https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/jak-obri-krabice-nakupnich-center-ovlivnuji-zivotni-prostredi-podari-se-v-usa-napravit-co-se-pred-desitkami-let-nepovedlo
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Jak „obří krabice“ nákupních center ovlivňují životní prostředí? Podaří se v USA napravit, co se před desítkami let nepovedlo?

26.6.2024 05:06 | PRAHA (Ekolist.cz)
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Znečišťují velká nákupní centra, supermarkety a obří obchodní domy ovzduší? Komíny, z nichž by se k obloze nesla oblaka dusivého dýmu, nad nimi nestojí. Takže by se mohlo zdát, že zásadními znečišťovateli nejsou. Přesto se k nim, nepřímo, počítají. Zařadit je na seznam znečišťovatelů, učinit z nich terč legislativy, se ale před půl stoletím nepovedlo. Nyní se společenské klima mění.
 
Nejprve trocha nudné historie. Po patnácti letech legislativních experimentů Američané konečně přijali zákon, který nejen proklamativně, ale i skutečně chránil kvalitu ovzduší v zájmu veřejného zdraví. Bylo to v roce 1970 a ten počin byl na svou dobu revoluční.

Nová verze zákona O čistotě ovzduší zásadním způsobem proměnila přístup k ochraně a naplňování kritérií kvality vzduchu. Dosavadní bezzubé proklamace nahradila standardy a tabulkami, jasně stanovila normy čistoty ovzduší a limity znečištění – i plány, jak jich dosáhnout.

A nad tou spoustou vyhlášek a předpisů bděla dobře finančně, materiálně i personálně vybavená EPA, Agentura pro životní prostředí. Která sama proaktivně mohla měřit, kontrolovat a vymáhat dodržování zákona.

To, co dřív bylo rozmělněné a roztříštěné, najednou začalo fungovat a přinášet výsledky. Bylo to inovativní a dobré. Ale ne dokonalé.

EPA například plánovala zahrnout do plánů – kromě mobilních a bodových/plošných zdrojů – znečištění i zdroje řekněme „uzlové“, nepřímé. Tedy zjednodušeně řečeno místa, kde je ovzduší velkou měrou znečišťováno, ale komín vypouštějící oblaka dýmu k obloze nad nimi nestojí.

Šlo o lokality, které ač samy znečištění neprodukují, přitahují velké množství malých zdrojů znečištění. Kamiony a auta. Věcným příkladem takových uzlových bodů byly sportovní stadiony, letiště nebo velká nákupní centra, k nimž vytrvale míří kolony aut.

Neúspěch a prohra s následky

Aby se tyto nepřímé body dostaly do legislativy, to už ale EPA protlačit nedokázala. Svůj potenciál uplatnila spíš v boji s neregulovaným automobilismem, prosazováním emisních limitů, konflikty s průmyslem znečišťujícím ovzduším. Když se o sedm let později zákon O čistotě ovzduší měl dočkat dalšího významného rozšíření působnosti, v bitvě o přiznání nepřímých zdrojů znečištění byla EPA na hlavu poražena.

Strůjcem té porážky se stal především bystře argumentující George Hite, jeden z manažerů společnosti Target.

Ta společnost patřila a stále ještě patří mezi provozovatele jednoho z největších obchodních řetězců ve Státech. I když začínala v roce 1907 jako obchůdky se smíšeným zbožím, vypracovala se na špičku byznysu. Už v 70. letech byla synonymem velkých nákupních center, v nichž seženete úplně cokoliv.

Což byl také argument, který Hite při svém slavném slyšení před Kongresem v roce 1977 několikrát zopakoval.

Zákonodárcům sice potvrdil, že velká nákupní centra jsou uzlové body, ale znečištění ovzduší ve městech fakticky snižují.

