I trávník si potřebuje odpočinout, říká Ondřej Fous

Jedním z důvodů, proč obce sekají všechny své travnaté plochy, je zvyk. Podle zahradníka Ondřeje Fouse by ale bylo mnohem vhodnější, kdyby byly intenzivně založeny a opečovávány jen trávníky, u kterých je to účelné. Ostatní plochy lze založit jako sázená či setá společenstva. Od keřů přes záhony až po louky. Podle něho není nutné mít všude hladce posekáno. Existuje příklad dobře udržovaného městského trávníku?

Central Park v New Yorku. V něm mají trávníky jenom ve velikých plochách, úměrné spádové oblasti, a jsou to trávníky obytné. Ostatní plocha je osázená keři a stromy či volnými společenstvy podrostů. Trávník je integrovaný, není rozdrobený do spousty malých zbytkových ploch, ale spojený do jedné velké, aby se o něj mohli starat nejúčelnějším možným způsobem. Taky ovšem aby k něčemu byl. Rodiny s dětmi můžou přijít a lehnout si na deku, partičky házet frisbee, cokoliv.

A aby ten trávník přežil, tak na některé má Central Park otvírací hodiny. Je to tak i jinde, třeba i v Londýně na některých místech městský trávník na nějakou dobu uzavřou. Jednoduše proto, aby se zregeneroval. Britský vztah k trávníku je samozřejmě docela jiný. Nicméně trávníku si považujeme i u nás. Musí být ale opravdu pěkný.

Je nějaký pěkný pobytový trávník u nás?

V Praze se jeden pobytový trávník povedl. Ale chodilo na něj tolik lidí, že ho zničili. Lidi po pěkném trávníku příliš touží.

Kde to je?

Na Letné. Mezi Expem a Letenským zámečkem proběhla před lety poměrně zdařilá realizace, která počítala se spádovou oblastí Letné. Ale začala tam chodit celá Praha. Trávník se vypočítal pro spádovou oblast třeba 160 tisíc lidí, ale chodilo jich tam nějakých 600 tisíc. To se nedá vydržet.

Souvisí to s tím, že v poslední dekádě se návštěvnost parků podle správců zeleně zvýšila třikrát. A jejich zátěž je obrovská, takže to často vede k tomu, že trávník neudržíte. Aby zátěž vydržel, musel by mít nějaké regenerační období a příslušné zahradnické zásahy. To ale nevyřešíte jen penězi. Nutná je koncepce a odbornost.

Obecně mi spodní část Letné mi přijde koncipovaná dobře. Trávník je jeden velký centrální, dobře se kontroluje z hlediska bezpečnosti, je přehledný a lidi si tam můžou posedět. Dobře by se měl ošetřovat i z hlediska efektivity vložených prostředků. A všude okolo jsou vysázené keře a porostní skupiny. Jejich poškozování a následná péče je věc druhá.

Jaká je potřeba mít dalších 5 m2 trávníku tady a 8 m2 tamhle. Je to jen stereotyp, že co je posekané, to je uklizené. To jsou toliko neúčelné a zbytečné plochy, které by měly mít jiný obsah, jinou druhovou diverzitu, jiné funkce, než má centrální pobytový trávník.

Nedávno jsme dělali evidenci zeleně malé obce ve Středočeském kraji spojenou s návrhy optimalizace péče. Zjistili jsme, že kosí celkem 19 ha a neví vlastně proč. Jenom tam v sekačkách pálí benzín. Devět lidí jde z jedné strany na druhou, a když skončí, tak jdou zpátky. A to dělají několikrát za rok. Máte ale vidět tu reakci, když lidem sáhnete na benzín.

A proč to tak je? Chybí koncepce, nebo je to tak ve smlouvě?

Zvyk. To je nejsilnější téma. Druhé téma jsou alergie, a třetí téma jsou klíšťata. A pak hraje roli to, že lidi, když vidí, že není posekáno, tak vezmou telefon a volají správci zeleně.

