Předmětem tohoto textu jsou první výsledky výzkumného projektu, jehož objektem je asi 400 kilometrů čtverečních velké lesnaté území zhruba ohraničené městy Česká Lípa, Stráž pod Ralskem, Bakov nad Jizerou a Doksy (viz podrobněji první obrázek ve fotogalerii pod článkem). Časovým vymezením objektu zkoumání je celý holocén (holocén je současné geologické období, které začalo po konci poslední doby ledové – pozn. red. Ekolistu); ovšem s tím, že děje drobné a nedávné se chovají zásadně jinak a znamenají pro vysvětlení přítomnosti něco jiného než ony velké a vzdálené.

"Vlny většinou zběsile narážejí na rozeklané pobřeží s lávovými balvany a možnost koupání mimo zcela chráněné zátoky či přirozené bazény se limitně blíží nule a hraničí se sebevraždou – i přistávání lodí za starších dob musela být věc víc než pohnutá." Biolog a esejista Stanislav Komárek líčí své zážitky z Azorských ostrovů, větrem bičované výspy uprostřed Atlantiku.

"Amazonská příroda je vůči člověku neobyčejně penetrantní, muší larvy pronikají do jeho kůže, tisícerými sosáky sají mračna moskytů, muchniček a dalších hmyzů krev," píše ve své rozsáhlé reportáži o Amazonii Stanislav Komárek. Věnuje se v ní nejen pralesu či požívání halucinogenní ayahuasky, ale i amazonské společnosti: "Mezi lidmi je zde obrovská touha po všem nepřírodním – girlandách žárovek, hrajících mobilech, televizích, též umělých květinách. Zdá se, že na místě animálního, dusného a hlučného pralesa bude po jeho zničení obrovité animální, dusné a hlučné město."

Bobr evropský je dnes nedílnou součástí středoevropské fauny. Nebylo tomu tak ale vždy, a snad právě proto je nám někdy zatěžko si na jeho přítomnost opět zvyknout. Tento kdysi tolik výskytem hojný druh totiž už dvakrát z naší krajiny vymizel – a bylo by škoda o něj přijít znovu.

Prestižní odborný časopis PLoS One zveřejnil v dubnu vědeckou studii, podle níž na světě nežije pouze pět druhů nosorožců, ale celkem šest. Jedním ze spoluautorů práce, která podstatně změnila pohled na taxonomii nosorožců, je Jan Robovský z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity. Jak vlastně k prokázání existence nového druhu došlo? A jak je vůbec možné, že se tak stalo až na začátku 21. století? Celý příběh pro Ekolist.cz popisuje přímo Jan Robovský.

Ekolist přináší další esej z knihy Václava Cílka Krajina z druhé strany, která vyšla vloni na podzim. Tato pojednává o Vltavě v Praze. "Vltava, a to zejména v Praze, bude vždy víc než jenom „řeka“. Měla a bude mít národní a symbolický význam. Je třeba s ní zacházet jako s korunovačními klenoty či jinými státními symboly," píše autor.

Ekolist přináší další esej z knihy Václava Cílka Krajina z druhé strany, která vyšla vloni na podzim. Tato pojednává o Kumerském pohoří. Že nevíte, kde to je? "Toto kapesní pohoří je asi 6 km dlouhé a maximálně 4 km široké. Oproti okolní krajině vystupuje jen asi 50-70m vysoko," píše autor a přidává: "Je to možná poslední pískovcové pohoří, kde se běžně zachoval původní ´před-borový´ les."

Do České republiky i dalších evropských zemí se právě vracejí tažní ptáci. Mnozí z nich se sice na dlouhou pouť vydají, až k nám ale nedoletí – ve Středomoří na ně totiž čekají statisíce nelegálních lovců. Uprostřed evropsko-africké migrační trasy tažných ptáků se nachází například Maltské souostroví – tedy obydlené ostrovy Malta, Gozo a Comino a několik menších neobydlených ostrůvků. Podle organizace BirdLife Malta, která se zabývá ochranou a výzkumem ptactva, má souostroví díky strategické pozici klíčový význam pro 389 druhů ptáků z celkem 46 zemí. Lov a odchyt ptáků, který je zde oficiálně zakázán a přesto neustále provozován, způsobuje smrt dvou milionů opeřenců při každém dalším přeletu. S nelegálním lovem si maltská vláda nedokáže poradit už čtyři desítky let.

Kousek od Jaroměře se už několik let připravuje ojedinělý pokus o ochranu ptáků – vzniká tam první soukromý ornitologický park v České republice. Oficiálně bylo jeho budování zahájeno letos 8. října a duchovní otec celé myšlenky, amatérský ornitolog Miloslav Hromádko, doufá, že tady za pár let budou k vidění kolihy, břehouši, vodouši, bekasiny, čejky a další ptáci, kteří z české krajiny rychle mizí. Překážek, často úředních, ovšem mají iniciátoři parku před sebou ještě hodně.

Na smrku žije kolem 20 druhů kůrovců, ale jen asi šest jich dokáže lesníkům způsobovat vrásky na čele. Nejobávanějším je právě lýkožrout smrkový. Snad o žádném jiném druhu škodícím v lesích toho nebylo napsáno více. Přesto jsou některé stránky jeho života, zejména schopnost doletu, stále nejasné.