Příroda českých luhů a hájů je prozkoumaná poměrně dobře – nezapomínáme ale tak trochu na jedno poměrně běžné zvíře s latinským jménem Homo sapiens? Co vlastně mají „v genech“ lidé žijící na dnešním území České republiky? Odkud přišli a kdy?

Spousta obyvatel Evropy sice byla nebo stále je ohromena obrovskou silou zemětřesení a následné tsunami, jež právě před čtvrtrokem zpustošily část Japonska, nepřipouštějí si ovšem, že by se něco podobného mohlo stát i na našem kontinentě. Opak je však pravdou, což kromě jiných pohrom dokládá zkáza Lisabonu v roce 1755. Zemětřesení, tsunami a požáry tenkrát hlavní město Portugalska skoro celé zničily. Navzdory mnoha přímým svědectvím a dalším dokladům se však stále nepodařilo zjistit, co bylo přesně geologickou příčinou celé katastrofy. Kvůli tomu je rovněž obtížné předpovědět, zda a případně za jak dlouho by se podobná událost mohla opakovat.

Může být hmyz nebezpečný pro člověka, pána tvorstva? Samozřejmě ano. Člověk je na Zemi králem jen na vratkých nohách. Kdyby například brouci, vosy a mravenci dorůstali velikosti koček, znamenalo by to pravděpodobně zánik lidstva, neboť by se z nich stali strašliví nepřátelé. Takovýto návrat k prehistorickým formám obrovského hmyzu naštěstí nehrozí, ovšem i při svých mnohdy titěrných rozměrech dokážou někteří jeho zástupci člověka řádně potrápit. Hmyz ohrožuje člověka buď přímo, a to tím, že ho kousne nebo bodne, či nepřímo, jako přenašeč chorob nebo jako tzv. škůdce.

Na severních svazích Jizerských hor právě začíná druhá sezóna pro zatím zcela ojedinělou cyklistickou atrakci – singltrek. Mezi stromy se vinoucí stezka přináší cyklistům jinde nepoznané zážitky, obcím frýdlantského výběžku naději na výdělek a spokojení jsou s ní dokonce i ochranáři z CHKO Jizerské hory a lesníci z Lesů ČR.

Od března je to jasné: pro přespání ‚pod širákem' není na většině chráněných územích potřeba žádné povolení. Ekolist v této souvislosti oslovil správy chráněných území, aby se podělily o své zkušenosti s touto formou turistiky. A vyšlo najevo, že praxe dávno úředního šimla předběhla.

Návraty zvířat do míst, kde po nich dlouho nebylo ani vidu ani slechu, nebývají snadné. O to více jsou však zajímavé. Ochranářům se třeba podařilo vrátit do šumavských lesů rysa a vybudovat tam jeho životaschopnou populaci. Naproti tomu třeba velkolepý návrat bobrů na jižní Moravě vyvolal vlnu “protibobřích“ nálad, protože toto zvíře umí přetvářet krajinu k obrazu svému opravdu rychle. Ale co návrat něčeho většího? Něčeho o hodně většího?

Ještě před čtvrt stoletím to byl svátek – když se někde ten krásný pták objevil, milovníci přírody se za ním jezdili dívat z širokého okolí. Krásný pták je to nadále – jen nadšení opadlo. Přesněji řečeno: na mnoha místech se změnilo v zoufalství, nebo v lepším případě v konstatování, že s kormorány není něco v pořádku. Počty kormoránů, kteří jsou i dnes chráněným druhem, dramaticky stoupají a jejich hejna zaplavující Evropu přivádějí rybáře k šílenství. A nikdo přesně neví, co s tím. Pojďme se tedy pokusit tento „případ kormorán“ trochu rozplést.

Mravenci náleží mezi blanokřídlý hmyz (Hymenoptera) a jsou tudíž blízkými příbuznými včel, vos či čmeláků a podobně jako oni žijí ve velkých společenstvích, která lze považovat za vývojově nejvyšší formu existence bezobratlých živočichů. Jejich domov – mraveniště je jedna z nejdokonaleji organizovaných pospolitostí v říši hmyzu, v mnohém připomínající i společenství člověka. Mravenci jsou velmi výkonnými staviteli, chovateli, sběrači a lovci, kteří svojí činností ovlivňují rozsáhlá území.

Také jste o tom nejspíš slyšeli, ty zprávy byly všude: v prosinci zaútočili na Moravě vlci na stáda ovcí. Pak se v lednu podařilo vyfotit rysa v Českém Švýcarsku. A medvědi v Beskydech? O těch se přece píše také pořád dokola. Žijí tedy doopravdy v lesích kolem nás báječné šelmy, o nichž každý mluví, ale skoro nikdo je nikdy neviděl? Zkuste zběžně zapátrat a zjistíte, že rychlou a jasnou odpověď snadno nezískáte, informace si často protiřečí. A tak jsem se vydal do Beskyd a ptal se na banální otázku, jak to s těmi neviditelnými šelmami doopravdy je. A zjistil, že to je vážně tak trochu detektivka.

Biolog a esejista Stanislav Komárek navštívil Egypt ještě před současnými nepokoji, při nichž se demonstranti dožadují odchodu prezidenta Mubaraka. Ve své reportáži se věnuje nejen egyptské přírodě, ale i společnosti a tisícům let jejího kulturního vývoje. Není od věci se na zemi, jejíž osud dnes plní média, podívat z jistého nadhledu.