Dan Vondrouš, tajemník ministra životního prostředí Libora Ambrozka, polemizoval s mým názorem, který jsem před časem vyjádřil v tomto fóru, a dále se zprávou "O čem budeme hlasovat", která vyšla v tištěném EkoListu 6/2003. Při vší úctě k Danovi bych si dovolil jak na svém názoru, tak na textu zprávy trvat.

Chtěl bych požádat všechny strany diskuse o energetické koncepci o srozumitelnou, ale co nejobsáhlejší odpověď na otázku: co víte o chladné fúzi a jak je to zahrnuto do Vašich postojů? Ve dvou větách: jedná se o slučování jader za teploty běžných laboratorních experimentů, nejčastěji při elektrolýze, které bylo objeveno v r. 1989; až do r. 2001-2002 převládal názor, že toto je možné jen při teplotách odpovídajících nitru hvězd.

Součástí diskusí, jež probíhaly v Konventu o budoucnosti Evropské unie, byly vedle řady politických problémů také otázky udržitelného rozvoje a ochrany životního prostředí. Z konečného návrhu ústavní smlouvy (ústavy chcete-li) EU lze bohužel vyčíst, že politice ochrany životního prostředí, jež se v posledních dvou desetiletích na půdě EU zdárně rozvíjela, hrozí její potlačení na úkor ekonomického rozvoje a sociální ochrany.

Jestliže si namlouváme, že situace v množství emisí CO2 je u nás srovnatelná s vyspělými evropskými zeměmi, pak si pěkně lžeme do vlastních řad.

Frontálním útokem proti ministerstvu životního prostředí obhajuje na Ekolistu svůj návrh energetické politiky spočívající v kombinaci uhlí s uranem Martin Pecina, náměstek ministra průmyslu a obchodu.

Velice rád bych se touto cestou vyjádřil k několika článkům, které vyšly v poslední době a které se vyjadřují k aktualizaci státní energetické koncepce. Mne osobně velice zamrzel článek externího konzultanta ministerstva životního prostředí pana Martina Bursíka z červencového čísla časopisu Ekolist. Pan poradce píše o tom, že jsme nepochopili základní principy evropské energetické politiky. Dále pak pokračuje způsobem, který lze nazvat spíše invektivami vůči našemu resortu a mé osobě, než kritikou. Bohužel musím konstatovat, že celý článek má zcela typické schéma. Nenajdete v něm ani jedinou konkrétní myšlenku či podnět k diskusi. Vše, co se udělalo, je podle pana Bursíka špatně, ministerstvo průmyslu a obchodu "nekomunikuje", "nepochopilo", "je ve vleku lobbistů" a dokonce, což je naprostá novinka ze strany "ekologa" Bursíka, "nepochopilo roli státu v energetice". Proto považuji za svou povinnost se k jednotlivým "myšlenkám", které pan Bursík vyprodukoval, vyjádřit poněkud podrobněji.

"Promiňte, můžu si vás prohlédnout, v životě jsem ještě žádného euroskeptika neviděl...," otočil se ke mně přednášející pan politolog - eurofil na jistém semináři jistého občanského sdružení na podporu manipulace veřejnosti před nedávno proběhlým referendem.

Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) zveřejnilo vlastní představu o státní energetické koncepci. Distribuce dokumentu, který nepochopil základní principy evropské energetické politiky, probíhala paradoxně současně s rozhodováním občanů o vstupu České republiky do EU.

25. 6. 2003 jsem obdržel dopis od RNDr. Jiřího Procházky, jednatele společnosti EKOAUDITU, spol. s r.o. se sídlem v Brně, ve které jsem zaměstnán. S politováním musím konstatovat, že text jeho dopisu je do značné míry neurovnaný a lze z něho dovodit, že naše sdružení po několik roků kontaktovalo organizace v Uherském Hradišti a Velké Bíteši, jejichž představitelé se obraceli na RNDr. Jiřího Procházku a vyjadřovali údajně nevoli se způsobem našeho jednání. Žádné bližší vysvětlení jsme z EKOAUDITU, spol. s r.o. neobdrželi.

Obávám se, že Radek (taky nebudu předstírat, že se neznáme) nesprávně pochopil vznesenou otázku. Pokud by se "názor na vládu", "kvalita její kampaně" či "kvalita mediální sféry" vůbec někdy staly předmětem referenda, asi by málokoho napadlo, sloučit tato rozdílná témata do jedné otázky (či ještě přihodit vstup do EU) a chtít na všechno souhrnnou odpověď ANO nebo NE.