Karel Zvářal: Klimatický, antropický a predační tlak na populaci žab
V rámci své specializace na sovy sleduji mj. složení jejich potravy, nejvíce u hojného puštíka obecného. Zatímco v devadesátých letech byly žáby ještě častou jeho kořistí, v posledních letech buďto zcela chybí, nebo jsou v řádu nízkých jednotek procent. Příčin tohoto poklesu je vícero, každá z nich však znamená citelný zásah do početnosti žab.
Pravděpodobně tou největší příčinou drastického úbytku žab jsou sucha z poslední dekády, kdy zimy beze sněhu znamenají jarní nedostatek vláhy nejen pro strádající lesy, ale také pro organismy životně závislé na vodě, mezi něž obojživelníci patří. A pokud už nějakou kaluž či tůňku najdou, často se stává, že dřív, než se z vajíček vylíhnou pulci či vývojově vyspějí v žabku, voda z tůně vlivem horka a nedostatku srážek zmizí. Žáby jsou sice relativně dlouhověké, takže jsou schopny občasná suchá jara provázená špatnou reprodukcí dohnat v příštích letech, ale je-li takových suchých jar několik let po sobě, je to na početnosti znát.
Také zprůmyslněné velkoplošné zemědělství se fatálně podepisuje na absenci žab v otevřené krajině. Bývají-li často připomínány ztráty způsobené automobilovou dopravou, není to nic v porovnání s úhynem žab vlivem polních prací. Pojezdy těžké mechanizace, tj. práce pluhů, podmítačů, válců či postřikovačů likvidují vše živé, od nežádoucích hrabošů, přes ptačí hnízda, mláďata zajíců, srn, až po nenápadné žáby. A pokud některá přežije sečení vojtěšky, ve které lovila slimáky, žížaly či nějaký hmyz, silné letní slunce ji během chvíle vysuší, protože ukrýt se nemá kde. Mimo jiné také proto je důležitá fragmentace krajiny, kde jsou meze a větrolamy, kam se přeživší živočichové mohou uchýlit. Na obrovských blocích lánů totiž není místo pro život - není tam ani potrava, ani úkryt. Nikdy nezapomenu, jak kdysi v čase sklizně řepy proběhl zvečera kolem mne po polní cestě ježek, který prchal před hučícím monstrem. Přál bych každému vidět, jakého tempa je schopen jinak loudavý a rozvážný noční tvor. Kromě tohoto ježka jsem v rozlehlých polích nikdy žádného nepotkal, protože i zde působí evoluční výběr - a kdo neuteče, je zapraven do půdy.
Dalším, nikoliv však nepodstatným činitelem na úbytek žab, je predační tlak. Sovy, podobně jako dravci, loví často hraboše, myšice, rejsky, krtky či ptáky, ale žábou nepohrdnou. Pro hojné brodivé, tj. volavky a čápy, to platí násobně více. Několikrát jsem našel na hnízdě káně ropuchu staženou z kůže, aby se dala zkrmit mláďatům. V Německu nemohli odhalit příčinu, proč žáby - zde ropuchy - „vybuchují“. Byly totiž „zcela nedotčeny“, jen měly podivnou díru do hřbetu... Záhadu ale nakonec objasnili. Chytré vrány lovily na mělčině tlusté žáby, vybavené kůží odporné chuti, to jim však nebránilo konzumovat jejich játra a jiné vnitřnosti. Domnívám se, že je nutno podobné jevy vzít v potaz při posuzování vlivu jednotlivých druhů v křehkém ekosystému.
Žáby mají různé strategie, aby se vyhnuly ulovení. Mají dokonalé krycí zbarvení a většinu dne nehybně prosedí. Pokud se přiblíží pozemní predátor, buďto prudce uskočí, nebo spoléhají na chemickou obranu kůže. To jim ovšem není nic platné během zimní hibernace, kdy jsou zalezlé pod kořeny či v zemních děrách. Prase divoké svým jemným čichem odhalí jejich přítomnost a nelení odházet až několikery kolečka hlíny a kamení, aby se dostalo k bílkovinnému soustu. Mělké jámy jsou potom trvalou připomínkou práce výkonného prasečího ryje a nekonečného apetitu. Vyrývaní lesní hlodavci mají jakousi šanci utéct, strnulé žáby jsou ale snadnou kořistí. A jelikož stavy prasat se v posledních dekádách několikanásobně zvýšily, úměrně tomu ubylo i žab. A co zkoumaný puštík? Teritoriální a stonásobně lehčí sova (v porovnání s prasetem) nemůže počty skokanů vážněji ohrozit, podobně jako káně.
Tchoř je dnes chráněným druhem, ač ještě před několika desetiletími byl lovnou zvěří. Jeho nízkou početnost lze vysvětlit jednak úbytkem žab (přezdívka „žabař“), ale také nárůstem početnosti lišek, kun a výrů, kdy ho ani chemická obrana z řitních žláz před silnější konkurencí neochrání. A to jmenovaní hojní predátoři také mají žáby na svém jídelníčku. Specialistou na žáby je fotogenický mýval severní, původní obyvatel severní Ameriky, dnes člen i naší fauny. Po dlouhých desetiletích jsem navštívil lužní les s ochranným vodárenským pásmem a byl jsem smutný z toho nezvyklého ticha. Místo někdejšího žabího koncertu se ozývaly sporadicky kuňky ze zavlažovacích kanálů, skokana jsem nespatřil ani jednoho, jen v hlubším jezírku se nějací ozývali, kryti pod převislou trávou. Mývala jsem také neviděl, ale ten tam určitě někde byl, neboť je zde každoročně několik kusů uloveno.
Je hodně věcí k nápravě v naší přírodě. Nejen zprůmyslněné zemědělství přispívá k úbytku druhové rozmanitosti. Za pozornost také stojí nesmyslná ochrana a podpora druhů, které zapříčiňují svou vysokou početností, a tudíž i silným predačním tlakem, úbytek až vymizení dříve hojných zástupců naší fauny. Většinou se vina dává toliko nepůvodním druhům, s tím, že s původními se jejich kořist „nějak“ vypořádá, neboť je s nimi spjata historicky... Ti starší si jistě vzpomenou na dobu, kdy začaly mizet jedna po druhé kolonie racků hnízdících na ostrůvcích rybníků. Tehdy tu ještě mýval nebyl, a jak známo, liška dovede plavat. Po ošetření vakcínou proti vzteklině několikanásobně zvýšila své stavy, a aby uživila početnou rodinu, navštěvuje hlučnou kolonii, dokud tam nachází něco k snědku. Neomezuje se jen na „slabé a nemocné“, ale bere vše, co projde žaludkem.
Vymizení chocholouše dávám do souvislosti se synantropizací poštolky, kterážto byla projevem její narůstající početnosti. Ano, jistě, poštolka je symbol biologické ochrany před hrabošem polním, a tudíž masivně podporovaná budkami, ale co má lovit, když hraboši padnou k nule? Hnízda chocholouše s mladými na rovných střechách městských domů tak přišla v čase nouze vhod. Kdysi hojný sýček dnes hnízdí úspěšně jen na nepřístupných budovách, stromovou populaci zlikvidovala vakcinací přemnožená kuna, podobně jako i kolonie kavky. A i na budovách se musí budky pro sýčka či sovu pálenou řádně chránit oplechovaným vstupem, neboť lezecké schopnosti kuny jsou až neuvěřitelné, a v tiché noci syčivé volání mláďat je pro ni neodolatelným lákadlem. A nakonec i dříve hojné druhy pěvců, jako je zvonek, zvonohlík, hýl, sedmihlásek, mlynařík či moudivláček, mají problém obstát v prostředí se synantropizovanými pleniči hnízd, jakými jsou sojka, straka či poštolka. A nejedná se jen o ubývající ptáky - kdy naposledy jste viděli kdysi hojnou ještěrku?
Často přehlížené žáby jsou jen jedním z mnoha příkladů, jak změny necitlivého hospodaření v krajině, ale i ne/hospodaření s hojnými predátory, dokumentují silně narušenou rovnováhu v naší přírodě, se kterou nejsou slabší a zranitelné druhy schopny se vypořádat. Záleží proto jen a jen na úřadech ochrany přírody, jak situaci vyhodnotí a jaká opatření přijmou. Spoléhat se zde toliko na přírodní mechanismy, či jakýsi zázračný obrat, je naivní, alibistické, neprofesionální, škodlivé! Rychlý úbytek až vymizení mnoha dříve hojných druhů je jasným důkazem chybného směru ochrany přírody. A pokud budeme před těmito fakty stále zavírat oči, taxonů v Červené knize bude jen přibývat.
reklama
Dále čtěte |
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (61)
Jan Knap
27.7.2020 07:09Miroslav Vinkler
27.7.2020 08:25Schází mi ucelený a systematický přístup ČR k nápravě tohoto neutěšeného stavu a zejména solidní analýza z jakých důvodů a příčin jsme se dostali až sem.
vaber
27.7.2020 09:39 Reaguje na Miroslav VinklerPavel Hanzl
27.7.2020 11:27 Reaguje na Miroslav VinklerJiří Daneš
27.7.2020 15:24 Reaguje na Pavel HanzlBřetislav Machaček
27.7.2020 09:10a ne teoretici.Ochrana přírody se bohužel tak trochu zvrhla z komplexnosti
k preferencím atraktivních druhů zvířat a ke zviditelňování aktivistů.Je to
cesta do pekel a když k tomu připočteme výše uvedené příčiny,tak pochopíme,
proč nastala taková situace.Náprava bude těžká a pokud budou u vesel takoví teoretici z různých ekospolků,tak asi i nemožná.Jdou cestou pokus-omyl bez
jakékoliv sebekritiky a když,tak melou mantru o samoregulaci v přírodě.
Prostě lidé mimo realitu a tuto realitu naprosto ignorují.Hladají zástupné
důvody a nejsou schopni přiznat,že divočina se zde nikdy konat nebude.
Josef Mozek
27.7.2020 12:46 Reaguje na Břetislav MachačekPokud v dnešní době chráníme i predátory, není to jejich preference, ale snaha chránit přírodu jako celek. Příroda má skutečně samoregulační schopnost a nepotřebuje armádu manažerů na úřednických místech, kteří budou za krásné peníze meditovat, čeho by mělo být víc a čeho míň.
Úbytek obojživelníků je způsoben pouze zásadním úbytkem tůněk v jarních měsících. Pokud predátorů v poslední době mírně přibylo, je zřejmé, že se živí hlavně hlodavci, kterých také přibývá. Pan Zvářal se zabývá sovami, škoda jen, že se nenechá inspirovat jejich moudrostí a naopak by do ledacčeho rád vrtal.
Jarda Vesničan
27.7.2020 14:21 Reaguje na Josef MozekJiří Daneš
27.7.2020 15:29 Reaguje na Josef MozekBřetislav Machaček
27.7.2020 18:12 Reaguje na Josef Mozekdnes.Samoregulace je o sinusoidě,ale ta platí v nenarušené
přírodě,kde predátor opouští loviště,když mu schází potrava
a ta má možnost se namnožit,pokud ho nenahradí jiný dravec.
Zde má však prostřený náhradní stůl na skládkách,u popelnic,
v chovných rybnících, potocích a vlci v ohradách ovcí.
Když jim potravy pochybí,tak rybáři povinně vody zarybní
a nebo se jim vysadí uměle odchovaní sysli,křečci atd.
Vrcholový predátor(člověk)pouze kouká,jak přichází jeho snaha v niveč a to díky takovým zastáncům divočiny.
Obviňujete člověka správně,ale toho ve vašem zrcadle.
Karel Zvářal
28.7.2020 18:08 Reaguje na Josef MozekPokud chráněný, a přitom početný druh, dělá paseku na hospodářství (bobr, korkorán), je namístě jejich stavy regulovat. Blouznivce, kteří sní o ochraně “na věčné časy,” bych předával Chocholouškovi. Přísně chránit se má to, čeho je málo. A pokud druh výrazně škodí, a to i predací na slabších druzích, je namístě regulace početnosti. Jsou oblasti – a to i značně rozsáhlé (např. New Zealand), kde je nutná úplná eradikace nepůvodních druhů (prase, kočka, pes…), aby byla možná záchrana nepůvodních druhů před vyhubením.
Nikoliv však vyhubení, ale pouhé snížení početnosti na přijatelnou (ÚNOSNOU) mez bych aplikoval i pro řadu našich predátorů, které dosud požívají absolutní ochrany, nebo jsou loveny nedostatečně (prase, liška, kuna aj.).
Karel Zvářal
28.7.2020 20:29 Reaguje na Karel ZvářalJarek Schindler
28.7.2020 18:33 Reaguje na Josef MozekDobrý článek pane Zvářale.
Karel Zvářal
28.7.2020 19:07 Reaguje na Jarek SchindlerA v té synanropní krajině bych doporučil k pozornosti požární nádrže, neb to jsou jednosměrné "pasti". Žáby tam naskáčou, nakladou vajíčka, vylíhnou se pulci - ale pokud jsou stěny z hladkého betonu, ve vší tichosti a bez zájmu veřejnosti tam dožijí.
Bořivoj Holínek
27.7.2020 13:05pozorně jsem si přečetl Vaše pojednání o "klimatickém, antropickém a predačním tlaku na ...", na které jsem původně chtěl věcně reagovat vlastními poznatky.
Po zkušenosti z nedávné diskuse pod článkem Jiřího Janoty, ve které jste "… nepochopil, co má být cílem mého ataku (sic!), zda hromadné harakiri (...)", a ve které jste mě nabádal k tomu, "abych se neztrapňoval nemístnými komentáři", jsem dospěl k závěru, že ve Vašem případě bude moudré, když mé odborné připomínky zúžit na pouhé konstatování, že nejednu zásadní příčinu vymizení některých živočišných druhů z naší krajiny, jste zcela opomenul ...
Toto mé troufalé tvrzení vyplývá z letitých pozorování v terénu. Jako přírody znalý ornitolog jste schopen posoudit fakt, že dát dohromady VLASTNÍ ucelenou sbírku vajec všech - u nás se vyskytujících - ptáků (vč. lelka lesního), si vyžádá tisíce hodin pobytu (nejen) v přírodě (mně to spolu s mým otcem trvalo bezmála šedesát let).
Pokud budete mít zájem se na moji sbírku ptačích vajec podívat, jedno foto je k dispozici na mém FB profilu (zde - https://www.facebook.com/borivoj.holinek.39), kde se z nejednoho mého příspěvku dozvíte i to, proč z krajiny Zábřežska vymizela např. čejka chocholatá, bekasina otavní, užovka hladká, netopýr stromový, nebo třeba vachta trojlistá …
Na závěr Vám tímto mohu slíbit, že toto je moje poslední reakce na Vaše komentáře či články.
Přírodě zdar!
Bořivoj Holínek
27.7.2020 13:09 Reaguje na Bořivoj HolínekBořivoj Holínek
27.7.2020 16:37 Reaguje na Bořivoj HolínekTy pravé DŮVODY i PŘÍČINY mizení drobné zvěře, ptáků, obojživelníků, ryb, motýlů (!), hmyzu, atd. atd. z naší krajiny, včetně uvedení konkrétních JMEN soudruhů, kteří za nevratné škody na našem životním prostředí nesou tu největší vinu, byl (JE) mj. součástí oněch cca "370 listů", které jste považoval za "cílený atak" a "hromadné harakiri" (k "harakiri" měli být dohnáni "palasové", a netrpěla by nejen příroda).
Styďte se, pane Zvářale, ač jste neznal fakta, odsoudil jste! Ne každého si příroda "vezme" zcela, aby zmoudřel ...
Karel Zvářal
27.7.2020 16:46 Reaguje na Bořivoj HolínekMinulost nezměníme, jde o to, jak se z ní poučíme a co uděláme pro lepší budoucnost přírody.
Jarek Schindler
28.7.2020 18:42 Reaguje na Bořivoj HolínekBořivoj Holínek
29.7.2020 08:33 Reaguje na Jarek SchindlerTakže Vás mohu pozdravit pouze zdálky ...
viz -
https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/pavel-surma-proc-jsem-vystoupil-z-ceskomoravske-myslivecke-jednoty#dis-id-605c29e2658d8c10753e285618631707
Hunter
27.7.2020 19:25 Reaguje na Bořivoj HolínekBořivoj Holínek
27.7.2020 20:47 Reaguje na HunterHunter
28.7.2020 06:38 Reaguje na Hunter„Toto mé troufalé tvrzení vyplývá z letitých pozorování v terénu. Jako přírody znalý ornitolog jste schopen posoudit fakt, že dát dohromady VLASTNÍ ucelenou sbírku vajec všech - u nás se vyskytujících - ptáků (vč. lelka lesního), si vyžádá tisíce hodin pobytu (nejen) v přírodě (mně to spolu s mým otcem trvalo bezmála šedesát let).
Pokud budete mít zájem se na moji sbírku ptačích vajec podívat, jedno foto je k dispozici na mém FB profilu (zde - https://www.facebook.com/borivoj.holinek.39), kde se z nejednoho mého příspěvku dozvíte i to, proč z krajiny Zábřežska vymizela např. čejka chocholatá, bekasina otavní, užovka hladká, netopýr stromový, nebo třeba vachta trojlistá …“
Jak je vám jistě známo, legislativní předpis (Zák.114/1992 Sb. – Zákon o ochraně přírody a krajiny) v par. 5a (Ochrana volně žijících ptáků) v odstavci 1, pod písm. c zcela explicitně zakazuje: c)sběr jejich vajec ve volné přírodě a jejich držení, a to i prázdných. Další ustanovení par. 5a příslušného zákona nezmiňuji, bylo by to v tomto případě naprosto neuvěřitelného porušování legislativního předpisu nadbytečné. Anonymní přispěvatel pod nickem Bořivoj Holínek se však zcela veřejně přiznává k porušování tohoto zákona a jak sám bezelstně přiznává, dopouštěl se tohoto jednání spolu se svým otcem dlouhodobě (jinak údajně dobrovolným strážcem CHKO) a to po dobu cca 60 let. Podle jeho dobrovolného přiznání jsou součástí jeho osobní sbírky zřejmě i vejce chráněných druhů jako např. lelek lesní (Camprimulgus europaeus), který je ve vyhlášce 395/1992 (Vyhláška ministerstva životního prostředí České republiky kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny) řazen mezi silně ohrožené druhy! Dle jeho osobního tvrzení je vám jeho identita známa. Předpokládám, že nejen redakce Ekolistu, ale jistě i vy sám osobně v žádném případě nechcete být spojován s tímto porušováním Zák. 114/1992 Sb. a proto zcela jistě neprodleně učiníte oznámení na ČIŽP a AOPK, které v tomto případě představují orgány státní moci zodpovědné za řešení takového flagrantního a dlouhodobého porušování legislativních předpisů v ochraně přírody. Bylo by jistě velmi nemilým zjištěním i pro sponzory Ekolistu (jako např. MŽP), že se snad pokoušíte krýt činnost dlouhodobě směřující proti ochraně přírody a tuto poškozující. Čistě pro vaši informaci, kopie všech materiálů si od tohoto momentu zakládám a archivuji pro případnou další potřebu pro jednání s orgány OP. Zároveň vás žádám o zaslání kopie oznámení na mou emailovou adresu, kterou máte k dispozici. Nepochybuji nijak o tom, že budete jednat a činit neprodleně, protože budete jistě veden zájmem zastavit tuto nelegální činnost co nejdříve.
Bořivoj Holínek
28.7.2020 08:17 Reaguje na Huntervzhledem k tomu, že v předchozím slohovém cvičení ("komentáři" á la Hunter) je uvedeno moje jméno, tak pro usnadnění Vašeho dalšího postupu Vám sděluji, že soukromou sbírku ptačích vajec jsem prokazatelně kompletoval do současné podoby v roce 1988, a to v době mé dlouhodobé pracovní neschopnosti (po operačním zákroku).
Z té doby pochází i odborný soupis vajec, a také byla sbírka prvně prezentována jako naučný materiál při přednášce mladým ochráncům přírody (můj otec je členem ČOS od roku 1954 a za tu dobu okroužkoval v hnízdech tisíce mladých ptáků nespočtu druhů).
Přeji Vám i celé Redakci Ekolistu pěkný letní den.
S přátelským pozdravem Bořivoj Holínek
P.S.
Dotaz v dané věci můžete položit mému otci přímo telefonicky. Byť mu již čtyřiadevadesátý křížek brzy zatíží jeho záda, mysl mu zatím slouží velice dobře (dodnes udržuje pravidelný kontakt s řadou našich špiček v oboru, a to nejen v ornitologii - pojednání o tom je uvedeno v loňském sborníku Severní Morava Vlastivědného muzea Šumperk).
Pokud projevíte zájem, jeho telefon. číslo Vám sdělím prostřednictvím e-mailové adresy, na které jsme spolu včera komunikovali.
Karel Zvářal
27.7.2020 16:16Děkuji za pozitivní ohlasy (JV, BM, JK, MV), a ano, je to tvrdě odpracované poznávání dlouhodobých ekologických změn. Z té dlouhé řady predátorů jsem z původního textu vypustil jezevce, který je násobně početnější než vydra a ikskrát jsem ho na jaře vyrušil při plenění zaplavených příkopů a mělkých tůní, kdy s překvapeným funěním odsupěl do noci.
Odbýt změny diverzity hláškou, že je to globální problém, je klasický trik, jak odvést pozornost od řešení domácích problémů. Jako kluk pamatuji zcela jiné počty jednotlivých druhů, a dnešní trend, kdy “PREDÁTOŘI SPASÍ SVĚT”, je od základu nedomyšlený až hloupý. Pořekadlo “Hodně psů – zajícova smrt” má všeobecnou platnost. Nedávná zpráva o vymizení koroptve v čistém Švýcarsku jasně zmiňuje vysokou početnost predátorů. Prostě management predátorů neznamená absolutní ochranu, nýbrž citlivé zásahy v zájmu celkové vyváženosti. Tak to za všechny odskákává zejména liška a část krkavcovitých, přičemž jiné přemnožené druhy požívají absolutní ochrany či dokonce aktivní podpory. A to je to, co mi vadí a co považují za nesprávné, nespravedlivé a nesystémové.
Pane Holínku, sbírkou vajec mě nikdo neohromí, tomu jsem se odmala vyhýbal hromadit všemožné artefakty přírody. Zapsat, nafotit – bohatě stačí! Dále mluvíte o úbytku, ale nezmiňujete čeho přibylo. V tom krátkém článku nešlo promluvit o všech aspektech, kladu důraz na komplexní přístup k řešení problematiky. To je to, co dnešní kinder management (způsobem myšlení) postrádá, a obávám se, že ke změně pohledu chybí sebemenší vůle.
Karel Zvářal
27.7.2020 17:06Jarda Vesničan
27.7.2020 21:45 Reaguje na Karel ZvářalMartin Mach Ondřej
28.7.2020 09:16před malou chvílí jsem promazal diskuzi. Mazal jsem příspěvky, které nebyly věcné, netýkaly se tématu či debatu hrotily.
Prosím, bavme se kultivovaně, je to strašná práce diskuzi furt dokola promazávat.
Každopádně: pokud tu zaregistrujete nepatřičný příspěvek, nahlaste ho prosím redakci (ekolist@ekolist.cz).
Hezký den
Martin Mach Ondřej / Ekolist.cz
Marek Drápal
28.7.2020 09:33Karel Zvářal
28.7.2020 10:34 Reaguje na Marek DrápalV materiálech ČSO zvýšila žluna zelená svou početnost od r. 82 více než sedminásobně!-) Přibylo sedminásobně mravenců, kterými se převážně žluna živí (nakonec i žáby)??? Nikoliv! Proto k tomuto zdroji mám velkou nedůvěru, neb dle mých pozorování je početnost tohoto druhu dlouhodobě stabilní.
V Červené knize není o vlivu predace zmínka, přestože nárůst žabožroutů za 30 let násobně vzrostl (liška, jezevec, vydra, kuna, volavka, čápi). Nejsem z těch naivů, kteří se domnívají, že "absolutizujeme predátory a vše zůstane při starém". Píší tam (v ČK) jen o zániku tůní a používání pesticidů - ani tu těžkou mechanizaci tam nikde nemají - z toho dovozuji, že po polích toho úředníčci moc nenachodili. A z chybných hypotéz nemohou vzniknout správné závěry.
Jan Knap
28.7.2020 19:35 Reaguje na Karel ZvářalKarel Zvářal
28.7.2020 19:55 Reaguje na Jan KnapJan Knap
29.7.2020 16:57 Reaguje na Karel ZvářalKarel Zvářal
29.7.2020 17:56 Reaguje na Jan KnapJarek Schindler
29.7.2020 13:31 Reaguje na Jan KnapJan Knap
29.7.2020 17:20 Reaguje na Jarek Schindlervyvražd´ování a mizení obojživelníků,zejména žab. Petrův Zdar
Karel Zvářal
2.8.2020 07:30 Reaguje na Jan KnapČeká Vás ještě hodně práce, než se to aspoň o kousek pohne k lepšímu.
Bořivoj Holínek
28.7.2020 12:10Nedávná zpráva ČT začínala těmito slovy:
“Sucho letos v Česku podle Martina Rulíka z katedry ekologie a životního prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého udeřilo mnohem dříve než v předchozích letech. Následkem bude další výrazný pokles hladiny podzemních vod i průtoků v řekách a potocích...”
K tomu dodávám, že TI, kteří nám od komunistického převratu ´48 takřka nepřetržitě vládnou, v otázce životního prostředí a zemědělství, kde zničující následky jsou nevratné, VŽDY mystifikovali veřejnost, a umlčovali každého, kdo na jejich trestuhodné aktivity poukázal.
Mam stále v živé paměti, kolika posměškům, urážkám a mnohdy i vyhrožování se mi za totality dostalo, když jsem – stejně jako můj otec – opakovaně poukazoval na nesmyslné meliorace, rekultivace, narovnáváni koryt vodních toků a dláždění jejich břehů, likvidace remízků a mezí, vč. zavádění lesních monokultur, přemnožení vysoké a černé zvěře, drancování nerostného bohatství (např. uran), a jiné trestuhodné zásahy do přírody (korespondenci v dané věci mám dodnes založenu v mém archivu).
Katastrofální následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Dnes i laik je všude kolem sebe vidí ➡️ nedostatek vody (vláhy), nekonečné lány řepky kam jen oko dohlédne, smrkové porosty sežrané kůrovcem, a tak bych mohl dlouze pokračovat.
Proč tomu tak je?
Odpověď je nasnadě. O našem (nejen) životním prostředí stále povětšinou rozhoduji ti, kteří podělali, na co sáhli. A pokud to nejsou ti samí, pak jsou to jejich potomci, nebo jejich SOUdruzi.
Pro příklad nemusíme chodit daleko. Syn bývalého zemědělského tajemníka OV KSČ v Šumperku, Milka, zahříval ministerskou sesli v budově, s adresou Praha, Těšnov 65/17 ještě nedávno, a jeho předchůdce a současně i následník v jedné osobě - Toman, který do ní po Milkovi zasedl, má rovněž tu správnou rodinnou průpravu (jeho otec působil coby ministr zemědělství a výživy, ten dokonce za ÚV KSČ)…
Otisk rudého komunistického “palce” na naší krajině je dnes vidět všude…
Ono totiž v době komunistické normalizace se vládnoucí představitelé, spolu s rádoby novináři po svém boku, snažili ututlat především zprávy z oblasti životního prostředí (černobylská havárie, nesmyslné zásahy do přírody atd.).
Přístup bolševických i současných “kádrů” k životnímu prostředí a jejich snahu ututlat následky jejich trestuhodných rozhodnutí, budu demonstrovat na konkrétním případu …
Byl jsem očitým svědkem toho, když počátkem osmdesátých let m.s. mladý zemědělský inženýr v terénu “kolíkoval” trasu, kde měly být položeny drenážní (meliorační) trubky.
Jednalo se o travnatý mokřad o výměře necelých čtrnácti hektarů. Lokalita, ve které každoročně hnízdil minimálně jeden pár velmi vzácné bekasiny otavní, do deseti párů čejky chocholaté, kuňkání žab bylo někdy přímo ohlušující, vzácná vachta trojlistá nebyla vzácností, a zjara bujně kvetoucí, růžovo-fialový porost vstavače bahenního, nemohlo oko milovníka přírody přehlédnout…
Tento trvalý přírodní rezervoár vody, který nevysychal ani v nejteplejším letním období, se SOUDRUZI z okresní zemědělské správy rozhodli “zkulturnit”, tedy zúrodnit, jak mi na můj dotaz – “Co tu děláte?” – pravil onen mladičký inženýr.
Když jsem se snažil sdělit mu, o jakou zvrácenost se jedná, a jak vzácnou lokalitu tímto “dílem” nenávratně zničí, mi arogantně s úšklebkem odvětil – “A k čemu pro lidi budou nějaký čejky…”
Na tuto stupidní reakci jsem neměl sílu již jakkoliv verbálně reagovat, odplivl jsem si před něj na zem, sedl na bicykl a pokračoval v cestě. Následně jsem příslušnou OSZ písemně upozornil na nežádoucí účinky, které vzniknou nešetrným zásahem do dané lokality. (bez odezvy)
Po melioračním “ZKULTURNĚNÍ” krajiny se soudruzi ze státního statku nejdříve pokusili o pěstování obilí. Když se mu tam nedařilo, tak přešli na kukuřici. Ani ta si odvodněnou plochu příliš nepochvalovala, tak se pokusili (to již po převratu) znovu plochu zatravnit. Nebudu to příliš dlouze dramatizovat, zkrátka, dnes se jedná o takřka mrtvou plochu “spraše”.
A pointa nakonec ➡️ Onen mladičký zemědělský soudruh inženýr, který se podílel na zničení kousku panenské přírody, dnes – coby skoro důchodce – z rozhodující státní pozice radí, jak z té SUCHA-bídy ven… A tak je tomu u nás takřka všude, a ve všem…!!! (jak nahoře, tak i dole)
Jak jsem veřejně již mnohokrát konstatoval - “…věšet všechny TY falmerovic bureše nikdo nechce, ale izolovat je v chládku vězeňské cely jsme je měli již dávno…!”
Jiné cesty k nápravě již N E N Í.
P.S.
Od listopadového převratu se na naší politické scéně pohybovaly tři osobnosti, kterých jsem si opravdu vážil pro jejich vztah k přírodě, životnímu prostředí a v neposlední řadě i k otázce svobody jednotlivce.
Dva z nich již nežijí (Josef VAVROUŠEK a Ivan DEJMAL) a i třetího (Bedřich MOLDAN) potkal stejný osud, a sice to, že je dřevařská lobby, tvořena především komunistickou nomenklaturou, doslova vyštvala z jejich vlivových pozic.
A jsme opět tam, čím jsem končil můj úvodní příspěvek ... "Do chládku s nimi!"
+
V devadesátých letech, kdy všechny tři mnou výše jmenované osobnosti “odstavili od válu”, byla ta “komunistická nomenklatura stará” mezi 30 až 55 roky.
V době, kdy bylo možno v naší přírodě ještě něco zachránit, jsem se – mnohdy na úkor mé rodiny – ozýval hlasitě.
Dnes ať si ta rudá chátra tady poradí sama … chcípnou, a ani nakradené miliardy je nezachrání.
-------------------------------------------------
A ještě krátká poznámka k úhynu mláďat v ptačích budkách. I v odborné literatuře bylo mým otcem publikováno (a dosud to nikdo nevyvrátil), že za dobu takřka půl století každoročního pozorování a kroužkování lejska bělokrkého i černohlavého v lokalitě PR "Pod Trlinou", jenž hnízdil ve vyvěšených ptačích budkách, se mnohokrát stalo, že v době líhnutí mláďat došlo k prudkému ochlazení a častým (někdy i déletrvajícím) dešťovým srážkám. Pozorováním bylo zjištěno, že četný úhyn mláďat nebyl způsoben nedostatkem potravy, ale podchlazením, protože v enormně chladném a deštivém počasí trvalo krmícím rodičům mnohem déle, než posbírali potravu, neb hmyz je v takovémto počasí podstatně méně aktivní, tudíž hůře dostupný.
Jarek Schindler
29.7.2020 12:57 Reaguje na Bořivoj HolínekKarel Zvářal
29.7.2020 13:17 Reaguje na Jarek SchindlerPublikoval jsem to v Tichodromě 1993, Ptačím světě 1/2010, nebo Myslivosti 2/2020 (viz. 1. foto - tzv. odsazení od kmene). Tuto tragédii při hnízdění popisují i Němci, zakladatelé budkařiny, přesto jim nedocházelo, že kámen úrazu nespočívá v samotném počasí, ale místo budky mají dřevěný průtokoměr.
https://www.myslivost.cz/Casopis-Myslivost/MYSLIVOST-Straz-myslivosti/2020/Unor-2020/O-ptacich-budkach
Jarek Schindler
29.7.2020 13:40 Reaguje na Karel ZvářalKarel Zvářal
29.7.2020 14:00 Reaguje na Jarek SchindlerBořivoj Holínek
29.7.2020 14:05 Reaguje na Bořivoj HolínekAni v jednom případě nedošlo v takto kvalitně vyrobené budce k "utopení mláďat". Možná tak u fušerů a těch jedinců, kteří nejsou problematiky znalí a snaží se mluvit do všeho, a za každou cenu...
Největší úhyn mláďat byl vždy v první polovině června, kdy byla mláďata ve stáří od 3 do 10 dnů. V dané lokalitě začínal své první ornitologické "krůčky" prof. Karel Šťastný, který jistě mnou psané ochotně potvrdí (více odkaz dole).
https://oldcso.birdlife.cz/index.php?ID=3047
Bořivoj Holínek
29.7.2020 14:09 Reaguje na Bořivoj HolínekVeškerá výše uvedená data (úhyn, počasí, číslo budky atd.) jsou podchycena v Rezervační knize, která mimo textového záznamu obsahuje i fotodokumentaci.
Karel Zvářal
29.7.2020 14:19 Reaguje na Bořivoj HolínekBořivoj Holínek
29.7.2020 14:26 Reaguje na Bořivoj HolínekKarel Zvářal
29.7.2020 19:05 Reaguje na Bořivoj HolínekBořivoj Holínek
29.7.2020 17:10 Reaguje na Bořivoj HolínekKarel Zvářal
28.7.2020 21:39 Reaguje naKarel Zvářal
28.7.2020 22:19 Reaguje naČech M.
29.7.2020 01:16 Reaguje naRoháč je pochoutkou mimo jiné i pro ty straky a sojky.
Martin Mach Ondřej
31.7.2020 14:44smazal jsem z diskuze několik vašich výměn. Nebyla to věcná debata. Prosím, nepokračujte v tom. Díky
Martin Mach Ondřej / Ekolist.cz
Bořivoj Holínek
31.7.2020 15:24Tu část diskuse, kterou jste, pane Machu, smazal, si budou moci ornitologové přečíst v jejich odborném periodiku.
Bořivoj Holínek
31.7.2020 15:29 Reaguje na Bořivoj HolínekBořivoj Holínek
31.7.2020 19:26 Reaguje na Bořivoj HolínekBořivoj Holínek 31.7.2020 15:17 Reaguje na Martin Mach Ondřej
Dobrý den, pane Machu.
Chvíli mi - co by nováčkovi na Ekolist.cz - trvalo, než jsem se zorientoval, a pochopil styl Vaší moderace diskusí na Vašem portálu, a oč tu kráčí ...
Již Vás více o zaslání smazaných příspěvků žádat nebudu. Pokud ještě do diskuse vstoupím, tak si současně budu zálohovat můj příspěvek (komentář), příp. i ten, na který reaguji. Budu postupovat tak, jak jsem to začal činit hned po Vaší první "mazací smršti" před pár dny.
Ona totiž věcná odborná diskuse na portálu, kde do diskuse většinou vstupují anonymní "diskutéři", a místo věcných připomínek k tématu článku, útočí stylem "argumentum ad hominem" (kopie všech těchto "komentářů" mám uloženy), není prakticky možná.
S pozdravem
Bořivoj Holínek