Dovolím si vypůjčit dvě konstatování z rozhovoru s paleoekologem Petrem Pokorným, který vyšel včera v Ekonomu. Rád bych ukázal, v čem je jádro sporů, nepochopení a celkového zmatení veřejnosti i politiků u nás.

Po vyjádření Ministerstva zemědělství, že plánuje zákaz vystupování zvířat v cirkusech, začaly cirkusy se zvířaty mobilizovat své síly. Zástupci cirkusů obvinili ministerstvo, že je nepřizvalo k debatě nad novelizací zákona na ochranu zvířat jako odborníky. Sami se začali prezentovat jako ochránci a poslední bašta volně žijících zvířat, která je chrání před pytláky ve volné přírodě. Dokonce se údajně u nich mají zvířata o mnoho lépe než ve volné přírodě. Majitelé je milují jako členy své rodiny, nikdy by je k ničemu nenutili a zvířata jsou u nich ráda. Navíc jsou pod neustálým dohledem Státní veterinární správy i diváků, což potvrzuje i spřátelený veterinář.

Konference Říční krajina 2018, zaměřená na problematiku zadržování vody v krajině, stav vodních toků, jejich obnovu a správu, se konala ve dnech 5.-7.11.2018 za účasti 119 odborníků.

Ochrana klimatu je pro mě zásadní téma. V Poslanecké sněmovně si bohužel mnoho mých kolegů a kolegyň neuvědomuje, jak závažný a akutní problém klimatická změna představuje. Bez politické vůle, která momentálně skutečně není dostatečná, se v otázce ochrany klimatu nikam neposuneme. Přesto dělám, co dokážu.

Rakousko je země, která nemá ráda jadernou energii. To je prostý fakt. Má na to dokonce vlastní ústavní zákon z roku 1999, který jasně říká, že alpská republika je a bude jádruprostá země. Ani česká veřejnost o tom nemusí pochybovat, protože jí v blahé paměti jistě uvízla vzpomínka na traktorové blokády hraničních přechodů a bojovné transparenty proti Temelínu. Dnes naprosto samozřejmý rakouský odpor k atomu ovšem před čtyřiceti lety rozhodně samozřejmý nebyl.

Naše vláda chce vybudovat na Labi, Vltavě a Berounce velké stavby, aby zajistila trvalou splavnost těchto řek a podpořila tím rozvoj říční dopravy v ČR. Představa je taková, že tu poplují velké nákladní lodě, výletní parníky, motorové čluny i jachty v hustém provozu sem a tam z Hamburku až do Černošic, Pardubic a Týna nad Vltavou. V době dlouhodobého sucha a chronicky nízkých stavů vody mají na Labi zajistit splavnost především velké jezy a kanály, které prý na potřebných úsecích (u Děčína a u Přelouče) trvale zvednou vodní hladinu, takže velké lodě s hlubokým ponorem v pohodě projedou a nebudou drhnout svým dnem o dno řeky. Naše stále ještě tekoucí Labe se tak stane kaskádou malých přehrad s jedním jezem za druhým a líně tekoucí vodou.

Shrňme si důvody k zákazu cirkusů se zvířaty - tedy alespoň s divoce žijícími druhy.

Jak se tak plní stránky různých obecných i odborných periodik kalamitou v našich lesích, která bývá nesprávně nazývaná kůrovcová, je veřejnost neustále masírovaná informací, že za to může sucho a teploty posledního roku. Stojí za to se zamyslet nad tím, k čemu tato mediální kampaň povede a o co vlastně jde. Pak bude možné lépe pochopit, proč to vlastně v takovém rozsahu nastalo a co máme aspoň zkusit udělat, abychom zabránili zkáze.

Řízky jsou dosmažené a nedělní oběd může začít. Než je naservíruji, ve spěchu umývám nádobí a zbylý olej na pánvi vylévám do dřezu. Tato na první pohled nevinná nedělní aktivita ale způsobuje velké environmentální problémy. Jenom za rok 2016 vyprodukovaly české podniky 2817 tun odpadů z jedlých olejů a tuků. Dalším typem odpadu je třeba i tuk z odlučovačů jedlých olejů – toho se vyprodukovalo 23 045 tun. Do těchto statistik však není započítána produkce olejů v domácnostech a taky odpad, který končí v kanalizacích. 23 045 tun oleje se rovná zhruba deseti plným padesátimetrovým bazénům na plaveckém stadionu v pražském Podolí.

S výročím 100 let od vzniku Československa se zamýšlím nad tím, proč investuji na obrácené straně zeměkoule, a ne doma. Za něco může intenzívní sluníčko a čistý horský vzduch, který přeje účinnosti našich fotovoltaických elektráren v Chile. Za něco může i politické klima, kdy chilský prezident, který je stejně jako ten český vystudovaný ekonom, dává v energetice jasnou budoucnost obnovitelným zdrojům – do roku 2040 má s nimi Chile dosahovat minimálně 70% podílu.