Ekolist.cz se do nohy nestřelil sám. Střelil jsem ho já, jeho šéfredaktor. Stala se mi věc, která by se zkušeným zaměstnancům neziskových organizací stávat neměla. Věc, která je noční můrou každého, kdo kdy podával grant. Zapomněl jsem při podání grantu nadepsat obálku tajemným zaklínadlem.

Tvrzení Českomoravské myslivecké jednoty o vlcích, vydře a bobrovi jsou přinejmenším zavádějící.

Českomoravská myslivecká jednota upozorňuje na blížící se problém, který nastane se stále stoupajícími stavy zvláště chráněných živočichů, konkrétně vyder, bobrů, vlků apod., a na neochotu odpovědných institucí tuto situaci řešit.

Podle Petra Koubka není otázka vypouštění odchovaných vlků to nejdůležitější, co se problematiky vlka týká, a má jen marginální význam. A na žádost Ekolistu připravil rychlý a stručný výčet témat, která jsou podle něj důležitější. Zde jsou:

Poslední roky trpí naše zem nedostatkem vody způsobeným tím, že z jedné strany neprší a z druhé strany jsou úmorná vedra. S tím spojený je i kritický nedostatek spodních vod.

„Rozvojové země se ujímají vedení v čisté energii,“ konstatuje Bloomberg ve své nedávno zveřejněné analýze Climatescope 2018. Trochu překvapivé zjištění, vezmeme-li v potaz, že leaderem klimatické politiky – aspoň v politickém smyslu – jsou země EU v čele s Německem a stále ještě „evropskou“ Velkou Británií.

Klimatická konference v Katovicích vstupuje do druhého týdne, na jehož konci se mají státy světa dohodnout na pravidlech sledování a navyšování závazků Pařížské dohody z roku 2015.

Kolegové z ČMMJ drnkají za souhlasného přizvukování kolegů z ČRS a rybníkářů pořád stejnou písničku. Není čemu se divit. Spíše se divím státní ochraně přírody, že se z jejich dřívějšího drnkání nepoučila. Především ona by měla být pohotovější a lépe a dříve pracovat s veřejností na téma chráněné druhy, které mohou ale nemusejí být v konfliktu s člověkem.

Každé malé dítě v Česku ví, že zlý vlk sežral babičku i s Červenou Karkulkou a že hodný myslivec babičku i Karkulku zachránil a zlého vlka zabil. Zoologové zase vědí, že zdravá příroda potřebuje masožravé predátory, kteří jsou schopni udržovat rovnováhu v přírodních společenstvech býložravců či všežravců. Do jisté míry bychom přitom do skupiny “masožravých predátorů” mohli zařadit i myslivce, kteří se o redukci přemnožené zvěře také (občas) snaží.

V říjnu jsme se společně s kolegy z České zemědělské univerzity, Ministerstva životního prostředí a s rodinou Hegerových, kteří hospodaří na Šluknovsku, vydali na exkurzi do Saska-Anhaltska za místním farmářem Swenem Kellerem. Ten má letité zkušenosti jak s chovem hospodářských zvířat, tak s chovem pasteveckých psů.