https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/katerina-polednikova-problematika-konfliktnich-druhu-je-u-nas-resena-pomoci-programu-pece
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Kateřina Poledníková: Problematika konfliktních druhů je u nás řešena pomocí programů péče

20.12.2018
Naše organizace se zabývá výzkumem savců, proto bylo našim odborníkům naprosto zřejmé, co je myšleno pod pojmem smrtící pasti na bobra a vydru. (Na ilustračním snímku bobr ulovený do pasti, USA.)
Naše organizace se zabývá výzkumem savců, proto bylo našim odborníkům naprosto zřejmé, co je myšleno pod pojmem smrtící pasti na bobra a vydru. (Na ilustračním snímku bobr ulovený do pasti, USA.)
Českomoravská myslivecká jednota (ČMMJ), Český rybářský svaz (ČRS) a Rybářské sdružení minulý týden veřejně vydali požadavky k řešení problémů, které dle jejich vyjádření působí vydra, bobr a vlk. Tím odstartovala veřejná diskuse, v rámci které jsme vydali prohlášení, že naprosto nesouhlasíme s použitím smrtících pastí. Naše organizace se zabývá výzkumem savců, proto bylo našim odborníkům naprosto zřejmé, co je myšleno pod pojmem smrtící pasti na bobra a vydru. Použití smrtících pastí v případě zvláště chráněných druhů je dle našeho názoru natolik extrémní, že jsme museli reagovat. Protože diskuse probíhá dále, rádi bychom také přispěli i k tématu ochrany a managementu vydry a bobra.

 

Smrtící pasti

K pastem, které navrhla ČMMJ, bychom se chtěli ještě krátce vyjádřit: naše reakce nebyla jen na tzv. železa, ale i conibear pasti. ČMMJ ve své tiskové zprávě, i pan Janota ve svém příspěvku v Ekolistu, neuvádí typ smrtící pasti, kterou navrhují. Na svém Facebooku po několika dotazech však zveřejnili, že navrhují použít conibear pasti. Conibear pasti ale považujeme za stejně nebezpečné, neselektivní a trýznivé jako železa. Rozdíl je prakticky jen v technickém nastavení sklopného mechanismu a způsobu, jak se zvíře chytí - jestli na něco šlápne či musí vlézt do „branky“. Výsledek je stejný - jakýkoliv živý tvor o dané velikosti je chycen a zmáčknut/drcen a rychlost smrti závisí na tom, jak se do pasti chytilo. V žádném případě to není vždy rychlá smrt, jak je ČMMJ i panem Janotou uváděno. Rychlá smrt je jen teorie při ideálních podmínkách – bezchybné nastavení na ideálním povrchu, správný úhel pod jakým zvíře do pasti vleze, správná velikost a druh zvířete.

Co se týče bezpečnosti z pohledu člověka, stačí si představit panem Janotou uváděnou pastičku na myš: Dali jste někdy prst do pastičky na myši? Zvětšete ji více než 1000 x (rozdíl ve velikosti myši a bobra). V naší zemi je jiná hustota obyvatelstva a tradice chození do přírody než v Kanadě, kde je lov do pastí povolen. V naší zemi jsou lidé zvyklí chodit ve volné krajině, i mimo stezky, koupou se v rybníce či v řece, chodí na procházky se psy, hledají kešky atd.. Pan Janota píše, že vlivem vydry 300 tisíc spoluobčanů-rybářů přijde o svou volnočasovou aktivitu. Instalace smrtících pastí nastavených na velikost vydry až bobra ve volné krajině ohrozí dle našeho názoru volnočasovou aktivitu mnohem větší části naší veřejnosti.

Co však považujeme za nejdůležitější z hlediska ochrany biodiversity je u smrtících pastí jejich neselektivnost. Pravděpodobnost, že se do ní chytí jiný druh, závisí na způsobu a místě nastražení, nikdy však není nulová. Ve vodě a u vody žije celá řada dalších živočichů, ne jen bobr a vydra. Navíc v případě profesionálního managementu populace je potřeba také řešit status jedinců (pohlaví, věk), což je v případě smrtících pastí naprosto nemožné.

