Oldřich Čížek a Pavel Marhoul: Příliš velká cena za náhražku divočiny

Pro výskyt životaschopných populací listonoha letního jsou klíčové tůně vzniklé pojezdy těžkou technikou.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Marián Polák

Bývalý vojenský prostor Mladá (někdy též Milovice, či Milovice-Mladá) je nejstarším vojenským újezdem v naší republice. Probíhal zde již výcvik Rakousko-uherské armády, následně všech armád Československého a pak i Českého státu; v období druhé světové války prostor využívala německá armáda a po roce 1968 i Rudá armáda. Po ukončení vojenské činnosti v 90. letech se zjistilo, že je zde velmi cenná příroda se spoustou ohrožených druhů rostlin, bezobratlých i obratlovců.

Postupně se ukázalo, že jde o důsledek vojenské činnosti. Pojezdy tanků a další techniky, zakopávání pěchoty či občasné požáry přírodu neničily, naopak vytvořily a udržely velmi členitou mozaiku biotopů v nejrůznějších stádiích vývoje. Díky tomu zde prosperovaly populace celé řady ohrožených druhů. Po ukončení vojenské činnosti začala značná část druhů ubývat a některé druhy dokonce vymřely. Tyto negativní změny byly tak velké, že se zde v roce 2010 zahájila péče napodobující vojenské aktivity. Milovice byly prvním chráněným územím u nás, kde se takovéto činnosti aplikovaly, což bylo možné i díky vstřícným a aktivním krokům Středočeského kraje.

V roce 2015 byla zahájena v Milovicích pastva exmoorských ponny a později i zubrů a „praturů“, a to jako doplněk péče o toto území. Zejména u koní byla původní vize taková, že management chráněného území bude zajišťován společně s pojezdy těžké a jiné techniky, offroadu apod., čímž vznikne ideální mozaika zajišťující dlouhodobé fungování všech zde významných druhů.

Postupem času ale docházelo k dalšímu rozšiřování ohrad na úkor jiného využívání prostoru a o pokračujícím trendu svědčí i v úvodu zmíněná zpráva v médiích. Myslíme si, že tento vývoj a expanze pastvy v tomto území způsobem, jakým doposud probíhá, sebou nese vícero problémů, na které se pokusíme poukázat.

Předně musíme zdůraznit, že nesnižujeme význam pastvy a souhlasíme, že pastva koní má mnohé přednosti. Společností Česká krajina je ale pastva koní prezentována jako univerzální nástroj především pro péči o bezlesí, který nevyžaduje další – doplňkové - aktivity. Na základě dat a pozorování z této lokality a dalších lokalit, kde dochází k pastvě exmoorských ponny, je ale zřejmé, že tomu tak není.

Jasně se ukazuje, že bez doplňkových zásahů jako je například redukce křovin nedokáže tento typ managementu dlouhodobě fungovat. Pastva sama o sobě také nedokáže vytvořit dostatek vhodných biotopů pro ohrožené druhy intenzivně narušovaných stanovišť, které byly právě pro vojenský prostor Milovice typické – například listonozi či žábronožky.

A nejen to, ukazuje se a je podloženo daty, že pastva vede přímo k ústupu až vymizení populací řady zdejších druhů, například některých na zemi hnízdících druhů, jejichž populace na koňských pastvinách radikálně ustoupily.

(Pozn. red.: Přečtěte si reakci Martina Poláka z Military Experience, ve které popisuje, jak je to s pojezdy technikou v Milovicích.)

Zcela zásadní problém ale leží někde jinde. Žijeme v relativně malé a hustě obydlené zemi a jednou z obrovských hodnot a svobod, které máme (např. oproti Velké Británii) je právo na volný pohyb lidí po krajině. Platná legislativa garantuje volný vstup veřejnosti do krajiny, i proto jsme národem houbařů a turistů. Probíhající pastevní projekty spolku Česká krajina (a lze očekávat, že i mnohé další plánované) přinášejí obrovskou změnu, protože krajinu pro veřejnost uzavírají.

