Lesní půdy potřebují více péče, uzdravují se velmi pomalu

Okyselování lesních půd v České republice je urychlováno lidskou činností a má neblahý vliv na zdravotní stav lesů. Výrazně k němu přispívá odvoz dřevní biomasy z lesa, čímž dochází k odnětí velkého množství živin z biochemických přírodních cyklů. Rychlejší regeneraci půdního prostředí by prospělo snížení kyselé dusíkaté depozice, zvýšení podílu listnatých dřevin v druhové skladbě a omezení vyvážení biomasy z lesních porostů. V současnosti jsou při těžbě z lesů odstraňovány nejen kmeny, ale i větve či dokonce kořeny, tedy části akumulujících největší množství bazických (zásaditých) kationů (živin). Jejich odvozem se ztrácejí desítky až stovky kilogramů vápníku, hořčíku, draslíku i ostatních živin z jednoho hektaru lesní půdy.

Reakce lesních půd v ČR je také ovlivněna změnou přirozené druhové skladby ve prospěch jehličnatých dřevin, zejména smrku ztepilého. Jeho acidifikační (okyselovací) vliv na svrchní půdní vrstvy byl doložen v mnoha studiích. Uvádí se, že smrkový opad (jehličí) může acidifikovat svrchní půdní vrstvy již během jedné či dvou generací lesa.

Ve středních a níže ležících půdních vrstvách je však acidifikace připisována spíše efektu kyselé depozice (ukládání sloučenin) ze znečištěného ovzduší.

Zvýšená depozice (ukládání) kyselých částic do půdního prostředí vlivem antropogenních aktivit se datuje již od poloviny 19. století. Vstup okyselujících sloučenin, zejména oxidů síry a dusíku na našem území vyvrcholil v průběhu 70. až 80. let minulého století. V oblasti Mostecké pánve bylo v důsledku vysoké koncentrace tepelných (uhelných) elektráren a teplárenských podniků produkováno pravděpodobně nejvyšší množství emisí SO2 a NO2 na světě.

Po výrazných socioekonomických změnách v roce 1989 a odsíření uhelných elektráren a dalších hlavních zdrojů znečištění byl na našem území zaznamenán enormní pokles depozice okyselujících sloučenin.

Navzdory výraznému snížení vymývání bazických kationů z půdního prostředí je proces regenerace půdního prostředí velmi dlouhodobý a pozvolný, omezený pomalými zvětrávacími procesy a výše popsanými efekty lesnického managementu.

Změny pH (kyselosti – zásaditosti) lesních půd pod antropogenní zátěží a scénáře budoucího vývoje jsou nejčastěji posuzovány s využitím biogeochemických acidifikačních modelů, které se však vyznačují omezeným vstupem skutečných půdních dat. Přesnější vyhodnocení pak přinášejí studie založené na srovnání datových sad s velkými časovými odstupy, avšak takovýchto publikací je již méně.

Této problematice se věnují pracovníci Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. a své výsledky publikovali v článku Acidifikace a regenerace lesních půd v České republice, který vyšel v časopise Zprávy lesnického výzkumu 1/2023.

Cílem jejich práce bylo vyhodnotit vývoj pH na vybraných lokalitách a provést rekonstrukci vývoje pH lesních půd ČR od 50. let minulého století až po současnost.

V experimentu jsou zahrnuta data ze dvou typů výzkumných ploch. Plochy byly zakládány na lesních půdách ČR, šetření prováděli pracovníci Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem (ÚHÚL).

Lesnicko-typologické plochy (LTP) jsou zakládány od počátku 50. let minulého století do současnosti. Prvořadým cílem této sítě je zajištění podkladů pro zhotovení charakteristik lesních typů.

Inventarizační plochy (IP) byly zakládány v rámci Národní inventarizace lesa. Tyto plochy jsou v ČR rovnoměrně rozmístěny, každá z nich je umístěna ve čtverci 4×4 km na principu náhodného výběru. Šetření na těchto plochách probíhalo od roku 2011 do roku 2018.

Výsledky studie potvrzují výrazný sestupný trend půdního pH již od přelomu 60. let 20. stol. Nejnižší hodnoty pak byly zjištěny v 80. letech, což odpovídá největšímu depozičnímu tlaku v ČR v tomto období. Pokles v A horizontech (organominerálních) a B horizontech (minerálních) přesahoval jeden stupeň pH.

Intenzivní acidifikací byly ve sledovaném období (1953–1990) postiženy nejen lesní půdy horských poloh (nad 700 m n. m.), ale i polohy střední (400–700 m n. m.) a nižší (pod 400 m n. m.).

Výrazný pokles pH byl prokázán jak v nižších polohách do 400 m n. m. (Středočeská pahorkatina, Podkrkonoší, Předhoří Orlických hor, Jihomoravské úvaly), tak i ve středních polohách v rozmezí 400–700 m n. m. (Krušné hory, Západočeská pahorkatina, Křivoklátsko a Český kras, Rakovnicko-kladenská vrchovina, Středočeská pahorkatina, Český les, Českomoravské mezihoří, Bílé Karpaty a Vizovické vrchy).

Pokles byl zaznamenán i v polohách nad 700 m n. m. v našich pohraničních pohořích (Krušné hory, Český les, Krkonoše). Výjimkou jsou Jizerské hory, kde pokles půdního pH zaznamenán nebyl.

Výrazná acidifikace byla zjištěna i na plochách opakovaně vzorkovaných v 50. a následně pak v 90. letech a také na plochách opakovaně vzorkovaných v 50. a následně 70. letech. Vzorkovány byly nižší (pod 400 m n. m.), střední (400–700 m n. m.) i vyšší polohy (nad 700 m n. m.).

Trend regenerace půdního prostředí od počátku 90. let byl zjištěn ve všech polohách a v celé půdní hloubce. Překvapivé však je, že návrat k původním hodnotám je velmi pozvolný a dosahuje pouze několik desetin stupně pH.

Výrazný trend regenerace půdního prostředí po roce 2000 byl zjištěn v Jizerských horách a na Ještědu.

Po roce 2010 návrat k původním pH hodnotám stagnuje. V polohách nad 700 m n. m. je regenerace půd pozvolnější v porovnání s polohami nižšími (pod 400 m n. m. a 400–700 m n. m.).

Rychlejší regeneraci půdního prostředí by prospělo snížení kyselé dusíkaté depozice, zvýšení podílu listnatých dřevin v druhové skladbě a omezení vyvážení nehroubí z lesních porostů.

Článek Acidifikace a regenerace lesních půd v České republice je volně ke stažení.

---

reklama

---