Mamuti, mastodonti nebo velcí lenochodi. Bez nich už není krajina takovou, jakou bývala

Nenápadné působení nápadné megafauny. (Ne)přítomnost velkých býložravců formuje krajinu.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Mauricio Antón (in Caitlin Sedwick: "What Killed the Woolly Mammoth?". PLoS Biology 6 (4): e99. 1 April 2008. DOI:10.1371/journal.pbio.0060099. / Wikimedia Commons

Ať už mají pravdu, nebo ne, vymizení velkých savců se projevilo na fungování ekosystémů a vzhledu krajiny napříč kontinenty.

Přečtěte si také |

Byli to lovci, nikoli změna klimatu. Vyhynutí velkých savců způsobili podle vědců lidé

V závěru své studie uvádí vědci příklady toho, jak vyhynulí i současní velcí savci působili a působí na své prostředí. A o co jsou ekosystémy bez jejich přítomnosti ochuzeny.

Současné ekosystémy chudé na megafaunu jsou vlastně ekologickou novinkou. Většina existujících druhů se vyvíjela v prostředí, kde se páslo a pohybovalo mnoho různorodých velkých savců, připomínají vědci.

Jedli a trávili…

Megafauna ovlivňuje ekosystémy podle vědců na třech úrovních: prostřednictvím potravních řetězců; přímým působením na další živé organismy i neživou přírodu a přepravou energie a hmoty, včetně živin, semen rostlin a menších organismů.

Velcí býložravci ovlivňují prostředí a jeho rostlinnou rozmanitost samozřejmě svými potravními preferencemi, chutěmi. Ale také nepřímo, to když udržují růst dominantních druhů pod kontrolou, a tak dávají příležitost méně konkurenceschopným druhům.

Velikost jejich těla z nich dělá nenáročné konzumenty. Musí se zaměřovat spíš na množství potravy než kvalitu, vysvětlují vědci.

Býložravci vstupují do potravních řetězců dále jako kořist predátorů nebo prostřednictvím svého trusu, mršin i živých těl, na které jsou vázány další organismy. S vymizením velkých býložravcům tak mizí a ubývají i mrchožraví ptáci nebo hnojní brouci.

Více megafauny, méně ohňů

Svým spásáním rostlinné biomasy megafauna nepřímo snižuje náchylnost krajiny k požárům.

To, že ztráty megafauny v pozdním pleistocénu navýšily počet či velikost požárů dokládají i paleoekologické záznamy ze tří kontinentů.

Nejvýraznějším důkazem toho, že se rostliny adaptovaly i na bohatou faunu velkých zvířat, jsou plody se semeny, která jsou příliš velká na to, aby je spolkli a přenesli menší živočichové, nebo velké plody s četnými malými semeny.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Chobotnatci a kopytníci inženýry

I v současné době existuje mnoho příkladů, jak velká zvířata přetvářejí své prostředí. Vytvářením disturbancí, nových stanovišť a zpřístupňováním zdrojů a příležitostí jiným živým tvorům. Sloni a koně například hloubí jámy – zdroje vody pro sebe i statní. Kopytníci a další velcí býložravci vytváří bahenních lázně, prachové jámy a zvířecí stezky ovlivňující společenstva členovců.

Sloni svým citlivým chobotem dokáží lámat větve, a vytvářet tak dutiny ve stromech.

Přečtěte si také |

Pomohou se zdivočením evropské krajiny sloni? Na pohled atraktivní přístup má svá ekologická rizika

Vyhynulí chobotnatci (proboscideans) měli také chápavé choboty. V kombinaci s velkou velikostí těla tak měli velký potenciál ovlivňovat strukturu vegetace.

Stezky chobotnatců nebo velké nory vytvářené pravěkými lenochody měly pravděpodobně vliv i fungování říčního ekosystému. Možná, že se pravěká zvířata projevovala i dalšími způsoby, o nichž ani netušíme.

Přečtěte si také |

Tajemné tunely v Amazonii nejsou dílem mimozemšťanů. Vyhloubili je pralenochodi

Semeno sem tam

Zhruba polovina rostlinných druhů se šíří prostřednictvím zvířat, především ptáků a savců, kteří mají schopnost přepravovat i velká semena.

Nejvýraznějším důkazem toho, že se rostliny adaptovaly i na bohatou faunu velkých zvířat, jsou plody se semeny, která jsou příliš velká na to, aby je spolkli a přenesli menší živočichové, nebo velké plody s četnými malými semeny.

Mnoho druhů rostlin s velkými plody, jejichž „partneři“ šířící jejich semena v minulosti vyhynuli, se stalo v důsledku toho také ohrožených nebo také vyhynuly.

Kromě toho, že jsou velcí býložravci jediní šiřitelé některých semen, přepravují velké množství menších semen, na mnohem větší vzdálenost než menší druhy. Velká zvířata mají mají nejen větší délku kroku, větší domovské okrsky, ale i delší dobu zadržení potravy ve střevech.

Přečtěte si také |

Co přineslo vyhynutí megafauny? Kritický nedostatek výživných exkrementů

Velcí býložravci ale nešíří jen semena a další organismy nebo patogeny, ale i živiny jako jsou dusík, fosfor. Schopnost větších zvířat trávit a extrahovat živiny z velkého množství méně kvalitního nebo odolnějšího rostlinného materiálu zvyšuje následně jejich dostupnost i pro další organismy.

Zvířata obecně mohou přesouvat živiny i proti silám gravitace, tedy do kopce nebo zpět do kontinentálních vnitrozemí.

Pozoruhodným případem je skutečnost, že jen hroší trus je zodpovědný za 76 % celkového toku křemíku podél východoafrických řek, čímž silně ovlivňuje následnou primární produkci a komunity.

Působení velkých býložravců nemůže být podle vědců plně nahrazeno menšími druhy, protože s velikostí těla se mění i rychlost metabolismu, spotřeba energie, výběr potravy, schopnost pohybu a další související procesy pro šíření semen nebo rozptýlení živin.

Působení velkých býložravců nemůže být podle vědců plně nahrazeno menšími druhy, protože s velikostí těla se mění i rychlost metabolismu spotřeba energie, výběr potravy, schopnost pohybu a další související procesy pro šíření semen nebo rozptýlení živin.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Příchod z(a)tracených savců

Návrat velkých býložravců do krajiny rostlinné diverzitě prospívá. Je tomu jak v případě reintrodukcí původních druhů, tak v případě tzv. re-wildingu a snahy člověka vrátit do krajiny příbuzné původních druhů polodivokého skotu nebo divokých koní.

Kromě vědomých lidských snah se do krajiny ale šíří i nepůvodní druhy megafauny. Tým Ericka Lundgrena uvádí, že napříč světem vytvořilo divoké populace nejméně 22 druhů megafauny (druhů s hmotností vyšší než 100 kg). Což představuje 29 % z celkového počtu zbývajících druhů megafauny. Padesát procent těchto zavlečených druhů je přitom ve svých původních areálech ohroženo nebo vyhynulo, čímž se otevírá nová, i když sporná, možnost jejich ochrany.

Mnohé nepůvodní druhy megafauny jsou velmi blízkou funkční obdobou dřívějších vyhynulých druhů. Například zavlečené prase divoké se do jisté míry podobá vyhynulým pekari, jako byl Platygonus compressus.

Další nepůvodní megafauna je sice od prehistorické megafauny zcela odlišná, ale přesto s ní sdílí některé charakteristické rysy. Například v Austrálii neexistuje žádný druh, který by byl z ekologického hlediska podobnější vyhynulému vačnatci Palorchestes azael než velbloud.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Eleleleven from Bielefeld, Deutschland / Wikimeda Commons

Přes svou podobnost s místními vyhynulými druhy jsou dnes nepůvodní druhy obecně považovány za ekologicky škodlivé a nežádoucí. Možná by stálo za to naše vnímání nepůvodních druhů kriticky přehodnotit, zamýšlí se tým Jens-Christiana Svenninga.

První výzkumy v této oblasti podporují myšlenku, že i nepůvodní megafauna může mít pozitivní ekologické účinky. Například dlouhodobá studie dopadu vodních buvolů v severní Austrálii zjistila, že jejich pastva snížila četnost a závažnost lesních požárů a zvýšila úspěšnost obnovy a růstu stromů.

Přečtěte si také |

Buvoli začali pomáhat s péčí o chráněné mokřady na jižní Moravě. Spásají tu rákos a zlatobýl

A co hospodářská zvířata?

Mohlo by se zdát, že úbytek divoké megafauny byl mohla v krajině nahradit hospodářská zvířata chovaná lidmi.

Částečně ano, ale je to složitější, popisují vědci. Záleží především na způsobu chovu.

Při chovu zvířat, zejména v bohatších zemích, se například vytrácí jejich přirozený pohyb krajinou. I pastva probíhá často na oplocených pastvinách a dobytek je pravidelně přesouván, oplocení navíc může bránit pohybu větším divokým živočichům.

„Zejména při chovu hospodářských zvířat v uzavřených prostorách nebo malých přeplněných ohradách v rámci průmyslového zemědělství se ztrácí veškeré přirozené ekologické funkce,“ upozorňují vědci.

Přesto zejména tradiční extenzivní chov hospodářských zvířat dokázal v Evropě v minulosti vytvářet a udržovat otevřenou vegetaci a na ní navázanou biodiverzitu. Podobně jako divoká megafauna mohou hospodářská zvířata snižovat četnost a velikost požárů v travnatých ekosystémech napříč světem.

Na druhou stranu ale mohou být hospodářská zvířata konkurencí pro divokou megafaunu, například buvoly nebo slony.

Přečtěte si také |

I nepůvodní velcí savci mohou přírodě pomoci

A nakonec, samotné extenzivní pastevectví se z mnoha částí světa vytrácí a je nahrazováno intenzivními hospodářskými chovy.