zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii

/ publicistika / názory a komentáře

Miroslav Kutal: Vlk a jeho potrava. Kde je pravda o způsobených škodách?

18.12.2018

Diskuse: 105

Počet vlků není zásadní faktor, který škody ovlivňuje. Na ilustračním snímku vlk v Národním parku České Švýcarsko.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Národní park České Švýcarsko

Představitelé Českomoravské myslivecké jednoty (ČMMJ) zřejmě zkouší, kolik dezinformací jim média a veřejnost dovolí na téma vlk. Tím posledním testem byla tisková konference (jejíž průběh aktéři zaznamenali i na YouTube) a zveřejněná tisková zpráva na téma vydry, bobra a vlka a potřeby jejich regulace v naší krajině. Jak již někteří komentátoři upozornili, myslivci odvádí téma od problémů, které nezvládají: přemnožená prasata ničí úrodu zemědělcům, jeleni zase poškozují lesy.

Jeleny nebo divoká prasata mají myslivci možnost takřka bezmezně regulovat. Žádní kopytníci nepatří mezi zvláště chráněné druhy a nakládání s nimi tedy reguluje primárně zákon o myslivosti. Možná právě proto, že dodržování pravidel o myslivosti nekontroluje žádný nadřízený nezávislý orgán (například Česká inspekce životního prostředí), je myslivecké hospodaření řízeno jen formálně skrz státní správu myslivosti, ale v praxi převážně ekonomicky skrz pronájmy honiteb, většinou v neprospěch ochrany přírody.

Místo regulace kopytníků tedy myslivci požadují regulaci vlků - jejich přirozených predátorů. Je pozoruhodné, že vyzdvihují škody, které vlci působí na ovcích, kozách, případně telatech, tedy na hospodářských zvířatech, které podle zákona o myslivosti nijak nespadají do jejich kompetence. Na tiskové konferenci informovali o “300% nárůstu škod za každý z posledních 3 let” a že projednávané škody za rok 2018 dosahují 27 milionů Kč. Zřejmě vycházeli ze statistiky Ministerstva financí.

Z přiložené tabulky vyplývá, že myslivci si data interpretovali po svém. V každém z posledních tří let (2015, 2016 a 2017) vyplacené náhrady škod způsobené vlkem meziročně nevzrostly o 300 %, ale postupně o 3,6 %, 186 % a 168 %. A 27 milionů je částka, kterou požadují letos proplatit žadatelé za škody způsobené všemi zvláště chráněnými druhy, kde to zákon č. 115/2000 Sb. umožňuje. Za škody způsobené vlkem od roku 2012 stát přitom proplatil 1,5 mil. Kč - ve skutečnosti je tedy situace méně dramatická.

Ze statistik, které jsme letos a v minulých letech získali od všech krajských úřadů, které žádosti administrují (a mají tedy detailnější informace než Ministerstvo financí), je možné získat věrohodnější obraz situace. Především vychází trochu jiná čísla o množství škod: mezi roky 2016 a 2017 došlo k nárůstu z 587 na 661 tisíc, tedy o 12,5 %. Důvod je ten, že ČMMJ prezentuje informace o výši vyplacených náhrad, kdežto naše údaje jsou sktrukturovány podle data vzniku jednotlivých škod (ne data vyplacení), což lze dát lépe do souvislosti s vývojem vlčí populace. Datum vyplacení náhrad je totiž značně náhodné závisí na rychlosti a benevolenci úředníků, složitosti případu a podobně. Také stojí za zmínku fakt, že více než 50 % z výše vyplacených náhrad v obou letech tvoří náhrady za 4-5 nejrozsáhlejších útoků, při kterých je vyplacená částka 40 - 130 tisíc za jeden případ. Dalším důvodem růstu škod (i když nepatrného) jsou vyšší náhrady, které MŽP na žádosti svazů chovatelů ovcí doporučuje vyplácet.

Zajímavější je proto údaj o zaznamenaném počtu útoků i zabitých zvířatech (a to i včetně těch, které nebyly kompenzovány, tedy ve statistikách MF ČR nefigurují): Mezi roky 2016 a 2017 oba údaje mírně poklesly, navzdory minimálně dvojnásobnému nárůstu vlčí populace.

