S příchodem zimy nastává zároveň období, kdy je podle zákona možné kácet stromy. Již několik let patří mezi nejvíce ohrožené ty, které rostou v alejích podél silnic a podle neustále omílaného mýtu „zabíjejí řidiče“. Jsou však stromy opravdu tak nebezpečné? Zachráníme jejich vykácením lidské životy?

O důležité roli stromů a stromořadí v krajině toho bylo již napsáno mnoho, ale boji za jejich záchranu to však nestačí. Existují zde odborné organizace, jako je např. Arnika nebo servery z nichž uvádím právě Ekolist.cz, kteří milovníkům přírody zajišťují odborný i metodický základ, jak v konkrétních kauzách postupovat.

V úvodu svého příspěvku musím konstatovat, že můj pohled na věc je poněkud zaujatý, ale to je dáno mou pozicí opozičního poslance, a proto upozorňuji čtenáře, aby tento fakt vzali na vědomí.

Rád bych se podělil o svoje názory na minulé a hlavně současné dění kolem Národního parku Šumava. Myslím, že mě k tomu opravňují dvě skutečnosti: Jednak jsem až dosud (s krátkým přerušením) působil 15 let ve vědecké sekci Rady národního parku, v posledních 3 letech i jako člen jejího výkonného výboru. Vyslechl jsem nebo sledoval názory starostů, regionálních i vyšších politiků, odborníků i běžné veřejnosti. Proto si dovolím i některé postřehy na adresu konkrétních osob. Navíc se celou svoji profesní kariéru zabývám změnami ekosystémů v čase, hlavně jejich reakcí na přírodní i člověkem vyvolaná narušení, s řadou vědeckých publikací známých ve vědeckém světě. Zabýval jsem se i se svými studenty rovněž změnami šumavských ekosystémů včetně tzv. kůrovcových smrčin. To píši proto, aby bylo jasné, že nepatřím k zástupům těch, kteří o Šumavě a jejích ekosystémech nic nevědí, ale často halasně hlásají svoje kategorické názory hlavně na „kůrovce“.

Úřadující česká vláda škrtá téměř ve všem, co dává smysl a důstojnost životu, a rozhodla se teď škrtat i v hlukových limitech. Jako v případě jiných škrtů se to snaží udělat rychle, co možná nepozorovaně a na základě čistě ekonomistního, účelově výběrového zdůvodnění. Jakkoli změnu připravuje Ministerstvo zdravotnictví, skutečnost, že tím chystá další poškozování zdravotního stavu obyvatel, vládu nejspíš vůbec nezajímá.

Lavina výstavby fotovoltaických elektráren v ČR byla způsobena mimo jiné tím, že v roce 2009 došlo k výraznému snížení investičních nákladů. To bylo dáno především snížením cen fotovoltaických panelů (ty představují asi 80 % celkových investičních nákladů). Proč fotovoltaické (FV) panely zlevnily?

Extrémní znečištění ovzduší na Ostravsku je v současnosti již relativně známou skutečností. I v médiích se nejednou objevilo spojení Ostravsko - nejznečištěnější oblast Evropy. Kromě toho, že je alarmující znečištění pro obyvatele Ostravska naprosto markantní i smyslově (zejména pak pro obyvatele městského obvodu Radvanice a Bartovice), bylo jednoznačně prokázáno i v odborných pracích Českého hydrometeorologického ústavu a Zdravotního ústavu(1). Jako velmi závažný problém byl stav ovzduší na Ostravsku projednáván na jaře letošního roku také v Poslanecké sněmovně.

Domnívám se, že na tyto otázky lze odpovědět dvojím způsobem – jednak na to, čeho může dosáhnout žaloba samotná (tedy předpokládaný výsledek soudního procesu), ale zároveň i na to, že žalobu lze nepochybně považovat i za nástroj, jak upozornit na existenci problému a případně zlepšit vyjednávací pozici ohledně naléhavosti řešení tohoto problému. Tomu do určité míry napovídají i v žalobě zmiňovaná opatření, o jejichž realizaci žalobce zjevně usiluje – realokaci finančních zdrojů z operačních programů a z programu Zelená úsporám, vynětí části dálnice D1 procházející městem ze zpoplatnění a k tomu i nespecifikovaná preventivní zdravotnická opatření.

V květnu 2010 podalo Statutární město Ostrava žalobu na Českou republiku, kde se žalobce domáhá rozsudku, který povede k přijetí a realizování konkrétních opatření k dodržování stanovených imisních a emisních limitů látek znečišťujících ovzduší v Ostravě.

Vážený pane Zemane,
jak jste jistě zaznamenal, navštívil jsem Váš článek na webu Ekolistu. Tak trochu jsem doufal, že vyprovokuji kolem této věci nějakou diskusi, než se jí začnu zabývat, bohužel se tak nestalo. Ne že bych z toho něco zásadního usuzoval, nicméně zdá se, že téma je asi českým občanům poměrně vzdálené. Patrně jste zaznamenal, že v mezičase došlo k širší diskusi o možnosti vytvořit pomocí určité formy zdanění stabilní příjem evropského rozpočtu, který by sloužil k naplňování společných cílů. Bez ohledu na to, že peníze z rozpočtu EU jsou využívány efektivněji než prostředky některých státních rozpočtů, zaznamenal jak Evropský parlament tak Komise obrovský odpor ze strany členských států v Evropské radě. Je to ovšem pochopitelné. Lisabonská smlouva učinila z evropských institucí partnery a ukončila hegemonii Rady. Protože však evropské vlády jen nerady uvolňují své kompetence, Evropská rada se stala platformou k prosazování zájmů vlád členských států (ne nutně zájmů občanů). Parlament, jakožto jediná evropská instituce s pravou demokratickou legitimací, je ovšem přirozeným konkurentem Rady. Tyto diskuse, nebo chcete-li institucionální rozbroje vyústily až do krajnosti neschváleným rozpočtem, který torpédovaly některé členské státy.