Jsou stromy odpověď? Spíš bychom se měli ptát na to, jak původně zněla otázka
Začneme u neprůstřelně jednoduché logiky, v níž narůstající koncentrace oxidu uhličitého v planetární atmosféře, silného skleníkového plynu, podporuje skleníkový efekt a tím akceleruje globální oteplování. Tuhle základní souvislost by nikdo zpochybňovat nemusel. Ani to, že zelená vegetace a stromy zvláště pak do své biomasy růstem (prostřednictvím fotosyntézy) tento uhlík zabudovávají. Chyba je ale myslet si, že více nově vysazených stromů musí nutně vést ke snížení koncentrace CO2 v atmosféře a snížení skleníkového efektu.
Stromy jsou tu od toho, aby řešily náš problém
V již otepleném a hlavně patřičně suchém klimatu totiž mají stromy se zabudováváním atmosférického uhlíku do své biomasy, a s růstem obecně, dost problém. A čím jsou epizody sucha frekventovanější a intenzivnější, tím horší odpovědí na klima se vysazování stromů stává. Rostliny se v otepleném klimatu snaží ochlazovat evapotranspirací, a dále přečerpávají vodu z půdy do atmosféry. Zatápí tak pod skleníkovým efektem (protože i vodní pára je skleníkový plyn), vyčerpávají v půdě dostupnou vláhu, přesušují krajinu a činí ji náchylnější k požárům.
Stromy a veškerá zelená vegetace příjem oxidu uhličitého z atmosféry také regulují podle toho, jak momentálně vzácný a nedostupný pro ně CO2 je. Pokud je ho už dost vázaného v půdě, silně se odchyluje náš předpoklad od reality toho, jak dobře budou stromy lapat vzduch z atmosféry. A je také vcelku pravděpodobné, že při dalším nárůstu jeho koncentrace by kolem roku 2060 mohly dosáhnout své maximální absorpční kapacity. Stromy jsou tedy odpovědí na klima přinejmenším nejednoznačnou a poněkud nespolehlivou. Funkční odpovědí mohly být možná před dvaceti lety, ale dnes už jsou dost vratkou strategií.
Lesy jsou také zdrojem uhlíku a oteplení
Taková Amazonie se totiž může snadno stát nikoliv oceňovaným lapačem, ale i zdrojem CO2. Což se právě děje. A neméně perverzní je i skutečnost, že dobře stabilizované a naprosto funkční lesy k efektu oteplení mohou významnou měrou přispívat. Jak? Kvůli svému tmavému povrchu mají nízké albedo (odrazivost slunečních paprsků). Zvlášť ty u rovníku. Absorbují více slunečního záření a zadržují více tepla, které mohou sálat do okolí. Vyhřívají krajinu, stávají se zdrojem oteplení.
Vysazování stromů na nezalesněných přírodních lokalitách (což je obecně pro přírodu dost nerozumný nápad), například na vápencových masivech (jež jsou víceméně bílé, mají vysoké albedo) je tudíž dost kontraproduktivní. Tedy, pokud nám jde o klima. Američané si například vykácením některých svých lesů dost pomohli a regionálně tím teplotu snížili. Stromy rozhodně nejsou univerzální správnou odpovědí. Ostatně, faktorů v jejich případný prospěch je tu povícero.
Kdy se ze stromů stane les? Toho se už nedožijete
Hodně například záleží na čase. Na tom, jak dlouho takové stromy necháme růst. Abychom jen nepěstovali tyčkovinu nastojato, a skutečně vytvořili les se schopností plně aktivovat potenciál své biomasy vázat uhlík, musíme chvilku počkat. V tropech například 96 let. Což ale vůbec nekoresponduje s plány na pěstování energetické biomasy, která má v našich představách dost bláhově vázat uhlík a stávat se tak uhlíkově neutrálním palivem.
Idea, že zahrabáním semenáčku do půdy započíná žádaný efekt na klima, je totiž scestná. Trvá to celé dekády, než začnou „pracovat pro nás“. Dnes vysazený strom žádné emise nekompenzuje a ještě dlouho nebude. Pochopitelně, že jen po milionech vysazované jednotlivé stromy nejsou les. Pokud by nám mělo jít o opravdu funkční ekosystém, chtělo by to s harvestory a štěpkováním počkat aspoň 100-150 let. O to nám ale většinou nejde.