Velikost byla ústředním bodem strategie maloobchodních řetězců. Že jsou obří prodejny problémem, o tom se začalo mluvit až v 90. letech. Charakterizoval je ohromný zábor půdy, rozpálený asfalt nekonečných parkovišť, výrazný podíl zpevněných povrchů omezujících vsak dešťové vody, enormní produkce odpadů, výrazná spotřeba provozní energie i lokální dostupnost omezená pouze na automobilovou dopravu.
Velikost byla ústředním bodem strategie maloobchodních řetězců. Že jsou obří prodejny problémem, o tom se začalo mluvit až v 90. letech. Charakterizoval je ohromný zábor půdy, rozpálený asfalt nekonečných parkovišť, výrazný podíl zpevněných povrchů omezujících vsak dešťové vody, enormní produkce odpadů, výrazná spotřeba provozní energie i lokální dostupnost omezená pouze na automobilovou dopravu.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Právě proto, že v nich pohodlně seženete všechno na jednom místě. Omezuje se tak množství pojížděk, které Američané auty musí ve svých městech každý den učinit. Místo toho jednou týdně zajedou do velkého nákupního centra, kde komfortně na jednom místě vyřeší všechno, a mají splněno.

Byla to obratná manipulace s pravdou, na kterou ale EPA nenašla ve správnou chvíli správnou odpověď. EPA si už předtím, vymáháním zákona O čistotě ovzduší, popudila kdekoho. A politická vůle pro prosazování ambicióznějších cílů mezi politiky docela scházela.

Hite jen doplnil, jak by se přijetí té „teorie“ o nepřímých zdrojích znečištění negativně promítlo do plánování měst, jak je to celé nespravedlivé vůči daně platícím podnikatelům a jak by to zkomplikovalo život běžným Američanům… a víc už nemusel říkat nic.

Regulace nepřímých zdrojů znečištění se v roce 1977 nakonec součástí změn zákona O čistotě ovzduší nestala.

Vítejte ve světě velkých krabic

„Maloobchodní“ prodejny mohly dál pokračovat v neregulované expanzi, aniž by byly omezovány hlavními federálními zákony o životním prostředí. Vysmýkli se ze škatulek zákona O čistotě ovzduší a posléze stejně ze zákona O vodách.

Jak to bude dál vypadat, to záhy ukázaly řetězce Target, Walmart a Kmart. Zahájily totiž stavbu obřích nákupních center, které se do slovníků zapsaly jako tzv. big box. Velké krabice.

Ta velikost byla ústředním bodem jejich strategie. Pod jednou střechou dokázali shromáždit řádově větší množství zboží, které tak mohly – v pestřejší nabídce – nabízet za trochu nižší ceny.

Dílem proto, že k síti těch krabic patřila i distribuční a skladová centra, která umožňovala dynamicky přelévat zboží z mezi prodejními místy a sklady, a tvořit tak atraktivnější cenovou nabídku. Ty sklady a redistribuční centra jsou velmi důležité, protože ani tak neskladují, jako zefektivňují pohyb zboží z místa na místo.

K tomu pak patřily nezbytné chytlavé marketingové finty, které už znáte – ceny končící devítkou, akce 2+1 zdarma, slevové a klubové karty, odměny a dárky za útratu. A než se Američané nadáli, big boxy konkurenčně vyloučily všechny ostatní malé obchody a krámky v regionu.

O to víc se pak staly pro místní populaci nepostradatelné – a o to více dál rostly.

Že jsou tyto obří prodejny problémem, o tom se začalo mluvit až v 90. letech. Charakterizoval je – mimo jiné – ohromný zábor půdy, pásma stavebně prostých krabic obklopující předměstí; rozpálený asfalt nekonečných parkovišť podporující efekt tepelných ostrovů; výrazný podíl zpevněných povrchů omezujících vsak dešťové vody; výrazné znečištění vodních zdrojů v okolí splachem z parkovišť; enormní produkce odpadů; výrazná spotřeba provozní energie či lokální dostupnost omezená pouze na automobilovou dopravu.

Na takové stížnosti už ale bylo trochu pozdě.

Ekonomika a ekologie růstu

Jen společnost Target, kterou tak šikovně reprezentoval George Hite, nyní ve Státech provozuje přes dvě tisícovky takových obřích krabic. Přičemž jejich rozloha – parkoviště v to nepočítaje – dohromady činí třiadvacet milionů metrů čtverečních. A dalších 5,6 milionů metrů čtverečních pak připadá na pětapadesát redistribučních center a skladů této společnosti.

Podobný model je tu dnes spojený s tisícovkami dalších big boxů řetězců velkých prodejců. O jeho rozšířenosti cosi vypovídá, že 90 procent Američanů dnes žije v třicetikilometrové vzdálenosti od nejbližšího obchodního centra Target. S takovým pokrytím se už dají dělat velké věci. Třeba pomáhat životnímu prostředí a čistotě ovzduší. Alespoň na oko.

Společnost Target se v roce 2022 například dobrovolně zavázala, že všechna svá prodejní místa a distribuční sklady na střechách osadí solárními panely. Což zní jako nesmírně podnětný přístup.

Ve skutečnosti to ale tak pozitivní není. Prodejní místa a redistribuční centra totiž produkují výrazně mnohem více emisí – právě jako ty nepřímé zdroje znečištění – které EPA v 70. letech už protlačit do legislativy nezvládla.

Pokud by například společnost Target dosáhla svého cíle s osazením střešních elektráren na svých objektech, ušetří tím světu 2,25 milionů tun oxidu uhličitého. Zatím se tomu cíli blíží jen pomalu, čistou elektřinu spíše nakupuje k odběru ze sítě a pokrývá s ní přibližně 60 procent vlastní spotřeby. Nicméně v té samé době „nepřímo“ produkuje dalších 6 milionů tun CO2, skrze automobily, které ke svým parkovištím a prodejnám láká.

To ve skutečnosti není zase až tak velké číslo (proč, to se dozvíte za chvilku), ale není to ještě všechno. Když se do té bilance započítají i jejich vlastní provozní emisní náklady, spojené s přesouváním materiálu mezi redistribučními centry a prodejnami – to jsou ty kamiony, které vozí zboží z místa na místo – vyskočí čísla o dalších šest milionů tun oxidu uhličitého.

A ani tím ty velké počty nekončí.

I když to tak nevypadá – společnost Target v roce 2022 učinila na svých kasách prodeje za 108 miliard dolarů – její velké prodejny jsou, stejně jako big boxy jiných velkých amerických řetězců, v krizi. Ne tolik kvůli propadu kupní síly, jako spíš pohodlnosti Američanů.

Zákazníci už totiž tolik nechtějí jezdit nakupovat do velkých krabic (vidíte, právě proto jsou ty emise z parkovišť nyní tak relativně „nízké“), ale preferují spíše, když si zboží pohodlně objednají a někdo jim je doveze až na práh domu.

I pokud by společnost Target dosáhla svého cíle s osazením střešních elektráren na svých objektech, ušetří tím světu 2,25 milionů tun oxidu uhličitého.  Nicméně v té samé době „nepřímo“ produkuje dalších 6 milionů tun CO2, skrze automobily, které ke svým parkovištím a prodejnám láká. A když se do bilance započítají i jejich vlastní provozní emisní náklady, kamiony, které vozí zboží z místa na místo – vyskočí čísla o dalších šest milionů tun oxidu uhličitého.
I pokud by společnost Target dosáhla svého cíle s osazením střešních elektráren na svých objektech, ušetří tím světu 2,25 milionů tun oxidu uhličitého. Nicméně v té samé době „nepřímo“ produkuje dalších 6 milionů tun CO2, skrze automobily, které ke svým parkovištím a prodejnám láká. A když se do bilance započítají i jejich vlastní provozní emisní náklady, kamiony, které vozí zboží z místa na místo – vyskočí čísla o dalších šest milionů tun oxidu uhličitého.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Nový zdroj znečištění

V Target dobu nezaspali a na ten trend pohotově zareagovali. Rozšířením redistribučních a skladovacích center a flotily dovážkových vozů. Jen ve státě New York tak každý den učiní dodávky Target 170 000 pojížděk, při nichž zaváží zboží zákazníkům. Ani v ostatních státech USA to není jiné. Výsledkem je opět to, že se bilance emisí – kolem těch nepřímých zdrojů znečištění – opět navyšuje o další miliony tun CO2.

Obří prodejny, big boxy, donedávna znečišťovaly ovzduší jako nepřímý zdroj tím, že k sobě lákaly automobily svých zákazníků. A tím, že mezi prodejními místy korzovaly vozy zavážející zboží z redistribučních skladů. Teď se k tomu ale přidala další významná položka, rozvoz zboží zákazníkům.

Společnost Target, která řetězec obřích prodejen a redistribučních center provozuje, nejspíš není ta nejhorší nebo největší americká společnost daného typu. Zrovna Walmart nebo Kmart jsou o dost větší. Ale kvůli studiím, které provedl Johnathan Williams z univerzity Severní Iowa, bylo na Target více vidět.

Williams by svou badatelskou prací rád zasadil o to, aby se do americké legislativy o čistotě ovzduší podařilo prosadit i ty nepřímé zdroje znečištění.

„Zboží, které spotřebitelé kupují, a způsoby, jakými je kupují, zásadně ovlivňují naše životní prostředí,“ říká.

„Podle mého názoru si dopady maloobchodu na ovzduší, vodu, produkci odpadů a klima Země žádají reakci na národní úrovni. Velkoplošné prodejny sice nevypadají jako továrny, z nichž se kouří, ale jejich provoz ovlivňuje životní prostředí způsobem, který se stal příliš velkým na to, abychom ho mohli ignorovat,“ dodává Johnatan Williams.

Čím méně zákazníků zajíždí k nákupním centrům, tím více odtud vyráží dodávky rozvážkových služeb.

Spolu s tím se pak znovu ve Státech otevírá otázka, zda přeci jen nepřehodnotit to, co v 70. letech zapadlo. A jestli tedy opravdu nezařadit i prvek těch nepřímých zdrojů znečištění do legislativy. Teď už docela konkrétně s důrazem na velká nákupní centra.

Protože jejich byznysplán se v současnosti ani vzdáleně neblíží tomu, co v roce 1977 tak barvitě popisoval George Hite. Lidé sem nejezdí jednou týdně, aby si pohodlně nakoupili a jezdili auty méně – spíše si ale mnohem častěji, několikrát týdně – objednají dovážku zboží.

Za těch necelých padesát let se také dost zřetelně ukázalo, že s plánováním měst velké big boxy pořádně zamávaly, že životnímu prostředí rozhodně neprospěly, ekonomicky zruinovaly místní obchodníky a peníze z regionů vyvedly kdovíkam. Možná byla doba, kdy velké obchodní řetězce ve Státech přinášely více výhod, než negativ.

Ale ta doba je už pryč. A pokud jde o kvalitu ovzduší, neměly by ani velké krabice obchodních center stát stranou legislativy.


reklama

 
foto - Dohnal Radomír
Radomír Dohnal
Autor je spolupracovníkem Ekolistu.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (5)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

IP

Ivo Přikryl

26.6.2024 08:28
A existuje nějaký výpočet, jak by se ovzduší zlepšilo po zbourání velkých krabic? Není ten problém spíše v hypertrofovaném konzumu?
Odpovědět
JS

Jarek Schindler

26.6.2024 17:05
Co vše už ekologům vadí? Řekl bych, že ekologičtější je jedna taková velká krabice než tisíc malých obchůdků. Kde jsou tyhle krabice stavěny? Někde na předměstí mimo obytnou zónu. Je pořád lepší zásobovat jedno takové nákupní centrum než rozvážet zboží do těch stovek či tisíců malých obchodů. Vyvedlo to velkou část dopravy z center měst atd. Ono už není pozitívní ani osazení střech soláry. Lepší je asi udělat takovou solární elekt. na poli za městem. Ekologové potom mohou brát dotace na ekologické spásání jako udržbu těch prostor.
No a co může někdo mít například proti rozvážkové službě. Příklad. 5 lidí z jednoho místa a ze vzdálenosti dvaceti km jede nakupovat. Každý tam a zpět, to je 200 km. Pokud je dobře zvládnutá logistika tak jedno rozvážkové auto vezme těch pět nákupů a ujede 20 km tam, dvacet řekněme mezi zákazníky a dvacet zpět. Ve výsledku ušetřím 140 km.
Pokud se tyto supermárkety zatíží nějakými dalšími náklady tak kdo to ve skutečnosti zase zaplatí? Zase pouze ten běžný spotřebitel. Páni "ekologové" přestaňte nám už konečně prodražovat život.
Odpovědět
JD

Jindřich Duras

27.6.2024 12:06 Reaguje na Jarek Schindler
Ono to ani tak nevadí ekologům, na které rád všechno svedete :-). Ono to vadí nám všem. Asi se shodneme, že je dobré být ke svému životnímu prostředí (= prostředí, ve kterém ŽIJEME) ohleduplný, snažit se ho zlepšovat a tak. No a k tomu je dobré si věci dát i do tužky a spočítat si, co třeba. To se právě stalo. Výsledky se vám nelíbí, ale s tím asi nic nenaděláme, že :-)?
Za mě u nás vidím výrazný problém s teplotním a vodním režimem. Je to ono neodolatelné kouzlo dělat věci lacinými. Jenže laciné věci mají obvykle také nekoho, kdo na ně doplácí - tady je to ŽP.
Jasně, zaplatí to spotřebitelé. Kdo by to měl jiný platit? Je to kouzlo přiznání správné ceny. Asi jako dnes zemědělci argumentují potřebou laciného chleba pro "lidi", když nechtějí dostatečná protierozní opatření. Jenže bahno, které je třeba těžit z rybníků a z přehrad kvůli jejich špatnému hospodaření, to se do ceny chleba už nezapočte. Ale mělo by. Jsou to totiž náklady na výrobu toho laciného "chleba". Tedy i náklady na lepší zemědělské hospodaření (zas ten grýndýl, co?) by měli platit spotřebitelé.
Ano, jsou to totiž spotřebitelé, kvůli kterým se to všechno dělá - tak mi přijde logické, že by to taky měli zaplatit, ne?
Odpovědět
JS

Jarek Schindler

28.6.2024 13:46 Reaguje na Jindřich Duras
Tak samozřejmě, ohleduplnost ke svému okolí ( životnímu prostředí) je základním kamenem na kterém by měli stavět své fungování všichni. Otázkou je jestli ta snaha ekologů ho opravdu zlepšuje. Já zatím vidím pouze tisíc slepých ekouliček doplněných řadou ekofrází, které jen a jen balamutí lidi. Takže, tento článek není o oteplování ani vodě. Je to o hledání možností co všechno jde označit za neekologické a o hledání formy kterou by šlo z lidí vytáhla jen další a další peníze. A to samozřejmě ve jménu ochrany přírody. Je ale boj proti nákupním centrům skutečně přínosný?
Takže dejte si do tužky výhody a nevýhody těchto " nákupních krabic" a odpovězte, pokud tedy máte potřebu reagovat alespoň na něcozz toho co jsem napsal.
Odpovědět
BM

Břetislav Machaček

7.7.2024 11:01 Reaguje na Jarek Schindler
Rozvážkovou službu bych bral, kdyby jedno auto přivezlo CELÝ sortiment potřebného zboží. Ona ale jedna kurýrní služba přiveze jídlo, druhá boty, třetí oděv, čtvrtá vázičku a pátá modré z nebe. Každý obchod preferuje jinou kurýrní firmu(asi provize) a tak se střídají na stejné trase třeba i čtyři. No a večer si rodinka
nechá přivést pizzu a je vymalováno. Celkem je najeto více, než
když si zajedete do města sám, tam vše nakoupíte a jednou jízdou
přivezete domů. Navíc nevím jak vy, ale já raději nakupuji osobně
a nemusím vracet něco, co bylo na fotce jiné, než ve skutečnosti
doma po rozbalení. S tím už se asi setkal každý a pak následuje
reklamace a zase odvoz kurýrem zpět. Na internetu se mládež třeba
chlubí nákupem oděvů na jeden den. Večer se v něm předvedou na
nějaké akci a ráno vrátí jako reklamaci. Takové zboží pak častou
končí v jihoamerické poušti na obří skládce nepoužitých oděvů z reklamací a co vyšly z módy. To prosím provádějí i ti, kteří
si jinak hrají na ekology v domnění, že to někdo vypere, vyžehlí
a opět prodá někomu jinému. Z obchodů si udělali půjčovnu zboží,
které mají možnost beztrestně reklamovat pouze z rozmaru. Naše
konzumní společnost je největším zlem pro přírodu a Zemi, jaké tu
kdy bylo, protože plýtváme zcela zbytečně. Nechci brečet po době
dávno minulé, kde se dědilo i oblečení a přešívalo se pro jiného
a nebo se dědil i nábytek, který se pouze znovu natřel, ale je
mi líto i vyhazování funkčních věcí kvůli záměrným kazítkům, či
pouze změnám často nesmyslných norem a nařízení. Sběrné dvory
jsou plné funkčních předmětů a z většiny je nelze zpět vykoupit.
Totéž ve sběrnách surovin, kde jdou ke sešrotování například
trubky, které by mohly být sloupky u plotu. Dobrý hospodář umí
využít cokoliv a nemusí to být vždy pouze něco nového, ale nesmí,
protože společnost konzumu si nepřeje takovouto recyklaci. Ono je
marginální spotřeba energie pro výrobu stále omílaných 100 PETek
v porovnání roztavení ocelové trubky o váze 10 kg a výroba nové
zcela totožné. A to nepočítám dopravu a práci. Ekologisté se tak
zabývají marginálními a viditelnými problémy, ale to podstatné
je nezajímá a nebo nechce zajímat. Jinak souhlasím, že velká
nákupní centra spoří na rozdíl o stovek obchůdků energie i čas
k nákupu, ale POZOR POUZE někdy. Pokud zničí ekonomicky v okolí
i obchod s pečivem, tak cesta dlouhá pět km pro deset rohlíků
je rázem ekonomický a ekologický propadák. Snad jen ne, když
pojedu na kole a nebo se projdu pěšky. Někdo pak namítne, že mám
možnost zásilkové služby, nebo domácí pekárny, ale obojí je z
hlediska životního prostředí propadákem taky. Upéci deset rohlíků
ve velkopekárně a nebo v domácí minipekárně je sakra rozdíl jen
v množství energie a už vůbec nehovořím o stopě samotné pekárny.
Ona i ta auta v osobním vlastnictví mají různou ekonomickou a
ekologickou návratnost. Některá se využijí do mrtě, ale jiná jen
zahálejí do doby, než skončí ve šrotu a nebo jako nejetý veterán.
U supermarketů mi leckde vadí jejich koncentrace do nákupních
parků. Na oko si konkurují se stejným sortimentem a klamou pouze
zákazníky. Bral bych je jako prstenec kolem města, kam by měli
blíž i obyvatelé z okolních vesnic, kde zkracovaly malé obchody.
Tak by měli k supermarketům blíže, než když jsou soustředěny
někde na jedné straně města, kam to mají o několik km dál. Je
to i o strategii obchodníků o jaký segment zákazníků jim jde.
Jó a u těch klimatizovaných supermarketů bych proti solárům na
střeše nic neměl, protože na chlazení je třeba nejvíce energie
tehdy, kdy ji soláry vyrábějí nejvíce a naopak nejméně, když
nesvítí slunce. FV má smysl právě v takových případech, když
se její výkon v místě ihned využije a nezatíží skokově síť.
Odpovědět
 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist