https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/vladimirn-wagner-me-prosby-k-studentum-pred-dalsimi-stavkami-za-klima
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Vladimír Wagner: Mé prosby k studentům před dalšími „stávkami za klima“

13.9.2019
Větrné elektrárny mohou sice přispět k nízkoemisnímu mixu, ale jen omezeně.
Větrné elektrárny mohou sice přispět k nízkoemisnímu mixu, ale jen omezeně.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Vladimír Wagner
Gréta Thurnbergová dorazila na plachetnici do USA, kde se má v září zúčastnit klimatického summitu OSN. Vstříc jí vypluje sedmnáct plachetnic a účast této celebrity bude jedním z vrcholu tohoto setkání. Přesto se nemohu zbavit dojmu, že směr, kterým se vydala jí symbolizovaná kampaň, není dobrý a ke zlepšení životního prostředí i snížení emisí nepřispěje.
 

Na začátku kampaně středoškoláků spojené se stávkami za klima jsem vyjádřil jisté pochybnosti o tom, jaký bude jejich přínos (zde, zde, zde, zde, zde a zde). Zda opravdu přispěje ke zvýšení povědomí o reálném průběhu a zdrojích klimatických změn i možnostech efektivního snížení emisí bez negativních dopadů na životní prostředí i sociální a životní úroveň společnosti. V následujícím textu se pokusím vysvětlit, proč si myslím, že se naplňují mé obavy o spíše negativním dopadu této kampaně.

Realizovaná kampaň přesvědčuje pouze přesvědčené

Řada osobností, které Gretu oslavují a vyjadřují ji podporu, zdůrazňuje, že je to hlavně proto, že ona je první, která ve veřejném prostoru na rizika z emisí CO2 takto hlasitě upozorňuje a pomůže tím o nich přesvědčit další velkou část společnosti. To ovšem není pravda. Katastrofické vize kolapsu způsobeného antropogenními emisemi oxidu uhličitého rezonují ve společnosti řadu let až desetiletí. Vzhledem k tomu, že čtenost je tím vyšší, čím je podání tématu katastrofičtější, tak se už léta každý extrém v počasí nebo přírodní katastrofa přisuzuje již probíhající změně klimatu a jejímu budoucímu vyústění v podobě smrtelného ohrožení lidské společnosti. Jen těžko existuje někdo v našem civilizačním okruhu a v těch částech lidstva, které je kampaň okolo Grety schopna oslovit, kdo by se s těmito vizemi nesetkal. Stačí se podívat na intenzivní střety „klimaskeptiků“ a „klimaalarmistů“ v diskuzích pod texty s těmito tématy, kterých je již řadu let plný nejen internet.

V takovém případě však je způsob použité kampaně značně kontraproduktivní. Je totiž postaven na extrémně zjednodušené interpretaci závěrů klimatického panelu IPCC. Hlavním jejím heslem je, že v případě, když se do dvanácti let nepodaří dramaticky snížit emise CO2, tak dojde ke kolapsu lidské společnosti a smrti současných mladých lidí, kteří tak nemají žádnou budoucnost.

Taková kampaň však může oslovit pouze přesvědčené. Vyhlášení, že o velikosti dopadů průmyslových emisí oxidu uhličitého na vývoj klimatu už není potřeba (dokonce ani možné) diskutovat, že už tuto věc vědci rozhodli (nebo alespoň 97 % z nich), těžko může přesvědčit pochybující. Zvláště, když je to prezentováno s podtextem, že vědci sdílí právě tu zmíněnou katastrofickou interpretaci. Což vůbec není pravda. Naopak řada i velmi uznávaných klimatologů, mezi českými například Ladislav Metelka a Radim Tolasz, upozorňují, že zmíněná zavádějící interpretace závěrů klimatického panelu nemá s realitou moc společného. Pochybující by mohla přesvědčit spíše racionálně předkládaná fakta a diskuze o nich. Ne kategorická heslovitá vyhlášení bez jakéhokoliv hlubšího porozumění dané problematice.

Zadržování vody v krajině bude stále důležitější její funkcí.
Zadržování vody v krajině bude stále důležitější její funkcí.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Vladimír Wagner

Značná ideologizace kampaně

Obrovským problémem je i velká míra ideologizace, která se do realizace kampaně dostala. Již dlouho řadě aktivistů, kteří se nutností snížení emisí CO2 ohánějí, nejde ani tak o efektivní cestu k jejich snížení, ale o prosazení jejich ideologických doktrín na fungování společnosti a prosazení jejich politického směru. Téma si tak do značné míry uzurpovala levicová až extrémně levicová hnutí. Výsledkem je, že začalo docela platit, že na pravici má místo jen „klimaskeptik“ a na levici pak jen „klimaalarmista“.

Realitou ovšem je, že o míře ovlivnění vývoje klimatu antropogenním oxidem uhličitým nerozhoduje ideologie, ale přírodní zákonitosti. Jejich postupné poznávání je pak možné pomocí stále přesnějšího měření koloběhu uhlíku a množství i původu oxidu uhličitého (zde, zde a zde), teploty na povrchu, v oceánech i v atmosféře a co nejpřesnější určování globální teploty (zde). Potřebná měření jsou realizovaná na povrchu Země i z vesmíru (zde). Pomáhá také rozvoj našich výpočetních metod i dalších technologií. Zde realita přírodních zákonů zůstane, ať už si bude jakýkoliv ideologický směr myslet cokoliv.

Zároveň se ukazuje, že demokratický vývoj společnosti potřebuje svobodnou soutěž různých pravicových i levicových proudů. Naopak totální vítězství extrémní levice nebo extrémní pravice vede ke společenským katastrofám. Snahy o poznání reality klimatického vývoje a hledání možných efektivních cest ke snížení emisí a ochrany životního prostředí by tak měly jít napříč co nejširšího politického a společenského spektra. Jen tak je vysoká šance, že budou úspěšné. Problémem kampaně pro klima je tak i to, že velmi často se spíše než hledání efektivní cesty ke snížení emisí objevuje prosazování až ultralevicových ideologických kolektivistických koncepcí o omezení svobod jedince. To také přispívá k odrazování části společnosti od tohoto tématu.

Les v Jizerských horách.
Les v Jizerských horách.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Vladimír Wagner

Neekologické kampaně ekologických organizací

Podívejme se, jestli má kampaň Grety Thurnbergové pozitivní vliv ve směru snahy o efektivní snížení emisí alespoň u skupin přesvědčených o dominantním vlivu antropogenního CO2. Mezi ně patři všemožné zelené aktivistické skupiny. Ty se ke kampani Grety Thurnbergové okamžitě přimkly. Pokud se však podíváme na jejich vyjádření a aktivity, je vidět, že ani naléhavý hlas Grety u nich nevedl k sebereflexi.

Jednou z podstatných příčin zatím nízké náhrady fosilních zdrojů nízkoemisními je velmi úspěšný boj zelených aktivistů podobnými dřívějšími kampaněmi proti jaderným elektrárnám. Pokud by například využívaly i ostatní státy podobně jako Francie, Švédsko, Francie či Slovensko mix jaderných a obnovitelných zdrojů pro výrobu elektřiny, měla by už Evropa nyní nízkoemisní elektroenergetiku a řešila by „pouze“ elektrifikaci dopravy a dalších oblastí. To, že patří Německo k největším evropským znečišťovatelům a nedokončilo cestu k mixu podobnému francouzskému, jak původně plánovalo, je výsledek právě jejich kampaně. Zde jsou tak plány k odchodu od uhlí vázány až k roku 2038. Navíc půjde dominantně pouze o přechod k jinému fosilnímu zdroji – zemnímu plynu.

Ani nynější hlas Grety Thurnbergové je nepřesvědčil o prioritě snížení emisí před jejich ideologickými doktrínami. Stále tak je jejich prioritou boj proti jádru. A bohužel ji do značné míry přebírá i kampaň, která se kolem švédské dívčiny zformovala. Je to vidět z toho, jak zareagovala, když si Greta dovolila jen okrajově o jaderné energetice zmínit ne úplně negativně. A také to je vidět z toho, že německá část kampaně, která je jedna z nejmohutnějších, se nedokázala ani zmínit o možnosti prodloužit provozování existujících německých jaderných bloků, což je nejjednodušší reálný způsob, jak snížit emise CO2 už v nejbližších letech.

Vzhledem k tomu, že se při hledání náhrady v oblasti nízkoemisních zdrojů po zavržení jaderné energetiky upnuly zelené organizace k produkci energie z biomasy, došlo u nich k celé řadě kampaní, které vedly i k značným škodám na životním prostředí. Pro intenzivní náhradu uhlí spalováním biomasy se masově i přes Atlantik vozí dřevní hmota a pálí v několika evropských zemích při produkci elektřiny. Pro výrobu bioplynu se intenzivně využívá i speciálně pěstovaná kukuřice. To, že pěstování řepky a přimíchávání biopaliva není příliš ekologické řešení, už zelené organizace uznávají, ale masívní produkce elektřiny pomocí pěstované biomasy je stále úhelným kamenem jejich energetických koncepcí, jak se můžeme přesvědčit například v Energetické [R]evoluci Greenpeace.

Fotovoltaický boom u nás a v Německu sice nevedl k dramatickým ekologickým škodám, ale odčerpal obrovské prostředky, které mohly být využity efektivněji. Klíčová role zelených hnutí v této události, která u nás do značné míry zdiskreditovala tento energetický zdroj, je podrobně popsána třeba v článku z Hospodářských novin té doby.

Pokud by alespoň tuto část společnosti hnutí za klima postrčilo ke snaze o efektivní snížení emisí a ochranu životního prostředí, byl by to pozitivní výsledek. Bohužel tomu ale zatím nic nenasvědčuje.

Údolí řeky Lučiny.
Údolí řeky Lučiny.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Vladimír Wagner

Žily opravdu předchozí generace na úkor dnešních mladých?

Celá kampaň je prodchnuta ještě jednou nepříliš pozitivní ideou. Jde o myšlenku, že minulé generace zničily život té současné. Mladí lidé zapojení do kampaně hlásají, že jejich rodiče, prarodiče a vůbec předkové žili na jejich úkor a vzali jim možnost žít v budoucnu kvalitním životem. Ovšem tato téze je, alespoň podle mého názoru, úplně mimo realitu.

Každá předchozí generace nám po sobě nechala spoustu objevů, vynálezů, technologií, architektonických skvostů i uměleckých děl. Nejeden velikán se v minulosti přihlásil k myšlence, že dohlédl dále jen proto, že stál na ramenou obrů. A tato téze, zase alespoň podle mého názoru, má k pravdě daleko blíže. Zvláště, když si vzpomenu, jaké možnosti a s čím se potýkaly válečné generace a jaké těžkosti a nástrahy musely překonat, aby připravily podmínky pro nás. A i jejich životní úroveň a možnosti byly mnohem větší, než generací předchozích. Alespoň v Evropě měla naše poválečná a řada následujících generací stále lepší životní úroveň a možnosti ve všech směrech. Ta současná má pak úroveň zdravotnictví, vzdělání, kulturního či sportovního vyžití nejvyšší. Hlavně pak také zdaleka nejširší možnosti cestování, přístupu k informacím a různorodosti životních cest. Abych nebyl špatně pochopen, konkrétní lidské osudy byly a mohou být často velmi těžké i smutné a nespravedlivé. Ovšem celkově se životní úroveň lidské společnosti v Evropě dramaticky zvýšila. Jen díky našim předkům a jejich úsilí máme dnes internet, mobily i přístup k dramaticky úspěšným zdravotním postupům a technikám.

