Problém přístavby dvou bloků jaderné elektrárny Temelín (JETE) je přesně typ otázky, kterou je nutné nahlížet z mnoha úhlů pohledu a nelze jí odpovědět jednoduše "ano, nebo ne". Je třeba si uvědomit, že v otázce přístavby se nejedná o současnost, ale o budoucnost a při rychlosti stavby čehokoli u nás, o budoucnost relativně vzdálenou. Proto odpověď na tuto otázku musí být vždy doplněna vysvětlením reálií a popisem světa, ve kterém se budeme pohybovat. Pokud člověk není podílníkem ČEZ, tak odpověď na otázku, jestli v roce 2011 naše elektřinu exportující ekonomika potřebuje spustit „Temelín navíc“, odpověď by byla jednoznačně negativní. Pokud se ale ptáme na to, jestli je nyní třeba začít jednat tak, aby v roce 2020-2025 byla možnost JETE2 spustit, odpověď už není tak jednoznačná. Předem je třeba položit si následující otázku: Jak bude vypadat svět v roce 2025?

ČR spolu s ČEZem vážně uvažují o výstavbě nových jaderných bloků. Co takové rozhodnutí přinese? (Autor je členem Občanské iniciativy pro ochranu životního prostředí o. s. (OIŽP), nikoli ředitelem odboru komunikace ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) - pozn. red.)

Ne. Dnes tedy rozhodně ne. Každé ráno, když jsi chci uvařit čaj, “elektřina v zásuvce přeci je”. A tak to bude nadále i několik dalších let. V ČR se dnes vyrobí vice elektřiny, než se spotřebuje. Vývoz do zemí, které nejsou s to pokrýt měnící se poptávku po elektřině (Rakousko, Německo), je sice velmi výraznou položkou v českém zahraničním obchodě, ale občana se přímo netýká. Nepřímo ano – zisk ČEZu, státní firmy, zůstává státu (vzpomeňme jen na nedávné volební “sliby”: 13 důchody ze zisků ČEZu….) a kladná platební bilance pomáhá vytvářet z české koruny jednu z nejsilnějších měn nejen v Evropě, ale i ve světě. Upřímně, elektřina je jeden z mála statků, který umíme ve velkém nejen vyrábět, ale i vyvážet.

Ekonomové hlavního proudu mají dosud sklon byť jen samotné pomyšlení na něco takového jako ropný zlom – ani nemluvě o možných důsledcích – šmahem označovat za „nevědecké“. Debata s nimi zpravidla vypadá tak, že vytáhnou ta či ona vlastní čísla vyprodukovaná za úplně jiným účelem a chtějí usilovně diskutovat o geologii a energetice v jazyku cenových křivek nebo inflace – prostě, řečeno s Kuhnem, počínají si jako typičtí proponenti tzv. normální vědy, kteří cokoliv nového za každou cenu převádějí na to staré, v čem se už tak dobře vyznají.

Přestože je aktuálním tématem studená zima, existují dobré důvody k tomu, abychom se na okamžik zamysleli nad globálním oteplováním a nedávnou konferencí o klimatu, která se konala v Cancúnu. Teď, když se v Evropě třeseme zimou, se může zdát neskutečné, že rok 2010 byl jedním z nejteplejších zaznamenaných let. Katastrofy související s počasím – od požárů v Rusku po záplavy v Pákistánu a Venezuele – jsou předzvěstí budoucích událostí, které nastanou, pokud se nevypořádáme s problémem změny klimatu. Proto je dost možné, že balík rozhodnutí, jenž je výsledkem konference v Cancúnu, je letos nejvýznamnějším vánočním dárkem.

Tým nadšenců z řad klubu elektromobilů o.s. , inspirován soutěží "postavte si elektromobil" se rozhodl postavit nejmenší elektromobil na světě, ne-li ve vesmíru. Stavba byla původně plánována tak, aby funkční vzorek byl zprovozněn na konci druhé pětiletky tohoto milenia,což se podařilo opravdu za "minutu 12". Bohužel se to nepodařilo do začátku výše uvedené soutěže, přestože byl původní termín odložen.

Závěr druhé dekády demokratického vývoje v naší zemi ošklivě poznamenala modrá kometa jménem Pavel Drobil. Možnost pozorování jejího průletu malým českým politickým nebem byla omezena jen na zhruba pět měsíců, stačila však způsobit, že jednoznačným poraženým roku se stala slušnost, odbornost a ochrana kvality života. Na postu vítěze roku se naopak žádné překvapení nekonalo. Stává se jím…

Stromy u silnic sice nejsou bezprostřední hrozbou (neexistují stromy skákající před automobily, jak se v médiích často vtipně připomíná), v případě sjetí vozidla z vozovky však znamenají několikanásobné zvýšení následků nehod. Přitom nelze vycházet z primitivního předpokladu, „kdo je hloupý, nechť se zabije“, protože člověk je tvor potenciálně chybující, nehody nikdy nelze zcela vyloučit a požadavek na tzv. „odpouštějící komunikaci“, která dokáže zmírnit následky případné nehody, je moderní a evropský (popularizován pod heslem „forgiving road“).

Motto: Dostal jsem za úkol reagovat na tvrzení „Podél silnic v ČR ubývá stále více stromů, důvodem je bezpečnost motoristů. Je skutečně řešením zvyšujícím bezpečnost vykácení stromů, nebo by bylo vhodnější zvážit jiné možnosti?“ Jako dopravní inženýr, zabývající se dlouhodobě bezpečností silnic, se snažím alespoň o vyvážený či chápající pohled na tuto problematiku.

Je třeba si uvědomit, že silniční zeleň je specifická součást silniční komunkace. Platí zde jiná pravidla než např. v sadech, lesních porostech, zahradách a jinak ozeleněných plochách.