https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/nekonvencni-zdroje-kde-vzit-vodu-kdyz-netece-netaje-ani-neprsi?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu
reklama
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Nekonvenční zdroje: kde vzít vodu, když neteče, netaje ani neprší?

28.6.2022 06:30 | PRAHA (Ekolist.cz)
V planetární atmosféře se podle odhadů nachází okolo 13 000 kilometrů krychlových vody ve formě páry. Celosvětová spotřeba sladké vody ročně je přitom zhruba okolo 4600 kilometrů krychlových. Nápad začít vodu čerpat přímo z atmosféry se tedy nabízí.
V planetární atmosféře se podle odhadů nachází okolo 13 000 kilometrů krychlových vody ve formě páry. Celosvětová spotřeba sladké vody ročně je přitom zhruba okolo 4600 kilometrů krychlových. Nápad začít vodu čerpat přímo z atmosféry se tedy nabízí.
Foto | NASA / Unsplash
V oblastech Středního východu a pásmu severní Afriky žije okolo 6 % globální lidské populace. Zdrojů sladké vody se tu ale – v porovnání se zbytkem světa – nachází jen 1 %. Což rámuje obraz nedostatku. Nedostupnost vody v podobě řek, sněhových srážek nebo dešťů ale nemusí nutně znamenat žízeň. Protože voda je lidem přístupná i nekonvenčními cestami. Stejně jako v dalších vyprahlých regionech světa.
 

Pomoci mrakům vypršet se

V planetární atmosféře se podle odhadů nachází okolo 13 000 kilometrů krychlových vody ve formě páry. Celosvětová spotřeba sladké vody ročně je přitom zhruba okolo 4600 kilometrů krychlových. Nápad začít vodu čerpat přímo z atmosféry se tedy nabízí.

Část vody v atmosféře může být „stimulována k vypršení“ nejrůznějšími variacemi na metodu zasévání mraků (cloud seeding). Tedy obohacením atmosféry například o částečky jodidu stříbrného, které vytvoří kondenzační jádra mraků, a vyvolají srážky.

Lépe se pochopitelně modifikuje již existující oblačnost. Zjednodušeně – ze srážek o menším úhrnu se dají udělat srážky větší, z dešťových mraků se dají vyrobit mraky sněžné. Tato metoda dokáže při optimálním nastavení zvýšit úhrn srážek až o 15 %. Což může být pro úspěch zemědělské produkce zásadní. Průkopníkem těchto metod jsou dnes pevninské provincie Číny.

Není ale hned třeba pálit do mraků z kanónů. Vodu ze vzduchu můžete klidně sklízet sítěmi.

Sklízet mlhu a ranní rosu

Vodní sklizeň s pomocí „sběračů mlhy“ realizují už více než 100 let v izolovaných lokalitách Chile, Maroka nebo Jihoafrické republiky. Napjaté vertikální sítě napomáhají usazování vlhkosti a její vysrážení kondenzací. Dobře tu funguje tam, kde se nabízí otevřené úseky krajiny, vyšší nadmořská výška (podmiňující vyšší rozdíl teplot mezi dnem a nocí) a také výraznější proudění větru.

Když tuto primitivní leč funkční metodu rozvede kvalitní design, je možné dosáhnout překvapivě velké efektivity. S moderními materiály je možné dosáhnout sklizně 20 litrů vody za jediný den z každého metru čtverečního sítě. Nákladově se cena za litr vody do sítí ulovené vody ze vzduchu pohybuje okolo 2,7 korun českých. Je to velmi efektivní maloplošné řešení. Někdy je ale zapotřebí přidat na výkonu a kapacitě. A v tom pak vynikají odsolovací zařízení.

Proces desalinace, odsolování mořské vody, není bez chybičky. Stávající technologie nicméně doznávají změn k lepšímu, v efektivitě i energetické úspornosti.
Proces desalinace, odsolování mořské vody, není bez chybičky. Stávající technologie nicméně doznávají změn k lepšímu, v efektivitě i energetické úspornosti.

Odsolování bere i dává

Dnes jsou odpovědné – každý den – za produkci zhruba 100 milionů kubíků vody. A zásobují jí 5 % světové populace. Není náhodou, že téměř polovina (48 %) těchto zařízení funguje ve státech severní Afriky a Středního východu, na pobřeží moří.

Proces desalinace, odsolování mořské vody, ovšem není bez chybičky. Je hladový po procesní energii, a jako „odpad“ produkuje solanku. Znečišťující životní prostředí. Stávající technologie nicméně doznávají změn k lepšímu, v efektivitě i energetické úspornosti. A snižují poptávku po provozní energii až o 35 %. Až se stejně efektivně vypořádáme ze zužitkováním solanky, stane se odsolování ještě lepším zdrojem vody tam, kde je jí nedostatek.

Uzavřená poloslaná voda

Novinkou, která zatím zůstává na pomezí teorie, je zpřístupnění polo-slané vody uzavřené ve vodonosných vrstvách na mořském dně. Uzavřena v nich je už po miliony let, z dob, kdy byla hladina moře mnohem níže. Nacházejí se v relativně malých hloubkách a ve vzdálenosti menší než 100 km od pobřeží.

Vyrobit z takové brakické vody vodu sladkou by bylo možné s pomocí odsolování. Které by v tomto případě bylo nejspíš nižší položkou na účtu za energie než samo čerpání a transport vody. Odhadovaný potenciál vydatnosti zdrojů čítá něco mezi 300-500 000 km3.

Taková vodní ložiska, akvifery s brakickou vodou, se nachází i na pevnině. Prozatím stály pro svou částečnou slanost stranou zájmu, ale technologie odsolování jim dává smysl. Jsou totiž k nalezení tam, kde se jiné vody nedostává. Potenciál zdroje se globálně odhaduje na miliony kilometrů krychlových takové vody. Jímána, upravována a popíjena je momentálně v Izraeli a ve Španělsku.

Používat už použitou vodu

Dalším ze stále nedoceněných nekonvenčních zdrojů vody je její znovupoužívání, recyklace. Háček je v tom, že se pro opětovné použití nebo přímo konzumaci dá užít jen voda dokonale přečištěná a upravená.

To není problém v zemích rozvinutých (kde je čištěno okolo 70 % použité vody), ale v zemích rozvojových, kde je to často méně než 8 %. Přitom právě tam by bylo vody nejvíce zapotřebí.

Zářným příkladem úspěšného recyklace vody je třeba namibijský Windhoek, kde se 25 % přečištěné použité vody vrací zpět do potrubí jako nová pitná voda.

Velké nákladní lodi a plavidla disponují vlastními odsolovacími a filtračními zařízeními, kterými upravují balastní vodu ve vyrovnávacích nádržích. Až loď doslouží svému účelu může zakotvit v přístavu žíznivé země a dál produkovat vodu.
Velké nákladní lodi a plavidla disponují vlastními odsolovacími a filtračními zařízeními, kterými upravují balastní vodu ve vyrovnávacích nádržích. Až loď doslouží svému účelu může zakotvit v přístavu žíznivé země a dál produkovat vodu.
Licence | Volné dílo (public domain)

Zužitkovat každou kapku

Maloplošnou, tedy spíše mikroplošnou variantou, je práce se srážkovou vodou a odparem. V suchém prostředí se obvykle více než 90 % dešťové vody ztrácí odpařováním a povrchovým odtokem. Tzv. mikroodběr dešťové vody je starobylý způsob zachycování a sběru vody z relativně malé plochy povodí, obvykle ne větší 10-500 metrů čtverečních. Využívá širokou škálu technik, od sběru na střechách a v cisternách až po zemědělské a krajinné systémy, včetně obrysových hřebenů, valů, malých odtokových nádrží a pásů. Je to podpora vododržnosti půdy a krajiny, dotažená do nejúspornějších detailů.

Voda balastní i ledovcová

Nekonvenčním zdrojem může být i voda do vyprahlých oblastí dovezená. Velké nákladní lodi a plavidla s výtlakem nad 400 tun disponují vlastními odsolovacími a filtračními zařízeními, kterými upravují balastní vodu ve vyrovnávacích nádržích. Tuto vodu – 10 miliard tun, respektive 10 kilometrů krychlových – pak ročně „jen tak“ vypustí do moře. Přitom by mohla být přečerpána k využití na souši.

Dotaženo do důsledků, obří loď – až doslouží svému účelu – nemusí skončit na šrotišti. Může zakotvit v přístavu žíznivé země, a dál produkovat vodu. Ne zrovna pitnou, ale dostatečně sladkou pro použití v zemědělství.

