Pomalu ale jistě se blíží čas padajícího listí a silonových punčoch... a taky ok v nich. Dá se jejich vyhazování alespoň trochu omezit?

Letní pařáky pominuly a chladnější počasí dává tušit, že se blíží topná sezóna. A je načase provést údržbu topného systému a připravit se na zimu. Konec konců, dobře fungující a vyladěný topný systém vám může ušetřit peníze za vytápění. Na co tedy při údržbě topení nezapomenout?

Je lepší triko z biobavlny nebo z vlny? Nebo snad dokonce z konopí? A jak poznám, že je skutečně šetrné k životnímu prostředí? Pokud se vám při výpravách za nákupy hlavou honí přesně tyto otázky můžete si nechat poradit na stránkách projektu Umění vybírat. Ty pomohou zeleně naladěným zákazníkům vybrat zboží, které má co nejnižší dopad na životní prostředí.

V dětských panenkách jsou toxické látky, které překračují povolený limit i více než tři sta krát. Upozornila na to ekologická organizace Arnika. Ta radí, aby se lidé při nákupu hraček vyhnuli těm, které jsou vyrobené z PVC.

Ještě v neděli platilo, že když jste na zahradě měli pořádný strom, pak jste k jeho pokácení potřebovali povolení úřadu. Pořádný strom znamená v řeči čísel obvod kmene větší jak 80 cm, a to v takzvané prsní výšce: ve 130 cm nad zemí. Od pondělí 15. 7. 2013 ale můžete na své zahradě kácet hlava nehlava. Je to jen na vás.

Roční zkušenost s domovním kompostérem na domácí bioodpad: pořiďte si větší kompostér než byste si vybrali. Úzkou lopatu s pořádnou násadou. Jděte do toho, protože to kouzlo rozkladu funguje. A těšte se, kompostér vám třeba připraví překvapení.

Je to docela snadné. Prostě přes počítač nebo chytrý telefon naťukáte, co potřebujete koupit, určíte si den i hodinu, kdy má nákup dorazit. Nákup vám řidič vynese až před dveře bytu. Zaplatíte kartou a nákup je váš. Ušetří to čas a nervy. A pokud byste jinak vyrazili na nákup vlastním autem, tak závoz nákupu až do domu šetří i přírodu.

Lidí žijících ve městech přibývá, města se zvětšují, zeleně a prostoru pro pěstování v nich ubývá. Na druhou stranu jsou ve městech miliony balkonů, teras, parapetů nebo nevyužívaných betonových ploch, které přímo dychtí po osázení a proměnu v „oázu mezi výfukovými plyny“.

Kadibudka. Latrína. Suchý záchod, jehož obsah se čas od času vyveze na kompost. Prostě místo, kam chodili vykonávat svou potřebu generace našich předků a kam ji chodí vykonávat okolo dvou miliard lidí po celém světě i v dnešní době. Toto jednoduché zařízení může pro někoho mít nádech venkovské romantiky a návratu od přetechnizovaného světa zpět k přírodě. Pro jiné je to dobrá inspirace, kterou lze zdokonalit do podoby důmyslných kompostovacích záchodů, jejichž cenovka se pohybuje v řádu desítek tisíc korun. A pro některé odborníky a úředníky je to zdroj zdravotního rizika a návrat do středověku.

Člověk se rozhodne vyměnit jen pár dlaždiček na záchodě a rázem je z toho hromada stavební suti. Nabízí se nasypat to do záchoda a spláchnout, ale to se výměna dlaždiček může rázem rozšířit o nečekaně rozsáhlé čištění ucpané mísy. Takže do klasické popelnice? Ani tam. Pěkně to naložte do pytle a odvezte do sběrného dvora. Nebo na chatu a tam založte skalku.