V poslední době si začínáme zvykat na extrémy počasí, střídají se nám enormní sucha a (mnohdy katastrofální) povodně. Mnoho lidí si pokládá otázku, jak to změnit a zda tomu jde čelit. Někteří ukazují na nepřítele, který za to může – na úředníky, nekontrolovanou výstavbu betonových hal na zemědělské půdě, drancování lesů. A řada označí za viníka zemědělce, tedy přesněji zemědělského podnikatele. A mají mnohdy pravdu, byť nelze za stav půdy a krajiny vinit jen je. Co však mohou zemědělci dělat pro to, aby chránili půdu, na které hospodaří?

Na stránkách www.ekolist.cz byl 8. 9. 2015 zveřejněn komentář Richarda Šedého s názvem „Pokud systém kontroly ochrany rostlin kulhal, nyní se stal zcela chromým“, který obsahuje nepřesné a zavádějící informace. Článek pojednává o obsahu odborného semináře „Pesticidy v životním prostředí“, konaného 3. 9. 2015 na České zemědělské univerzitě v Praze. Tento seminář nebyl organizován „chemickými obry“, jak zavádějícím způsobem autor uvádí, ale Českou fytopatologickou společností, Českou zemědělskou univerzitou a Českou společností rostlinolékařskou.

Přírodovědec na dovolené si vůbec neodpočine. Jeho přirozenou zvídavost dráždí kdejaký prolétající pták, kvetoucí kytka nebo zajímavě perforovaný kámen. A když už popáté se zvláštním výrazem nadšení, připomínající tik tropického šílenství, oslovujete nebohého německého turisty na pláži slovy: „Viděli jste teď toho ťuhýka černohřbetého? To je zdejší raritka!“, je lidem ve vašem okolí jasné, že vás s sebou prostě příště chtít nebudou. Zvlášť, když vyberete pláž, na které se líhnou karety obecné.

Konvenční energetické zdroje jako uhlí nebo jaderné elektrárny přestávají být ekonomicky výhodnější než obnovitelné zdroje. Tyto závěry vyplývají z několika studií renomovaných institucí zveřejněných v minulých dnech. Pro Ministerstvo průmyslu a obchodu je to vzkaz, že nová Státní energetická koncepce i tlak zájmových skupin na rozšiřování těžby uhlí neodpovídají trendům světové energetiky.

„Pesticidy v životním prostředí“ zněl název odborného semináře, který se ve čtvrtek 3. září uskutečnil v aule České zemědělské univerzity v Praze a sliboval mnohé. Jestliže však někdo očekával nějaké nové nápady a podněty, jak jejich užívání výrazně omezit, musel být zklamán. Možná to mohlo být i tím, že vlajky chemických obrů Syngenta a Monsanto při vchodu do objektu naznačovaly, kdo je skutečným sponzorem celé akce.

V Německu nedávno vyšla takzvaná Bílá kniha. Strategický dokument z dílny Ministerstva průmyslu a energetiky nastiňuje, jakým směrem se bude vyvíjet německý trh s elektřinou. Už při čtení úvodního slova z pera šéfa rezortu, sociálního demokrata Sigmara Gabriela, nás napadne, že německý přístup k energetické politice se od toho našeho zásadně liší.

Ve středu 26. 8. 2015 dostáváme hned od dvou volajících informaci o tom, že jedno ze tří mláďat labutího páru hnízdícího na vodní ploše zatopené bývalé pískovny mezi Vejprnicemi a Tlučnou má u zobáku rybářský splávek. Jelikož ve středu už nebyla šance se na lokalitu dostat, vyrážíme s malým Mildou hned druhý den (ve čtvrtek 27. 8. 2015) ráno do pískovny labuť odchytit.

Německá energetická revoluce, Energiewende (pryč s jádrem, sem s obnovitelnými zdroji), se stále těší značné přízni německého obyvatelstva. Podle obsáhlého výzkumu, provedeného v roce 2013 společností Forsa, schvaluje její cíle 80 % Němců. Provedení energetické transformace a některé její důsledky by ale projektu mohly zlomit vaz.

Jedním z viditelných návrhů nové Evropské komise pod vedením Jean-Clauda Junckera je takzvaná energetická unie. Jde spíše o lákavější zabalení různých, často již poměrně starých nápadů, přesto si projekt zasluhuje pozornost, a to i díky nespornému významu energetiky pro život každého Evropana. Co si od energetické unie slibují jednotlivé členské země? Kde je v energetice nejvíce pálí bota a co by si nejraději řešily samy?

Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) je v České republice jediným dozorovým orgánem, který má kontrolu potravin a tabákových výrobků jako svoji hlavní a jedinou funkci.