Lupina mnoholistá (nebo také vlčí bob mnoholistý) je rostlina původem ze Severní Ameriky. Kvete od června a její bohatá květenství plodí velké množství semen s vysokou klíčivostí. Tato krásně kvetoucí rostlina představuje značné riziko pro krkonošské luční druhy. Informuje o tom Správa Krkonošského národního parku.

Jeskyňáři ze Speleologického klubu Praha mají v lomu Chlum v Českém krase svou základnu. Její podzemní prostory mají příhodné mikroklima, ideální pro přezimování netopýrů. Ve spolupráci s Českým svazem ochránců přírody tu proto vznikla přezimovací stanice.

Rašeliniště jsou v ČR ze zákona významným krajinným prvkem a jakýkoliv zásah do nich podléhá schvalování. Při těžbě v ploše nad 150 ha je navíc nutné posouzení záměru v procesu EIA. Většina rašelinišť je také součástí velkoplošných nebo maloplošných chráněných území. Přesto zde zůstává omezený a klesající počet průmyslově těžených ploch.

Obnova poničených lesů bude podle odborníků z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti (VÚLHM) velmi náročná. Každá sazenička, která na kalamitních holinách přežije první kritické období, bude mít cenu zlata. Jejich ujímavost a životaschopnost lze podpořit různými způsoby nejen přímo v lese, ale už při pěstování v lesních školkách. Poměrně speciální metodou je umělé očkování symbiotickými houbami podporujících růst rostlin. Výzkum ale ukazuje, že ne vždy kombinace a použití pro stromečky všeho nejlepšího současně vede k nejlepším výsledkům při jejich přežití.

Rašelinu v největším množství najdeme, celkem nepřekvapivě, hlavně na rašeliništích. Za rašelinný biotop považujeme místa, kde je alespoň 20 cm nerozloženého rašelinného substrátu – tedy i rašelinné lesy, louky a řadu podobných. Těžit rašelinu z takto tenké vrstvy (v případě lesů navíc s nutností odstranit stromy) by se opravdu nevyplatilo.

Těžba rašeliny se proto vždy soustředila na místa, kde je jí nejvíce, tedy vyklenutá vrchoviště. U nich může vrstva nastřádané rašeliny dosáhnout až deseti metrů a rozloha mnoha hektarů.

Několik malých lesních rybníčků u Moravských Budějovic se může pyšnit významným zoologickým nálezem - kriticky ohroženým karasem obecným.

Po šedesáti letech se podařilo potvrdit výskyt kočky divoké v České republice. Vzhledem k tomu, že přirozeným biotopem kočky divoké jsou zejména listnaté a smíšené lesy vrchovin a pahorkatin (Stahl & Leger, 1992), se historicky kočka divoká vyskytovala v české přírodě ještě v 17. století téměř na celém území. V polovině 18. století se v důsledku intenzifikace lesního hospodářství a proměny přirozeného prostředí začala oblast jejího výskytu postupně zmenšovat. Ve stejnou dobu se stala kočka divoká lovenou zvěří, jelikož byla spolu s dalšími šelmami považována za škodnou. V polovině 19. století dochází k definitivnímu ústupu tohoto druhu a později ve 20. století se považuje v českém prostředí za vzácný druh (Kokeš, 1974).

Zcela inovativní přístup, jak zadržet vodu v krajině, byl experimentálně vyzkoušen v chráněné krajinné oblasti Beskydy. Na severním svahu Velkého Javorníku byla těžkou technikou narušena nepoužívaná přibližovací linka na stahování dřeva. Po ní odtékalo při každém dešti velké množství vody do nedalekého potoka. Podobných cest jsou v České republice tisíce. Dnes v Beskydech důmyslný systém tůní zpomaluje povrchovou vodu a vrací ji zpět pod povrch.

Rekultivační jezero Medard na Sokolovsku je v současnosti největším jezerem svého typu v Česku. Jezero, které vzniklo zaplavením zbytkové jámy hnědouhelných lomů Medard-Libík, s plochou 493,5 hektaru výrazně přesahuje druhé největší rekultivační jezero Most na Mostecku (311 ha). Napouštět se začalo vodou z řeky Ohře před deseti lety, 4. června 2010.

Desítky motýlů modrásků vičencových mohou lidé v těchto dnech vidět v Praze na Dívčích hradech. Tento druh teplomilného hmyzu přitom před 16 lety v hlavním městě vyhynul. Zásluhou entomologů z České zemědělské univerzity v Praze (ČZU) se podařilo jeho populaci obnovit, uvedla univerzita v tiskové zprávě.