V současné době jsou známy čtyři teorie, které se pokoušejí vysvětlit současné problémy lidstva – náhlou klimatickou změnu, která se projevuje růstem globálního oteplování, rychlým nárůstem koncentrace CO2 v atmosféře, doprovázené celou řadou lokálních či regionálních výkyvů počasí jako jsou ničivé záplavy, extrémně silné bouře i údery sucha.

Nedávno ministr zemědělství a i ministr pro životní prostředí měli vyjádření se zprofanovaným sloganem "udržení vody v krajině". Oba dva ví, co by se mělo. Oba dva navrhují řešení, které je v horizontech desítek, ne-li stovek let. Řešení o udržení vody v krajině stavbou desítek přehrad je to řešení na ty stovky let. Podotýkám, že nejsem žádný zapřísáhlý odpůrce staveb přehrad. Než se vykoupí pozemky, než se vyřeší všelijaké odvolání a odvolání odvolání, tak uběhne minimálně 20 roků. Příkladem jsou jednání o několik stovek metrů pozemků při stavbách silnic a dálnic. Než se vůbec začne s přípravami staveb, tak už dávno bude ČR připomínat víc než co jiného Saharu a možná už se bude psát jiné století. Nezanedbatelná je ovšem taky cena. Návrhy ministrů na udržení vody v krajině je plánováno na stovky miliard. V těch jejich návrzích je nejlíp vidět to jejich odtržení od reálného života a reálné situace. Jestli by nestálo za to vyměnit nebo propustit poradce. Ty plány ze všeho nejvíc připomínají přípravy na tunely a všelijaké odklánění peněz .

Letos bylo celé přenášení žab v lokalitě u "Zeleného kříže“ mezi Netolicemi a Bavorovem jiné. Začátek byl nezvykle brzký a zjištění, že je čas vyrazit bylo doslova den ze dne. Předjaří a chladné dny se vlekly, ale najednou se oteplilo, zavonělo jaro a já jsem vyrazila "na žáby“ poprvé 12. března. Za soumraku bylo na hrázi rybníka příjemných 12 °C a rybník a jeho okolí se ozýval známými zvuky, které jsou každoroční známkou toho správného času tahu žab a jiných obojživelníků. První večer byl plodný, během jednoho večera jsem přenesla skoro 150 jedinců ropuch, kolem deseti skokanů a pěti čolků.

Pandemie koronaviru lidské konání postavila z hlavy na nohy, abychom si konečně uvědomili své priority. Nákup roušek nám však ukázal, jak dopadneme v případě potravinové krize. Na dané problémy máme na svých ramenou hlavu. U mne jsou však pochybnosti zda svého rozumu použijeme správně.

Zemědělský výbor poslanecké sněmovny i ministr zemědělství přišli aktuálně s pozměňovacím návrhem k zákonu o potravinách a tabákových výrobcích, na jehož základě by měly mít obchody povinnost prodávat až 85 % českých potravin. Asociace soukromého zemědělství ČR tento návrh zásadně odmítá. Lapidárně řečeno, ať si každý prodává a každý kupuje legální zboží, jak chce.

Vláda říká, že dělá maximum pro výstavbu nových jaderných bloků. Má v tom zhruba 70% podporu veřejnosti a prakticky 100% podporu Poslanecké sněmovny, kde jádro podporují všechny strany. Pokud na něco upozorňují, jsou to pouze geopolitická rizika. Ve hře jsou ale obrovské peníze.

To, že je sucho a nedostatek vody, si postupně již snad všichni uvědomili, i ti nejvíce nevěřící Tomášové. Vodu musíme chytat všude, kde se dá. Nejen do nádrží, ale je třeba ji zadržet i přímo v půdě. A někde k tomu může pomoci úplně jednoduché opatření, zasakovací rýhu - svejl, nebo chcete-li swale.

Pojišťovna Allianz, součást největšího světového pojišťovacího koncernu Allianz Group, zveřejnila v minulých dnech nová etická pravidla pro pojišťování uhelného sektoru. Problém s pojištěním tak může mít i polostátní ČEZ, která chce podle svých současných plánů těžit a spalovat uhlí i po roce 2040 a svou největší uhelnou elektrárnu Počerady provozovat až do roku 2024, kdy má přejít do vlastnictví uhlobarona Pavla Tykače.

Česko nám vysychá (připomínám si titulky z médií) a je tedy třeba začít (konečně) realizovat opatření, která nám srážkovou vodu v krajině zadrží. Nejlépe přímo na polích, na loukách, v lesích. A vodu, co i přesto odteče, musíme zachytávat v nádržích pro následné využití v době sucha – pro zásobování obyvatelstva, průmyslu, ale třeba i pro závlahy. Zní to logicky a je třeba s tím souhlasit. Horší to ale je se závěrem, převzatým do titulku tohoto článku. Velmi často se s sním setkávám v komentářích na internetu, ale někdy i ve vážně míněných doporučeních na konferencích, při diskusích a debatách.

První etapa hledání místa pro konečné hlubinné úložiště vysoceradioaktivních odpadů má podle představ státních úřadů skončit do konce června vládním souhlasem s výběrem čtyř lokalit z dnešních celkem devíti. Trvala déle než patnáct let a byla provázena podváděním a nesplněnými sliby ze strany zodpovědných politiků a státních úředníků. Zásadně tak byla nabourána důvěra starostů a obyvatel obcí, kteří ani dnes nemají jistotu, že v budoucnu nedojde k dalším změnám. Především dodnes nebyla posílena práva obcí novým zákonem který má řešit jejich zapojení do výběru úložiště.