Na Pavla Kindlmanna myslím především jako na jednoho z lidí, kteří stáli u zrodu první generace ekologů na budějovické Biologické fakultě (dnešní PřF JU). Když jsem v roce 1991 nastoupila do úplně prvního ročníku nově vzniklé fakulty, patřil k jejím výrazným osobnostem. Učil matematiku, přičemž složení zkoušky bylo pro mnohé velkou výzvou. Pro nás, tehdejší studenty, to byla do značné míry formativní zkušenost – ačkoli se věnoval matematickému modelování a populační dynamice, zajímaly ho skutečné druhy a společenstva, vztahy a procesy, které v přírodě probíhají. Měl dar vysvětlit matematické principy, ale možná ještě významnější bylo to, jak učil, jak s námi diskutoval a jak nám ukazoval, že je zcela přirozené propojit „velkou vědu“ s ochranářským cítěním a aktivní prací pro záchranu konkrétních lokalit. Řadu orchidejových luk v okolí Českých Budějovic sám kosil a na farmě se spolu se svou ženou Danou snažili hospodařit způsobem citlivým k přírodě.