Cílem se stala maximální kvóta, snaha vysadit co nejvíc kusů, zlomit rekord. Bez rozmyslu. Proto také tolik projektů výsadby stromů po celém světě opakovaně selhává. Chybí následná péče, kontrola, probírka. Jen příklad: v roce 2017 tolik chválení rekordmani ze Srí Lanky zalesnili při 23 dílčích mangrovových kampaních, co mohli. Na 9 lokalitách jim do dneška nepřežilo nic, na 12 jen polovina vysazených stromů. Kde asi udělali chybu?
Rekordmani bez medailí
A uznale se nedá hovořit ani o kompenzačně zalesňovacím schématu v Chile. Tam se vysazování nových stromů stalo omluvenkou za kácení starých kácených porostů. Které, jak už více, jsou přeci jen v zadržování uhlíku o cosi cennější a přínosnější. Tímto neduhem trpí i ve východočínském Hua. Zalesnit desetitisíce hektarů je jistě fajn, ale snížit za tu samou dobu rozlohu původních věkovitých porostů o 6,6 % si potlesk prostě nezaslouží. Tady stromy odpověď také nejsou.
Mezitím Britové pláčou nad tím, že jim v závodech o globální zalesňování ujíždí vlak. Že je miliony stromů připravují o po generace utvářenou harmonickou kulturní krajinu, domov pro živočichy, už tolik nepobírají. Že by mnohem lépe – pro přírodu, pro klima - udělali oživením svých mokřadů? Ne! Dnes se sadí stromy. Těžko také chválit za vysazování milionů stromů Pákistán. Ten dosažení cíle podpořil vše, a tak se tu kvůli novým lesům vystěhovávali lidé, zabírala jejich pole…
Mimochodem, věděli jste, že vliv zalesňovacích projektů na socio-ekonomické prostředí místě výsadby, je zatím nedoložený? Přitom tenhle argument je dost často zmiňován jako další pozitivum kampaní výsadeb. Stromy možná dokáží zbrzdit erozi, zpomalit sucho (ale také jej vyvolat poklesem hladiny podzemní vody), ale zrovna těch příležitostí pro živobytí lidem moc nenabízí.
Soustředit se na výsadbu stromů tam, kam nepatří, je pozvánkou k ekologické katastrofě. Třeba taková savana opravdu není degradovaný les. Takže si zalesnit opravdu nezaslouží. A k zalesňováním celé Afriky se rovněž hodí přistupovat velmi, velmi opatrně. Mohlo by také dojít k přečerpání zdrojů podzemní vody a touha po svěží zeleni by mohla vyvolat kontinentální sucho. Což jistě nechceme. Savany, mokřady, severská tundra – všechny tyhle ekosystémy totiž pracují s uhlíkem trochu jinak, a recept z tropických lesů na ně neplatí. Škodí jim.
Sadit dobře, nebo radši vůbec?
A stejně nedobrou odpověď dostaneme tam, kde se v rámci zelených snah sází nepůvodní druhy dřevin. Jak často se taková hloupost přihodí? Inu, až v 80 % případů, což pozitivní efekt dost shazuje. Případně, když se sází jen monokultury. Že je často tím nejlepším řešením stromy vůbec nesázet, ale nechat je volně rozrůstat po svém, se přitom do našich představ o rychlé pomoci klimatu nehodí. Nehledě na to, že kompenzační výsadba stromů se stává dobrou výmluvou pro to, nedělat s/pro klima nic jiného.
Jsou tedy stromy odpověď? Spíš bychom se měli ptát na to, jak původně zněla otázka.
Nikdy totiž nedokážeme vysadit tolik stromů, aby to skutečně kompenzovalo naše uhlíkové emise a zastavilo klimatické změny, ať už je momentálně vyvolalo cokoliv. Je třeba chápat rozdíl mezi obnovou lesa, zalesňováním a výsadbou stromů. Vědět, že znovu zalesňovat veškerou odhalenou půdu také vždy nepředstavuje dobro (i trávy dokáží vázat uhlík, a sukcese udělá spoustu práce zadarmo), a ne každý degradovaný les si zaslouží záchranu dosadbou (ale raději třeba prosvětlení pastvou). Než živelně sázet nové stromy je kolikrát lepší živelně nekácet ty staré.
reklama
Dále čtěte |
Shoda na omezení fosilních paliv je na COP29 v Baku stále daleko
Studenti dnes zahájí stávku za klima. Stávkou volají po změně
Fiala v Baku chválil jádro. Nabídl sdílet pozitivní českou zkušenost
Radomír Dohnal: Existuje propojení mezinárodního boje proti klimatu s mezinárodním terorismem?
Hřbitovy jsou cenná útočiště živé přírody ve městech, objasňuje studie
Blboun nejapný si zaslouží rehabilitaci. Vyhynulý dronte byl docela svižný pták