A pak to typicky vypadá tak, že se nejdřív udělá strojová seč pojezdem a pak jdou lidi ručně dosekat detaily vyžínači. Dvojí rámus. Mezitím, než tam dojdou, tak uplyne nějaká doba. A za tu dobu samozřejmě na těch nedosečkách dozrají trávy, které rozkvetou a trápí lidi, kteří mají alergie. Na distribuci pylu ve vzduchu to sice podle alergologů nemá vliv, ale psychologicky to lze chápat.

Ruční seč je asi třikrát až čtyřikrát dražší než strojová. A je neefektivní. Spotřebuje mnohem víc paliva, produkuje mnohem víc exhalací. Jediné pozitivní je, že to dává lidem práci, ale to dnes asi nebude ten hlavní argument.

Proč ty dosečkové plochy vlastně jsou?

Protože plochy trávníků jsou hloupě organizované. Tady keřík, tady růžička, tady sloup, tady koš. Všechny jsou v tom takzvaném trávníku, co vlastně trávník není. Je to jenom kosené společenstvo. Často ho ani nikdo nevysel. Podíváte-li se blíže, zjistíte, že tam není jediný druh, který by vzešel z travního osiva. Všechno jsou to plevele, které jsou tam natažené za desítky let. Zajímavé je, že často ze starých fotek zjistíte, že na místě byla před třiceti lety solidní sadovnická kompozice a plochy byly účelně organizovány. Samozřejmě v duchu té doby, ale evidentně s myšlenkou na efektivitu následné péče. Fragmentizací této zeleně narostly kosené plochy dle našich zjištění až o dvě třetiny. Tak se vyhazují peníze.

Trávník co není trávník, nemá hodnotu, třeba přírodní?

Ve srovnání s kulturním trávníkem přírodní hodnotu samozřejmě má. Kulturní trávník má třeba několik desítek druhů a variet, které tam jsou obsažené, úměrné počtu kosení. Diverzita druhů v tom léty naplaveném trávníku může být mnohem vyšší. Druhově je tam i řada dvouděložných druhů, ale musíme se ptát, k čemu nám to je. Jestli to vlastně ve městě potřebujeme.

Pro hmyz třeba?

Nejsem entomolog, ale při šesti až devíti sečích se nám opakuje poměrně omezená druhová skladba. Kdyby ten trávník byl vyšší, tak nepochybně ano. Ale to už jsme u jiného žánru. Nabízí se otázka, jestli by nebylo lepší mít tam společenstvo, které je vlastně volně rostoucí nebo má přímo luční režim, který se pokosí dvakrát ročně. Zde je nutno říct, že trávník není louka a tím, že snížíte počet sečí, louka nevzniká. To je častý omyl. Až školácký. Nejhorší je, že i když se v obcích uplatní těch šest až devět sečí, není to pak ani kočka, ani pes. A často se seká, aby se sekalo, protože je to ve smlouvě. V létě, když je sucho, jdou trávníky do dormance. Ale stejně po nich jezdí a práší sekačky. To je přeci extrémní pitomost.

A co trávníky u rodinných domů?

My víme, že v rodinné zahradě stačí trávníky docela kapesní. Plácek udržovaného pažitu na desítkách čtverečních metrů rodině úplně stačí na to, aby trávník pobytově fungoval. Myslím, že řada rodin si to musela vyřešit už prostě jen proto, aby otec či děti nebyly o víkendu otroky sekačky.

Ve veřejném prostoru je praxe ale zpravidla naprosto jiná. Neuvěřitelně neúčelná. Uvedu příklad. Doteď jste dávala třeba 50 % rozpočtu na péči o zahradu do toho, abyste sekala něco, co k ničemu nebylo. Nemá to funkci, ano vizuální ani pobytovou, nelehnete si na to. A pokud ano, tak musíte mít silnou deku, aby vás nepropíchl nějaký košťál.

Tak to udělejme tak, že do trávníku dám jen část peněz, a jejich druhou část využiju na to, abych měl zdravější stromy, nebo nové stromy, nebo zalité stromy a hezké keře. Nebo společenstva lučního typu. Zdá se mi to logické, a přesto se to neděje. Bohužel to je dnešní praxe většiny našich měst.

Například v obytných souborech ve vzdálenosti několika desítek metrů od domu, v okrajových částech města, už není důvod, abychom měli intenzivně kosené plochy. Přitom by leckde stačilo vrátit se zpátky ke třídám.

Třídám čeho?

Intenzity údržby zeleně. Když máte na zeleni jednu intenzitu, tak je to, jako kdybyste stejně často uklízela kuchyň i sklep. I kancelář ministra se určitě uklízí častěji než sklady ministerstva. Když to tak funguje uvnitř, ptám se proč to tak není i venku.

To je i příklad rodinného trávníku?

Na trávníku je to nejviditelnější. Trávník je jen jeden a buď je dobrý, nebo špatný. Pak se to samozřejmě týká jak rodin, tak obcí. Představte si nějaké město s náměstím. Náměstí má mít logicky největší intenzitu péče a okrajové části nejmenší. Ale tak to dnes není. Okraj obce, který je stonásobně větší než centrum, udržujete ve stejném režimu jako centrum. Což je nesmysl. A zejména u malých obcí to tak bývá. Daleko lepší je změnit management těch obrovských oblastí venku a získáte tak nevídané prostředky na kvetoucí centrum města.

Změnil byste nějak Letnou?

Letná je dobrý pozorovací objekt. Její obliba roste, je tam veliká zátěž užití a zároveň je to nesmírně stresové stanoviště. Je velice těžké tam stabilizovat stromy, uchytit je. Já si o tom občas povídám jak s lidmi, kteří to tam projektují, tak s lidmi, kteří to tam udržují a realizují. A je to fakt těžké dílo. Když máte vysoké stres faktory přirozeného rázu, jako je výslunný svah, erozní potenciál a nepropustné podloží, nedochází tam k akumulaci srážkové vody, není tam vlastně možnost rozvinutí kořenového systému, a zároveň máte pobyt lidí, kteří vám zátěž navyšují a plošně zem zhutňují, tak se dostáváte do řady bezvýchodných situací.

To území má plnit funkci parku. Zároveň minimálně od toho svahu jsou očekávané nějaké biologické hodnoty. Ale tyhle dvě věci nejdou dohromady s tím konvenčním principem, že několikrát posekáme a jdeme pryč. Berme Letnou jen jako příklad, bez ohledu na to, jak dobrý standard péče má. Tam se musí začít pracovat úplně jiným způsobem. Tam nelze hovořit jen o péči, tam se musí pracovat úplně jiným způsobem.

Jakým?

Myslím si, že Letná by potřebovala koncept, který by eliminoval nebo alespoň pojmenoval hlavní stres faktory a řešil propustnost vrstev, kumulaci srážek a druhovou skladbu. Třeba skutečných trávníků by postačovalo jen asi 20 % současné plochy.

A co se zbytkem?

Vyjít ze stepí Povltaví a založit třeba luční společenstva se soliterními keři. Samozřejmě, pokud se chceme dostat k nějaké účelné diverzitě, tak by bylo vhodné založit společenstva nová. A druhově je obohatit.

Čím? Odkud?

Praha má řadu maloplošných chráněných ploch, které by se daly teoreticky využít jako zdrojové. Jsou to velice kvalitní společenstva, která by mohla zafungovat.

Problém je, že diverzita se sama neobjeví. Nepřiběhne sama jen tak do kopce. A zvlášť na tak obrovské ploše, kde nejsou žádné další zdroje. Tomu je potřeba asistovat. Najít zdrojové plochy a pak založit ty cílové.

Letná je v mnoha směrech v pořádku, ale přírodní podmínky se mění a pokud chceme obecně parky ve městě udržet, prospěla by jim strategická rozhodnutí a projekty počítající s klimatickou adaptací. Třeba odpověď na to, jakou funkci mají jednotlivé plochy trávníků mít, je dobrý začátek.

---

reklama

---