Zrušit či regulovat odvodnění. Ilustrační snímek.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Martin Mach Ondřej / Ekolist.cz

Mávnutí první – odstranění či regulace odvodňujících trubek a příkopů

Chceme-li, aby krajina zadržovala vodu, musíme zejména zrušit či regulovat umělé odvodnění, vrátit půdě její vodozádržnou kapacitu, obnovit krajinné prvky a revitalizovat napřímené vodní toky. Tak začněme tím prvním.

V minulosti bylo zrušeno přes 950 000 ha mokřadů a čtvrtina zemědělské půdy je odvodňována trubkovou drenáží. Odvodněné jsou i některé lesy. Potřebujeme revitalizaci odvodněných zemědělských a lesních ploch eliminací či úpravou funkce drenážních soustav. Jde především o jejich odstraňování, přerušování, zaslepování, či přestavbu za účelem doplňování spodních vod, zpomalení odtoku a tedy soustavného zásobování vodních toků, případně i obnovy mokřadů.

Ministr k tomu potřebuje zajistit upřesnění reálného umístění drenáží a hydrologických poměrů. S tím v Plánu opatření pro řešení sucha počítá. Pak potřebuje upravit legislativu: vlastníci pozemků musí provedení těchto opatření ve veřejném zájmu a na náklady státu strpět. Ministrovi nic nebrání takovou novelu předložit. V tomto případě není pochyb o tom, že poslanci by takovouto úpravu schválili. No a pak na to potřebuje dost peněz. Kupodivu jsou k dispozici. Rada EU schválila v červenci vznik mimořádného fondu obnovy, který má pomoci překonat ekonomické následky pandemie koronaviru. Česká republika může z fondu získat na dotacích až 182 miliard korun k čerpání do roku 2026, pokud do konce září připraví tzv. Národní plán obnovy. Třicet procent z tohoto rozpočtu musí jít na opatření s vazbou na ochranu klimatu. Hnutí DUHA připravilo "stínový" návrh pro využití těchto zdrojů v zájmu české ekonomiky při zohlednění klimatických a ekologických cílů. Stačí tedy chtít.

Ministr Miroslav Toman ale zatím plánuje problém řešit jen ve výrazně menším rozsahu a zdlouhavějším postupem.

Dotace musí jít na oživení půdy

Licence | Volné dílo (public domain)

Foto | Jing / Pixabay

Mávnutí druhé – dotace na oživení půdy, obnovu krajinné struktury a biodiverzity

K alespoň částečnému obnovení funkcí zemědělské krajiny má ministr zemědělství jiný kouzelný nástroj – dotace Společné zemědělské politiky EU (dále jen SZP). Právě nyní rozhoduje o jejich nastavení ve Strategickém plánu podpory SZP pro ČR na období 2021 až 2027. Ministr musí zajistit, aby do něho byly začleněny cíle nedávno zveřejněných evropských strategií Od zemědělce ke spotřebiteli (Farm to Fork Strategy) či Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 (Biodiversity Strategy 2030), které jsou součástí Zelené dohody pro Evropu. Mezi cíli vztaženými k roku 2030 jde zejména o dosažení obhospodařování přinejmenším 25 % plochy v režimu ekologického zemědělství, 10 % přírodních prvků na zemědělských plochách, snížení užívání hnojiv o 20 %, snížení užívání pesticidů o 50 % či snížení prodeje antimikrobiálních látek pro hospodářská zvířata o 50 %. Mezi podmínky udělení přímých dotací by měla patřit též maximální velikost 20 hektarů (osobně bych byl ještě přísnější – 10 ha) souvislé plochy jedné plodiny oddělené od sousední přírodním pásem o šířce nejméně 6 metrů. Klíčové je rovněž oživení půdy a tím zvýšení její kapacity zadržet vodu. To znamená omezovat používání pesticidů a umělých hnojiv a naopak podpořit takové zemědělské postupy, které zvyšují podíl organické hmoty v půdě, například zapravovat do půdy chlévskou mrvu či kompost nebo podpořit pěstování meziplodin či dusík vázajících plodin.

K tomu má ministr v rámci SZP několik nástrojů: například nastavení podmínek přidělení přímých plateb – tzv. DZES (standardy dobrého zemědělského a environmentálního stavu) a jejich nadstavby v podobě ekoschémat a agroenvironmentálně-klimatických opatření, nastavení investičních programů a konečně podporu ekologického zemědělství. Další potřebné postupy pak může podpořit také skrze národní dotace.

Dosud tomu bylo tak, že k devastaci krajiny a půdy docházelo naopak díky dotacím. Jak tenhle kouzelný nástroj využije současný ministr zemědělství Miroslav Toman? Když stát dává zemědělcům peníze, má právo za to žádat úpravu hospodářských postupů ve prospěch zdraví půdy a krajiny. Dávat naše společné peníze na podporu praxe, která dál vysušuje a umrtvuje půdu i krajinu, je nemravné. Je proto potřeba, aby veškeré veřejné dotace podpořily zemědělce k přechodu k udržitelným postupům a nepřispívaly ke zhoršujícím se trendům stavu krajiny a půdy. Je to ale samozřejmě i na nás spotřebitelích. Uvědomíme si skutečnou hodnotu a cenu zdravého jídla a krajiny a nenecháme v tom zemědělce samotné?

Potřebujeme pestré a odolné lesy

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Jan Stejskal / Ekolist.cz

Mávnutí třetí – pestré a odolné veřejné lesy

Plošnému hynutí oslabených lesů s nevhodnou druhovou a prostorovou strukturou ministr už zabránit nedokáže. Může ale velmi jednoduše zařídit, aby velká část budoucích lesů byla odolnější. Lesy mají v krajině důležité funkce a stát, tedy my všichni, jsme vlastníky více než poloviny jejich rozlohy v republice. Většinu spravuje státní podnik Lesy ČR a Ministerstvo zemědělství je jeho zřizovatelem. Stačí jediný pokyn - upravit zadání. A kdyby to nestačilo, má ministr ještě i kompetenci změnit ředitele Lesů ČR.

Především je třeba dát lesům čas na zotavení. Nespěchat s umělým zalesňováním. Na holinách využít takzvané přípravné dřeviny, jako je bříza, jeřáb, olše atd. Ty dokážou pomoci regenerovat holosečí degradovanou lesní půdu a vytvoří zástin, do kterého lze později sázet stínomilné dřeviny, jako jsou buky a jedle. Všude, kde to jde, využívat přirozené zmlazování, protože stromy vyrostlé na daném místě ze semínka a prošlé procesem přírodního výběru budou mnohem odolnější než stromy z umělé výsadby ze sazenic předpěstovaných ve školkách.

Všechna lesnická opatření by měla směřovat k vytvoření druhově pestrých, věkově rozmanitých a strukturálně bohatých porostů, ve kterých se bude hospodařit přírodě blízkými způsoby s ponecháním potřebného množství stromů na dožití a k zetlení.

Nevhodně pěstované smrkové porosty, které ještě nesežral kůrovec, je potřeba začít hned prosvětlovat a podsazovat listnáči a jedlí (nebo tam, kde to jde, nechat listnáče a jedli přirozeně zmladit) tak, aby tam, až smrky začnou odumírat, byl již podrost těchto vhodnějších dřevin.

Ministr by měl Lesy ČR přimět k respektu k chráněným územím, jež spravují. Přestat nesmyslně kácet a bojovat s kůrovcem v přírodních rezervacích a prvních a částečně i druhých zónách chráněných krajinných oblastí. Upřednostňovat těžbu rezervací, když Lesy ČR (stejně jako další správci a vlastníci lesů) nezvládají včas zasahovat proti kůrovci v hospodářských lesích, není nic jiného než umanutost. Lesy ČR by měly přestat nalhávat veřejnosti, že kůrovce zvládají. Všude v republice každý vidí přeplněné skládky dřeva, ze kterého kůrovec dávno vylétal. Při plošné těžbě a vytváření mamutích holosečí dochází k degradaci a erozi lesní půdy, což je mnohem horší než kůrovec. Když se těžba provádí pozdě a nebrání šíření kůrovce a ani se často při současném propadu cen kůrovcového dřeva ekonomicky nezaplatí, tak ať se zbytečně lesy netěží. Stopnout těžbu je v takové situaci potřeba na prvním místě v chráněných územích a dále pak v oblastech, které jsou napadené tolik, že už to tam prostě zachránit nejde. Desítky vědců a odborníků nyní vyzývají ministry zemědělství a životního prostředí: „Kácením české lesy nezachráníme“.

A právě správci státních, tedy veřejných lesů by měli zajistit, abychom měli také oblasti divoké přírody, reprezentující různé přírodní podmínky naší země. Především v nižších a středních polohách není zajištěna jejich ochrana v podobě rezervací či národních parků. Nedávno schválená Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 požaduje, aby alespoň 10 % přírody bylo takto přísně chráněno. Cíl je to ambiciózní, a protože tu už asi nejsou žádní osvícení Buquoyové či Schwarzenbergové (díky kterým dnes máme Žofínský a Boubínský prales), tak to bude na Lesích ČR. Území ponechaná samovolnému vývoji nepotřebujeme jen jako příspěvek k zastavení úpadku životně důležité biodiverzity. Jde také o to vidět, jak se přírodní ekosystémy proměňují vlivem změn vnějšího prostředí, abychom vůbec věděli jak hospodařit v měnících se podmínkách ve zbytku krajiny.

Nedávno schválená Strategie rozvoje s.p. Lesy ČR do roku 2024 zůstala i přes určitý progres daleko za těmito cíli.