Lov bobrů je, viz níže, v současnosti povolen v tzv. zóně C a ochrana přírody k tomuto opatření přistoupila z důvodu nutnosti ochrany jihočeských rybničních pánví. I v tomto případě ale není řešením použití smrtících pastí, bobr musí být odloven humánně. Je pravda, že bobr je druh převážně s noční aktivitou, a jeho odlov je proto obtížný, státní správa myslivosti ale může na žádost myslivce dle § 45 odst. (2) zákona č. 449/2001, o myslivosti, povolit lov v noci. Současná technika (používaná např. na prasata a lišky) lov v noci výrazně usnadňuje. Další alternativou je odlov bobrů do bezpečných živochytných pastí, ve kterých nemůže dojít ke zranění bobra ani jiných zvířat, a jejich následné usmrcení, např. zastřelením.

Za žalostný stav ryb v tocích vydry mohou jen z nepatrné míry.
Za žalostný stav ryb v tocích vydry mohou jen z nepatrné míry.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Co s vydrou a bobrem? Řešením určitě není demagogie a zjednodušování

ČMMJ i ČRS systematicky zveřejňují řadu nepravd, zavádějících informací a srovnání, kterými u svých členů i u veřejnosti vyvolávají nenávist a strach z predátorů, dravců i dalších druhů chráněné zvěře. V případě bobra je to strach z napadení člověka či katastrofické scénáře obrovských škod způsobených bobry. V případě vydry je to šíření řady nepravd o vlivu vyder na rybí populace. Příčin žalostného stavu našich ryb v tocích je celá řada, vydra je tou marginální.

Vydra např. nedecimuje „genetický materiál u generačních ryb“, genetika ryb byla narušena především necitlivým vysazováním geneticky nepůvodních ryb rybáři. Opravdu je možné, aby predátor/predátoři (k vydře přidejme taky volavku, čápa, ledňáčka) snědli všechnu svou kořist? A co udělají potom? Hladoví a počítají s tím, že jim vše v dostatečně rychlém čase dodáme znovu, aby měli co jíst?

Máme tady celou řadu problémů, ale predátoři ryb to nejsou. Hlavními příčinami stavu ryb v tocích je regulace toků a management ryb realizovaný právě ČRS (vysazování nepůvodních druhů ryb, nepůvodních linií našich druhů, umělý management populací ryb). Kromě toho, že vydra žere skokany i ropuchy, obojživelníci hynou hromadně na silnicích, jejich pulce žerou také ryby v přerybněných rybnících; raci nejsou systematicky vyžíráni vydrou, hynou račím morem; ryby ve velkém žerou také na rozdíl od vyder a ledňáčků i nepůvodní norek americký či mýval severní.

Obrovským problémem, který postihuje všechny živočichy ve vodních ekosystémech od planktonu, bentosu, přes obojživelníky, ryby až po vydru, je degradace vodních toků - napřimování, zpevňování dna i břehů, odstraňování všech překážek z toků, meliorace.

Toky navíc fungují jako naše odpadní strouhy, ve vodě jsou mikroplasty, hormony, antibiotika, pesticidy, sloučeniny používané v průmyslu, kosmetika, těžké kovy, …. Naopak v nich chybí voda kvůli průmyslovému hospodaření na zemědělské půdě i v lesích.

Pojďme společně řešit všechny tyto problémy, je toho daleko více, než 5000 vyder na ploše 78 000 km2. Pokud chceme opravdu řešit problém ekosystémů vod jako celek, je potřeba o tomto problému mluvit, definovat jeho příčiny, společně hledat řešení a realizovat je. Překrucováním informací, nesmyslnými tvrzeními a využíváním emocí veřejnosti není možné najít dlouhodobé řešení problému, jen se stupňuje konflikt a vyhrocuje situace.