Je to o to překvapivější, že realizátoři projektu před jeho zahájením opakovaně ubezpečovali, že ohrady budou pro veřejnost při dodržení několika základních pravidel běžně průchodné, což je uvedeno i v oficiální metodice provádění pastvy velkých spásačů, kterou organizace Česká krajina zpracovala.

V Milovicích byly při stavbě ohrad vybudovány vstupy pro návštěvníky, které měly být pouze dočasně uzavřeny po krátkou dobu zvykání zvířat na nové podmínky, avšak následně již nikdy nebyly otevřeny.

Není nám jasné, v čem se projekt v Milovicích odlišuje od desítek či stovek obdobných projektů v západní Evropě, které jsou dle tvrzení pracovníků České krajiny veřejnosti přístupné. Dobré zkušenosti v tomto ohledu jsou k dispozici i z opuštěného vojenského prostoru Dobřany u Plzně. Místní organizátoři si od České krajiny koně pouze zapůjčili a sami řeší celý provoz. Od počátku umožňují veřejnosti vstup do ohrad a to i se psy na vodítku a dle recentních zpráv se během již téměř ročního průběhu jejich projektu nesetkali s žádným problémem.

Zmíněná metodika navrhuje pro pastevní využití téměř sto padesát lokalit po různých místech České republiky. Ve většině případů se jedná o oblíbená a často navštěvovaná místa. Pokud by došlo k realizaci i jen části těchto návrhů, znamenalo by to bezprecedentní uzavírání nejzajímavějších částí naší krajiny.

Území Milovic má jakožto bývalý vojenský újezd ještě jedno specifikum. Stalo se rájem pro nejrůznější spolky a organizace zabývajícími se činnostmi, které jsou z běžné krajiny vykazovány, zde ale pomáhají udržovat mozaiku biotopů a vytvářejí podmínky pro zdejší typické druhy. Konkrétně se jedná o pojezdy různých vozidel, jako je vojenská technika, motokros, off-road. Probíhaly zde zkoušky vozů na Rallye Paříž-Dakar, cvičení hasičů nebo se zde hrají airsoftové turnaje. Uvedené aktivity zde probíhaly v rozsahu, který nemá srovnání s jiným místem v ČR.

Ač se to laické veřejnosti může zdát zvláštní, jsou rovnocennou a v mnoha faktorech lepší péčí o toto chráněné území a jsou výrazně levnější nebo úplně zadarmo. Pastva velkých spásačů je veřejnosti podávána jako velmi levný způsob péče o nelesní lokality. Zohledníme-li jednorázové náklady na vybudování pastevní infrastruktury a zahrneme-li značné náklady na její udržování a každodenní pastevní dohled je celková finanční náročnost ve srovnání s pojezdovými aktivitami nesrovnatelně vyšší.

Jsme toho názoru, že současný způsob zavádění pastvy velkých býložravců v České republice přináší mnohé kontroverzní otázky a další rozšiřování pastevních ploch v Milovicích by mělo být podmíněno odbornou i veřejnou diskuzí.

Přečtěte si také |

Martin Polák: Jak to je na milovických pastvinách s pojezdy těžkou technikou?

Přečtěte si také |

Dalibor Dostál a Miloslav Jirků: Je smutné, když přírodním procesům nevěří ani ochránci přírody

Přečtěte si také |

David Číp a kol.: V Milovicích je dost místa pro všechny, není proto třeba nesmyslně bourat dobře odvedenou práci

Přečtěte si také |

Martin Konvička a Jiří Beneš: Jak vyrobit problém. Reakce na text Příliš velká cena za náhražku divočiny

Přečtěte si také |

Pavel Marhoul a Oldřich Čížek: Ještě k pastvě v Milovicích