V jedné nedávné debatě probíhající v bulletinu Duhové vnitro se objevila výše uvedená věta jako příklad něčeho absurdního. Já bych s ní však vcelku souhlasil. Ano, nejezděme z Prahy do Brna a z Brna do Prahy po dálnici, nejedná-li se o případ krajní nouze. Proč? Kvůli vlakům, řece, krajině a nám samým.

Chtěl bych vyzvat čtenáře této rubriky k ještě hojnější a otevřenější diskusi o tom, PROČ někoho volit a jiného ne. Jejím základem by ovšem měly být věcné argumenty.

Nezlobte se na mne vážení, ale nemohu absolutně souhlasit s článkem pana Daniela Vondrouše ze dne 11. 4. Jako závislý (poradce poslance Ambrozka) zde chválí jeho kvality, které jsou nesporné, ale z jeho názoru je příliš cítit vliv Koalice (viz dále jmenovaný spolehlivý Vl. Mlynář).

Předvolební ankety v tisku - od EkoListu až po Lidové noviny - se snaží nyní před volbami vymoci od známých tváří, jak hodlají v tajných volbách hlasovat, aby pak jejich soukromou volbu mohli zveřejnit. Sám jsem také nastrčil svůj neznámý obličej k podobné exhibici a nyní bych rád vysvětlil, co mě k tomu vedlo.

Po koupi firmy Kotouč Štramberk, bývalé štramberské cementárny, kde se kvůli hydrogeologickým rizikům utlumila těžba, byl dosazen novým majitelem, firmou ČEZ a.s., do funkce jednatele ing. Ladislav Stašek (zapsán do OR 03. 11. 1998), dlouholetý pracovník ČEZu. ČEZ až do té doby deklaroval, že mu jde jen o těžbu vápence potřebného k odsíření elektráren. Zdá se, že již od té doby měl ing. Stašek záměr nezištně pomoci ČEZu. Údajně již tehdy vedl jednání se zástupci firmy Lasselberger a celou koupi spolu s ing. Krenkem (také ČEZ) zinscenoval. Úplnou náhodou se po nějaké době firma Calofrig a.s. (v majetku rakouské firmy Lasselsberger) stala majitelem cca 30 procent Kotouče Štramberk navýšením základního jmění o 200 milionů Kč, které zakoupila od ČEZ, přestože se ČEZ v původní nabývací smlouvě zavázal k předkupnímu právu pro bývalého majitele Hirocem a.s. a v další smlouvě se zavázala stejná společnost, že nebude vyrábět cement. Nic z toho nedodržela. Nyní se vysvětluje celá vazba.

V Praze 14. února 2002

Vážený pane místopředsedo,
děkuji Vám za Váš dopis, ve kterém vyjadřujete svůj názor na řešení zákona O ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 ve znění pozdějších předpisů. Jsem rád, že uvádíte, že dle Vašeho názoru je námi navržená novela velmi špatná.

V Praze 28. ledna 2002

[Vážený (á) pane (í) poslanče (kyně) ...],
na tomto zasedání Poslanecké sněmovny je na pořad jednání zařazen už dvakrát odložený sněmovní tisk č. 952/2001 - 3. Volební období obsahující návrh poslanců Václava Brouska a dalších na vydání zákona (dále jen návrh), kterým se mění a doplňuje zákon č. 114/1992 Sb. O ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon). Tento návrh je dle našeho názoru bohužel velmi špatný a jeho realizace by znamenala velkou hrozbu přírodě a krajině naší republiky a zároveň velké negativní zásahy do práv občanů.

Předvolební činnost menších neparlamentních politických stran nevyvolává přílišný zájem médií. Je to pochopitelné. Tyto strany nedokáží zaujmout spektakulárním vzájemným osočováním a obviňováním, jako to předvádějí strany bývalé Čtyřkoalice. Nemají ani žaludek na předvolební triky, cirkusové atrakce a falešné sliby, jímž tak vyniká ODS. Přitom naše politická scéna byla již díky opoziční smlouvě stabilizována natolik, že z polomrtvého stavu by ji mohly dostat právě jen čerstvé politické síly a hlavně nové nápady. Jednou z těchto sil by se u nás, stejně jako je tomu v mnoha dalších evropských zemích, mohla stát Strana zelených. Důvodů je celá řada.

Rád bych se zastal pana Batelky, kterého pan Brezina kritizuje za přiřazení vody k neobnovitelným zdrojům. Pan Brezina uvádí: "Jako příklad "zdrojů, které nelze nahradit", uvádí Batelka vodu a vzduch. Tato konkretizace jej jako seriózního partnera k diskusi o životním prostředí poněkud diskvalifikuje - v obou případech jde totiž o zdroje obnovitelné, které svým používáním nikam nemizejí."

Radek Batelka se v polemice Země na prodej (EkoList 24. února), reagujícím na článek Václava Klause Přírodu ochrání trh dopouští přesně těch "demagogických konstrukcí a cílených manipulací", které vyčítá předsedovi Poslanecké sněmovny. Netrpím žádným zvláštním obdivem k politikovi, který nedokáže rozlišit ekologii jako bezhodnotovou přírodní vědu od ekologismu jako eutoritářské levicové ideologie a nesdílím jeho tezi, že vše vyřeší trh - přesto se ale musím Klause stručně zastat. Jeho článek totiž mimo jiné věcně upozorňuje, že velká většina nebezpečí, které světu podle ekologistů hrozí, jsou jen nafouknuté bubliny bez opory v reálných faktech. Batelka mu však oponuje značně nevěcně.