Žirafy byly dlouho opomíjený a mizející symbol Afriky. Až nyní se situace zlepšuje
Životní prostor žiraf se za posledních 300 let smrštil o 90 % ze své celkové rozlohy. A velikost jejich někdejší populace zažila podobně drastický propad. Na konci 80. let minulého století žilo v Africe jen okolo 150 000 žiraf, a to byl teprve začátek jejich konce. V následujících třech dekádách byly jejich počty zredukovány až o 40 %. Jen pro přiblížení toho, v jakém stavu se jejich populace nacházely - kolem roku 2000 připadalo na jednu žirafu kolem 5-6 slonů. O nichž víme, že jejich životní perspektivy byly kvůli pytlákům krajně neradostné. Žirafy na tom ale byly, čistě početně, 5-6x hůř. Dohromady nikdo ale jejich strastem nevěnoval pozornost.
Žirafa je jako Afrika. Nikoho nezajímá
„Je to zapomenutý střípek megafauny, kterému se nikdy nedostávala taková pozornost, jakou by si skutečně zasloužil,“ říká k žirafám zoolog Julian Fennessy. A platí to i pro svět ochranářské vědy. Za celé minulé století bylo publikována necelá sedmdesátka studií o žirafách. Téma jejich biologie a ochrany prostě nikomu nepřišlo dost atraktivní. Žirafy také nikdy nestály v přímém konfliktu s člověkem. Byly pytlačeny, ale nikdy ne tak systematicky jako sloni kvůli svým klům. Spíš kvůli masu a zdobným kůžím. To, co je hubilo, byl především radikální úbytek prostoru k životu. I proto se o jejich vymírání hovořilo jako o „tiché extinkci“. Odcházely za úplného nezájmu okolního světa.
Přečtěte si také |
Žádné jiné zvíře pro nás není takovým nebezpečím a takovým požehnánímProč se o jejich drastickém úbytku a hrozbách pro jejich existenci nikdy moc nehovořilo? „To je prosté. Žirafy jsou totiž všudypřítomné,“ nabízí svůj pohled na věc David O´Connor, koordinátor záchranného výzkumu zoologické zahrady v San Diegu. „Jsou v každé dětské knížce o Africe, v každém přírodovědném dokumentu, v každé větší zoologické zahradě. Jsou nepřehlédnutelné. A proto o ně nemáme starost.“ Strukturovaný výklad o tom, jaké trable mají divoká zvířata v Africe, se omezuje na výklad o pytlácích, občanských nepokojích a klimatických změnách. „Pro žirafy už ale není místo, což je doslova podstata jejich problémů,“ dodává O´Connor. I jejich zařazení na Červený seznam ohrožených druhů, v kolonce Vulnerable, Zranitelný druh, přišlo relativně pozdě. Až v roce 2016.
Dlouhý krk, čtyři druhy
Přesněji, došlo k němu až v době, kdy ze čtyř základních poddruhů žiraf už byl jeden označen jako kriticky ohrožený, další jako ohrožený a třetí jako blízký stavu ohrožení. Tohle zmatení ochranářských jazyků vlastně vysvětluje další životní komplikaci žiraf. Pokud je budeme chápat jen jako jednu grupu dlouhokrkých sudokopytníků, může nám přijít, že pořád není důvod k obavám. Žiraf jižních bylo setrvale kolem 50 000 jedinců, což moc vážně nevypadá. Tou samou dobou ale bylo žiraf síťovaných jen 5000 a žiraf severních ani ne polovina, to už naznačuje pořádnou krizi. Její rozpoznání a důsledná ochrana naštěstí přišla v ten nejvyšší čas. Početní stavy žiraf totiž díky tomu znovu utěšeně narůstají.
Ne, není to úplně zásadní důvod k oslavám a žirafy mají k bezstarostné existenci ještě hodně daleko. Jejich nynější počty se ani vzdáleně neblíží tomu, co platilo před sto lety. To by ani kvůli nedostatku životního prostoru nebylo možné. Nicméně podle výsledků aktuálního sčítání, po šesti letech od nastavení ochranného režimu pro všechny žirafy, jejich počty poprvé výrazněji rostou. Dohromady jich je o teď pětinu víc. Přesněji, početní stavy žiraf severních poskočily vzhůru o 24 %, je jich teď 5919. Masajských žiraf je dnes 45 402, tedy o 44 % víc než před šesti lety, a žiraf síťovaných je 15 985, tedy o 85 % víc. Ano, žiraf jižních je dnes o 7 % méně (48 106), ale tím si dobré zprávy kazit nebudeme.
Přečtěte si také |
Jaká zvířata se lidem nejvíce líbí? A která nejméně? A proč?„V Africe tedy nyní žije 117 173 exemplářů žiraf,“ říká Fennessy. „Nejsou to zrovna obří čísla, ale je to proti minulosti hodně pozitivní trend.“ Na jednu živou žirafu dnes přidají čtyři živí sloni. A bude moc fajn, až to jednou bude 1:1, a ne proto, že bude ubývat slonů.
reklama
Dále čtěte |
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (7)
Karel Zvářal
2.2.2022 09:11Michal Ukropec
3.2.2022 06:08Slovan
3.2.2022 09:39V Africe je ale stále spousta velkých přírodních rezervací, jejichž potenciál není ani zdaleka naplněn. Pozitivní je i fakt, že se samotné africké země již nebojí dát velká území pod dlouhodobou správu ochranářským organizacím typu African Parks nebo WCS, jejichž působení má velmi pozitivní výsledky.
African Parks např. jednají o převzetí dalších 4 národních parků: Luengue-Luiana a Mavinga v Angole (sousední parky pokrývající 90 000 km2), Kafue v Zambii (světové dědictví UNESCO) a Comoé v Pobřeží Slonoviny (taktéž v UNESCO).