Mravenečníci nevidí, co vidíme my mravenci, nezajímá je to. Pro ně jen tak pobíháme okolo. A tak se asi těší, že nás vysajou svými dlouhými nosy a slizkými jazyky.

Veřejný prostor v posledních týdnech zaplnila debata o tom, jak má vypadat veřejné osvětlení v Praze. Tedy jakou má mít intenzitu, barevnost a zda nám ve městě vlastně svítí „dobře“, nebo „špatně“. Před několika lety jsem stál u rozhodnutí, že Praha potřebuje ucelenou koncepci veřejného osvětlení, kterou dnes při aktuálních sporech znovu otevíráme.

Kapitola Ministerstva životního prostředí je výrazně krácena, zatímco Ministerstvo průmyslu a obchodu jde na více než dvojnásobek. MŽP má nejmenší rozpočet ze všech ministerstev.

Společnost pro rozvoj veřejného osvětlení (SRVO) se vymezuje vůči veřejné petici „Chraňme pražskou noc, nechceme bílé světlo v ulicích“. Upozorňuje na šíření neúplných a zavádějících informací o LED technologiích a veřejném osvětlení v Praze, odmítá politizaci odborného tématu a vyzývá k věcné, odborné debatě v souladu s platnými normami.

Téma světelného znečištění, které jsme nedávno otevřeli s ohledem na probíhající petici v Praha, se docela rozjelo. Petice je sice lokální, ale její výsledek může být důležitý pro celou ČR. Navíc nyní jde do finále – její projednání na Magistrátu hl. m. Prahy je naplánované na čtvrtek 12. února (Magistrát hl. m. Prahy, Mariánské náměstí, veřejnosti vstup povolen).

Náhlý odchod zakladatele a dlouholetého ředitele Národního parku Podyjí mě zasáhl a zaskočil podobně, jako o rok předtím zpráva o jeho odchodu do důchodu. Stejně, jako jsem si předtím nedokázal představit nejmenší český národní park bez jeho zakladatele, nedokážu si bez něj nyní představit ani českou ochranu přírody.

Odchod Tomáše Rothröckla je nejen pro mě osobně, ale i pro mnoho dalších ztrátou, kterou je těžké popsat několika větami. Nebyl jen ředitelem Správy Národního parku Podyjí, ale především člověkem, který zásadně ovlivnil můj profesní pohled na ochranu přírody – a vlastně i na krajinu jako takovou. Patřil k těm, jejichž vliv si člověk plně uvědomí až s odstupem času, když zjistí, kolik rozhodnutí, postojů a pracovních návyků má kořeny právě ve společně strávených diskusích.

Vedle dotčených obcí z lokalit Březový potok v Pošumaví, Janoch u Temelína na Českobudějovicku, Hrádek na Jihlavsku a Horka na Třebíčsku, které byly proti své vůli zařazeny do výběru místa pro konečné hlubinné úložiště vysoceradioaktivních odpadů a proto brání své oprávněné zájmy i soudní cestou, hatí plány státu další překážka. Klíčovou součástí geologických prací, bez nichž nelze získat potřebná data, měly být hluboké vrty. Takřka rok trvající výběrové řízení na dodavatele prací ale Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) musela zrušit a začala připravovat nové. Již tak časově napnutý harmonogram pro průzkumy dostal další trhlinu.

Bohužel v jeho vyjádřeních stále přetrvávají polopravdy.

Přehled hlavních důvodů proti stavbě dálnice z Jičína do Turnova středem Českého ráje, resp. pro vedení tranzitní dopravy mezi Hradcem Králové a Libercem jižní variantou Mnichovo Hradiště – Horní Bousov – Jičín.