https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/lukas-hrabek-indonesie-uz-zase-vyvazi-palmovy-olej-do-evropy.kvuli-valce-roste-poptavka
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Lukáš Hrábek: Indonésie už zase vyváží palmový olej do Evropy. Kvůli válce roste poptávka

7.7.2022
Čerstvé plody palmy olejné
Čerstvé plody palmy olejné
V záplavě zpráv o válce a o energetické krizi, která se na nás teď valí, trochu zapadly zprávy o turbulentním dění na trhu s palmovým olejem. Indonésie, která je největším světovým vývozcem, zakázala na konci dubna jakýkoli export palmového oleje a tento bezprecedentní krok zrušila až o měsíc později. Zároveň se objevují zprávy, že se k palmovému oleji vrací velké potravinářské firmy. Povede to k další masivní vlně ničení pralesů?
 
Situace na trhu s palmovým olejem bezprostředně souvisí s ruskou agresí na Ukrajině. Očekává se, že svět bude brzy čelit přímo katastrofickému nedostatku slunečnicového oleje, protože největší dva producenti - Rusko a Ukrajina, kteří dohromady vyrábějí přes 75 % celkového objemu - jsou nyní ve válce. Zásilky oleje váznou kvůli ruské námořní blokádě Černého moře i kvůli ruským sankcím. Nejasné také je, jaká bude letošní úroda na Ukrajině, když se na části území válčí a zbytek země je kvůli válce ochromený. Také u produkce sojového oleje se letos očekává velký propad kvůli suchu v Jižní Americe.

Nedostatek zvedl ceny zemědělských olejů celosvětově, včetně toho palmového, který zdražil o desítky procent. To společně s nesmyslnou podporou biopaliv přímo v Indonésii vedlo ke zhroucení domácího trhu a dočasnému zákazu vývozu. Indonésie má pod palcem zhruba 60 % veškerého palmového oleje na světě, je jeho největším pěstitelem a zároveň vývozcem.

Palmový olej se stal globálně obchodovanou komoditou, která přinášela indonéským firmám i celému ostrovnímu státu značné zisky. Kromě vývozu je ale palmový olej také nepostradatelný také na domácím trhu. Po brutálním zdražení palmového oleje se ale pro řadu Indonésanů ze základní potraviny stalo nedostatkové luxusní zboží, kvůli jehož ceně se konaly i demonstrace, které ohrožovaly udržení současné vlády u moci.

Indonésie přitom palmový olej v tuto chvíli ve velkém zpracovává na biopaliva. Ostrovní země se již dlouho připravovala na zákaz palmového oleje v biopalivech v Evropě, který tlačily environmentální organizace včetně Greenpeace a který dosud nebyl schválen. Země proto již před časem začala budovat rafinerie schopné zpracovávat palmový olej jako příměs do pohonných hmot k využití na domácím trhu. V době Covidu lidé jezdili méně a celosvětově se propadla poptávka po benzínu a naftě a s ní i poptávka po biopalivech z palmového oleje. Proto prezident Joko Widodo nařídil povinné přimíchávání palmového oleje do domácích biopaliv v objemu 30 procent – to mu umožnilo vykrýt chybějící poptávku, snížit závislost na dovozu ropy ze zahraničí (protože Indonésie má sice velké nerostné bohatství, ale vlastní ropy moc nemá) a zároveň šířit greenwashing o tom, že Indonésie snižuje emise skleníkových plynů a plní své klimatické závazky. Tento plán byl ale až příliš rychlý a úspěšný a po obnovení poptávky ze zahraničí po skončení pandemie najednou už zbývalo jen málo tekutých frakcí palmového oleje pro export a pro kuchyňské využití. I to přispělo výrazně k jeho zdražování.

Vláda prezidenta Widodoa se rozhodla zastropovat cenu zhruba na úrovni před velkým zdražením, aby si lidé mohli palmový olej, který se v zemi používá na vaření, vůbec dovolit. Výsledky tohoto rozhodnutí ovšem byly katastrofální a krizi spíše prohloubily. Na levný olej se stály fronty tak dlouhé a úmorné, že jsou zdokumentovány i případy kolapsů a dokonce i několika úmrtí. Po celé zemi také začal kuchyňský olej na vaření a smažení rychle mizet z regálů obchodů, a to nejen kvůli zvýšené poptávce obyčejných lidí. K nim se totiž velká část oleje vůbec nedostala a najednou z trhu za podivných okolností zmizela.