Je pochopitelné, že nám naši předchůdci zanechali k řešení i řadu problémů. Řada průmyslových cyklů má velmi dlouhou dobu trvání. Naše generace dokončila nebo dokončuje řadu likvidací následků dřívější důlní a průmyslové činnosti třeba na Ostravsku nebo na severu Čech. V areálu Dolních Vítkovic už několik let probíhá festival Colors of Ostrava a jezero Milada už se stává známým rájem vodních sportu v podhůří nádherných Krušných hor. To nebyla a není tak velká zátěž oproti technologickým a dalším výdobytkům, které nám předchozí generace předaly. My jsme předali řadu technologií a výdobytků dalším generacím, stejně tak jako některé problémy, jejichž řešení budou muset dokončit oni.

Pokud se podrobněji podíváme na stav životního prostředí u nás, tak se už řadu desetiletí zlepšuje. Pocházím z Havířova a ještě jsem zažil na Ostravsku hořící haldy, vše pokryté barevným prachem z hutí a koksáren a úplně černou Ostravicí protékající Ostravou. V mém rodném Havířově se do přírodního stavu vrátili meandry Lučiny. Do Česka se vrátili rysové, vlci a občas se sem zatoulá i medvěd. Louky spásají zubři, pratuři i divocí koně. Zvětšila se plocha lesa a na řadu míst se vracejí remízky i mokřady. Odsíření uhelných elektráren přineslo dramatické zlepšení ovzduší.

Mezigenerační nenávist, kterou do značné míry popsaný duch kampaně zasévá, tak nemá reálné opodstatnění. Nabourává také možnost plodné spolupráce, která jediná může přinést řešení existujících problémů.

Naši studenti předvádějí fyziku na festivalu Colors of Ostrava.
Naši studenti předvádějí fyziku na festivalu Colors of Ostrava.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | ÚJF AV ČR

Způsobuje opravdu dominantní část emisí malé procento nejbohatších?

Velmi často se ve vyhlášeních studentů a osobností, které je podporují, při diskuzích objevuje myšlenka, že za většinu emisí může uhlíková stopa jen velmi malého počtu těch nejbohatších. S podtextem, že stačí, když jim bude jejich majetek odebrán, pokles jejich uhlíkové stopy vše vyřeší. Což je ovšem také mimo realitu. Extrémně bohatí lidé většinou skutečně mají daleko větší uhlíkovou stopu než běžná populace, i když ani to není vždy pravda. V historii se najdou i případy, kdy vlastníci i obrovského majetku žili v soukromí velmi skromně. Při jejich počtu je však celková stopa stovek milionů „obyčejných“ lidí mnohonásobně větší. Majetky boháčů dominantně tvoří podíly v podnicích, nemovitostech a dalších investicích. Ty ovšem vytvářejí dominantně výrobky a slouží „obyčejným“ zákazníkům. Z hlediska uhlíkové stopy, kterou podnik vytvoří, je úplně jedno, jestli jej vlastní bohatý investor nebo patří „lidu“. Stejně tak dominantní část paliva nespotřebují soukromé tryskáče bohatých, kterých je velmi omezený počet, ale velké množství letů, které přepraví desítky milionů „obyčejných“ lidí.

Stejně tak se velmi často objevují cesty k řešení, které však reálně k němu nevedou. Často studenti uvádějí, že zachránit klima může veganství a biostrava, a že oni sami realizují tento životní styl. Je však skutečností, že samotné veganství či vegetariánství přispěje k omezení emisí pouze v omezené míře. Její reálná velikost závisí na konkrétní formě zajišťování dostatečně pestré stravy tohoto typu. I samotní studenti zaznamenávají, že dostatečně pestrá veganská a vegetariánská je finančně mnohem náročnější. Například v besedě, kterou jsem měl s českými organizátory stávek za klima, se u nich objevil názor, že stát by měl pro všechny občany zajistit finanční dostupnost vegetariánské biostravy. Studenti si však neuvědomují, že sice ne přesně, ale z velké míry, cena odráží nároky produktu na zdroje a energie. Biozemědělství je na jednotku výroby mnohem náročnější na rozlohu, než klasické intenzivní zemědělství. Pokud by mělo zajistit potravu pro všechny obyvatele, razantně by to zvýšilo tlak na rozšíření ploch zemědělské půdy v krajině. Zajištění dostatečně pestré vegetariánské či dokonce veganské stravy může pak být mnohem náročnější nejen na lidskou práci.

Rozdmýchávání nenávisti mezi movitějšími a méně movitými i mezi lidmi s klasickou stravou a vegetariány či vegany, také společnost spíše rozděluje, než by mohlo přispět k efektivní spolupráci. Zvláště, když se mluví o zákazu masa a nuceném vegetariánství či znárodňování a zákazu letů.

Bývalé doly se mění v rekreační krajinu, jezero Milada.
Bývalé doly se mění v rekreační krajinu, jezero Milada.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Vladimír Wagner

Kampaň zatím zvýrazňuje hlavně spory a marginality

Jak už jsem zmínil, nepovažují za příliš vhodné, že je kampaň postavená na extrémním strašení. Zvláště, když jsou v ní kategoricky kladeny nerealistické, a do značné míry, nesmyslné požadavky. Zároveň jsou lidé, kteří se snaží snést diskuzi na realistickou, konstruktivnější a praktičtější úroveň, označování za vyvrhele, co chtějí ničit životní prostředí a častování dalšími morálními odsudky. Nejsem si jistý, jestli mohou výzvy k panice vést k něčemu pozitivnímu. Zvláště, pokud je potřeba najít rychle efektivní řešení velmi komplexního problému.

Místo hledání konsensu a spojenců pro efektivní cesty ke snížení emisí a zlepšení ochrany životního prostředí se pak realizuje jen dramatická symbolika a spory o to, zda je ekologičtější cesta Gréty do USA letadlem nebo milionářskou jachtou a jak recyklovatelné obaly používá při svém stravování. Což jsou otázky pro řešení problémů s ochranou našeho životního prostředí a přechodů na nízkoemisní zdroje opravdu zanedbatelné.

Zvolená forma kampaně také nevede ke zlepšování znalosti o problémech. Je hrozným paradoxem, když někteří z vědců, kteří podporují studenty, místo prezentace a diskuze o oboru, kterému se věnují a souvisí s problémem klimatických změn, jen deklarují, jak intenzivně naslouchají studentům a jak je to pro ně nové. I když ve velké většině, jak jsem dokumentoval, se jedná o velmi zjednodušená obecná hesla dost vzdálená od reality. A z vystoupení konkrétních představitelů studentského hnutí je jasné, že o problematice ví relativně velice málo. Právě třeba reálná prezentace a diskuze skutečností, které s vývojem klimatu a jeho zkoumáním souvisí, mezi studenty a vědci by daleko více přispěla k rozšíření znalostí u studentů i v široké veřejnosti.

Za přírodou stačí vyjít i jen kousek za Prahu do Tichého údolí u Roztok.
Za přírodou stačí vyjít i jen kousek za Prahu do Tichého údolí u Roztok.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Vladimír Wagner

Na závěr doporučení studentům

V září začne další kolo kampaně hnutí za klima. Pokusil jsem se ukázat, proč jsem poměrně skeptický k možnostem kampaně v pojetí, které zatím prezentovalo. Teď se pokusím naznačit, jak by se podle mě měla kampaň změnit. Především neplatí, že o vědeckých problémech se nediskutuje. Naopak, diskuze a přemýšlení o tématu je nejdůležitějším zdrojem poznávání. A význam kampaně by mohl být hlavně v tom, aby se rozšířily znalosti studentů a veřejnosti.

Hlavně by však neměla být hlásána nihilistická verze ve formě, že v případě, pokud se do dvanácti let nepodaří dramaticky snížit emise oxidu uhličitého, tak nemají současní mladí žádnou budoucnost a nebudou žít. Ta opravdu není pravdivá. Takže není zase tak kritické, že požadovaný dramatický zlom nelze uskutečnit, pokud nechceme naši společnost zlikvidovat a budoucnost mladých opravdu ztratit.

Do dvanácti let lze dosáhnout i při maximálním úsilí jen relativně omezené množství změn. Do dvanácti let se u nás určitě nepostaví žádný nový jaderný blok, ovšem stejně tak se v této lhůtě nepostaví obnovitelné zdroje s odpovídající výrobou elektřiny. Realizace takových zdrojů a potřebné infrastruktury je podobně náročná na organizaci, technologii, suroviny i finanční zdroje. Navíc, jak jsem se snažil ukázat v předchozím textu, u nás to ani geografické a další podmínky neumožňují. Generace vyrůstající ve válečných časech, období studené války či první temných vizí Římského klubu publikovaných v jeho Mezích růstu měly podobné, spíše bych řekl oprávněnější, důvody hledět do své budoucnosti s obavami.

Přesto právě ti z těchto generací, kteří nepodlehli nihilistickému pohledu na svět, snažili se rozvíjet a později uplatnit své schopnosti a znalosti, přispěli k tomu, že se chmurné vize nesplnily. A stejně tak tomu bude podle mého názoru i v současném případě. Bylo by tak dobré, kdyby mladí rozvíjeli své znalosti a schopnosti, a snažili se plnit své sny a vize. Setkávám se se středoškoláky velice často právě při diskuzích o fyzice, astronomii a dalších přírodních vědách. A vím, že jich řada má hluboké znalosti a jsou mnohem šikovnější, než jsem byl já v jejich věku nebo jsem i nyní. A také mě moc těší jejich chuť poznávat krásy světa a hloubku přírodních zákonů.

Mladá generace má právo se bouřit, má být kritická a má se zajímat o svou budoucnost. Pokud má pocit, že je třeba za ní demonstrovat, tak má pochopitelně právo do toho jít. Poprosil bych je však, aby se snažili seznámit s problematikou, které se jejich protest týká. A hlavně, aby dokázali vyjádřit jasně, co požadují. A byly to požadavky reálné, pro jejichž efektivní naplnění mohou najít spojence a podílet se na jejich uskutečnění. Pokud však zůstanou u představy, že lze všeho, co si zamanou, dosáhnout pomocí pouliční kampaně. Pokud donutí politiky k nějaké jednostranné nepromyšlené akci, může to vést z environmentálního hlediska k podobně neblahým koncům, jako u zmíněných kampaní z devadesátých let minulého století a začátku současného. V předchozí části jsem popsal několik poměrně negativních výsledků kampaní ekologických aktivistů z předcházejících generací.

Nejlepší představu o tom, co mám na mysli a jaké jsou zatím vize českých organizátorů stávek za klima v Česku, lze možná získat při poslechu diskuze, kterou jsem měl s organizátory stávky za klima, panelu o klimatických změnách. Stejně tak z rozhovoru hlavního organizátora tohoto hnutí Petra Doubravského, která podle mě ukazuje, že se alespoň v jeho případě jedná o typického hodně levicového zeleného politika s příslušným ideologickým pohledem a dogmaty. Je velice podobný stejně starým předchůdcům, kteří v devadesátých letech bojovali proti výstavbě Temelína a za co nejrychlejší budování fotovoltaiky, aby nebyl potřeba. Pro průřez různými názory o hnutí stávek za klima se můžete podívat na rozcestník shrnující debatu na serveru Ekolist.

Pochopitelně nemusí být na závadu, že je hlavním organizátorem mladý levicový zelený. Jak jsem psal, pokud má být přechod společnosti k nízkým emisím a efektivní ochraně životního prostředí úspěšný, je třeba vytvořit spojenectví a spolupráci přes co nejširší politické spektrum a co největší část naší společnosti. Ovšem, je potřeba, aby všichni o problému přemýšleli a snažili se mu porozumět. Aby jejich představy o možnostech snížení emisí byly realistické. A pak by bylo dobré, kdyby se poučení studenti snažili působit třeba na jednotlivé členy a celou českou uhelnou komisi, aby se snažily o co největší dělnost a nalezení efektivní cesty ke snížení emisí tak, aby to neohrozilo životní prostředí a životní i sociální úroveň naší společnosti. Jak by to mělo při jednáních uhelné komise vypadat podle mého názoru, jsem popsal v nedávném článku.


reklama

foto - Wagner Vladimír
Vladimír Wagner
Autor pracuje v Ústavu jaderné fyziky AV ČR.

tisknout poslat
 twitter
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (22)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

PV

Petr Vach

13.9.2019 08:41
Zadržování vody v krajině bude stále důležitější její funkcí.
A ve stále se mněnícím klimatu budou vodní zdroje líhništěm komárů ?!?!
Odpovědět
RP

Radim Polášek

14.9.2019 10:54 Reaguje na Petr Vach
Pokud to bude zdravý biotop, tak líhniště komárů bude jen v málo případech. Spousta vodních predátorů se totiž larvami komárů živí.
Namátkou třeba larvy našich vodních brouků. Tuším i pulci některých našich žab. Nebo nakonec ryby, naše původní schopné žít v menších vodních nádržích, jako je například hodně žravý jelec tloušť. nebo i invazivní, karas stříbřitý či střevlička východní. Karas dokáže přežít v prakticky každé vodě.
Odpovědět
BP

Bohdan Podlena

13.9.2019 11:35
Tak takové ekologii rozumím a ještě bych tomu připojil problémy s přelidněnou planetou.
Odpovědět
MM

Milan Milan

13.9.2019 13:10
Já s tím teda absolutně nesouhlasím. Netrpělivost dělá chyby.Tlačit na politiky je určitě správné ale cesta jaderných monster není správná cesta. Dobře odsířené uhelky, plynové elektrárny apod. jsou po odstavení mrtvé a neškodné monstra. Jaderka v provozu produkuje odpad s poločasem rozpadu stovek a tisíce let, je to jen technika a případná havárie (a těch důvodůmůže být xxxx) zlikviduje život v desítkách km kolem sebe na léta, a planeta posetá úložišti odpadu je taky super představa......ne to podle mně není správná cesta.
Odpovědět
ig

13.9.2019 13:31 Reaguje na Milan Milan
Jenže vysoce aktivní odpad z jaderné elektrárny za celou její životnost se vejde na jedno větší parkoviště a to to ještě není vlastně odpad, ale surovina která čeká na to, až ji budeme umět zpracovat. Ale já jsem viděl odpad z uhelných elektráren, vlastně jsem ho i dýchal a zametal z terasy vlastního baráku. Tam se o nějakém ohraničení vůbec nedá mluvit, i v době odsíření a odprášení (což zde, nutno uznat, podstatně zvedlo kvalitu života) se odpad v podobě CO2 a dalších látek rozptyluje do atmosféry a není šance ho pochytat.
Odpovědět
J

Jiří Svoboda

13.9.2019 19:42 Reaguje na
Výhodou jaderných elektráren je to, že je to velmi koncentrovaný spolehlivý bezemisní zdroj za přijatelnou cenu, jehož stavbu je schopna schopná vláda zajistit.

Budování OZE je podmíněno "iniciativou" mnoha lidí, kteří pochopitelně nehodlají převzít zodpovědnost za eneregtickou bezpečnost a toto by musel velmi draze zase zajistit stát, nevíc s tím nejsou žádné zkušenosti.

Když si člověk spočítá, jak rychle se u nás na základě nemalé podpory státu OZE budují, zjistíme, že abychom nahradili jeden jaderný blok, museli bychom budovat několik století. Mezitím však OZE s předpokládanou životností 20 let třicetkrát doslouží. Jinými slovy, při existující státní podpoře a rychlosti budování mohou OZE v "ustáleném stavu budování a šrotování" pokrýt výrobu tak 1/10 jaderného bloku. TO PROSTĚ NESTAČÍ A O MOC TO ZJEVNĚ NEJDE ZLEPŠIT!
Odpovědět

Jan Šimůnek

13.9.2019 21:23 Reaguje na Jiří Svoboda
Navíc OZE nejsou s to garantovat produkci energie, kdy je jí zapotřebí, a skladovat elektřinu s rozumnou účinností a za rozumnou cenu neumíme.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

14.9.2019 09:21 Reaguje na Jiří Svoboda
OZE z principu funkce většinou vyžadují akumulaci. Ta měla být nedílnou součástí OZE elektráren už prakticky od začátku. Pokud se totiž do provozu uvádějí OZE elektrárny bez akumulace, jde to snadno a levně do cca 10, možná 20 % celkové spotřeby elektřiny. Dokud nejsou vyčerpány přirozené akumulační funce a předimenzování klasické sítě nutné pro spolehlivost dodávek elektřiny do klasické rozvodné sítě s klasickými tepelnými zdroji. Velkými investicemi do přeměny klasické sítě v chytrou síť jde kapacitu akumulace v síti řízenou spotřebou zvýšit o dalších odhaduji 10 %, ale pořád ekonomická návratnost takové investice do sítě je velmi nejistá, takže kdo by nějak rozsáhle a pošně do chytrých sítí investoval?
Pokud se bude množství OZE zdrojů v síti zvyšovat víc, bez současné akumulace se bude natvrdo produkce OZE elektřiny prodražovat, protože za příznivých podmínek nezbude nic jiného než elektrickou síť regulovat řízeným vypínáním OZE zdrojů. Neboli bude docházet ke kanibalizaci OZE zdrojů.
Odpovědět
J

Jiří Svoboda

14.9.2019 20:20 Reaguje na Radim Polášek
Je třeba rozlišit dvě akumulace. Ta, která mi umožní přizpůsobit spotřebu výrobě během denního cyklu a ta, která vyrovná tento rozdíl v rámci několikatýdenního výpadku OZE případně přirozeného ročního cyklu. S tou první akumulací bych to neviděl až tak tragické a možností je řada počínaje baterkami, odloženým startem spotřebičů až po přečerpávající elektrárny. Ekonomika investice je dána tím, že opatření se uplatní několikasetkráte do roka.

Dlouhodobá akumulace, která se uplatní jen několikrát do roka bude mít zoufale špatnou investiční návratnost a myslím, že tady není vůbec zářná vyhlídka. Tento problém se asi bude muset řešit záložními, zřejmě stále fosilními zdroji.

Proto je jaderná energetika v tomto smyslu mnohem vhodnějším řešením, protože je to na počasí nezávislý zdroj a plánované odstávky lze provádět hlavně v období, kdy se očekává nižší spotřeba.
Odpovědět

Jan Šimůnek

15.9.2019 08:19 Reaguje na Jiří Svoboda
Baterky jsou naprosto nereálné pro množství energie, které by bylo potřeba skladovat, "odložený start spotřebičů" není nic jiného, než periodické vypínání proudu, jaké pamatuji z přelomu 50. a 60. let, tedy z dob totalitního režimu (kam nás zelení chtějí vrátit). Přečerpávacích elektráren bychom museli postavit desítky, to je proti projektu DOL (jehož některé části by mj. také takto mohly sloužit) daleko větší zábor území kolem vodních toků (a jak zelení ječí v případě jezu, který má zvednout u Ústí Labe o 1 m, tedy hluboko pod běžnou povodňovou úroveň, jsme viděli i tu na Ekolistu).
Odpovědět
RP

Radim Polášek

14.9.2019 08:59 Reaguje na
Podle mně se jenom čeká, až budou k dispozici spolehliví roboti či automatizovaná pracoviště, dlouhodobě, v řádově jednotek let fungující v prostředí radioaktivního záření bez jakéhokoliv přímého lidského zásahu.
V současné době se totiž linka na zpracování jaderného odpadu neobejde bez přímého lidského dozoru a řízení, což jednak způsobuje to, že provedení linky se musí přizpůsobit lidské ergonometrii, jednak tam musí být k dispozici přívod nekontaminového vzduchu a odsávání a čištění odváděného vzduchu a čistá voda a hlavně taková linka produkuje navíc množství sekundárních slabě a středně zářících radioaktivních odpadů. Jako jsou všelijaké použité filtry odpadního vzduchu a vody, použité osobní ochranné pomůcky, spotřební části filtroventilačního zařízení atd.
Navíc radioaktivní odpad defakto nelze zpracováním nějak inaktivovat. Lze z něho jen oddělit radioizotopy, pro které je nějaké použití a které tam jsou v dostatečné koncentraci, aby jejich oddělení bylo ekonomické a zbytek zkoncentrovat. Neboli z něho "vytáhnout" ty chemické prvky, případně jejich kombinaci v nějaké sloučenině, které nezáří. Výsledkem je tedy hlavně podstatné zmenšení množství vysoce zářicího jaderného odpadu a oddělené radionuklidy pro různá současná a nějaká budoucí použití.
Odpovědět
KP

Karel Ploranský

14.9.2019 10:50 Reaguje na
Žiji v Lounech. Počerady máme „za humny“ a další velké uhelné elektrárny (Tušimice, Prunéřov, Ledvice) jsou v okruhu do 40 km okolo mého domu. Zvu pana Milana Milana, aby se sem přestěhoval; Temelín je od nás 138 km a Dukovany 225 km, takže tady bude v bezpečí.
Ano, po revoluci se odsiřovalo a popílek se také chytá důkladněji než za „totáče“ – ale to co ještě uteče, úplně stačí. Jestli si pan Milan Milan myslí, že uhelné elektrárny jsou v pohodě, je naivní jako dítě.
Vy, pane ig, jste zapomněl zdůraznit otázku popílku. To totiž není jen nepříjemná špína. Nepůsobí jen na plíce, když ho vdechujeme. On je totiž RADIOAKTIVNÍ. To ti zelení odpůrci jádra určitě vědí; proč o tom také nemluví?
Nikdo nemůže tvrdit, že jaderná elektrárna je stoprocentně bezpečná. Ale když si budu moci vybrat, jestli chci mít poblíž tu jaderku, nebo raději uhelnou elektrárnu, nebudu váhat ani sekundu. Protože aby z jaderné elektrárny uniklo takové množství radioaktivity, které za dobu své životnosti vyfouká do luftu i ta nejlépe odprašněná uhelná elektrárna, muselo by v jaderce dojít k havárii už dost slušného kalibru…
Odpovědět
J

Jiří Svoboda

14.9.2019 21:33 Reaguje na Karel Ploranský
Tady je ještě jedna možnost co s vyhořelým palivem. Zpracovávat ho, až po 100 - 200 letech, kdy jeho radioaktivita klesne o mnoho řádů, ale obsah štěpných prvků se nezmění. Postavit pár meziskladů pro CASTORy navíc není problém.
Odpovědět
J

Jiří Svoboda

14.9.2019 21:38 Reaguje na Jiří Svoboda
To měla být reakce na Radima Poláška.

Ještě bych dodal, že dnes je uran tak levný, že se nevyplatí vyhořelé palivo přepracovávat. To se ale s rozvojem jaderné energetiky může změnit a pak bude dobré mít možnost exhumovat štěpné produkty z vystárlého vyhořelého paliva.
Odpovědět

Jan Šimůnek

13.9.2019 21:25 Reaguje na Milan Milan
Ani Černobyl neměl následky, jaké popisujete, a v podstatě nic horšího se nestalo (a v principu ani stát nemůže).
Odpovědět
KP

Karel Ploranský

14.9.2019 10:24 Reaguje na Milan Milan
Z celého Vašeho exposé lze souhlasit jen s jediným: že cesta jaderných monster není správná cesta.
Ale zamyslel jste se někdy nad tím, proč se staví jaderná monstra? Nepodivil jste se někdy, proč se nestaví MENŠÍ jaderné elektrárny?
Každá tepelná elektrárna - jaderná, uhelná plynová, prostě každá - má nějakou mezní účinnost, jakou lze i při nejlepší snaze vůbec dosáhnout u systému založeného na výrobě páry pro turbínu pohánějící generátor. A ta účinnost je menší, než si většina lidí myslí. Takže potřebujeme chladicí věže, abychom mohli většinu tepla, které pracně a za cenu znečištění ovzduší vyrobíme spálením uhlí, plynu, oleje či čehokoliv jiného, případně (bez znečištění ovzduší) štěpením jaderného paliva, VYFOUKAT PÁNUBOHU DO OKEN.
Čím je elektrárna menší a blíž k nějakému městu či průmyslovému komplexu, kde je možné její odpadní teplo účelně spotřebovat, tím lépe. No - a proč se to tedy nedělá?
Odpověď je vcelku jednoduchá: Protože lidé jsou natolik zblblí strašením "ekologů", že proti nápadu postavit malou jadernou elektrárnu někde v blízkosti místa, kde žijí, by se postavili všemi prostředky. A protože o takových věcech primárně nerozhodují ani vědci, ani technici, nýbrž politici (a křiklouni, kteří je ovlivňují), žádného politika ani nenapadne se s takovou myšlenkou vytasit a riskovat svou politickou kariéru.
Na svůj názor máte právo - neberu Vám ho - ale kdybyste si dal tu práci a trochu více se o problematice poučil, asi byste sám došel k závěru, že je hloupý. Pokud byste se ovšem poučil ze seriózních zdrojů vědění a ne z ideologických blábolů zelených naivků.
Odpovědět

Jan Šimůnek

15.9.2019 08:23 Reaguje na Karel Ploranský
V Rusku se jako JE používají postarší jaderné ponorky, stačí jen natáhnout kabely k nejbližší rozvodně s dostatečnou proudovou kapacitou. Mám pocit, že takto řešili i to, že Ukrajina po odtržení Krymu uřízla dráty.
Odpovědět
VS

Vaclav Sobr

17.9.2019 13:26 Reaguje na Milan Milan
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/do-dvaceti-let-prijde-cesko-o-tretinu-elektraren-bezime-zavod-s-casem-o-stavbu-novych-dukovan-78985?utm_source=Seznamzpravy_static&utm_medium=Zpravy_dne_sidebar&utm_campaign=

Jinak tato správa vůbec nezvažuje že bude třeba nahrazovat i teplárenství - výroba tepla sežere cca stejně energie jako výroba elektřiny.
Ve spoustě měst jsou centrální teplárny - protože ruku na srdce prakticky vše vyjde hůř než ta teplárna... a vytápět města a vesnice přes elektrány by znamenalo přidat cca 2x tolik kabelů co celé distribuční sítě.
nemluvě o tom jaké navýšení by vyžadovali OZE.
do roku 2040 nám takto odejte 8,6 Temelínských bloků ze současné výroby ve fosilních zdrojích.

Naštěstí elektro-mobilní apokalypsa se konat nebude... tolik kobaltu aby to stačilo do roku na baterie pro všechna osobní auta není... to by se muselo začít těžit 2x tolik.
ale uvážíme li zcela nemožný scénář toho, že by jsme kompletně elektromobilizovali osobní auta (kamiony ne) a chtěli to napájet jen OZE musíme jejich kapacitu znásobit tak 5x jenom na toto.

Takže pořád musíme někde nahnat těch chybějících 9 temelínských bloků pro současnou elektřinu a topení...
To jsou navíc baseload elektrárny - tedy 24/7/365 (počítáme s 10 procenty jako rezervou na odstávky a údržbu...) tak v podstatě potřebujeme do těch 20 let postavit 10 jaderných bloků temelínského typu.
co 2 roky nový reaktor...

jinými slovy - potřebujeme do toho roku 2040 - 10 nových jaderných bloků, 5x tolik současných OZE a 2-3 násobně zvýšit kapacity naší distribuční sítě.
nazvěte mne pesimistou ale tvrdím že to není realizovatelné. Nemáme na to ani dost peněz, ani dost lidí kteří by byli kvalifikovaní to realizovat.

A dovážet elektřinu nebude odkud. Jistě budou chvíle kdy jí v celé Evropě bude výrazný nadbytek, a pak chvíle kdy bude výrazný deficit. V době kdy bude nadbytek bude všem k ničemu a v době kdy deficit jí budou chtít všichni.


Já nevidím zase žádnou cestu v OZE - nejsme schopní jich postavit dost a zároveň jejich výrobu dostatečně rozložit v čase. Technologie co máme to teoreticky umožňuje -ale na to aby byla dostatečně robustní netěžíme dost surovin ani na malou část jednoho segmentu ekonomiky - světová těžba klíčové suroviny nestačí ani na pokrytí osobní dopravy v Evropě... natož v celém světě a nákladní dopravu nadává už vůbec.¨

ta technologie na to nestačí - a co je větší sranda - i kdyby se napnuli veškeré světové kapacity výstavby jaderných elektráren a OZE... pořád to ke "carbon neutral" nebude stačit ani Evropě.... natož celé planetě.
Odpovědět
JK

Jan Kropáč

14.9.2019 11:23
Omlouvám se, ale článek je příliš obsáhlý a má spoustu bodů, na které je možno reagovat. Sdělím svůj názor:
1. Greta dělá dobře.
Nyní je stav takový, že všichni to víme, ale děláme pro to málo - proto to burcování. Dle mého to má celkem smysl.
2. Atomové elektrárny.
Asi by se nějaké hodily jako zdroj stálého výkonu. Uvítal bych, kdyby se postavily v krajině, kde neohrozí tolik obyvatel (východní Polsko, Ukrajina) a stavba bude levnější než u nás (pracovní síla). U nás bych pouze rekonstruoval. A elektřinu dovážel.
3.Zemědělská velkovýroba
Potraviny zatím jsou levnější z dovozu než od nás. Proto se zaměřit na podporu zemědělství, které neničí krajinu. Žádnou řepku do paliva. Stejně nejsme a nebudeme soběstační, tak proč dotacemi podporovat umělá hnojiva a postřiky. Podporujme práci a nikoli věci co ničí přírodu. Věnujme krajině to co jim ji generace za komunismu vzala (remízky, mokředy, větrolamy, pastviny s řídkými stromy atd).
4. Sluneční energie -
Určitě s rozumnou výší dotací patří na každou střechu. A rozumně dotovat ukládání a nabíjení elektroaut a ukládání do baterií. Elon Musk dobře staví bateriová úložiště energie - ví proč.
Odpovědět
VW

Vladimír Wagner

14.9.2019 19:12 Reaguje na Jan Kropáč
Pane Kropáči, tak jedinou informací ve vašem příspěvku je, že byste dovážel jak potraviny tak elektřinu. Naše životní úroveň je závislá na efektivitě průmyslu a vývozu průmyslových produktů. Pokud budeme elektřinu dovážet, tak u nás bude určitě dražší než u sousedů, od kterých ji budeme dovážet. Zároveň to vypadá, že v následujícím období bude v určitých podmínkách nedostatek elektřiny právě i u všech sousedů a elektřinu odnikud nedovezeme. V případě, že bude u nás elektřina dražší než u naších konkurentů a budou zde období, kdy budou muset průmyslové podniky omezovat výrobu při nedostatku elektřiny, nebudeme v průmyslové výrobě konkurenceschopní. I průmyslové výrobky pak nebudeme vyvážet ale dovážet.
Pan Kropáči, vy si opravdu myslíte, že životní úroveň české společnosti zajistí zahraniční turisté svojí útratou hlavně v Praze, nebo možná i pobytem na vámi propagovaných biofarmách, na které se podle vás přemění současné zemědělství?
Odpovědět

Jan Šimůnek

15.9.2019 08:28 Reaguje na Jan Kropáč
1. Greata burcuje, ale není nikomu jasné proti čemu. Jen se "stávkuje za klima" v době školní výuky, takže ji záškoláci rádi budou následovat.
2. Čím bude blíž JE zástavbě, tím spíš je možné energii, pouštěnou v chladících věžích "pánubohu do oken" využít např. na dálkové vytápění bytů (které se nyní děje fosilními zdroji).
3. Pokud budeme kupovat elektřinu i potraviny, nebudeme za to mít čím zaplatit a životní úroveň půjde drasticky dolů. Pak se může snadno stát, že lidé popadnou vidle, prvně zvládnou gretény a další zelené a posléze dosadí do strakovky nějakou stranu bolsanarů.
Odpovědět
JO

Jaroslav Olšanský

16.9.2019 10:14
Vaše prosby jsou zbytečné, autore. Drtivá většina těch přiblíků "stávkuje" jen proto, že se můžou beztrestně ulít ze školy.
Odpovědět
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist