O potravinových či jedlých lesích se poslední dobou hovoří hodně. Mnozí si nesprávně ztotožňují jedlý les s přírodní zahradou či zahradou ponechanou svému vývoji s minimálními zásahy člověka. To není jedlý les, to je zahrada, která pustne.

Tisíce Čechů zachraňují i v dobách pandemie koronaviru ohrožená zvířata v rezervaci divokých koní ve středočeských Milovicích. Přestože se řada lidí musí obejít s omezenými příjmy a mají obavy o sebe i o své nejbližší, přispívají na záchranu rezervace. Ochranáři potřebují získat částku 1,5 milionu korun na ohrazení zbývající části pastvin. Na jejich dokončení závisí desítky vzácných zvířat.

Na první pohled se může zdát, že popisování nových druhů vědeckými postupy a jejich následné logické třídění podle příbuznosti může být důležité jen pro značně omezený počet posedlých nadšenců, kteří se jim věnují ve svém volném čase, v lepším případě pro pár nepraktických staromódních vědátorů, zakopávajících o krabice s brouky. Jenže opak je pravdou.

Letos v lednu se opět podařilo potvrdit výskyt silně ohroženého rysa ostrovida v chráněné krajinné oblasti Brdy. Zachytila jej jedna z fotopastí, které jsou tu naistalovány díky mezinárodnímu projektu 3Lynx. Snímky byly porovnány se stovkami fotografií rysů z nejbližší oblasti jejich trvalého výskytu, tedy ze Šumavy. Zvíře se ale identifikovat nepodařilo. Na základě fotografie nešlo ani určit pohlaví, rys byl proto prozatím označen kódem R721.

Zdokumentování vlků ve volné přírodě je snazší než kdy dřív. Vyfotografovat je může prakticky kdokoliv, kdo si pořídí fotopast a podaří se mu ji nainstalovat na místo jejich pravidelného výskytu. Záznamy někdy vznikají také při náhodných pozorováních a ojedinělých blízkých setkáních. Na internetu koluje velké množství materiálů, jež zachycují tyto šelmy. Ne vždy je však jasný jejich původ nebo i to, zda se na snímcích skutečně jedná o vlky. Záběry potom bez kontextu pomáhají prezentovat např. mylné informace o vlčím chování nebo i poplašné zprávy. Často se to stejné video či fotografie šíří mezi veřejností, vždy s udáním jiného autora, místa vzniku nebo i data pořízení. V některých případech může jít o spontánní reakci, u jiných bohužel vše nasvědčuje tomu, že se nejedná o náhodu.

S předjařím jsme s naší ČSOP Morava vyrazili do terénu, tentokrát do Popic. Cílem bylo dělat vyřezávky náletových dřevin v přírodní památce Hochberk. S šířením pozvánky pro dobrovolníky ale přišly i námitky. Proč vlastně kácíme a sekáme? Kritika zásahů do volné přírody, likvidace křovin, které poskytují zvířatům úkryt a plody pro potravu, narušování „přírodních procesů“ a „volné přírody“. Je pochopitelné, že skupinka ochranářů s motorovými pilamii a pákovými nůžkami může působit zvláštně. Jenže oni zachraňují step. Ta je na rozdíl od všudypřítomných a rychle se šířících křovin čím dál vzácnější a ohroženější.

Příroda je na dosah všude, není nutné za ní jezdit do turisticky atraktivních míst, vzkazuje Agentura ochrany přírody ČR. Poukazuje, že i v okolí našich domovů lze pozorovat mnoho zajímavých zvířat a rostlin. Právě o nich toho ale někdy víme překvapivě málo. Proto přišla Agentura ochrany přírody a krajiny ČR před časem s výzvou pro veřejnost k mapování veverek: „Na veverku s mobilem“.

Praha jako samostatný kraj má nejnižší lesnatost ze všech krajů ČR, výměra lesů je v současnosti 5 223 ha, tj. něco přes 10 % plochy města. Všechny lesy bez ohledu na vlastnické vztahy jsou zařazené do kategorie lesa zvláštního určení jako lesy příměstské a další lesy se zvýšenou rekreační funkcí. Z celkové plochy lesa patří Hlavnímu městu Praze 2 821 ha, cca 1 390 ha vlastní fyzické a právnické osoby a církve, zbylých cca 1 000 ha Lesy ČR.

V centrální části Šumavy se pohybuje nejméně sedmero vlků, z toho minimálně tři loňská mláďata. Tento počet byl potvrzen v terénu při sledování stopní dráhy vlků a následně z fotopastí. Bohužel aktuálně jeden vlk na území Šumavy nepřežil střet s autem.

Není žádným tajemstvím, že zdravé lesy poskytují člověku hned celou řadu ekosystémových služeb, a to nejen zásobovacích, jako je produkce dřeva nebo lesních plodů. Původní lesní pokryv byl ale rozdroben do té míry, že více než 70 % všech těchto porostů na Zemi leží do vzdálenosti menší než jeden kilometr od lesního okraje a mnohé lesy jsou menší než 10 hektarů, přičemž bývají nezřídka obklopeny krajinou přeměněnou lidskou společností na ornou půdu, pastviny nebo lidská sídla.