejností se mě lidi ptají: „Proč potřebujeme nějaké vodní brouky, vážky nebo vodní ploštice, a k čemu nám jsou?“. No právě! Jsou to totiž predátoři komárů, což víme díky experimentům v laboratoři – například potápníci rodu Acilius, ploštice znakoplavky (Notonecta), šidélka rodu Coenagrion, vážky rodů Libellula a Sympetrum nejvíce preferují larvy komárů (Klecka & Boukal, 2012; Lundkvist et al., 2003). Jedná se o časté druhy v naší krajině, ale záleží na jejich početnosti. A tu se dostávám k jádru věci.
Ohrožení mrtvých ramen a jejich funkce
Mrtvá ramena nám mizejí před očima postupující sukcesí. Člověk jí v některých případech urychluje, například chataři do tůní často hází bioodpad (posečenou trávu apod., Obr. 10), a tím anoxii a rychlost zazemňování jen urychlují.
Změny klimatu především extrémně vysokými teplotami zas pomáhají k většímu výparu a následnému zárůstu suchozemskou vegetací.
Dalším českým nešvarem je vysazování ryb (často bohužel nepůvodních druhů) do tůní. Ryby pak negativně ovlivňují diverzitu (mimo jiné sežerou ty lovce komárů). Zbavit se nepůvodních ryb (tedy například sumečka černého, slunečnice pestré či střevličky východní, ale i našich původních cejnů či línů) je v těchto biotopech pak prakticky nemožné. Tyto druhy se sem také dostávají kvůli povodním, případně malé procento může být přeneseno i kvůli vodnímu ptactvu (Hirsch et al., 2018; Lovas-Kiss et al., 2020).
Mrtvá ramena jako původní přírodní biotop hostí značnou diverzitu (včetně potápníka dvojčárého, Kolar & Boukal, 2020), ale i celou řadu dalších druhů (Turić et al., 2021, 2015). Zároveň také zadržují vodu v krajině a zpomalují její odtok a svým výparem ochlazují okolí.
V neposlední řadě také efektivně zpomalují povodňové vlny, kdy se voda volně rozvodní a zadrží v tůních, odkud pomalu odtéká, na rozdíl od rovných zahloubených řek, kde voda pouze nabírá energii a způsobuje tedy větší škody.
Mrtvá ramena zarůstají, degradují a postupně mizí. Kvůli hustému zapojení stromů vodní brouci, ploštice ani vážky nejsou schopné při migraci ramena najít (Lundkvist et al., 2001; Schäfer et al., 2006).
Někdy je možná v podrostu stromů i najdou, ale ramena v létě vyschnou a druhy s víceletým vývojem (např. vážka Libellula) nepřežijí...
Naopak komáři jsou specializovaní na průlet nízkým porostem (zkuste si odskočit do křoví někde na Soutoku či na Třeboňsku), zároveň mají extrémně rychlý vývoj, dokáží přežít i ve vodě s nízkým obsahem kyslíku, protože jejich larvy dýchají vzduch z hladiny. Zároveň samičky komárů umí vycítit z vody přítomnost predátorů jejich larev – vážek a ploštic (Blaustein et al., 2004; Stav et al., 2000).
Možná kdyby řeky nebyly spoutané a občas propláchly tůně v okolí (zde jsou ale problematické nepůvodní druhy ryb, jež se do tůní dostávají a pak mají devastující vliv na biodiverzitu!).
Nebo kdyby alespoň mrtvá ramena nebyla tolik zastíněná, aby snadněji docházelo ke kolonizaci vodních brouků, vážek a ploštic. Což by přispělo k potlačení komárů...
Zároveň to ukazuje, proč je důležité mít funkční ekosystémy a celkově zdravou a funkční krajinu, která bude zadržovat vodu, ale také bude mít vysokou biodiverzitu (jsou to propojené nádoby). Ačkoliv některá mrtvá ramena se obnovují (např. u Blanice, v Polabí, ale i zde na Třeboňsku), jde to z důvodu financí velmi pomalu. Zde vkládám naděje do Nature Restoration Law, které by alespoň částečně mohlo pomoci nápravě naší říční krajiny.
Na závěr ještě dobrá rada – ke snížení počtu komárů může přispět každý, stačí nenechávat na zahradě či po okolí konve, pneumatiky a jiné nádoby, kde se může zachytávat voda. Nádrže na vodu zakrývat síťovinou (což zamezí i utopení ptáků, včel, brouků atd.), pítka pro ptáky pravidelně vylévat, aby se v nich komáří larvy nestíhaly vyvíjet atd.
Literatura
Blaustein, L., Kiflawi, M., Eitam, A., Mangel, M., Cohen, J.E., 2004. Oviposition habitat selection in response to risk of predation in temporary pools: mode of detection and consistency across experimental venue. Oecologia 138, 300–305.
Hirsch, P.E., N’Guyen, A., Muller, R., Adrian-Kalchhauser, I., Burkhardt-Holm, P., 2018. Colonizing Islands of water on dry land—on the passive dispersal of fish eggs by birds. Fish Fish. 19, 502–510.
Klecka, J., Boukal, D.S., 2012. Who eats whom in a pool? A comparative study of prey selectivity by predatory aquatic insects. PLoS One 7, e37741.
Kolar, V., Boukal, D.S., 2020. Habitat preferences of the endangered diving beetle Graphoderus bilineatus: implications for conservation management. Insect Conserv. Divers. 13, 480–494.
Lovas-Kiss, A., Vincze, O., Löki, V., Paller-Kapusi, F., Halasi-Kovács, B., Kovács, G., Green, A.J., Lukács, B.A., 2020. Experimental evidence of dispersal of invasive cyprinid eggs inside migratory waterfowl. Proc. Natl. Acad. Sci. U. S. A. 117, 15397–15399.
Lundkvist, E., Landin, J., Jackson, M., Svensson, C., 2003. Diving beetles (Dytiscidae) as predators of mosquito larvae (Culicidae) in field experiments and in laboratory tests of prey preference. Bull. Entomol. Res. 93, 219–26.
Lundkvist, E., Landin, J., Milberg, P., 2001. Diving beetle (Dytiscidae) assemblages along environmental gradients in an agricultural landscape in southeastern Sweden. Wetlands 21, 48–58.
Schäfer, M.L., Lundkvist, E., Landin, J., Persson, T.Z., Lundström, J.O., 2006. Influence of landscape structure on mosquitoes (Diptera: Culicidae) and dytiscids (Coleoptera: Dytiscidae) at five spatial scales in swedish wetlands. Wetlands 26, 57–68.
Stav, G., Blaustein, L., Margalit, Y., 2000. Influence of nymphal Anax imperator (Odonata: Aeshnidae) on oviposition by the mosquito Culiseta longiareolata (Diptera: Culicidae) and community structure in temporary pools. J. Vector Ecol. 25, 190–202.
Turić, N., Temunović, M., Radović, A., Vignjević, G., Sudarić Bogojević, M., Merdić, E., 2015. Flood pulses drive the temporal dynamics of assemblages of aquatic insects (Heteroptera and Coleoptera) in a temperate floodplain. Freshw. Biol. 60, 2051–2065.
Turić, N., Temunović, M., Szivák, I., Herczeg, R., Vignjević, G., Csabai, Z., 2021. Importance of floodplains for water beetle diversity: a crucial habitat for the endangered beetle Graphoderus bilineatus in Southeastern Europe. Biodivers. Conserv. 30, 1781–1801.
reklama
Dále čtěte |
Jak můžeme zlepšit životní podmínky medvědů chovaných v zajetí?
Mám strašně špatný pocit, že se posledních 20 let vlastně propáslo, říká Yvonna Gaillyová
Jeskyně už se z povodní vzpamatovaly. Zavřeny zůstávají jeskyně Na Pomezí a část Punkevních jeskyní
Další články autora |
Vojtěch Kolář: Ano, kvalitu vody v rybnících zhoršují čistírny odpadních vod. Jenže rybáři také
Vojtěch Kolář: Kritický komentář k plánovanému zvyšování hráze Nových Mlýnů
Vojtěch Kolář: V čem se ministr zemědělství plete v názoru na rybníky?Online diskuse
Všechny komentáře (14)
Honza Honza
19.7.2024 07:42Emil Bernardy
19.7.2024 08:21 Reaguje na Honza Honza
Jakub Graňák
19.7.2024 07:51Emil Bernardy
19.7.2024 08:19 Reaguje na Jakub GraňákJakub Graňák
19.7.2024 12:50 Reaguje na Emil Bernardyhttps://cs.wikipedia.org/wiki/Eutrofn%C3%AD_vody
Slavomil Vinkler
19.7.2024 09:44smějící se bestie
19.7.2024 11:17 Reaguje na Slavomil VinklerA podle zelených, je to zase špatně !
Břetislav Machaček
19.7.2024 18:17nového, což bych čekal od vědce působícího na VŠ. Stačilo vypsat některé
poznatky z uvedené literatury a autor nemusel od stolu ani do přírody.
Takto si teda vědu nepředstavuji, ale budiž. Ono zkoumat už leckdy není
co a kde. Degradace je normálním jevem u většiny vodních ploch bez
možnosti průplachu řekou a nebo dokonce i její erozní činností. Někdy
rameno vytvoří, ale zase je časem zanese, když se proud přinášející
naplaveniny obrátí. V divoké přírodě to žádná sláva a ani tragédie
není, ale v kulturní krajině to bývá jev nežádoucí. Na stržení silnice,
železnice, či staveb se dívá každý jinak. Vlastník, správce, či občan-
uživatel dopravní stavby erozi, která vytvoří meandr a nebo slepé rameno
asi nebude fandit, ale ochranář se tetelí blahem a vůbec mu nevadí, že
se ze stržené cesty dostal do řeky asfalt a ze stavby všelijaké sajrajty.
Já se často procházím po štěrkových lavicích Odry v meandrech u Bohumína
a povím vám, že to není hezký pohled, když mezi štěrkem leží omleté kusy
z asfaltové silnice, či kusy cihel a betonu ze zničených cest a staveb.
Ano nechejme řece erodovat přírodu, ale nikoliv už to, co jsme ji vzali.
Takže co říci k zahlubování koryt řek? Pouze to, že vyšší kapacita
průtočného průřezu toku chrání okolí řeky před zaplavením a zpevnění břehů ty silnice, tratě a jiné nemovitosti. Ono ani o pole nechce vlastník přijít, aby z něho vytvořila řeka meandr, či slepé rameno. Všude slyším pláč nad vodní erozí zemědělské půdy, ale stržení půdy s poli řekou už
nevadí? Není to dvojí metr? Je zanesení staré pískovny listím a dřevem
z okolních chráněných porostů žádoucí a nebo nežádoucí, jako u těch ramen
a tůní? Jaký je mezi nimi rozdíl? Že místo řeky tu pískovnu vyhloubil
člověk? No a ke komárům povím pouze tolik, že jim k namnožení stačí
sud s vodou a nebo dokonce třetí komora septiku a v nich predátoři
jejich larev nejsou. Tam kde žije potěr byť nepůvodních ryb je to pro
likvidaci komářích larev lepší, než pár kusů dravého vodního hmyzu.
V zahradním jezírku nestačí ten hmyz ty larvy zlikvidovat tak rychle
jako ty ryby, které lze mimo období množení komárů živit i jinak,
kdežto dravý hmyz hladoví. Lidé se odjakživa takovým místům s komáry
buď vyhýbali a nebo je upravili tak, aby se komárů zbavili. Trendem
lidí z měst je komáry vesničanům namnožit a tvrdit jim, že taková
MUSÍ být příroda do které oni chodí pouze na exkurzi, ale ti lidé
tam žijí. Ti mají na komáry, na tůně a bažiny zcela jiný názor!
V. Kolar
19.7.2024 22:32 Reaguje na Břetislav MachačekJinak já tady v těch bažinách bydlím, takže se tedy, doufám, vyjádřit mohu ;-). Pěkný den V.K.
Břetislav Machaček
20.7.2024 09:27 Reaguje na V. Kolarváš článek bohužel nepřinesl nic nového. Já v podobné krajině žiji taky a les už začíná hučet komáry a stává se neobyvatelný i pro zvěř, natož pro lidi. Zvěř se z lesa stáhla do polí, kde má od komárů pokoj a ti hledají krev
už v okolí obydlených míst. Tu opravdu nejsou lidé z těch komárů nadšení a jejich význam pro hmyzožravé tvory si
dovolím zpochybnit. V lese je vlaštovky a ani netopýři
neloví a oni se do otevřené krajiny nepouštějí. Jejich
larvy jsou potravou sice mnoha tvorů, ale vzhledem ke
krátkému sezónnímu vývinu celkem bezvýznamnou potravou. Týden a často pouze jednou ročně jsou pouze nárazovým
zdrojem potravy a to množství predátoři nastavení na
omezené zdroje běžné potravy nestíhají likvidovat. Snad
pouze ty ryby, schopné přijmout tisíce larev denně, ale
dravému hmyzu stačí pár larev k nasycení denně. Zbytek
života si ale musí hledat potravu jinou, aby nehladověl.
V některých lokalitách jsou tak ztráty na komárech
predací mizivé a pouze záleží, jaké podmínky k vývoji mají.
V suchých létech je jejich množství únosné, protože čekají
jejich vajíčka na vodu, ale pokud je tůň stálá, tak se
tam vyvíjejí každoročně a leckdy i v jednom roce opakovaně.
Takže horování pro podobné lokality je věcí priorit lidí.
Já osobně se jim umím bránit a beru je jako nutné zlo v
letních měsících a jako součást přírody, ale zkuste to
říci třeba rekreantům a nebo matkám malých dětí, které
v kočárku dopíchají komáři do stavu otoku obličeje. Já
zažil kdysi na výletě na Soutok takzvané "šílené jeleny"
kteří z komárů doslova šíleli. I ve dne byli raději na
loukách u Dyje na dohled turistům, aby je nesežrali v
lese komáři. Průjezd lesem na kole se dal pouze doslova
v tryskové rychlosti a zastavit se znamenalo být obalen
komáry. Takový stav se dá nazvat katastrofou a pak chápu
místní, že mají obavu, že se tak bude v CHKO Soutok dít
pravidelně.