A samozřejmě, stále živý je i nápad na transport ledovců z polárních oblastí. Stejně se jich ročně rozpustí víc, než kolik vody celý svět vypije. Zajímavým modelem je například studie proveditelnosti, spočítaná pro Jihoafrickou republiku. Ledovec by musel vážit alespoň 125 milionů tun, aby se jeho transport – včetně balení – v cíli cesty vyplatil.


reklama

foto - Dohnal Radomír
Radomír Dohnal
Autor je spolupracovníkem Ekolistu.cz.

reklama

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (17)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Pe

Petr

28.6.2022 10:45
To jsou velice zajímavé věci, zároveň ale využívání přírodních procesů pro lidskou spotřebu ve mně budí dost obavy. Nenechat vodu jednoduše a rychle z krajiny odtéct beru jako pozitivní řešení, taková řešení pomohou všemu a všem a nechápu proč se to nedělá (tedy chápu, nedá se na tom vydělat). Zachytávat vzdušnou vlhkost, nebo třeba dešťovou vodu pro vlastní spotřebu ale naopak spíš jako negativní a jaksi sobecké, taková voda pomůže jen těm lidem, ale na úkor okolí. Místnímu ekosystému pak logicky bude chybět. Umožní to obživu a běžný život lidí i v suchých oblastech, ale za cenu dál se zvyšujícího vysychání krajiny a prostředí, nebo ještě hůř - umělého vytváření nových suchých oblastí.
Odpovědět
Pe

Petr

28.6.2022 10:59 Reaguje na Petr
A i umělé zadržování vody v krajině ve snaze zužitkovat každou kapku se může snadno proměnit v problém - pokud se voda zadrží jen na omezeném území, zatímco na okolí už nezbyde, nebo tam žádná nedoteče. Pak se z řešení stane zhoršení.
Já osobně tedy jako hlavní vidím potřebu napravovat ekosystémy tak, aby se opět staly plně funkčními a dokázaly obnovit a udržovat klima a vodní režim krajiny. Bez toho nám žádná umělá řešení nepomohou. Spíš hrozí, že něco ještě víc "rozvrtáme".
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

28.6.2022 12:00 Reaguje na Petr
Problém je že pro nápravu ekosystémů potřebujete energii a ta zejména nyní chybí.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

28.6.2022 12:51 Reaguje na Petr
:-)) Zachytávání vzdušné vlhkosti je sobecké? Sedět s rukama v klíně a čekat na pomoc je potom co? "Ideální" řešení? Lidé zachytávali vodu odpradávna, aquadukty byly dlouhé i více než 10 km. Vzdušná vlhkost je nevyčerpatelný zdroj, bude to jedno z řešení nedostatku vody v budoucnu. Zejména v severní Africe, resp. pouštních oblastech obecně.
Odpovědět
Pe

Petr

28.6.2022 13:20 Reaguje na Karel Zvářal
Zachytávání vzdušné vody pro svoji spotřebu je stejně sobecké, jako například zachytávání dešťové vody pro svoje splachování. Ta voda pak nedojde tam, kam původně měla a chybí tam. Třeba v podzemí.
Vzdušná vlhkost je možná nevyčerpatelný zdroj, ale nic není zadarmo (zeptejte se majitelů vyschlých studní). Voda v první řadě musí "nasytit" celý ekosystém, aby mohl fungovat. Když ji ale někde cestou (a je jedno jestli z půdy nebo ze vzduchu) vezmeme, tak v tom ekosystému pak bude chybět a ten přestane fungovat. Sice jsme se napili, nebo si zalili ve svém skleníku, ale vyrábíme tím sucho v okolní krajině. Vám to nepřijde sobecké?
A akvadukt není dobrý příklad zachytávání vody. Je to jen odvádění vody jinam. Ale samozřejmě ani tam nemůže být jedna voda na dvou místech současně, takže když ji odvedu jinam, bude chybět v původním místě. O řekách a jezerech bez vody je tu článků dost, naposledy někdy předevčírem. To je přesně o tom samém, že co si někde vezmu, bude chybět jinde. Z "kde vzít vodu" tím děláme "čemu vzít vodu". Krásný příklad sobeckosti a pěstování problémů.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

28.6.2022 13:27 Reaguje na Petr
Předpokládám, že se živíte rostlinnou potravou, večer pozohýbáte či polámete několik větví a spíte na hnízdě vysoko v koruně, jak velí tradice. Dům, postel aj. "vymoženosti" nemáte, neb je to vůči zvířatům sobecké. Ona si vystačí s důlkem v zemi, syrovou potravou a nulovým komfortem, v porovnání se sobeckým člověkem. Je to tak správně?
Odpovědět
ss

smějící se bestie

28.6.2022 21:50 Reaguje na Karel Zvářal
1*
Odpovědět
Miroslav Vinkler

Miroslav Vinkler

28.6.2022 15:26
Zalesněte a vody bude dost ! Místo technokratických řešení nabízí příroda levnou a navíc vyzkoušenou metodu jak získat vodu prakticky z ničeho.