Není vyloučeno, že škody mohou v budoucnu opět růst, ale minimálně za poslední dva roky se ukazuje, že počet vlků, resp. smeček, není zásadní faktor, který škody ovlivňuje. I proto je scestné se zaměřovat na stanovení “únosného počtu vlků”, mnohem důležitější je se zaměřovat na to, aby nerostl počet konfliktů. To lze nejsnáze zajistit podporou funkčních preventivních opatření proti útokům šelem.

Bohužel se v reakcích objevují i další nepřesnosti. Například Petr Koubek v samostatném článku, kde shrnuje z jeho pohledu nejdůležitější témata týkající se návratu vlků, upozorňuje, že “argumentace obou stran pro i proti vlkovi je zatížena obrovským množstvím polopravd až lží a že “jsou používány jen ty informace, které se hodí.” Hned v prvním bodu, který uvádí jako příklad lží, se bohužel sám dopouští toho, co sám kritizuje: “Vlk se postará o přemnoženou spárkatou zvěř, která způsobuje obrovské škody na lese i polních kulturách. Nejhorší v tomto směru je jelen evropský! Ale jak ukazují výsledky potravních analýz, hlavní součástí potravy vlka středoevropské populace je srnčí zvěř a domácí hospodářská zvířata”.

Nemůžeme ručit za všechny “ochránce”, kteří se k tématu vyjadřují, ale veřejně dostupný výrok, že se vlk “postará o přemnoženou zvěř” se nám nepodařilo dohledat. Netvrdí to ani Hnutí DUHA v žádném informačním materiálu. Detailní analýzu problematiky jsme již před více než deseti lety zpracovali v této publikaci (aktualizovaný dotisk z roku 2013). Vztahu vlivu velkých šelem na obnovu lesa se věnujeme například na str. 10, kde situaci shrnujeme následovně: “Vliv velkých šelem na obnovu lesa v hospodářských lesích střední Evropy tedy nelze přeceňovat, a také ho není možné ho od všech faktorů odfiltrovat. Dílčí výzkumy však ukazují, že i v hospodářských lesích velké šelmy umí lesníkům pomoci”.

Nepravdivá je druhá část sdělení o tom, že hospodářská zvířata patří mezi jednu hlavních složek potravy vlků ve střední Evropě. Na podporu tohoto tvrzení neexistuje vědecká publikace, a Petr Koubek, který je profesorem na Ústavu biologie obratlovců AV ČR, by měl vycházet výhradně z vědecky podložených informací. Ze středoevropské nížinné populace jsou mi známy jen 3 vědecké práce. První z nich, publikovaná v roce 2006 ve vědeckém časopise Acta Theriologica, hodnotila první období vlčí rekolonizace v Německu (2001 - 2003) na vzorku 192 trusů. 99 % tvořili volně žijící kopytníci. Ovce, kozy, nebo telata nebyla zachycena vůbec. Obsáhlejší studie z roku 2012, zveřejněná v Mammalian Biology, již vycházela z analýz 1890 vzorků trusu, a domácí zvířata tvořila 0,6 % konzumované biomasy. Další studie ze středoevropské nížinné populace, rovněž otištěná v Mammalian Biology, hodnotila trus vlků nalezený v západním a středním Polsku (na vzorku 474 vzorků). Ani tam nebyla zjištěna žádná hospodářská zvířata: jejich hustota je v Polsku poměrně nízká ve srovnání s volně žijícími kopytníky. O tom, jak je to v Česku, kde se vlci rozmnožují od roku 2014, již budeme mít také brzy jasnou představu. Právě probíhá analýza více než 600 vzorků trusu vlků, která zohlední složení potravy a potravní preference vlčí populace na území České republiky.

V minulých staletích byly naše postoje o vlkovi ovlivněny náboženstvím, tradicemi a kulturními zvyklostmi, objektivní zdroj poznání přírody prakticky neexistoval. Dnes je vlk jedním z nejprozkoumanějších savců, ročně o něm vychází přes stovku vědeckých článků. Mnoho lidí se však stále řídí stereotypy a odvěký konflikt mezi vlkem a pastevcem neumí pojmout konstruktivně a bez emocí. V éře informačních technologií je pro každého aktéra snadné najít takové informace, které se mu hodí, pro veřejnost je však mnohem těžší rozlišit, která informace je založená na objektivních datech.

Debata o vlcích, bobrech a vydrách

Vladimír F. Mana: Vlci, draci, ostrostřelci

Petr Stýblo: Myslivci upozorňují na problémy, které jsou marginální, a odvádějí pozornost od problémů skutečných

Petr Koubek: Stručný výčet témat, která jsou v otázce vlků nejdůležitější