Skupina třinácti hřebců z milovické rezervace velkých kopytníků přijela v pátek odpoledne na Kozmické ptačí louky na Opavsku. Vytvořili tak první rezervaci divokých koní v Moravskoslezském kraji. „Původně mělo na cestu vyrazit čtrnáct hřebečků. Ale jedno z mláďat, které mělo velmi ostražitou matku, se nepodařilo nalákat do aklimatizační ohrady, kde se hřebečci odchytávali,“ uvedl Dalibor Dostál, ředitel ochranářské organizace Česká krajina, která rezervaci ve středočeských Milovicích založila.

Komplexní pozemkové úpravy (dále KoPÚ) jsou ambiciózním projektem státu, který však dostatečně neplní očekávané přínosy pro zlepšení funkcí krajiny z hlediska vodního režimu, půdní eroze i biodiverzity. Toto poněkud odvážné tvrzení se pokusíme podrobněji rozebrat v následujících řádcích při vědomí toho, že celá problematika je obsáhlá a přehled problémových okruhů není úplný. Text vychází z poznatků, jak jsou reflektovány některými regionálními pracovišti Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

Do Jizerských hor se v následujících třech letech vysadí 14 100 sazenic původních smrků ztepilých, jedlí a listnatých dřevin. A spolu s tím se vybuduje na 60 přehrážek, které mají pomoci ochránit místní rašeliniště. Na projektu Obnova evropsky významné lokality Jizerské smrčiny spolupracuje Jizersko-ještědský horský spolek a Nadace Ivana Dejmala pro ochranu přírody.

Přibývá indicií, že se na Vysočině, konkrétně v okolí Telče, pohybuje jeden či více vlků. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR žádá proto chovatele hospodářských zvířat, aby svá stáda zejména na noc aktivně zabezpečovali. První výskyt vlka byl na Vysočině prokázaný už v březnu 2017 a od té doby přibývá pozorování v různých částech kraje.

Největším nebezpečím pro redaktora environmentálního časopisu je, že zapomíná vidět to dobré. Vystaven neustálé palbě katastrof popisuje nepružný systém, který jakoby ztratil city. Nezřídka tak může vyhořet. V lepším případě dostane nabídku na článek, který má popisovat dobrou praxi v zemědělství, a zjistí, že se cynicky ušklíbá šéfredaktorově představě o rozsahu. A v tom nejlepším během přípravy zjistí, že už také citově okoral, a rozhoří se v něm nová jiskřička naděje. To když se ukáže, že počet znaků hravě zvládne a dobrá praxe není obskurní metodou několika nadšenců.

Dostupná čísla z různých koutů světa ukazují výrazný úbytek hmyzu a problém je diskutován v médiích i mezi veřejností. Není divu. Víme, že hmyz je funkční a potravní základnou většiny terestrických a sladkovodních ekosystémů, včetně zemědělských. A že rychle ubývá. Kupodivu ale nevíme mnoho dalšího. Často se neshodneme na rozsahu úbytku ani jeho příčinách. Lidstvo se chystá na Mars,ale o hmyzu ve svém bezprostředním okolí pořád nemá mnohé z těch nejzákladnějších informací. Za nedostatek znalostí může ale částečně hmyz sám. Šestinožců totiž je, alespoň prozatím, příliš mnoho forem i jedinců. Jako společnost jsme mizení hmyzu donedávna ignorovali, teď se kyvadlo vychyluje na druhou stranu. A nedostatek informací otevírá prostor pro spekulace a dezinterpretace.Hrozí, že každý výkyv hmyzí početnosti bude brán za důkaz klimatické změny a poslouží k prosazování kroků, které hmyzu dále uškodí.

Stojíme okolo kulaté nádrže o velikosti dětského bazénku ve sklepení bývalého vojenského prostoru v Přáslavicích u Olomouce. Před očima se nám míhá několik desítek dospělých pstruhů. Úzkou chodbičku vedoucí k nádrži lemují baňaté hlávky salátu, který zde roste bez půdy, slunečního svitu a přidaných chemických hnojiv. Potřebné živiny totiž rostliny získávají díky vodě proudící z nádrže se pstruhy. Tomuto vzájemnému soužití rostlin a ryb se říká akvaponie, a i když se o něm v Česku zatím příliš nemluví, naši průvodci akvaponickou farmou Flenexa, Michal Netolický a Miroslav Fojtík, v něm vidí velký potenciál. Oprávněně?

Ochránci přírody z Plzeňska instalovali ve spolupráci s lesníky speciální budky pro naše nejvzácnější sovy puštíky bělavé v Českém lese.

Eda a Míra, čápi ze záchranné stanice v Plzni, dostali na cestu do zimoviště zvláštní výbavu: batůžek s vysílačkou, díky níž můžeme sledovat jejich trasu a průběh cesty. Sebraná data se z vysílačky každý den po dvanácti hodinách načtou do speciálního programu a zaznamenají do tabulky a mapy.

Metabolická teorie ekologie, která vznikla na přelomu tisíciletí, si nárokovala privilegium popisovat nejzákladnější rovinu zákonů, jimiž se řídí rychlost všech biologických procesů na Zemi. Tým ekologů, jehož součástí byl i profesor David Storch z katedry ekologie, však v prestižním časopise PNAS nedávno publikoval článek založený na analýzách obřích datových souborů, který ukazuje, že metabolismus pravděpodobně není tou nejzákladnější rovinou popisu.