Místo toho děláme pravý opak - každý den zmizí tisíce hektarů lesů pro tvorbu zisku - a pak naříkáme, že vody je málo.
Inu, kdyby blbost kvetla, tak je Brusel jeden veliký kvetoucí keř.
Odpovědět
ss

smějící se bestie

28.6.2022 19:54 Reaguje na Miroslav Vinkler
1*
Odpovědět
TK

Tomáš Kvítek

28.6.2022 20:42 Reaguje na Miroslav Vinkler
To zalesnění taky potřebuje podminky resp.vodu. Pokud je evapotranspirace vyšší jak zdroje vody v daném místě (srážky a zásoba vody v půdě či přísun kapilarni vody z hladiny podzemni vody) tak žádný les nepřežije. Stačí 3 roky sucha a je kalamita. Malý oběh vody v krajině je teoreticky dobře popsán, ale funguje tam, kde je stabilní přísun srážek (např. oblasti pralesů). Ptejme se: co bylo dříve- prales nebo podminky pro jeho vznik? Za mě: nejdříve podmínky. Priklad: např. pralesy pod horami v Nepálu. Díky Himalájím zadrzujicích vodu z monzunů mohl vzniknout prales.
Odpovědět
Pe

Petr

28.6.2022 22:20 Reaguje na Tomáš Kvítek
Podmínky samozřejmě jsou, jinak by se tomu neříkalo odlesňování. Ve většině případů by tedy zalesnění znamemalo jen návrat k původnímu stavu - přírody, a hned potom i klimatu.
Odpovědět
TK

Tomáš Kvítek

29.6.2022 21:58 Reaguje na Petr
To je naivita. Při současné změně teploty vzduchu a zvyšujícíse evapotranspiraci. Fakt sci-fi.
Odpovědět
Pe

Petr

1.7.2022 14:49 Reaguje na Tomáš Kvítek
Ono je to do určité míry provázané - les snižuje teplotu půdy i vzduchu a zvyšuje množství vody v tom samém. Ale samozřejmě pokud přijde nějaký extrém, tak je to problém, to je jasné. Zatím ale nenastal takový extrém, aby les odumřel zcela a kompletně (Naši kůrovcovou kalamitu nelze považovat za odumření lesa kvůli nedostatku vody, tudíž evapotranspirace nikdy není větší, než zdroje vody).
Zalesnění je tedy zlepšení v každém případě. A platí, že čím větší odlesnění, tím větší zhoršení - a opačně, čím větší zalesnění, tím výraznější zlepšení.
Odpovědět
Pe

Petr

1.7.2022 14:54 Reaguje na Petr
Zalesnění tedy, alespoň v naší krajině, lze považovat za řešení problému s vysycháním krajiny i změnou klimatu, ať už dopadne jakkoliv.
Jiné, lepší řešení, nemáme. A nejspíš ani neexistuje.
Odpovědět
va

vaber

28.6.2022 20:01
v ČR spadne prý 650mm srážek za rok, to znamená 50km3 vody,
kdyby chtěl někdo čerpat 1km3 vody čerpadlem s průtokem 1m3/s ,bude čerpat 32 let,
všechny pokusy se získáváním vody z atmosféry neměly velký úspěch, byly to jen pokusy s chabým výsledkem,
tak se dá možná zajistit voda pro člověka, jen pro nejnutnější potřebu ,ale vodu potřebuje i příroda ve které člověk žije,
pokud chceme nějakou udržitelnost ,musí pršet
když nebude dostatečně pršet, svět bude jen bojovat o přežití,
Odpovědět
Pe

Petr

28.6.2022 22:11 Reaguje na vaber
Z vyschlé "kulturní" urbanizované krajiny pršet ani nemůže, když se tam nemá co vypařovat. Ze suchého vzduchu žádné mraky nevzniknou.
Když má jeden dům například 300 m2 střešní a dlážděné plochy, tak je to 300 m2 půdy, do které se už nikdy nedostane žádná voda, tudíž naprosto vyschlá a mrtvá půda, která zároveň nijak nezvlhčuje vzduch a nepodílí se na koloběhu vody v krajině.
Jeden příměstský satelit na kdysi poli/louce, kde je třeba 100 takových domů, to už jsou tři hektary trvale suché půdy a přehřátého suchého vzduchu. Jak v takové krajině může pršet a vůbec být nějaká voda? Taková krajina je závislá jen na vodě náhodně přinesené větrem z velké dálky, většinou až od moře. A když ji zrovna nepřinese, nebo ji místní suchý a teplý vzduch "odkloní" jinam, tak smůla, sucho.
A tohle si sami dlouhodobě vytváříme a velice se divíme.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

3.7.2022 20:44 Reaguje na Petr
Moc věříte na malý vodní okruh. To jsou hlavně "bouřky z tepla". Ale ve střední Evropě je voda závislá spíše na dodávce od moře, tj. frontách.
Odpovědět
 
reklama
reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist