Dovolím si suše konstatovat, že problém mediálních kampaní a dalších aktivit uplynulého desetiletí, jejichž středobodem byl malý brouček živící se lýkem šumavských smrkových stromů, neměl s odborností a vědecky zjištěnými fakty nic společného. Jako poslanec České národní rady a člen výboru pro životní prostředí a později poslanecké sněmovny jsem se účastnil aktivit vedoucích k vyhlášení Národního parku Šumava. Celá devadesátá léta jsem dění kolem parku sledoval a v létech 1999 a 2000 byl zaměstnancem Národního parku. Park byl vyhlášen nařízením vlády, dne 20. března 1991, stalo se tak právě včas. Bylo to v okamžiku, kdy zájmová mocenská uskupení mající jiné úmysly s využitím a následnou exploatací exkluzivního území, ještě neměla dostatek vlivu vyhlášení chráněného území zablokovat.

V roce 2003 vznikl, přesně tak, jak Správa CHKO Český kras čekala (vyjádření pro tisk ze září 2002) problém s regulací koryta Berounky a odtěžením sedimentů připlavených řekou. Náplavy na řece vznikly díky množství vodou přineseného materiálu a na řadě míst vrátil charakteru říčního údolí původní ráz, přesně tak, jak pro toto území požaduje jeden z regulativů zadaných komisaři EU. Uvažované množství nánosů v korytě Berounky - pozůstatek po srpnové povodni z loňského roku (2002) - činí cca 13 400 m3/km délky koryta toku.

Vážení přátelé, v dnešním vydání Mladé fronty Dnes byl otištěn článek "Užovka brání vyčištění Berounky v Karlštejně" od pana Ivo Čermáka. Článek bohužel prokazuje nedostatečnou informovanost a je velmi zavádějící.

Tímto si dovolím odpovědět na dotaz pana Pavla Koubka, proč Klub sokolníků (dále jen KS) ČMMJ přijal do svých řad zmíněného občana. Jelikož nevím, zda můžu jmenovat a shodou okolností oba mají i stejné iniciály příjmení, budou jen očíslováni.

Neznámý střelec zabil nedávno u Hradčan na Českolipsku samici celoevropsky přísně chráněného orla mořského. S největší důrazností upozorňuji všechny čtenáře, že případy postřílení a zastřelení, jež vyjdou na světlo, či živočichy, jež vůbec někdo objeví, jsou jen tou pověstnou jehlou, kterou hledal ten slepý a bezruký ve stohu shnilé slámy. Jsem pevně přesvědčen, že jako v drtivé většině o tom ví jistě zase více lidí, ale všichni budou mlčet.

V pátek 23. května krátce po poledni skončila v ukrajinském hlavním městě Kyjevě jednání Konference EHK OSN „Životní prostředí pro Evropu“. Šlo již o v pořadí páté dějství stejnojmenného celoevropského procesu, v němž hraje Česká republika jednu z velmi důležitých rolí – mimo jiné i proto, že celý proces začal před 12 lety v Dobříši z iniciativy tehdejšího předsedy Federálního výboru pro životní prostředí Josefa Vavrouška. Konference, které v rámci tohoto procesu proběhly, včetně té kyjevské, patří k tomu praktičtějšímu a věcnějšímu, co se na mezinárodním poli v oblasti environmentální politiky děje.

Deset let se zaobírám zpracováním textilních odpadů. V loňském roce jsme dali možnost obyvatelům Českých Budějovic zbavit se starých nepotřebných textilií a sesbírali jsme 8 tun, které jsme ručně přetřídili a buď poskytli Charitě, sociálně slabším lidem, domovům pro bezdomovce nebo poslali na další zhodnocení a přepracování.

Rád bych doplnil pana Činčeru o několik drobností. Dva případy sokolníků vykrádající orly jsou jasné a nepopiratelné. Když už ale polemizujeme co a také kdo je nebezpečný pro dravce, myslím, že bude fér zmínit se též o aktivní práci našich ornitologů.

Rád bych se zeptal pana Šafaříka jak je možné, že jeden ze sokolníků prokazatelně přistižený při vykrádání hnízda orlů skalních byl znovu přijat za člena Klubu sokolníků, který jako zájmová skupina veřejně odsuzuje vykrádání hnízd?

Něco přes dvacet hodin trval transport tří sloních samic z afrického Johannesburgu přes Dakar a Miláno do Prahy, kam dorazily 12. dubna, aby se staly jednou z dalších atrakcí zoologické zahrady ve Zlíně-Lešné. Vedení této ZOO totiž postavilo minulý rok nový pavilón pro slony za 24 milióny a tak zbývalo jen naplnit jej.