Dle našeho názoru si státní ochrana přírody velmi dobře uvědomuje, co může znamenat návrat některých druhů živočichů a právě proto existuje koncept programů péče, což jsou strategické dokumenty, které by měly řešit návrat těchto druhů tak, aby jejich existence v naší krajině mohla být dlouhodobá. Na rozdíl od paušálního návrhu myslivců vše řešit normovanými stavy, koncept programů péče respektuje odlišnosti a řeší jednotlivé druhy zvlášť. Každý druh má jinou biologii, jinak se chová, jiné jsou příčiny jejich ohrožení i návratu. Například návrat vydry nelze srovnávat s kormoránem: ač je vydra mobilní, kormorán je mobilnější – neběhají nám tady vydry z Dánska a jiných evropských přímořských států; vydra je samotář, teritoriální zvíře, kormorán žije v hejnech; jejich způsob lovu ryb je jiný atd. (Zároveň můžeme připomenout, že právě kormorán je příklad toho, kdy odstřel jako pokus o řešení problému nefunguje.) Stejně jako v jiných oborech, tak i v ochraně biodiversity platí, že není jedno jediné universální řešení. Současná péče o chráněné konfliktní druhy není ideologie (jak tvrdí ČMMJ a ČRS), ale péče nastavená individuálně, založená na objektivně získaných datech o příčinách současného stavu, biologii jednotlivých druhů, ekologických vazbách, stavu jednotlivých populací. Vydra i bobr jsou jedněmi z prvních druhů, pro které byly programy péče připraveny.

Protože ve zprávě ČMMJ i v příspěvku pana Janoty či v dalších dřívějších příspěvcích myslivců a rybářů je množství nepravdivých, zavádějících informací, shrnujeme ještě níže základní fakta o naší populaci bobra a vydry.

Případ vydra

Vydra se navrátila na většinu území České republiky. Nejedná se ale o příklad úspěšné repatriace (jak si myslí rybáři), protože k obnově populace vydry došlo samovolně, jejím opětovným rozšířením z míst, kde u nás přežila. Repatriační projekt proběhl jen lokálně v oblasti Jeseníků koncem 90. let (v průběhu šesti let bylo vypuštěno 29 jedinců) a nakonec neměl pražádný vliv na celkový vývoj populace. Nepravidelně také probíhalo a probíhá navrácení vyléčených jedinců nalezených v přírodě. Ale právě Program péče pro vydru říční řeší problém chovu a odchovu těchto jedinců v zajetí zamezením držení párů, umisťováním nalezených jedinců do zoologických zahrad či do zahraničí.

Vydry se navracely od počátku 90. let a teprve nyní se vyskytují skoro na celém území, proces návratu tedy trval 30 let. Nešlo tedy o nějaký raketový návrat. Ani není pravda, že „stavy nekontrolovaně rostou“. Vydry se navrátily a v jednotlivých oblastech se postupně ustálily jejich počty v závislosti na kapacitě prostředí. Vydry zde nemají přirozeného predátora - to je pravda, jenže ne celá, ony sami jsou totiž predátor stojící na vrcholu potravního řetězce a jsou regulovány zdola potravní nabídkou, regulují se vnitrodruhově (jedinci jsou vůči sobě agresivní, vyhánějí se, snižuje se rozmnožování). Za zmínku ještě stojí oblast východních Čech, kde je dokonce situace opačná, populace vyder zde opětovně klesá, vydry ze středního Polabí mizí pravděpodobně v důsledku zhoršující se kvality prostředí spojené se suchem.

Na základě pravidelného mapování výskytu a systematického sčítání jedinců na čerstvém sněhu v různých oblastech odhadujeme, že v současnosti v České republice žije okolo 4 800 jedinců vydry říční (myslivecké statistiky uvádí více než 8200).

Vydry samozřejmě žerou i komerční druhy ryb, nevyhýbají se jim a z pohledu rybářů tak vznikají škody. Na pstruhových vodách je obrovské množství problémů (některé popsány výše) a snížením stavů vyder je v žádném případě nevyřešíme, protože vydra není příčinou. V případě ryb v rybnících existuje celá řada opatření od náhrady škod po různá preventivní opatření. Je ale také potřeba dodat, že opět ne všechny ztráty ryb jsou způsobené vydrou a tam, kde jsou větší ztráty způsobené právě vydrou, velmi často jde jen o důsledek způsobu rybářského hospodaření (neodborný chov, špatná kondice ryb, nemoci, velkým problémem je přerybňování). Podívejme se na to proto i z této stránky – vydra nám ukazuje, kde je něco špatně.

Z odborného hlediska je ještě potřeba dodat, že regulace populace vyder (kromě toho, že nijak nevyřeší ztráty ryb) by byla vysoce riziková z pohledu udržení stabilní populace vydry. Status vydry jako zvláště chráněného druhu má stále své opodstatnění. Je vysoce pravděpodobné, že populace vyder opět začne z našich vod mizet a to právě z důvodu opětovně se zhoršujícího prostředí (sucho, znečištění, autodoprava).

Bobr evropský. Sem tam dělá problémy.
Bobr evropský. Sem tam dělá problémy.
Foto | Mike / Flickr

Bobr

Bobr evropský je chráněným druhem, který místně působí škody, to je pravda. Pokud se podíváme na statistiku bobřích škod z posledních let, jedná se zejména o škody na loukách a polních plodinách, které zaplavuje, dále okusy stromů. Trvale největším problémem ale je, že bobr v určitých situacích narušuje hráze vodních děl. Program péče o bobra, který je základním ochranářským dokumentem určujícím péči o tento druh, ale na všechny tyto komplikace pamatuje. Vymezuje zónu A, kde je bobr předmětem přísné ochrany (jedná se o chráněná území soustavy Natura 2000, vyhlášená na ochranu bobrů a jejich nejbližší okolí, cca 1% území ČR). Dále vymezuje zónu B (86% území ČR), ve které je jeho ochrana nižší než běžně bývá u zvláště chráněných druhů. V pěti krajích ČR, které jsou dnes plošně osídleny bobry, jsou vydána tzv. „opatření obecné povahy“, kterým orgány ochrany přírody povolily proti bobrům zasahovat formou tzv. „měkkých“ zásahů (boření hrází, likvidace nor,...) bez toho, aniž by se bobrům samotným něco stalo. Pokud dnes tedy někde nastane nějaká konfliktní situace, lidé mohou rychle reagovat a předejít tak vzniku závažných škod. Ve většině situací jsou tato „měkká“ opatření dostatečná. Tam, kde nejsou, a kde hrozí vznik opravdu závažných škod a dochází k ohrožení bezpečnosti obyvatel je i v zóně B orgány ochrany přírody individuálně povolován lov bobrů. Ale je to samozřejmě až krajní řešení.

Třetí a poslední zónou je zóna C, ve které je v současnosti povolen lov bobrů plošně. Zóna C je rozsáhlé území (13% ČR), pokrývající většinu Jihočeského kraje a části krajů sousedních a lov bobrů je zde povolen z důvodu ochrany jihočeských rybničních soustav, jejichž narušení by mohlo být vážným ohrožením majetku i zdraví obyvatel. Bohužel, zde myslivci bobra loví jen velmi málo. Aktuální početnost bobrů v této zóně je cca 80 - 100 jedinců. Od roku 2016 jich bylo ale odloveno pouze 16. Mezi myslivci o to zkrátka není zájem. O to podivnější je návrh ČMMJ zahájit plošný odlov bobra i v zóně B. Nutno dodat, že na většině míst zóny B s bobrem vůbec problémy nejsou, proč by zde tedy měl být bobr loven? Neomezený lov bobra, prováděný myslivci ad libitum na skoro celém území republiky, by nejspíš ohrozil celou populaci. Pokud chceme, aby u nás bobr dlouhodobě přežil, takové opatření není na místě.

Závěrem

Ještě bychom rádi zmínili Směrnici 92/43/EEC o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, kde jsou vydra a bobr zařazeni mezi druhy vyžadující přísnou ochranu (Příloha IV směrnice), případné zásahy vůči jednotlivým jedincům jsou možné jen na základě povolení výjimky, a to za podmínek stanovených směrnicí, mj. musí být splněno, že neexistuje jiné uspokojivé (tedy šetrnější) řešení a zároveň nesmí být ohroženo dosažení či zachování tzv. příznivého stavu druhu. Povolení zásahu až v případě, že neexistuje jiné šetrnější řešení a při zachování příznivého stavu druhu považujeme za jednoduchou formulaci propracované ochrany přírody. Protože pokud je vůle, velmi často se najde lepší řešení a zároveň je zajištěno zachování druhu. Dle ČMMJ propracovaná úroveň ochrany přírody znamená běžné používání smrtících pastí (citováno z jejich webu).

To, že v naší krajině žije vydra a bobr, něco znamená. Znamená to, že jsme prostředí vodních toků alespoň na čas zlepšili natolik, že je to opět prostředí pro celou řadu druhů, které zde měly dříve domov a znamená to, že naše společnost je ochotna do tohoto procesu investovat svůj čas, peníze a zájem. Návrat vydry a bobra do naší přírody není samozřejmost a taky se to všude nepodařilo, proto bychom na to měli být hrdí. Zároveň bychom měli zůstat velice opatrní, protože to v žádném případě tyto druhy nemají vyhrané. Kromě toho, že mají větší právo zde být jakožto původní druhy, než např. celá řada nepůvodních druhů ryb vysazovaných rybáři, nezapomínejme také na to, že evoluce vytvořila ekosystémy, které fungovaly a bobr a vydra byly jejich součástí. Je to ale neuvěřitelně komplikovaná, jemná síť vazeb a každá složka (druh) v ní má důležitou roli.

Bobr se svými stavbami má až krajinotvorný vliv, vytváří přírodní prostředí pro řadu dnes chráněných ale i zcela běžných druhů. Ze strany rybářů teď často slyšíme, že je třeba řešit špatný stav našich původních rybích populací. Bobr je jedním z těchto řešení, jen je třeba mu dát prostor - zrevitalizuje toky, vytvoří úkryty pro ryby, tůně pro obojživelníky a udělá to zadarmo (případně to můžeme brát tak, že za ty „škody“, které dělá jinde) a hlavně daleko lépe než my. V případě vydry můžeme zmínit její významnou roli (důležitou jak z hlediska ochrany biodiversity, tak z pohledu rybářů) v potlačování nepůvodního norka amerického. Tyto druhy zkrátka do naší přírody patří a my bychom měli udělat maximum, abychom je zde do budoucna udrželi.


reklama

foto - Poledníková Kateřina
Kateřina Poledníková
Autorka je ředitelka a vědecká pracovnice obecně prospěšné společnosti ALKA Wildlife.

tisknout poslat
 twitter
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (4)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Jaroslav Štemberk

20.12.2018 11:34
Myslím, že obdobně jako u bobra by měly být zavedeny zóny i u vydry. Vydry by bylo potřeba se zbavovat nejen tam, kde se živí na úkor chovu ryb, ale i tam, kde je potřeba chránit obojživelníky a některé druhy ryb (zejména lipana podhorního).
Na druhou strany by bylo potřeba přijmout i opatření k likvidaci populací nepůvodních druhů - norka a nutrie. Norek je potravním konkurentem vydry a nutrie částečně konkuruje bobrovi.
Odpovědět
RV

Rudolf Válek

21.12.2018 21:30
... hahaha, tak jsem napsal komentář a někdo ho smázl, proč asi !?
Odpovědět
MU

Michal Ukropec

24.12.2018 11:32
Paní Poledníková má jednoznačně pravdu. Jelikož jak uvádí je u nás jiná hustota obyvatelstva než v Kanadě, navíc lidé u nás jsou zvyklí volně se pohybovat v přírodě, je zcela nevhodné se spoléhat na jakýkoliv lov! Jediné rozumné a ekologisticky přijatelné je spoléhat se na vrcholné predátory, zejména vlky. Máme je vycvičené, oočkované a v případě nouze si sami zajdou do restauračního zařízení.
Odpovědět
JK

Jiří Kavka

30.12.2018 17:05
Hezky jste to napsala, člověk neznalý uvěří.
Znám jedno malé povodí v malém, téměř neobydleném údolí. Zásahy člověka do toků téměř neznatelné, za posledních cca 35 let vůbec žádné. Není to tak dávno, byly tu hejna pstruhů, vranek, raků a v rybníce i škeblí. Pak se začaly objevovat první volavky. Populace pstruhů, vranek a raků klesla během pár let na cca 1 desetinu. Stav se ustálil a trval cca 10 let. Začaly se objevovat vydří stopy. Nejdřív jen jednou zjara, pak častěji a častěji. Mezi jarem 2017 a jarem 2018 došlo ke zlomu (že by mladé ?). Pstruhů ubylo na cca třetinu, vranka je na 20 metrech toku jedna a to malá (dospělé úplně zmizely) a raků je na kilometru hádejte kolik : jeden. Škeble v rybníce už vidět nejsou. Věřím sice, že v hloubce ještě jsou, ale pokud ano, už jich není tolik co dřív. A jak jsem výše napsal, netýká se to jen živočichů výše uvedených. Týká se to i žab. A možná i dalších, které nesleduji.
Odpovědět
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist