Dana Balcarová: Potřebujeme pohyb, odpočinek a pěkné zážitky

Turisté odpočívající na Sněžce mimo vyznačená místa před umístěním plotu.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Kamila Antošová / Archiv a Facebook Správy KRNAP

Příležitost k rekreaci vidím nejen ve velkých přírodních územích ale také v okolí obcí a měst. Česká krajina je na podzim nádherně barevná a proměnlivá a má co nabídnout. O tom kam a také kdy za přírodou vyrazíme musíme nyní více přemýšlet. Vybírejme si místa, kam nemíří hodně lidí, nemusíme všichni na Sněžku nebo Pravčickou bránu. V první vlně docházelo k zahlcení turisticky atraktivních míst, lidé se potýkali se stresem z přeplněných parkovišť i turistických cest a takový výlet nám energii a dobrou náladu nedodá.

Inspirativní přístup ke “covidovému” turismu a na kulatém stole odprezentovala starostka Mníšku pod Brdy, která popsala hrozby pandemického turismu, jako je velká kumulace lidí na jednom místě, nápor na místní turistickou infrastrukturu, konflikty s místními obyvateli a devastace přírody. Z její zkušenosti se spíše než plošné zákazy a restrikce osvědčilo cílené rozptýlení turistů formou nabídek zážitků a příležitostí k rekreaci.

Předmětem diskuse na kulatém stolu byla především návštěvnost chráněných území, která může mít na unikátní ekosystémy národních parků či chráněných krajinných oblastí negativní vliv a to často i v případě, kdy nedochází k porušování zákona o ochraně přírody a krajiny. Nejčastěji jde o sešlapávání stanovišť, rušení nebo jiné ohrožování chráněných druhů živočichů, rostlin a ekosystémů či k přímému znečišťování přírody. Problémem je také jednodenní turismus, protože koncentruje návštěvníky k ikonickým místům, z čehož jsou paradoxně nejvíce roztrpčeni právě návštěvníci, ale i místní obyvatelé, trpí i obslužná infrastruktura. Je třeba se snažit návštěvnost rozložit do celého zvláště chráněného území, ale i jeho okolí.

Ředitelé všech čtyř národních parků České republiky i ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny ČR potvrdili, že návštěvníků přírody každoročně přibývá. Ve velkých chráněných územích meziroční návštěvnost vzrostla cca o 10-20 procent. Tento rok tak byla návštěvnost opět rekordní. V Krkonošském národním parku byl překonán historický rekord návštěvnosti během července. Pro ilustraci, Sněžku průměrně za den navštíví okolo dvou tisíc lidí. Na začátku září tohoto roku se návštěvnost vyšplhala na 11 500 lidí v jednom jediném dni. V Podyjí se letos návštěvnost zvýšila o celou třetinu. Pravčickou bránu v národním parku České Švýcarsko navštíví ročně na 200 000 lidí, celý park okolo 1,5 milionu návštěvníků. Chráněné krajinné oblasti zaznamenaly během července 2020 nárůst návštěvnosti o 50 procent, místně až o 100 procent.

Z těchto důvodů je třeba hledat nové strategie tzv. udržitelného turismu. Jakákoliv regulace je ale velmi citlivým tématem, protože každé omezení svobody pohybu v přírodě musí být pečlivě odůvodněno. Pozitivním příkladem může být regulované splouvání Teplé Vltavy, které na jedné straně chrání kriticky ohroženou perlorodku a vodní a mokřadní rostliny a na druhé straně poskytuje vodákům komfort v podobě nerušeného zážitku splouvání řeky v nejdivočejších koutech Česka.

Ředitelé NP se představili další využívané metody v hustě navštěvovaných místech. V Krkonošském národním parku jsou například v okolí Sněžky instalovány sítě, chránící před sešlapáváním alpínských trávníků. V národního parku Šumava je umožněn vstup do nejpřísněji chráněných lokalit pouze v doprovodu průvodce. V Českém Švýcarsku se pokouší využívat možnosti tzv. klidové zóny, kde je umožněn pohyb pouze po značených cestách. Jejich potenciál je ověřován v Soutěskách u Hřenska, v blízkosti Pravčické brány a také u státní hranice s německým Saskem, ze kterého plyne do národního parku každoročně mnoho návštěvníků. Ředitelé národních parku se shodli, že je třeba kombinovat prevenci - osvětu a výchovu a bohužel také omezení, aby byla příroda ochráněna pro budoucí generace. Spolu s růstem počtu návštěvníků národních parků roste totiž také počet návštěvníků, kteří pravidla parků porušují a přírodu přímo ničí.

Přečtěte si také |

V CHKO Lužické hory vznikla černá stavba. Podle stavebníka jde o mysliveckou pozorovatelnu, podle správy o chatu

Na kulatém stolu jsme identifikovali dva zásadní problémy, které zavedení udržitelné návštěvnosti chráněných území brání. Prvním z nich jsou nedostatečné pravomoce strážců přírody. Nemohou například zastavit auto, které bez povolení do národního parku vjede nebo funkčně řešit přestupky, které se v parcích dějí. Posílení pravomocí strážců přírody vnímám jako něco, s čím mohu být z pozice předsedkyně Výboru pro životní prostředí nápomocná. Druhým dlouhodobým a zásadním problémem je zcela nedostatečné množství samotných strážců přírody, což není zdaleka jen problém národních parků, ale i chráněných krajinných oblastí. Přitom právě přítomnost strážců přírody je klíčovým prvkem komunikace, osvěty a prevence degradace českých zvláště chráněných území. Množství personálu ve správě národních parků je dané zřizovatelem, kterým je Ministerstvo životního prostředí. To ve spolupráci s Ministerstvem financí určuje, kolik tabulkových míst a finančních prostředků jednotlivé národní parky dostanou. Ministerstva tak mají ve svých rukou financování ochrany životního prostředí v České republice a za Piráty apelujeme na to, aby na pracovníky v terénu nezapomínala.

Záznam a prezentace z kulatého stolu Jak si nesešlapat národní parky v době zvýšeného turismu? jsou k dispozici zde.

Přečtěte si také |

Návod, jak jít v přírodě na záchod a nenechat za sebou podpapírák