Ve většině obchodních společností se ti nejvyšší šéfové stýkají za zavřenými dveřmi, kde o všem rozhodují. Dělají si, co chtějí a pokud mají dostatečně pasivní či ochočenou dozorčí radu, která je automaticky podporuje, nikomu se vlastně nezodpovídají. Tohle platí vždy kromě jednoho dne v roce. Dne, na který je svolaná valná hromada firmy. Kromě akcionářů nespokojených s hospodařením firem využívají v posledních letech prostoru ke kritice chování společností i ekologičtí aktivisté. A jejich aktivity přinášejí ovoce.

Nesnesitelného horka a sucha si všímají i politici. V posledních dnech vyhlásila Praha 7 klimatickou nouzi, pražské zastupitelstvo schválilo svůj klimatický závazek a politické hnutí Starostové a nezávislí představilo balíček návrhů na ochranu krajiny. Posledně jmenovaný soubor opatření zahrnuje daňové zvýhodnění majitelů remízků a mokřadů, zjednodušení kapkových závlah, dotačního programu dešťovka či recyklace použité „šedé“ vody. Vesměs užitečné věci. Největší zájem ovšem vyvolal záměr sloučit ministerstva životního prostředí a zemědělství. Ten za užitečný považovat nelze.

Změnám kvůli klimatu se Česko nevyhne, naše pozdržení ambiciózních závazků můžeme v budoucnu těžko a nákladně dohánět.

Kdybych byl někdy někým požádán o nějaké politické moudro, nasadil bych výraz transcendentního prožitku, zvedl bych prst jako Platón na Santiho fresce ve Vatikánu a pronesl bych dikcí předního člena Královské shakespearovské společnosti: "Politik by měl především sázet stromy."

Strana Starostové a nezávislí přišla s návrhem, aby se zemědělství stalo součástí ministerstva životního prostředí, „aby jedna ruka věděla, co dělá druhá“.

Snaha vedení parku bagatelizovat problémy ochrany parku (Vrška, FOP 1/2016), vyslovené M. Škorpíkem (FOP 4/2015) vyvolala reakci napřed naši (FOP 2/2016), pak kolegů Lepších (FOP 4/2016). Diskusi ukončila Správa NP žádostí o přesun debaty ze stránek FOP slovy: „Vítáme jakékoli odborné debaty… Veďme ji (sic!) však, prosíme, prvotně raději u stolu…, než prostřednictvím médií“ (FOP 4/2016). Z množného čísla se přes číslo jednotné stala nula. Navzdory snahám ji vyvolat, totiž žádná taková diskuse neproběhla. V stejné době vyšla rovněž analýza krajinných změn na území NP Podyjí a byly připraveny další materiály, které se k Podyjí přímo vztahují (nakolik jsou relevantní, nechť posoudí laskavý čtenář zde a zde). V loňském roce schválila rada parku návrh zonace, který to vše ignoruje. Jaké podklady a jak připravit, aby je Správa NP brala na vědomí a byla přístupna k věcné diskusi?

V září 2018 zapadla ve společenském dění „okrajová” tisková zpráva, že Rada Národního parku Podyjí projednala návrh „nové” zonace svěřeného území a velkou většinou schválila všeobecnou dohodu o tomto koncepčním materiálu. Prakticky tak byl učiněn první jasný a zásadní krok ke startu legislativního procesu, který by měl vyústit ve schválení příslušné vyhlášky MŽP. Naplňuje se tak novela zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen ZOPK), která byla nedávno složitě prosazena v moderní podobě právě v částech upravujících ochranu národních parků ČR. Tento postup není specifický jen pro NP Podyjí, ale procházejí jím všechny naše národní parky, resp. jejich správy.

Teď už nám je hej. Klisny Tárik, Tara a Spina se v poklidu procházejí v aklimatizační ohradě opodál a tady, na základně v Tachin talu, se na počest devátého „Návratu divokých koní“ chystá oslava. Konečně si můžeme oddechnout. A tentokrát opravdu zhluboka.

Na pozvání Evropské komise jsem strávil skoro celý týden na největší konferenci o budoucnosti čisté energetiky, tzv. European Sustainable Energy Week. Možná jste v médiích zaregistrovali, co tam říkal náš premiér Andrej Babiš. Pro jistotu ho ocituji: „Proč máme řešit teď, 31 let dopředu, rok 2050?“. A možná by váš mohlo zajímat, jak jsem konferenci viděl já.

Otevřený dopis ČSOP Vládě ČR k dnešnímu projednávání věcného záměru stavebního zákona.