Ministr průmyslu Muhammad Lutfi vysvětlil nedostatek oleje tím, že ho někdo organizovaně skupoval a hromadil a obchodoval ho za ceny vyšší, než jaké nastavila vláda - vznikl tedy černý trh s nedostatkovým palmovým olejem. Dalším vysvětlením je pak pašování oleje a jeho prodej mimo Indonésii. Vzhledem k tomu, že Indonésie uvalila na palmový olej v minulosti výrazná vývozní cla a že cena palmového oleje na globálních trzích výrazně stoupla, je tato varianta ještě výnosnější než prodej oleje na domácí půdě. Oběma těmto scénářům nahrává v Indonésii všudypřítomná netransparentnost a korupce.

Domácí olejová krize se stala natolik vážnou, že Indonésie přistoupila k bezprecedentnímu kroku. Země, která svou ekonomiku v posledních letech postavila do značné míry na vývozu palmového oleje, najednou vývoz této komodity úplně zakázala. Až tento krok dokázal chaotickou situaci v zemi alespoň trochu normalizovat. Po necelém měsíci tak vláda zákaz vývozu zrušila poté, co stanovila povinnost minimálního objemu dodávaného na domácí trh a vznik strategických rezerv s palmovým olejem.

Zatímco krize přímo v Indonésii se zdá být zažehnána, globální olejová krize se stále prohlubuje. Výrobci potravin po kampaních environmentálních organizací začali palmový olej opouštět a začali bramborové lupínky, arašídy či další pochutiny smažit na slunečnicovém nebo řepkovém oleji. Nyní kvůli nedostatku olejů hrozí, že se budou k palmovému oleji vracet.

Největšími odběrateli palmového oleje z Indonésie jsou Indie, Čína a Evropská unie. Zhruba polovina palmového oleje dováženého do Evropy se spálí ve formě biopaliv ve spalovacích motorech aut kvůli povinnému přimíchávání biosložky do pohonných hmot, druhá polovina se používá v potravinářství a kosmetice.

Satelitní snímek z Copernicus Sentinel-2 zachycuje palmové plantáže ve východním Kalimantanu - indonéské části ostrova Borneo.
Satelitní snímek z Copernicus Sentinel-2 zachycuje palmové plantáže ve východním Kalimantanu - indonéské části ostrova Borneo.

Současná krize tak tlačí na to, aby se deštné pralesy a další unikátní ekosystémy kácely a vypalovaly a uvolňovaly místo novým palmovým plantážím, a to nejen v Indonésii, ale i v jiných tropických státech především v Africe, které by nyní mohly chtít na propadu nabídky potravinářských olejů na světových trzích vydělat. Proto víc než kdy jindy potřebujeme, aby Evropská unie přijala silný zákon proti odlesňování a ničení přírody omezující dovoz komodit, které se pěstují na místech, kde dochází k ničení přírody.

Vedle toho se nabízí ještě jeden krok, který může pomoci zmírnit negativní dopady olejové krize a růst cen potravin - ukončení biopaliv vyráběných ze zemědělských olejů. V Evropské unii to je především případ palmového a řepkového oleje. Ano, takový krok by o několik procent zvýšil spotřebu ropy, kterou biopaliva v pohonných hmotách nahrazují a kterou Evropa v tuto chvíli stále dováží z Ruska. Ale snaha ukončit dovoz ruské ropy nemůže být založená na její náhradě za rostlinné oleje, jejichž nedostatek nyní prohlubuje potravinovou krizi. Ruská ropa by měla být primárně nahrazována úsporami a dovozem z jiných zdrojů.

Evropská komise sice již oficiálně schválila opatření na postupné ukončení používání biopaliv na bázi palmového oleje do roku 2030, tento proces je ale velmi pomalý. Maximální podíl bionafty na bázi palmového oleje, který mohou členské státy započítat do cílů EU v oblasti obnovitelných zdrojů v dopravě pro národní vlády (a mít tak nárok na dotace), má být až do roku 2023 omezen na úrovni roku 2019. Poté bude postupně vyřazování z cílů v oblasti obnovitelných zdrojů až na nulový podíl do roku 2030. Vyřazení však neznamená konec palmového oleje v biopalivech. Členské státy EU budou nadále moci dovážet a používat bionaftu na bázi palmového oleje, ale nebude již považována za obnovitelné palivo a nebude mít nárok na související dotace. Takový proces je naprosto nedostatečný a pomalý, proto některé státy zrychlují konec biopaliv z palmového oleje ve vlastních politikách. Například Německo vyhlásilo, že od roku 2023 přestane používat palmový olej jako surovinu pro výrobu biopaliv.

V České republice se k výrobě biopaliv používá především řepka. Vláda premiéra Petra Fialy v Česku ukončila povinné přimíchávání biopaliv do pohonných hmot. Její motivací přitom ovšem nebyla ani tak potravinová krize, jako spíš snaha snížit cenu pohonných hmot. Nyní ovšem vychází najevo, že tento krok automaticky neznamená konec biopaliv získávaných z plodin rostoucích na českých polích, protože výrobcům pohonných hmot zůstává povinnost snižovat emise stanovená Evropskou unií a je pro ně nejjednodušší a nejlevnější tuto povinnost plnit právě přimícháváním zemědělských biopaliv. A i kdyby výrobci přestali míchat biopaliva do pohonných hmot v Česku, pěstitelé řepky již avizovali, že pokud o ni nebude zájem v Česku, vyvezou ji pro výrobu biopaliv do zahraničí.

S ohledem na současnou olejovou krizi je evidentní, že ukončit spalování jedlých olejů v autech je potřeba udělat co nejdříve, a to koordinovaně a v celé Evropě.


reklama

 
foto - Hrábek Lukáš
Lukáš Hrábek
Autor je tiskový mluvčí Greenpeace.

Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (15)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

ss

smějící se bestie

7.7.2022 08:27
Na co potřebuje Evropa palmový olej ?
Zvlášť nyní, když skončilo povinné přimíchávání řepkového oleje do nafty !
A co ekológové říkají na uhlíkovou stopu - od vypěstování, přes zpracování až po dopravu, přes 1/2světa ? !
Odpovědět
sv

7.7.2022 10:47 Reaguje na smějící se bestie
Z článku vyplývá, že by to měl být palmový olej určený pro potravinářské účely.
Odpovědět
ss

smějící se bestie

7.7.2022 13:20 Reaguje na
Když to šlo bez něj dříve, tak to musí jít bez něho i nyní.
Odpovědět
MD

Milan Dostál

7.7.2022 13:24 Reaguje na
No to tedy nevyplývá "Největšími odběrateli palmového oleje z Indonésie jsou Indie, Čína a Evropská unie. Zhruba polovina palmového oleje dováženého do Evropy se spálí ve formě biopaliv ve spalovacích motorech aut kvůli povinnému přimíchávání biosložky do pohonných hmot, druhá polovina se používá v potravinářství a kosmetice."
Odpovědět
sv

s v

7.7.2022 20:39 Reaguje na Milan Dostál
Zřejmě máte problém s pochopením psaného textu. "Zatímco krize přímo v Indonésii se zdá být zažehnána, globální olejová krize se stále prohlubuje. Výrobci potravin po kampaních environmentálních organizací začali palmový olej opouštět a začali bramborové lupínky, arašídy či další pochutiny smažit na slunečnicovém nebo řepkovém oleji. Nyní kvůli nedostatku olejů hrozí, že se budou k palmovému oleji vracet." Článek řeší to co bude do budoucna, a současné zákazy používání palmového oleje pro výrobu biopaliv, kterými se zelení snažili vyřešit jimi vyvolaný malér, stěží způsobí nárůsty spotřeby palmového oleje. Jinými slovy, z článku jasně vyplývá, že dovozový palmový olej bude nahrazovat výpadky produkce slunečnic na Ukrajině, která je určena pro potravinářské účely ... což je v článku opět zmíněno.
Odpovědět
MD

Milan Dostál

8.7.2022 06:57 Reaguje na s v
To co je v mém příspěvku je citace z článku, v současné době 50% co bude v roce 2030?
Odpovědět
sv

s v

9.7.2022 10:28 Reaguje na Milan Dostál
Ano, to co je v MÉM příspěvku je citace z článku. Zřejmě máte problém i s pochopením významu úvozovek. Co bude s biopalivy z rostlinných olejů v roce 2030 je naštěstí evidentní a vám by to bylo zřejmé, kdybyste se namáhal přečíst celý můj komentář, respektive kdybyste se namáhal seznámit se současnou situací v této oblasti v EU i z jiných zdrojů.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

8.7.2022 14:15 Reaguje na s v
Tak záleží, kolik procentuálně propad produkce slunečnicového a sójového , oleje bude vzhledem k celkové světové produkci rostlinných olejů.
Pokud se povede výpadek slunečnicového a sójového oleje pokrýt olejem "zachráněným" zákazem přidávat rostliné oleje do pohonných hmot, tak se ten výpadek nemusí projevit vůbec. Nebo jenom málo, daný tím, že levný slunečnícový a sójový olej bude leckde nahražován nějakým dražším olejem. Přirozeně za cenu toho, že se o těch pár procent zvýší spotřeba ropy.
Odpovědět
LB

Lukas B.

7.7.2022 15:15 Reaguje na smějící se bestie
palmový olej má jednu fantastickou vlastnost z hlediska trvanlivosti (a ausgerechnet pro tyto vlastnosti není zas tak úplně zdravý) - poměrně vysoký bod "tání", takže všeliké ty čekulády a jiné cukrovinky s palmovým olejem neměknou v teple a nežluknou.
Odpovědět
JO

Jarka O.

7.7.2022 15:22 Reaguje na Lukas B.
Mají divnou chuť. Pokud se jich vyrobí méně, nebudeme jich jíst tolik, prospěje nám to.
Odpovědět
LB

Lukas B.

8.7.2022 11:18 Reaguje na Jarka O.
to nejsme ve při. mě stejně z jedlých tuků nejvíc šmakuje sádlo následované máslem (a to i ve sladkých jídlech) a přepuštěná slanina.
Odpovědět
JO

Jarka O.

7.7.2022 11:43
Zajímavý článek, děkuji. Uvidíme, jaké peripetie s používáním olejů čekají na nás.
Odpovědět
Katka Pazderů

Katka Pazderů

7.7.2022 16:47
Podle OILWORD představuje celosvětově palmový olej něco přes 40 % světové produkce rostlinných olejů (včetně palmojádrového). Pak je sója, řepka, slunečnice, bavlník a daleko, daleko vzadu (cca do 2 %) je oliva.
Nejezme sladkosti, nebude třeba strukturní tuk.
Letos je odhad, že díky výpadku produkce slunečnice z Ruska a Ukrajiny překoná palma procentuálně 50 % světových rostlinných olejů.
A k efektivitě, palma umí 3x - 4 x více rostlinného tuku z hektaru než řepka. Řasy jsou ještě lepší, ale jsou zatím stále v plenkách.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

8.7.2022 14:23 Reaguje na Katka Pazderů
Takže bychom měli spotřebu palmového oleje podporovat, protože má menší ekologickou stopu než produkce jiných rostlinných olejů. Co se týká ničení pralesa, země, které palmový olej produkují, jsou suverénní země a my nemáme nijaké právo jim předepisovat, co mají se svým územím udělat. Můžeme je v něčem podporovat, pokud o to požádají, ale nic víc. Ty země si musí samy zajistit, aby produkcí palmového oleje si svou přírodu neničily. Či respektive ji využívaly a pozměňovaly jen v nezbytné míře, protože bez určité nezbytné přijaté změny životního prostředí žádná trochu početnější lidská společnost existovat nemůže.
Odpovědět
BM

Břetislav Machaček

9.7.2022 09:38 Reaguje na Katka Pazderů
Čekal bych od členky strany Zelených láteření nad růstem produkce
palmového oleje spojené s další likvidací pralesů a ouhá! Čtu jen
kalkul, jak je to výnosné proti jiným druhům olejů. Ono to je asi
proto, že řepku nahradí kukuřice do bioplynek a olej dovezeme
mazutovými tankery z Indonésie! Zelené drancování přírody pod
maskou Gryndýlu na pokračování, ale pouze s malými kosmetickými změnami, jak se zbavit řepky( spíše pouze suroviny pro Babišovy
rafinerie) nehledě na huntování polí kukuřicí. I to profesorko
není udržitelné kvůli současné ceně hnojiv vyráběných z fosilu.
Gryndýlu dochází dech i argumenty a tak přehlíží i palmový olej
a topení v elektrárnách hnědým uhlím a mazutem, jen aby dokázali
správnost blokace jaderné energetiky. Nechci hodnotit přímo vás,
ale zkuste uvažovat, zda zelení náhodou nepáchají vůči planetě
nakonec zlo lpěním na něčem tak utopickém, jako je "Gryndýl".
Stydím se za Zelené poslance a naše Piráty v parlamentu EU za
odmítání jádra s výmluvou, že šlo o společné hlasování s plynem.
Co jim bránilo rozdělit hlasování na JE a plyn? Aha, už vím, ono
tu jde o JE především, jako už 30 let nazpět bez změn v myšlení.
Jako starý ochránce přírody se tak stydím za různé Zelené strany
a spolky páchající na přírodě nové zlo, zvané OZE za každou cenu!
Lidé se na mne obracejí a vyčítají mi ochranářství a je těžko
jim vysvětlit, že "Gryndýl" není ochranářství, ale náboženství
spojené s vylobbovaným novým směrem v energetice přisátým na
státní dotace a navýšení cen energií pro občany a firmy !!!
Odpovědět
 
reklama


Blíž přírodě

Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist