https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/zirafy-byly-dlouho-opomijeny-a-mizejici-symbol-afriky.az-nyni-se-situace-zlepsuje
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Žirafy byly dlouho opomíjený a mizející symbol Afriky. Až nyní se situace zlepšuje

2.2.2022 16:51 | PRAHA (Ekolist.cz)
To, co žirafy především hubilo, byl radikální úbytek prostoru k životu. I proto se o jejich vymírání hovořilo jako o „tiché extinkci“. Odcházely za úplného nezájmu okolního světa.
To, co žirafy především hubilo, byl radikální úbytek prostoru k životu. I proto se o jejich vymírání hovořilo jako o „tiché extinkci“. Odcházely za úplného nezájmu okolního světa.
Licence | Volné dílo (public domain)
O tom, že sloni v Africe kvůli pytlačení zažívají drastický úbytek se tak všeobecně nějak ví. Ovšem o tom, že ve stínu tragédie mohutných chobotnatců mizely i další pro Afriku neméně ikonická zvířata, žirafy, se už moc nemluvilo. Pro mnohé proto může být překvapením, že na každou započítanou živou žirafu dnes připadají čtyři sloni. A překvapivě je tohle ona dobrá zprávou. Znamená totiž, že žiraf je o něco více než před šesti lety.
 

Životní prostor žiraf se za posledních 300 let smrštil o 90 % ze své celkové rozlohy. A velikost jejich někdejší populace zažila podobně drastický propad. Na konci 80. let minulého století žilo v Africe jen okolo 150 000 žiraf, a to byl teprve začátek jejich konce. V následujících třech dekádách byly jejich počty zredukovány až o 40 %. Jen pro přiblížení toho, v jakém stavu se jejich populace nacházely - kolem roku 2000 připadalo na jednu žirafu kolem 5-6 slonů. O nichž víme, že jejich životní perspektivy byly kvůli pytlákům krajně neradostné. Žirafy na tom ale byly, čistě početně, 5-6x hůř. Dohromady nikdo ale jejich strastem nevěnoval pozornost.

Žirafa je jako Afrika. Nikoho nezajímá

„Je to zapomenutý střípek megafauny, kterému se nikdy nedostávala taková pozornost, jakou by si skutečně zasloužil,“ říká k žirafám zoolog Julian Fennessy. A platí to i pro svět ochranářské vědy. Za celé minulé století bylo publikována necelá sedmdesátka studií o žirafách. Téma jejich biologie a ochrany prostě nikomu nepřišlo dost atraktivní. Žirafy také nikdy nestály v přímém konfliktu s člověkem. Byly pytlačeny, ale nikdy ne tak systematicky jako sloni kvůli svým klům. Spíš kvůli masu a zdobným kůžím. To, co je hubilo, byl především radikální úbytek prostoru k životu. I proto se o jejich vymírání hovořilo jako o „tiché extinkci“. Odcházely za úplného nezájmu okolního světa.

Proč se o jejich drastickém úbytku a hrozbách pro jejich existenci nikdy moc nehovořilo? „To je prosté. Žirafy jsou totiž všudypřítomné,“ nabízí svůj pohled na věc David O´Connor, koordinátor záchranného výzkumu zoologické zahrady v San Diegu. „Jsou v každé dětské knížce o Africe, v každém přírodovědném dokumentu, v každé větší zoologické zahradě. Jsou nepřehlédnutelné. A proto o ně nemáme starost.“ Strukturovaný výklad o tom, jaké trable mají divoká zvířata v Africe, se omezuje na výklad o pytlácích, občanských nepokojích a klimatických změnách. „Pro žirafy už ale není místo, což je doslova podstata jejich problémů,“ dodává O´Connor. I jejich zařazení na Červený seznam ohrožených druhů, v kolonce Vulnerable, Zranitelný druh, přišlo relativně pozdě. Až v roce 2016.

Dlouhý krk, čtyři druhy

Přesněji, došlo k němu až v době, kdy ze čtyř základních poddruhů žiraf už byl jeden označen jako kriticky ohrožený, další jako ohrožený a třetí jako blízký stavu ohrožení. Tohle zmatení ochranářských jazyků vlastně vysvětluje další životní komplikaci žiraf. Pokud je budeme chápat jen jako jednu grupu dlouhokrkých sudokopytníků, může nám přijít, že pořád není důvod k obavám. Žiraf jižních bylo setrvale kolem 50 000 jedinců, což moc vážně nevypadá. Tou samou dobou ale bylo žiraf síťovaných jen 5000 a žiraf severních ani ne polovina, to už naznačuje pořádnou krizi. Její rozpoznání a důsledná ochrana naštěstí přišla v ten nejvyšší čas. Početní stavy žiraf totiž díky tomu znovu utěšeně narůstají.

Ne, není to úplně zásadní důvod k oslavám a žirafy mají k bezstarostné existenci ještě hodně daleko. Jejich nynější počty se ani vzdáleně neblíží tomu, co platilo před sto lety. To by ani kvůli nedostatku životního prostoru nebylo možné. Nicméně podle výsledků aktuálního sčítání, po šesti letech od nastavení ochranného režimu pro všechny žirafy, jejich počty poprvé výrazněji rostou. Dohromady jich je o teď pětinu víc. Přesněji, početní stavy žiraf severních poskočily vzhůru o 24 %, je jich teď 5919. Masajských žiraf je dnes 45 402, tedy o 44 % víc než před šesti lety, a žiraf síťovaných je 15 985, tedy o 85 % víc. Ano, žiraf jižních je dnes o 7 % méně (48 106), ale tím si dobré zprávy kazit nebudeme.

„V Africe tedy nyní žije 117 173 exemplářů žiraf,“ říká Fennessy. „Nejsou to zrovna obří čísla, ale je to proti minulosti hodně pozitivní trend.“ Na jednu živou žirafu dnes přidají čtyři živí sloni. A bude moc fajn, až to jednou bude 1:1, a ne proto, že bude ubývat slonů.


reklama

 
foto - Dohnal Radomír
Radomír Dohnal
Autor je spolupracovníkem Ekolistu.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (7)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Karel Zvářal

Karel Zvářal

2.2.2022 09:11
To psal již Josef Vágner že byl smutný z toho prudkého úbytku zvěře. Když on jezdil pro zvířata do královodvorské zoo, byla situace mnohem lepší, než po pár desetiletích tehdy končícího milenia. Je dobře, že si toho všimli i ostatní a zatáhli za brzdu plundrování včas. Afrika si zaslouží mnohem více pozornosti, ne jen kvůli vývozu slonoviny...
Odpovědět
MU

Michal Ukropec

3.2.2022 06:08
Velice důležitý je také pohled ekologických klimatistů, jelikož jsou žirafy stejně jako sloni, nosorožci a hroši velkoproducenti skleníkového metanu. Dále i další ekologisti prosazují vyhlazení zvěře ve jménu ochrany flóry a lesa . Nesmíme totiž zapomenout na Ing. Jana Metzla a jeho tezi, že zvířata do přírody nepatří, a pokud je někdo chce, ať si je chová doma za plotem.
Odpovědět
RJ

Robert Jirman

3.2.2022 12:29 Reaguje na Michal Ukropec
ale no tak..
Odpovědět
MU

Michal Ukropec

3.2.2022 14:56 Reaguje na Robert Jirman
Hledejte a najdete. Zde v Ekolistu!
Odpovědět
Sl

Slovan

3.2.2022 09:39
Dobrých zpráv není nikdy dost!
V Africe je ale stále spousta velkých přírodních rezervací, jejichž potenciál není ani zdaleka naplněn. Pozitivní je i fakt, že se samotné africké země již nebojí dát velká území pod dlouhodobou správu ochranářským organizacím typu African Parks nebo WCS, jejichž působení má velmi pozitivní výsledky.
African Parks např. jednají o převzetí dalších 4 národních parků: Luengue-Luiana a Mavinga v Angole (sousední parky pokrývající 90 000 km2), Kafue v Zambii (světové dědictví UNESCO) a Comoé v Pobřeží Slonoviny (taktéž v UNESCO).
Odpovědět
RJ

Robert Jirman

3.2.2022 12:35 Reaguje na Slovan
je skutečně zajímavé, jak dobrých výsledků tato organizace dosahuje a to i v zemích, kde se o nějaké stabilitě a bezpečnosti nedá úplně hovořit.
Odpovědět
Sl

Slovan

4.2.2022 13:30 Reaguje na Robert Jirman
Je to tak. African Parks Jsou úspěšní i v extrémně nestabilních oblastech. Podobně je úspěšná i WCS (např. Nouabalé-Ndoki), která navíc operuje po celém světě a ne pouze v Africe. Proto obě organizace velice podporuji a doufám, že jejich vliv na ochranářském poli jen poroste.
Odpovědět
reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist