Ekolist vydal 6. prosince 2009 tiskovou zprávu Sdružení ze Šlapanic u Brna začalo protesty proti průmyslové zóně. Tato zpráva obsahuje několik vyjádření našeho pana starosty. Obáváme se, že tvrzení pana starosty jsou formulována tak, aby občany Šlapanic znovu ukolébala do poklidného spánku a obsahují jen polopravdy. Rádi bychom to uvedli na pravou míru.

V dějinách lidstva existují momenty, kdy si svět může vybrat, kterou cestou se dá. Nadcházející kodaňská Konference COP15 o změnách klimatu právě takovýto moment představuje: Můžeme se vydat po cestě zelené prosperity a udržitelnější budoucnosti, nebo si můžeme zvolit cestu vedoucí do slepé uličky, klimatické změny nikterak neřešit a zanechat tu obrovský účet našim dětem a vnoučatům, která jej budou muset splatit za nás. Skutečně není tak těžké si vybrat.

Dne 23. 11. 2009 vydal Energetický regulační úřad cenové rozhodnutí č. 5/2009, které upravuje výkupní ceny elektřiny ze slunečních elektráren tak, že návratnost investic do slunečních elektráren bude v roce 2010 kolem šesti let. Tvrzení o návratnosti investic vychází přímo z tvrzení pracovníků Energetického regulačního úřadu. Toto cenové rozhodnutí je však v rozporu se Zákonem č. 180/2005 Sb. o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie.

Po dvaceti letech demokracie sleduji s lítostí stav myšlení a chování lidí na počátku třetího tisíciletí. Mnozí lidé, ať už jednotlivci či skupiny osob, sdružených v různých spolcích využívají ke svým zálibám přírodu, životní prostředí, kterého bychom si měli všichni společně vážit, udržovat a chránit pro další generace. Jak se ve skutečnosti chovají, posuďte sami.

Opět se blíží čas Vánoc. Doba, kdy si lidé dávají dárky, udělají si domácí pohodu v kruhu rodiny a samozřejmě k tomu patří dobré jídlo a pití. Je to skutečně čas pohody, klidu a míru. Ovšem nikoli pro hospodářská zvířata. Ta tráví Vánoce buď na koncích svých cest – jatkách, kádích s vodou nebo ve svých „domovech“ - studených halách, osamocená (co se spřízněné duše týče), nemocná a psychicky strádající. Vždy na to pomyslím, když usedám pod rozzářený stromeček a říkám si, proč tomu tak je? Odpověď je nasnadě – finance vládnou světem na úkor etického kodexu. Každý má však volbu, zda se tohoto systému bude či nebude účastnit a podporovat ho…

Dne 15.9. proběhlo v Karlově Studánce jednání starostů obcí na jejichž katastrálním území zasahuje CHKO Jeseníky a členů petičního výboru s ministrem životního prostředí Ladislavem Mikem o možnosti a podmínkách vzniku Národního parku Jeseníky. Informaci o tom uveřejnila většina deníků i ČT. Titulky a texty z jednání v některých denících podávající informaci o jednání mohly čtenáře svádět k závěru, že vyhlášení NP Jeseníky je jasnou záležitostí, která se uskuteční v nejbližší době. Naopak bych řekl, že vyjádření ministra byla velmi rezervovaná a vznik NP podmíněn shodou a vůlí zúčastněných stran hledat kompromis a dohodu v dlouhodobém procesu.

Vrcholové partie Jeseníků vhodnou lokalitou pro národní park rozhodně jsou – málokde v ČR najdeme tak vysokou koncentraci vzácných a ohrožených stanovišť a druhů, včetně dvou rostlin, které se nevyskytují nikde jinde na světě, a desítek rostlin a živočichů druhů, jejichž výskyt je pozůstatkem dob ledových. Subalpínská jesenická tundra nad hranicí lesa je jediná ve východních Sudetech a je evropsky unikátní tím, že se zde nikdy v poledové době nevyskytovala borovice kleč, takže horské smrčiny zde přecházejí rovnou do vysokohorských holí. Významný je i pravidelný výskyt řady atraktivních obratlovců (sokol stěhovavý, linduška horská, rys), z nichž někteří, zvláště pak ptáci, jsou viditelní i pro běžného návštěvníka.

Ze čtyř Národních parků v České republice jsou v podmínkách střední Evropy plnohodnotnými Národními parky jen dva: České Švýcarsko a Podyjí. Není důležité, že první je a druhý není v souladu s českou legislativou vyhlášen zákonem. Kriteriem pro tento soud je pro mne míra nedotčenosti přírody lidskými zásahy, nízký počet obyvatel ekonomicky závislých na daném území a zachovalý krajinný ráz. Tzv. Národní parky Krkonoše a Šumava toto kritérium nesplňují. V Krkonoších již dvě stě let ustupuje nedotčenost přírody proměňujícím se, ale dlouhodobě se prosazujícím zájmům turismu, které nikdo už pro blízkost hlavního města nepotlačí: chaty jsou vzdáleny od sebe vždy jen několik kilometrů, síť cest je hustá, že až na výjimky nelze vyhledávat další cesty a stav původní přírody i počet návštěvníků na 1 km2 vylučují vytváření rozsáhlejších nepřístupných prvních zón i území se zákazem vstupu. Přesto je z mého hlediska dnešní KRNAP vzorovým Národním parkem, chránícím zachovalé pozůstatky původnější přírody na území menším než desetina jeho plochy, a jen občas vydávajícím nesrozumitelné impulsy k ochraně přírody v místech, kde už není co a proč chránit.

Před více než rokem začala ve Spojených státech finanční krize nebývalých rozměrů, která se posléze přelila do celého světa. Bankám došel kredit a řada z nich se octla před krachem. Pokud by jim nepřispěchaly vlády na pomoc s obrovskými finančními obnosy, hrozil kolaps finančního sektoru, který by vážně postihl celou světovou ekonomiku. Něco podobného se děje s přírodními zdroji, s tím rozdílem, že příroda nemusí přispěchat na pomoc včas.

Před časem jsem pro fórum ekolistu připravil článek "Proč není dobré spojovat botanickou a zoologickou zahradu". Podobný poněkud aktualizovaný text jsem zaslal také do Britských listů, především proto, že předpokládám rozdílné spektrum čtenářů. Redaktor Štěpán Kotrba k tématu vypracoval polemiku "Zahrady pro plevel a zahrady pro veverky", plnou osobních útoků ale také nepochopení problematiky. Mnohé jeho názory útočící na přírodovědce jsou ve svém důsledku děsivé a předznamenávají novou diktatutru - diktatuturu technokratických manažerů a ekonomů, neschopných pochopit nejen základní principy jejich oboru (čehož je současná krize příkladem), ale ani odborných, jimi vedených organizací. Do britských listů jsem tedy poslal další článek, který otiskly pouze s některými nepatrnými úpravami. Domnívám se však, že by mohl též zajímat čtenáře Ekolistu, protože se jedná o obecné a dosti palčivé otázky.